Nekonečné euromiliardy

obrazek
1.4.2012 12:43
Sotva se ministři financí eurozóny vrátili domů z pátečního setkání v Kodani, dozvídají se ze světových médií, že navýšení záchranného fondu eurozóny na 700 miliard eur nebude stačit. Agentura Bloomberg přišla s tvrzením, že finanční prostředky by měly být navýšeny nejméně na astronomické 3 biliony eur za pomoci Evropské centrální banky. To se jeví jako politicky zcela nerealistické a neprůchozí vzhledem k dosavadním postojům hlavních hráčů na evropské šachovnici...

Jakkoliv si evropští lídři v čele s německou kancléřkou Angelou Merkelovou nepřejí krach eura s devastujícími ekonomickými účinky, nemohou za to zaplatit neomezeně vysokou cenu. Vyšší limity záchranného fondu eurozóny doporučovala před pátečním setkáním i Evropská komise a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Zatímco Komisi by stačilo 940 miliard eur, OECD navrhovala zdvojnásobení dosavadní kapacity fondu na rovný bilión. Obě instituce měly pro svůj návrh dobré důvody. Rozhodující však byla ochota národních vlád přispět ke stabilizaci eura politicky průchozí částkou.

Argumenty Bloombergu pro mnohem masivnější navýšení ochranného valu společné evropské měny bychom však měli vzít do úvahy. Bloomberg tvrdí, že pouze úplné a pravdivé zúčtování všech nákladů krize společně s prokázáním ohromné síly k jejímu řešení rozptýlí zničující nejistotu v ekonomice. Výdaje, které budou ohrožené země v následujících letech potřebovat, odhaduje na 2,5 bilionů eur, zbytek na rekapitalizaci bank. Tak obrovský fond by disponoval silou, kterou by pravděpodobně nakonec nebylo potřeba ani použít. Pokud by evropští lídři dali jasně najevo, že eurozóna bude garantovat platební schopnost svých zemí a jejich bank, soukromí investoři by pravděpodobně poskytli dostatek kapitálu a úvěrových zdrojů sami. Tak se to stalo v případě amerických bank v roce 2009, kdy vláda garantovala jejich rekapitalizaci. Dosavadní kroky lídrů eurozóny vždy odvrátily akutní hrozby a dočasně uklidnily finanční trhy. Stále však nevedou k trvalejšímu řešení, které by umožnilo nejvíce zadluženým státům platit dlouhodobě udržitelné úrokové sazby z jejich závazků. Bloomberg odhaduje, že rozdíl mezi tím, co za vypůjčené peníze platí v úrocích dluhovou krizí postižené Španělsko oproti Německu, může činit až 20 miliard eur ročně. To představuje jeho roční výdaje na justici, armádu, veřejnou bezpečnost a zahraniční politiku dohromady. Španělsko přitom tento týden oznámilo rozpočtové úspory ve výši 27 miliard eur, považované za nejtvrdší od smrti diktátora Francesca Franca v roce 1975. Část výdajů Španělé škrtnou a zvýší daně. Ministerstvo zahraničí příjde o polovinu svého rozpočtu, zemědělství a průmysl o třetinu. Přes pět miliard eur navíc zaplatí firmy na korporátní dani. S více než dvěmi miliardami příjmů počítají Španělé v důsledku dočasné daňové amnestie. Španělsko je přitom považováno za jednu z nejzranitelnějších zemí eurozóny i díky stavu jeho bankovního sektoru. Mnoho investorů se obává rizik, plynoucích ze splasknutí realitní bubliny. Do té španělské banky napumpovaly v minulosti ohromné prostředky, o které mohou nyní přijít.

Neradostný výhled ekonomik Španělska, Portugalska, Itálie a Řecka ohrožuje celou eurozónu a její bankovní sektor. Varování před přetrvávajícími riziky a hrozbami obsahovala i důvěrná zpráva Evropské komise pro ministry 17 členů eurozóny. Konečný účet za finanční a dluhovou krizi zcela jistě ještě nebyl vystaven. Cena, kterou za finanční krizi nakonec zaplatíme, nebude určena jen ochotou politiků ke kompromisu mezi valícími se účty za krizi a narůstající nespokojeností voličů s dalšími platbami, za něco, co si myslí, že platit nemají. Cena za finanční krizi bude dána také tím, co by následovalo, kdybychom odmítli zaplatit její náklady. To by mohlo být v řádech násobně vyšších, než o kterých dnes diskutujeme. Kolik stovek či tisíců euromiliard to bude nakonec stát, nám řekne zřejmě až historie.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

antoninsebek

Člověk by měl držet slovo, proto sděluji (nejen panu Kulíkovi), že jsem nezapomněl na Frau Merkel. Jak jsem dříve, v předchozím příspěvku u tohoto článku slíbil.  Věnoval jsem jí delší "poznámku". Tu  jsem nakonec umístil ve formě komentáře ke článku "Rozpad eura by zranil Česko". Jednak  to je článek stejného autora a také proto, že je novější a tím pádem doufám více navštěvovaný.

