Jiří Paroubek: Česká pravice touží po cestě ČR na okraj Evropské unie

obrazek
11.7.2012 10:01
Návrat k demokracii v Československu před 23 lety vymezil nové základní směrování naší země: zpátky na Západ. Dosáhli jsme toho v roce 1999 vstupem do NATO a v roce 2004 vstupem do EU. V současné době – a už to trvá nějaký čas – jsme ale svědky pohybu, alespoň pokud jde o Evropskou unii, zcela opačného.

Jedná se o revizi jednoho z hlavních výsledků listopadové revoluce. Pokud měl někdo v tomto směru do této doby pochybnosti, dnes už musí mít zcela jasno. Po nedávno uplynulém evropském summitu je zřetelné, že česká pravice chce Českou republiku co nejméně svazovat s Evropskou unií. S Klausem na Hradě, Nečasem ve Strakově akademii a Singerem v České národní bance usiluje česká pravice o tento cíl velmi promyšleně.

Chtějí toho dosáhnout začleněním ČR do „zbytku“ EU, zatímco vlastní integrace, nebo spíše prohlubující se integrace bude probíhat mezi omezeným počtem členských zemí. Těch, které o to mají zájem. Někdy se tomu říká „dvou či vícerychlostní“ Evropa, jindy „jádro a periferie“ nebo „hlavní a okrajový proud“. Klaus i Nečas takové dělení EU ve skutečnosti vítají. Pracují na jeho prohlubování. Velmi se snaží, aby k němu nejen došlo, ale aby – jak už jsem uvedl – byla Česká republika nepochybně mimo onoho „jádra“, a tedy nezakotvila „v hlavním proudu“.

Jenže jak nedávno poznamenal jeden český komentátor, ten „zbytek“ asi bude vůči „jádru“ v podobném postavení, jako je dnes vůči EU Turecko. Prakticky tedy ze skutečného integračního procesu vypadneme. Více než 20 let úporné práce tak přijde vniveč. A nejen to. Česká republika vystoupí z integračního procesu v době, kdy čelit ekonomickému, finančnímu a technologickému nástupu zejména Asie a především Číny a Indie, ale i celého BRICS, dnes není EU jako celek schopna. Jak by toho mohla být schopna samotná ČR? Úplně pomíjím v této souvislosti ideologickou předpojatost české pravice, podle které jsou Číňané komunisté, v Rusku vládne autoritativní režim, v Brazílii levice a Indie je vlastně také nepříliš vhodný partner. Česká pravice zkrátka namísto prohlubování integrace EU nemá vůbec žádnou reálnou alternativu. A veřejnost si až dodatečně uvědomí, jak to ovlivní její každodenní život.

Destrukci českého zakotvení v Evropě má česká pravice – zdá se – celkem připravenou a mediálně plně zajištěnou. Česká média, vesměs pravicová, se už ani nesnaží tvářit jako „proevropská“. V důsledku snah pravice má dnes i česká veřejnost o EU značné pochybnosti. Snad dokonce takové, že pokud bychom vstupovali teď, tak by byla proti členství v EU většina.

Nebude náhodou, že hlavní nositelé českého anti-evropanství poslednímu jednání Evropské rady (ER) nevěnovali větší pozornost. Ozvali se jen jakoby z povinnosti, ale pozornému pozorovateli to stačilo. Přirozeně zamlčeli hlavní politické výsledky summitu. Květnová volba socialisty Hollanda prezidentem Francie přispěla totiž konečně k tomu, že Evropská rada přijala i jistá opatření k posílení ekonomického růstu EU. Jak efektivní budou, to se samozřejmě teprve uvidí. Ale dosavadní spíše rigidní škrtací politika kancléřky Merkelové, tak kreativně a nesmyslně rozvinutá českou pravicí, poprvé vážně narazila. Strana evropských socialistů (PES) to dokonce vidí jako umíráček politiky donedávného vedoucího dua Merkelová – Sarkozy. Oslabená německá kancléřka bude mít navíc doma zřejmě potíže s dalším svým ústupkem, totiž s poskytnutím přímé finanční pomoci španělským a italským bankám.

