František Čuba: Nové zemědělství (3)

Předchozí části rozhovoru naleznete ZDE a ZDE.

Kdo chce začít, třeba i v těch nejskromnějších podmínkách, musí napřed sáhnout po tom, co funguje, co přináší zisk. Není pravda, že takových příležitostí je málo.

První tedy byly tradiční zemědělské a potravinářské programy.

- Slíbil jste stovku námětů. Už jsme si zapsali: Výroba zeleninových jídel, výstavba skleníků a pěstování květin, chov pstruhů, chov ovcí, výkrm ovčích brojlerů…

To jsou jenom příklady, mohli bychom dlouze pokračovat.

Dále se nabízejí novodobé vyvolané programy

- To jsou ty studně a plničky vody?

Dneska každý si může vykopat studnu, na tu mu může někdo půjčit, pokud má samozřejmě kvalitní vodu, a může plnit nádoby nebo prodávat vodu těm, kdo si načepují sami. Třeba tady ve Vizovicích je Jelení pramen vysoce kvalitní vody. Zbytečně pláčeme nad tím, že nemáme pro lidi zaměstnání. Máme. Jenže problém je v tom, že každý se do všeho pouští samostatně a nemá za sebou sílu, která by to prosadila a pomohla vyřešit. V tom je to, ne v tom, že není, co dělat.

Další náměty:

Podniky pro likvidaci opouštěných podniků. Podniky pro obnovu orné půdy. Podniky pro obchod s ornicí a zeminou. Skládkování a prodej zeminy a odpadů. Fermentace odpadů. Výroba kompostu pro export.

Jen pro zajímavost – Maďaři vyrábějí takzvaný zralý kompost. Mají k dispozici podobné materiály jako my, ale nechají kompost vyzrát, pak ho granulují a vyvážejí do Egypta. Já jsem to v Egyptě viděl. Egyptané pak na poušti udělají jamu, do toho nasypou kompost, zasadí stromek a přivedou kapénkovou závlahu. Neviděl jsem krásnější sady jablek jak na té Sahaře. Z toho tedy plyne, že napřed se musí najít nějaká firma, která se orientuje v Egyptě a která by to tam vyvážela.

- Obnova ornice, to je strategický program. Česká půda je ve strašném stavu. Myslel jste něco takového?

V našem případě jde hlavně o to, že někde se něco staví, odbagruje se tam ornice, ale už se nevrátí k použití. To by měly vykupovat nebo získávat firmy, které budou s tou ornicí hospodařit a odvezou ji tam, kde se nedostává. Samozřejmě, že zúrodňování půdy je velkorysý a zásadní program, a není to zase tak složité, jak se to na první pohled zdá.

Ale pokračujme: Novodobá turistika. Budování tepláren na biomasu. Založení podniku pro výrobu biomasy. Výroba potravin a potravinářských doplňků. Tradiční přidružená výroba, například obnova tradiční dřevovýroby. Výstavba a provozování vodních elektráren. Obnovení kamenolomu a pískovišť. Výroba granulátů z plastů. Výroba topenišť pro biopelety. Výroba biopelet. Měření rychlosti aut.

Takže těch námětů je stovka.

xxx

Přidává se docent Josef Hurta: Frýdlantsko má specifické postavení, protože leží u německých hranic. Němci kupují velké množství potravin v Polsku, v příhraničí. Podporují proto zemědělce v příhraničních oblastech Polska a jezdí si tam pro potraviny. Na Frýdlandsku je úrodná půda, možná by se na to mohli napojit.

Čuba: Když jsme probrali onu stovku programů, je zřejmé, že cesta nevede přes to, že jim tam dodám nějaký nový program, a oni pak budou bohatí. Cesta musí být úplně opačná, a sice, musíme vybudovat podnik, který bude fungovat. To bylo heslo agrokombinátu Slušovice – je nám jedno, jestli vyrábíme obilí nebo pneumatiky, ale musíme tvořit podnik, a ten když bude fungovat, tak zpětně bude vyrábět aj to obilí, aj ty pneumatiky a všecko, co je potřebné. Musí se to přeorientovat na tento způsob uvažování.

- Jak chcete ty koncerny vytvořit?

Sejde se aspoň pět předních zemědělců a založí koncern. Oni by to klidně udělali, kdyby měli politickou podporu. Ale proč by do toho šli, když to nikdo nechce.

Znám se s celou řadou předních zemědělských podniků a zjišťuju, že největší problém je v tom, že jsou přeorientovaní na to, že „já chci být bohatý“. Chcu mít velikú fabriku, a jak ji budu mět, tak chcu ještě druhú, potom ještě třetí a desátou. A furt já to budu chtět držet. To je hlavní přímý způsob uvažování.

- Zkoušeli jste třeba jednat s hejtmanem Jihomoravského kraje, aby myšlenku takového podniku podpořil?

Nejsou schopni. A nejsou ani ochotni.

- Vidíte na politické scéně nějakou sílu, která by váš koncept družstevních koncernů podporovala?

