Ondřej Kosina: Egypt a Sýrie v čele boje proti terorismu

Země pyramid se stala pohřebištěm tzv. arabského jara a také se ukázalo, že liberální demokracie je pro arabské společnosti zcela nevhodný systém. V Egyptě sice celkem bez problémů proběhly svobodné volby, které vynesly k moci Muslimské bratrstvo v čele Muhammadem Mursím, ten si však začal počínat jako neomezený vládce a měnit zemi ze sekulární republiky na islámskou autokracii proti vůli poloviny národa.

Co se vlastně v Egyptě děje? Muslimské bratrstvo hovoří o vojenském puči a kontrarevoluci, armáda a její podporovatelé z řad sekulární opozice tvrdí, že v zemi probíhá boj proti terorismu a náboženskému fundamentalismu. Dění v Egyptě bývá také nazýváno druhou resp. neonásiristickou revolucí. Vojenská vláda viní USA a EU, které odsuzují zatýkání příslušníků Muslimského bratrstva a obhajují svrženého prezidenta Mursího, z podpory terorismu. Jednání Západu nechápou ani mnozí Egypťané, kteří by podpořili i daleko tvrdší zásah proti islamistům, než jaký provedla armáda, což je zcela v rozporu s informacemi z médií. Ta rozpoutala stejnou dezinformační kampaň jako v případě Sýrie. Zprávy o brutální armádě, nemilosrdně střílící do pokojných demonstrantů, je déjà vu ze Sýrie před dvěma lety. Je evidentní, že někteří z „mírumilovných“ demonstrantů byli ozbrojeni a vojáci jejich palbu pouze opětovali. Egyptské velvyslanectví v ČR v pondělí zveřejnilo záběry munice zabavené v táborech demonstrantů i to, jak stříleli po policistech a jak v dalších dnech útočili na kostely, policejní stanice i úřady. Mluvčí prozatímního prezidenta kritizoval zahraniční sdělovací prostředky za to, že neinformují o krutostech militantních islamistů. V očích Egypťanů jsou západní státy hlavními podporovateli terorismu v arabských zemích. Osud křesťanských menšin je jim – stejně jako v Iráku a Sýrii – lhostejný. Hlavním terčem islamistů jsou totiž nejen bezpečnostní složky, ale i menšinoví koptové – už bezpočet křesťanských kostelů a institucí byl zapálen nebo rabován.

Podle svědectví Egypťana studujícího v Praze na základě mediálních dezinformací a manipulací převládá dojem, že brutální bezpečnostní složky zasáhly nepřiměřeným násilím proti pokojným demonstrantům. Mohamed Hassan pro deník Idnes.cz přiblížil, co současným událostem předcházelo: “Radikálové vyzývali k boji za islám, který je podle nich ve velkém ohrožení. V takové situaci ministr obrany generál Sisi požádal lid formou nových demonstrací o podporu a svolení k zásahu proti nim. Do ulic egyptských měst vyšly miliony lidí a co do počtu jich bylo ještě více než během demonstrací předcházejících pádu Mubaraka. Vláda přesto vyčkávala a snažila se vyjednávat s islamisty. Po třech týdnech bezvýsledného jednání nezbylo policii než zasáhnout proti demonstrantům. Zpočátku mělo jít o nenásilný zásah. Skupina demonstrantů však byla připravena na ozbrojený odpor a poté co padl první policista už nebylo možné zastavit střelbu a násilí.”

Washington v průběhu tzv. arabského jara vsadil na islamisty jako na budoucí sílu na Blízkém východě a v severní Africe, avšak nyní se ukazuje, že vývoj se ubírá jiným směrem a americká zahraniční politika se ocitla ve slepé uličce. Nedůvěra vůči armádě pramení i z výroků ministra obrany, generála Abdul Fatáha Sisiho, který v reakci na podporu USA Muslimskému bratrstvu prohlásil: „Ti, kteří vybudovali svůj stát na lebkách indiánů by měli celý svůj život studovat egyptské dějiny, než se odváží druhým dávat lekce.” Ohledně možného zastavení americké “finanční pomoci” prohlásil: „Egypt nepotřebuje od Ameriky hrstku dolarů vypadající jako pomoc, ale znamenající omezení suverenity. Ne diktátu ze zahraničí!”

Nelze si nevšimnout rozkolu mezi spojenci, kteří v otázce syrského konfliktu stojí na jedné straně barikády, ale vůči dění v Egyptě zaujímají rozdílné postoje. Západní státy a Turecko se zastávají Muslimského bratrstva, zatímco Saúdská Arábie se mezitím stala hlavním spojencem egyptské armády. Dům Saúdů zjevně usiluje o posílení vlivu v nejlidnatější arabské zemi bez ohledu na ideologickou nekompatibilitu se sekulární vojenskou vládou a také chce zbrzdit velmocenské ambice Kataru, který stojí za muslimskými bratry. Co se ale stane, až se armáda bude chtít vypořádat se salafisty ze strany Núr? Vzhledem k tomu, že Rijád je jejich největším zahraničním ochráncem, mohlo by spojenectví egyptských generálů s královskou rodinou rychle skončit.

Eskalace násilí v Egyptě byla dočasně zastavena, protože avizovaných protestů po pátečních modlitbách se zúčastnila už jen hrstka lidí. Otázkou je, jak se bude situace vyvíjet dál. Armáda evidentně hodlá rozložit Muslimské bratrstvo jako politickou sílu. Bude za takové situace vůbec možné uspořádat svobodné volby a bude se na nich Muslimské bratrstvo nějakým způsobem podílet? Další neznámou je, jaký bude osud salafistů, kteří jsou ještě radikálnější než Muslimské bratrstvo, a jichž si armáda dosud nevšímala, protože utilitárně podpořili svržení Mursího. Ačkoliv je v současnosti velmi složité předvídat budoucí vývoj Egyptě, zdá se, že hrozba občanské války již není na pořadu dne.