Nakročení summitu k evropskému bankovnímu dozoru je pro českou pravici jako rudý hadr pro býka. Stejně jako posílení pravomocí Bruselu pro kontrolu rozpočtů členských zemí, byť vůbec nejde o novou ideu.

Když jsem byl českým premiérem (2005 - 2006), téma zásadního nesouhlasu s „několikarychlostní“ Evropou bylo při jednáních s evropskými partnery mým „Ceterum autem censeo…“. Mám-li být upřímný – dnes, po šesti letech, se ale tlaku kancléřky Merkelové v tomto směru vůbec nedivím. Což neznamená, že s ní souhlasím. Co má ale dělat s notorickými kverulanty, jako jsou české pravicové vlády a Václav Klaus, kteří:

  • jako poslední ratifikují Lisabonskou smlouvu a navíc dlouho naznačují, že to neudělají vůbec;
  • odmítají smlouvu o fiskální Unii;
  • odmítají hlavní rysy bankovní Unie;
  • omdlévají při představě zavedení daně z finančních transakcí (tu chce prosadit dokonce i Merkelová).

Už jen dílčí a neúplné naplňování fiskální Unie podle Nečase znamená „zásadní posun integrace, který mění obsah našeho závazku přijmout euro“. Přijmout euro jsme se zavázali v přístupové smlouvě. Český premiér tedy potvrdil, že hodlá revidovat naše závazky z přístupové smlouvy. To je ovšem výrok za hranicí ústavnosti. Předsedovi vlády nikdo nedal plnou moc k takovým výrokům. Ani k politice, kterou v EU a vůči ní uskutečňuje. Na nejbližší schůzi sněmovny proto navrhnu meritorní debatu na evropské téma.

Indikátory o dělení Evropy existují. Tento trend zatím ale není nezvratný. Žádné rozhodnutí v tomto směru EU od Lisabonské smlouvy nepřijala. Společná zpráva prezidenta EU van Rompuye, předsedů Evropské komise, Evropské centrální banky a Euroskupiny je určena k výměně názorů, nikoli jako podklad pro rozhodnutí. A k novému předložení Evropské radě do konce tohoto roku po úpravách i po konzultaci s členskými státy.

Český premiér nicméně soudí, že „…vývoj evropské integrace nevyhnutelně směřuje k vícerychlostní Evropě“. Nedivím se, že zdůrazňuje právě to – je to přece jeho hlavní politický cíl. Smutné. Může si vlastně podat ruce s českými komunisty. A ani mne nepřekvapuje, že možnou česko – českou debatu o této věci vidí jako „zplošťování diskuze“ na téma být „uvnitř“ či „venku“, což je podle něj „znak jisté nevyspělosti národní debaty o budoucnosti EU“.

Takže každý, kdo s Nečasem nesouhlasí, je „nevyspělý“ a ještě k tomu debatu „zplošťuje“. No, jak jinak.

Nečasova vláda, ať si to Schwarzenbergové a Kalouskové či jiní rádoby proevropští politici chtějí uvědomit či nikoli, směřuje na okraj Evropské unie. Čím dříve se stane Nečasova vláda politickou minulostí, tím to bude pro náš stát lepší.

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014. V roce 2024 byl zvolen předsedou strany Česká suverenita - sociální demokracie.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Janusz Martynek

A stop reformy a vytvořit system spolupráci z EU o Kontrola rozpočtu tj.Ze připojit k paktu zodpovědnosti a snižovat statni dluh o 0.5%HDP Jak to chce i Evropský soudní dvůr od ledna 2013. Půjďmé společné zastávit vladě aby záčali jednat o dalši postupu. (  ČR má dlůh až  -1.640 biliónu.Kč ). A ktomu i oslabujé česka koruna posilujici kurz dolaru na 21.13 USD.

rku

Příznivcům EU zde pšenka pravděpodobně nepokvete. S takovými blogy bych počkal až po volbách.

schlimbach

Jste si jist pane Paroubku, že stávající podoba EU i její připravované pokračování je to, o co by měl náš občan i celá společnost stát? Jsem silně na pochybách, zda vám dochází, kam tento vlak jede -(