Každý říká, že to by se mělo podpořit.

xxx

V roce 1988 nás navštívil ruský ekonom Agabegjan. Vyslalo ho ÚV KSSS, aby zjistil, co to tu vlastně máme. Koukal na nás dost nakvašeně. Když jsme mu předvedli firmu a vysvětlovali, jak to tady funguje, jeho závěr byl: Potěmkinova vesnice.

Musíte mi ukázat něco konkrétního. Vytáhněte telefonní seznam.

Dali jsme mu telefonní seznam, on píchl prstem a povídá:

Tady!

Tak jsme tam jeli. Směl tam jet jen on, já a Pavel Čmolík, který ho vozil. Podíval se na to, a znova píchl prstem:

Tady chcu jet!

Zase jsme ho takhle zavedli, objeli jsme šest nebo sedm míst, a když všude viděl, že to funguje a nikdo na to nebyl připraven, roztál a na konci pobytu řekl, že chce vydat prohlášení.

Celý život prý zpracovával teoreticky, jak by ten socialismus měl vypadat. Ale teprve teď, až když byl u nás, viděl, že něco takového skutečně existuje.

xxx

Rozvíjíme chvíli teorie, jak na to a s kým do toho, a znovu se ptáme, proč se Čuba nepustí do něčeho nového.

Zaprvé, je mi 75 roků, odpovídá Čuba.

Bereme to jako vykrucování, kdyby bylo podle Drábka, má ještě dobrých deset let do důchodu.

Zadruhé, pokračuje Čuba, nikdo mi nepůjčí. A bez toho to nejde.

Že je myšlenka správná, nepochybuje, ale když chce někdo něco dokázat, musí se to udělat. Zazní něco, jako prohlášení:

Kdyby se někdo rozhodl dát k dispozici deset miliard korun, tak do konce příštího roku by tady byl druhý agrokombinát. Ten by ostatní okopírovali. A to vám garantuju - když se ukáže, že se tady vybuduje něco velkého, nového, fungujícího, tak v tom okamžiku se najdou tisíce těch, kteří to budou chtět kopírovat.

To máme zkušenosti z minula. My jsme stanovili zásadu, že všechno, co je ve Slušovicích k vidění, musí se zpřístupnit návštěvám. Všude se musí umožnit, aby se na to podívaly. Každý den sem jezdilo v průměru 27 autobusů. Všem jsme dali průvodce a muselo se jim ukázat všechno, co si řekli. Nic nebylo utajováno.

Samozřejmě, byl tady třeba výzkumák Agrogen, tak tam jsme to trochu brzdili,. Ale jinak ke všeckému se mohli dostat, všecko si mohli ohmatat.

Nejvíc kopírují Číňané. V Číně existovalo družstvo československo-čínského přátelství, tam jsme s nimi měli družbu. Ti k nám jezdili velice často. Jednou viděli, jak jsme dovezli stroj na výrobu regranulátu, za měsíc tam jela naše skupina, a oni už měli ten stroj hotový a zkoušeli na něm vyrábět.

Tak rychle by to asi naši lidé nekopírovali, ale je známo, že u nás existuje dost lidí, kteří jsou schopni okopírovat a převzít něco, co někde viděli.

Kdybych měl méně než 60 roků, tak bych si řekl – zítra to založím. Založím to a bude to fungovat. Dnes je situace taková, že stát nic neřídí a každý si může dělat, co chce. Takže kdyby na to přišlo, tak bych mohl zítra založit kombinát.

xxx

- Deset miliard je hodně. Ale bavme se o lokálním financování. Kdyby existovaly lokální nebo regionální banky, třeba i na principu kampeličky, a vedle toho i nějaké podnikatelské jádro typu rizikového kapitálu, ale ne tak vyhraněně loupežnické, mohlo by něco spustit.

Ale řekněte, jestli v tomto státě má někdo zájem, aby se něco takového dělalo, poznamenává Čuba.

- Lidi na venkově přece. Ve Frýdlantě. Všude, kromě Prahy a Středních Čech, tam se žije dobře. Co kdyby ty chudé regiony požádaly Čínu, aby jim pomohla?

To se může snadno stát, poznamenává nejbližší Čubův spolupracovník docent Josef Hurta, Čína už nakupuje ornou půdu v Africe. Co by se nemohli zajímat o pozemky tady?

Byli tady Číňané, vzpomíná Čuba, a my jsme jim dali nabídku, že by postavili dálnici ze Slušovic do Púchova. Oni s tím souhlasili, vzali by na to 50 procent činností od nás. Nedávali by tam své lidi, jak jsme si vždycky mysleli, ale opačně – oni by chtěli dodávat technologii. Říkají, že mají nejlepší finišéry na světě. Že to mají lépe okopírované, než je originál.

Oni by to postavili a zaplatili s tím, že požadují od vlády, aby vláda garantovala, že to do 20 let splatíme.

(Pokračování ZDE)