Mezitím mi pan ing. Schlimbach zaslal v 10-ti přílohách "jeho-jejich" materiály. Určitě je tam plno rozumných věcí, o tom žádná pochybnost. Ale i nyní trvám na tom, že velmi složitá by byla implementace do smluvního, právního a organizačního systému, ve kterém se Česká republika nalézá.

Pochybuji, že bychom mohli zopakovat "systém Island", udělat nějaký převrat (jedno jaké barvy a jakého pojmenování), postavit kolem republiky nějakou virtuální čínskou zeď a zapomenout na svoje závazky.

Ale tím jsem neřekl, že by se nedaly uskutečnit opravdu radikální změny. Pochopitelně by to muselo být podloženo dobrým harmonogramem (co dřív, co později a jak by se řešily vyvolané dopady). Panu ing. Schlimbachovi zašlu několik takových "nápadů", které podle mne by bylo možné uskutečnit dost brzy. Podstatně více šancí něco změnit by MUSEL dostat "pan/-í volič/-ka". Bez toho nelze ani to pověstné "Ň".

  

antoninsebek
rku

Pane Šebku,

doposud marně žadoním, aby se k ekonomické reformě p. Schlimbacha vyjádřil nějaký ekonom. Nechcete to  zkusit Vy?

schlimbach

Neustále se ukazuje, že mám pravdu v hodnocení stávající situace a řešením může být skutečně jen něco podobného www.ekonomickareforma.cz

EU a naše země skutečně řídí užiteční idioti v žoldu globálního zotročujícího kapitálu. Ještě chvíli tak jednejte hlupáci a občané se brzy začnou mstít selektivně ekonomům -(

Pořád se jen tisknou peníze, lidé a společnosti zůstávají zadlužené, jediný kdo z toho vychází "posílen" je globální kapitál. Proč vy užiteční idioti neuděláte alespoň jednou něco pro lidi a když už musíte tisknout ta kvanta peněz, proč je nepustíte do oběhu skrze oddlužení občanů a států - získáte pro své chlebodárce zase 50 - 60 let času do další krize a budete moci pokračovat v pohodě a za spokojenosti obyvatelstva v plundrování a zotročování jako dposud - (

Pokud pustíte tyto natištěné peníze skrze oddlužení občanů a států - většina z nich bude zase splacením půjček stažena z oběhu a občané budou mít volné prostředky k novým nákupům, což pomůže nastartovat ten váš stupidní růst růstu a zase budete moct dlouhodobě svinit životní prostředí a shromažďovat peníze, které nakonec ani nepotřebujete, protože nabytý majetek nemůžete nikdy v reálném čase využít. Tupcům zmar!

 

antoninsebek

Coby ekonom jsem právě nyní pochopil, proč se nám "ne-ekonomové" vysmívají.

No - porovnejte si sami v tomto článku, co v průběhu asi dvou dnů tvrdí velmi dobře zaplacení experti:    1/navýšení záchranného fondu eurozóny na 700 miliard eur nebude stačit.  2/"Zatímco Komisi by stačilo 940 miliard eur, OECD navrhovala zdvojnásobení dosavadní kapacity fondu na rovný bilión. Obě instituce měly pro svůj návrh dobré důvody."  3/"Agentura Bloomberg ... finanční prostředky by měly být navýšeny nejméně na astronomické 3 biliony"

Věhlasný pan Profesor Parkinson s jeho Zákonem triviálnosti by měl radost. Pro nespecialisty ve zkratce: "Čas věnovaný kterémukoliv bodu agendy je nepřímo úměrný částce, o kterou se jedná". Kdyby totiž pánové jednali o přístavku na kola před svým úřadem, diskuse by trvala měsíce. Tady jim stačily na 3 biliony eur dva dny...

Abych tyto hrozné cifry případným zájemcům pomohl konkretizovat, použiju svůj oblíbený ekvivalent. A tím je luxusní výletní loď, která uveze 5 tisíc pasažérů a o ně se starají 2,5 tisíce lidí z personálu.

Takže: taková loď stojí JEDNU MILIARDU EUR. OECD by tedy tezaurovala majetek pro tisíc takových lodí, na které by se najednou vešlo ---------- 7,5 milionu lidí (ano, milionů)... Agentura Bloomberg chce MINIMÁLNĚ trojnásobek, tedy ona obří flotila by najednou pojmula 22,5 milionu lidí. Kde by ty tři tisíce obřích lodí najednou kotvily, to nechám na Vás. Ano, ten "drobný" spor je o tom, zda potřebujeme záchranný kapitál zvící buď 750 nebo minimálně 3000 luxusních lodí. Pan Šejvl z Úpice říkal takovým maličkostem "pargamyška".No vždyť se také jedná jen o část Evropy, bez euro-Ruska, Ukrajiny, Balkánu, Norska a některých dalších statistů.

Celé dilema za nás naštěstí vyřešil Jára Cimrman. Ze hry "Posel z Liptákova" cituji: "... Zjistil, že -- pokud Cimrman vůbec v těchto botách do Liptákova přišel -- se tak stalo na podzim roku 1906 plus minus 200 let."

A v téže hře hned navazuje ono stanovisko, kterým bychom se měli řídit: "Nevím, jak vy, ale já bych do takého výzkumu peníze neinvestoval."