Ondřej Kosina: EU jako válečný pakt?

obrazek
31.5.2013 07:30
Není mnoho věcí, za které lze ministra zahraničních věcí Schwarzenberga pochválit. Jeho postoj k situaci v Sýrii je však poměrně střízlivý a realistický. Je dobře, že se Česká republika postavila proti anglo-francouzskému imperialismu a trvala na prodloužení embarga na dovoz zbraní do Sýrie. Nicméně, Paříž a Londýn si prosadily svou válečnou politiku navzdory odporu většiny. To vypovídá mnoho o demokratických mechanismech v EU.

Velká Británie a Francie na jaře 2011 rozpoutaly válku proti Libyi, v jejímž důsledku došlo k posílení al-Káidy islámského Maghrebu a destabilizaci Mali. Nyní hodlají dodávkami zbraní sunnitským fundamentalistům destabilizovat Levantu. Pro úplnost připomínám, že Irák se potácí v chaosu již deset let a opět to byli Britové, kteří Američanům pomáhali tuto zemi rozvrátit. Francouzská zahraniční politika v éře Jacquese Chiraca byla vcelku racionální a vyvažovala anglosaský militarismus svým jasným odporem proti invazi do Iráku. Nicolas Sarkozy však změnil kurz a ve válečnické politice a podpoře terorismu pokračuje i François Hollande. Zůstane-li Evropská unie ve vleku imperiální politiky bývalých koloniálních mocností, zpochybňuje to samotné základy, na nichž stojí. Ústřední myšlenkou evropské integrace bylo od počátku mírové soužití národů a snaha zabránit válečným konfliktům. Britové a Francouzi však svým konáním zřejmě hodlají EU transformovat v útočný vojenský pakt po vzoru NATO.

Dojemně shodný militarismus francouzských socialistů a britských konzervativců vychází z premisy, že čím více zbraní bude v rukou islamistických žoldáků a teroristů, tím rychleji svrhnou Asadův režim nebo se alespoň prodlouží chaos a krveprolévání. Sice tvrdí, že zbraně musí být přísně kontrolovány, aby se jich nezmocnili radikálové, ale nesdělili, jak má ona kontrola vypadat a je-li vůbec realizovatelná. Drtivou většinu povstalců tvoří právě radikálové, kteří se navíc dopouštějí mnohých zvěrstev a válečných zločinů. Tímto postupem Londýn a Paříž a priori zpochybňují smysl červnové mezinárodní konference v Ženevě a dělají vše pro to, aby skončila krachem. Sami si vyzbrojí teroristy, kteří až dokonají dílo v Sýrii, mohou zaútočit na jejich vlastním území. Bylo by zajímavé sledovat, jak by se chovala britská a francouzská vláda, kdyby do jejich země přišly tlupy islámských fundamentalistů, rozpoutaly tam džihád, terorizovaly civilisty a ničily jejich země. A hlavně jak by se k tomu postavilo mezinárodní společenství a média…

To, že na mírovém řešení konfliktu nemá Velká Británie, Francie, USA, Turecko a absolutistické arabské monarchie nejmenší zájem, je zcela zřejmé. Jen to otevřeně nepřiznají a mystifikují tvrzením, že dodávky zbraní tzv. opozici zvýší tlak na Bašára Asada, aby začal vyjednávat. Syrský prezident se dialogu nikdy nebránil – problém je, že jednat nemá s kým. Tzv. opozice je natolik fragmentovaná, že se ani nedokáže shodnout na tom, jestli se plánované ženevské konference zúčastní a ještě klade nereálné požadavky zpochybňující její vůli k mírovému řešení. Navíc není jasné, jaký segment syrské společnosti a zdali vůbec někoho reprezentuje. Je přirozené, že se zahraničními žoldáky a teroristy, kteří tvoří drtivou většinu tzv. Svobodné syrské armády, prezident jednat odmítá. Ti totiž nereprezentují syrský lid, ale mezinárodní džihád. Ostatně, Západ také tvrdí, že s teroristy se nejedná.

Zcela selhala i OSN, která se už ani nenamáhá předstírat zdání své nezaujatosti. Ve středeční rezoluci odsoudila zapojení cizích ozbrojenců (zejm. Hizballáhu) do války po boku syrských vládních vojáků. O zahraničních teroristech, kteří tvoří vojenskou sílu tzv. opozice, se však nezmiňuje. Rusko pochopilo neochotu Západu a jeho spojenců k mírovému řešení konfliktu a rozhodlo se konat. Dodalo syrské vládě protiletadlové rakety, které mají působit jako prevence vůči případné intervenci NATO/EU (škoda, že Moskva takto na jaře 2011 nepodpořila Libyjskou džamahíríji). Ruské dodávky zbraní ostře kritizuje Izrael – jediná jaderná mocnost na Blízkém východě, jejíž vojenská síla převyšuje všechny státy v regionu dohromady. Tel Aviv by si měl uvědomit, že pro jeho zájmy je lepší sousedit s předvídatelným sekulárním režimem než s wahhábisty ovládaným, rozvráceným a nevyzpytatelným státem. Náboženská válka v Sýrii získala rysy internacionálního konfliktu a na jejím území eskaluje velmocenská šachová partie, která může vyústit v závažný regionální potažmo světový konflikt.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.