O. Kosina: Sen o restauraci sultanátu se rozplynul

Turci už jsou zřejmě unaveni třináct let trvající vládou konzervativní islamistické formace AKP, které moc zachutnala natolik, že usiluje o omezení demokracie, demontáž sekulárního státu a posílení svého „vůdce“ v čele státu. Tyto plány však vzaly za své, protože voliči řekli jasné „ne“. Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) sice se ziskem 40,9 % hlasů vyhrála, ale je hlavním poraženým těchto voleb. Oproti minulým volbám totiž přišla téměř o 9 % hlasů a 53 mandátů. Se současnými 258 křesly z 550 nejen že nezískala ústavní většinu, ale ztratila i většinu prostou. Aby prosadila změnu ústavy v parlamentu, potřebuje AKP 367 hlasů a pro vypsání referenda 330 hlasů.   

Nejsilnější opoziční uskupení Republikánská lidová strana (CHP), která se profiluje jako středolevá formace bránící sekulární odkaz zakladatele moderního tureckého státu Kemala Atatürka, svým výsledkem 25 % hlasů a 132 mandátů příliš neoslnila, protože oproti minulým volbám ztratila necelé procento voličů a výrazně uspěla jen na západě země. Ambiciózní cíl pokořit hranici třiceti procent zůstal daleko za očekáváním. Naopak jediným skutečným vítězem je kurdská levicová Lidová demokratická strana (HDP), která sice se 13,1 % hlasů a 80 mandáty skončila čtvrtá, ale zaznamenala raketový nárůst popularity (o 7,4 %) a dosáhla hlavního cíle – překročení velmi těžko pokořitelné desetiprocentní bariéry, jež silně znevýhodňuje menší politické strany při vstupu do vysoké politiky. HDP má nejsilnější podporu na východě země, v okolí Vanského jezera, ale také mezi ženami a menšinami. Právě ženská otázka byla v těchto volbách poměrně významným tématem, protože za Erdoğanovy konzervativně-islamistické vlády se postavení něžného pohlaví v turecké společnosti zhoršilo.          

AKP nyní bude muset zahájit jednání o koalici, na což není po třinácti letech samostatného vládnutí zvyklá, nebo sestavit překlenovací minoritní kabinet a usilovat o předčasné volby, což se v aktuálním rozložení politických sil jeví jako pravděpodobnější varianta. Otázkou však zůstává, jestli nové volby přinesou nějak zásadně odlišný výsledek. Jako možný koaliční partner pro AKP připadá teoreticky v úvahu pouze krajně pravicová Strana nacionalistického hnutí (MHP), která s 16,3 % a 80 mandáty skončila na třetím místě. Tato strana si polepšila o 3,3 % hlasů a 29 křesel právě zřejmě na úkor AKP. Spolupráce AKP s dalšími dvěma formacemi, které překročily desetiprocentní uzavírací klauzuli, ovšem není pro velké programové rozdíly možná. Porovnáme-li reálné výsledky voleb s několika průzkumy preferencí, lze konstatovat, že se pohybují v rozmezí statistické chyby, pouze HDP byla lehce podhodnocena. Více o průzkumech a profilech jednotlivých stran viz: http://vasevec.parlamentnilisty.cz/vip-blogy/dusno-pred-volbami-v-turecku