Ondřej Kosina: Bude politický islám poražen i v Sýrii?

Brzezinski kritizuje Obamu

Washington si již uvědomuje, že v syrském konfliktu vsadil na špatného koně, ale chce si zachovat tvář, a proto dále podporuje tzv. povstalce, přestože na bojišti byla etnicky syrská, sekulární a relativně prozápadní opozice již zcela marginalizována zahraničními salafistickými žoldáky. Křesťanský Západ a Vatikán evidentně nevzrušují ani masakry syrských katolíků. Posledním takovým případem je rituální poprava katolického kněze F. Murada povstalci. Mezitím se už i prominentní Američané – jako bývalý poradce pro národní bezpečnost Zbigniew Brzezinski – ptají, jaký smysl dává Obamova zahraniční politika. Poradce exprezidenta Jimmyho Cartera v rozhovoru pro magazín „The National Interest“ 24. června potvrdil tezi, že syrská krize byla zorganizována Saúdskou Arábií, Katarem a jejich západními spojenci. Dodal, že Obama nepokoje v Sýrii podporoval a od počátku požadoval Asadův odchod, aniž by měl připravené nějaké řešení. Současnou administrativu kritizuje a ptá se: „Šlo o strategický postoj? Proč jsme se z ničeho nic rozhodli, že Sýrie musí být destabilizována a její váda svržena? Bylo to někdy Američanům vysvětleno?“ Brzezinski vidí řešení krize v dialogu s Ruskem, Čínou, Indií, Japonskem a regionálními mocnostmi a odmítá vojenskou intervenci i vyzbrojování tzv. rebelů, přičemž poukazuje na skutečnost, že ti jsou vůči USA mnohem nepřátelštější než baasisté. V závěru interview trefně hodnotí svou zemi, která je pověstná silnými emocemi, ale ubohými znalostmi o světě.

Celý rozhovor viz: http://nationalinterest.org/commentary/brzezinski-the-syria-crisis-8636

Co s evropskými džihádisty?

Stejně nesmyslnou politiku vůči Sýrii razí Evropská unie, která je zcela ve vleku USA. Britové a Francouzi podporují protivládní bandity, ačkoliv už začínají chápat, že se jim to jednou může vymstít. Do džihádu v Sýrii se totiž zapojila tisícovka muslimů ze čtrnácti evropských států a nebudou-li eliminováni syrskou armádou, po návratu domů se mohou se svými bojovými zkušenostmi a kontakty na al-Káidu a další militantní organizace stát významným bezpečnostním rizikem. Francouzský ministr vnitra dokonce v této souvislosti hovořil o “časované bombě”. Prezident Asad obvinil západní státy, že do Sýrie posílají teroristy, aby se jich samy zbavily: „Západní země předpokládají, že tyto extremistické teroristické skupiny, které představovaly bezpečnostní hrozbu po desetiletí, přijedou do Sýrie, kde budou zlikvidovány. Tímto způsobem se jich zbaví“. A média hlavního proudu i nadále o regulérní syrské armádě referují jako o “vojácích věrných Asadovi”. Poněkud bizarní formulace – je to stejné jako nazývat americkou armádu “vojáky věrnými Obamovi”.

Závěr

Vojenský převrat v Egyptě i pád Libye do chaosu znamená neslavný konec procesu tzv. arabského jara a může ovlivnit i syrský konflikt. Diskreditace egyptské odnože Muslimského bratrstva, jež působí i v dalších arabských zemích včetně Sýrie, zcela jistě povede k oslabení platformy politického islámu. Egypt jako nejlidnatější arabská země udává vývojové trendy v celém regionu. Vzpomeňme na příklady z historie – egyptský důstojnický převrat z roku 1952, který svrhl monarchii a vyhlásil republiku založenou na principech panarabského nacionalismu a socialismu, následovaly v padesátých a šedesátých letech další arabské státy. Egyptským prezidentem Násirem se inspiroval irácký plukovník Kásim, libyjský plukovník Kaddáfí i syrští baasisté. A stejně tak se v roce 2011 rozšířilo tzv. arabské jaro z Egypta do dalších států, ačkoliv začalo v Tunisku. Porážce ozbrojených islamistů v Sýrii tak nasvědčuje nejen ofenziva armády, ale i dění v okolních státech.