Jaromír Novotný: Dohoda s Íránem nebo jen pokračování hry na schovávanou?

Spor začal v srpnu 2002, poté, co exilová Národní rada íránského odporu upozornila ve Washingtonu na existenci dvou íránských jaderných zařízení u Natanzu a u Araku, v nichž nikdy nebyli inspektoři Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE). Následovala řada jednání a nesplněných slibů íránských představitelů, která měla za následek neustále přitvrzování sankcí ze strany Rady bezpečnosti OSN, a to celkem čtyři série sankcí. Poslední sankce RB OSN byly uvaleny 9. června 2010. K sankcím se postupně přidala i EU a vlastní sankce uvalily i USA, Velká Británie, Kanada, ba i Rusko. Představitelé výše zmíněných organizací, jednotlivých zemí a hlavně západních médií vydali řadu prohlášení o „zásadním průlomu“. Předseda Evropské komise José Barroso hovoří o průlomu v otázce globální bezpečnosti a stability, ministr zahraničí USA John Kerry dokonce prohlásil, že Izrael se může v příštím půlroce cítit bezpečnější.

Státy Blízkého východu, které s Íránem bojují o roli hegemona v této oblasti, např. Saudská Arábie, nebo přímo čelí iránským hrozbám, to však vidí úplně jinak. Izrael rovnou hovoří o historickém omylu, který umožnuje Íránu zbavit se sankcí za minimální ústupky. Izraelský ministr zahraničí Avigdor Lieberman si myslí, že dojednání povede ke zbrojním závodům. Naráží tím na možnost, že Saudská Arábie se rozhodne si opatřit vlastní jaderné zbraně, aby mohla čelit jaderně vyzbrojenému Íránu. Místopředseda parlamentu Moše Feiglin dokument přirovnal k předválečné mnichovské dohodě a osud Izraele k osudu tehdejšího Československa. Nepochybuje o tom, že svět vytvořil situaci, která povede k nukleárně vyzbrojenému Íránu. 

Jestliže vezmeme v úvahu oněch jedenáct let kličkování Íránu v otázce jaderného programu, ani se jim nedivím. Bude zajímavé pozorovat, jak bude Írán ustanovení předběžné dohody v následujících měsících plnit. Jen na okraj uvádím, „Írán bude pokračovat v budování těžkovodního reaktoru v Araku“, prohlásil íránský ministr zahraničí Mohammad Džavád Zarif, který minulý týden vyjednal s velmocemi výše zmíněnou dohodu. Íránci kromě jiného v této dohodě přistoupili na to, že nebudou rozšiřovat aktivity spojené s budováním Araku. Podle odborníků v tomto reaktoru bude možné vyrábět také plutonium využitelné k výrobě jaderné bomby. Není to náhodou porušení dohody?

Na závěr podotýkám, Mnichovská dohoda, uzavřená 29. 9. 1938, taky nadšeně vítaná západními demokraciemi, byla porušena 16. 3. 1939 okupací zbytkového Československa, tedy nevydržela ani celých šest měsíců...