Ondřej Kosina: Strach z EU nebo krátká paměť Islanďanů?

Výsledky voleb

O hlasy voličů se ucházelo 15 stran, tedy dvakrát více než v roce 2009. V islandském Althingu – nejstarším parlamentu světa, jehož počátky sahají do roku 930, a který se v současnosti „těší“ velmi nízké důvěře obyvatel – zasedá 63 poslanců. K nadpoloviční většině je tedy potřeba 32 mandátů, čehož obě strany pravého středu dosáhly – dohromady disponují 38 hlasy a mohou tak pohodlně sestavit vládu. Nejvíce hlasů – 26,7 % a 19 mandátů – získala konzervativní Strana nezávislosti, jíž poslední čtyři průzkumy z 25. – 26. dubna přisuzovaly podporu v rozpětí 22,9 – 27,9 % hlasů. Oproti volbám v roce 2009 si tak polepšila o 3 %. Z jejích řad mimochodem pochází i neúspěšný expremiér Geir Haarde, jehož občané obvinili z odpovědnosti za krizi a pohnali ho před soud. V těsném závěsu skončila liberální Pokroková strana s 24,4 % a rovněž 19 mandáty. Tento výsledek je téměř totožný s předvolebními preferencemi strany. K liberálům se tak vrátilo nebo nově získali celkem 9,6 % voličů.

V poli poražených zůstaly obě formace dosavadní vládní koalice. Sociálně demokratické alianci zbylo 12,9 % voličů (9 mandátů) a přišla tak o téměř 17 % elektorátu z roku 2009. Výsledek sociálních demokratů je navíc ještě slabší než předvídaly průzkumy, které straně přisuzovaly 13 – 14,7 %. Zelená levice se od posledních voleb propadla z 21,7 % na současných 10,9 % (7 mandátů). Tato cifra odpovídá předvolebním preferencím, což dokazuje, že islandské agentury dokáží výsledek voleb v rámci statistické chyby odhadnout.

O přízeň voličů bojovalo i několik nových formací (euroskeptická a socialistická Duha, občanská iniciativa Úsvit, Demokratická strana ad.), které vznikly v reakci na hlubokou politickou a ekonomickou krizi nebo se odštěpily od zavedených stran. Pětiprocentní klauzuli nutnou pro vstup do Althingu však zdolaly pouze dvě. Liberálně-ekologická Světlá budoucnost, která získala 8,3 % (6 křesel) a Pirátská strana s 5,1 % hlasů (3 mandáty). Celkem pro nové a alternativní subjekty, které spojuje odpor k establishmentu, preference přímé demokracie a důraz na komunikaci přes internet, hlasovalo bezmála 20 % voličů.

Příčiny vítězství zkompromitované pravice

Koaliční vláda sociálních demokratů a zelených v čele se sedmdesátiletou premiérkou Jóhannou Sigurðardóttirovou – vůbec první ženou, první sociální demokratkou a první lesbičkou ve funkci předsedkyně vlády – nebyla příliš populární z důvodu tvrdých úsporných opatření, která zavedla. Ovšem nelze pochybovat o tom, že to samé by na jejím místě realizoval pravicový kabinet. Vláda levého středu musela po odvrácení bankrotu tuto sanační politiku naordinovat a je třeba říci, že se jí podařilo ekonomiku stabilizovat a to nejhorší má již Island za sebou. HDP pozvolna roste a nezaměstnanost osciluje okolo 5 %. Plody hospodářského zotavení nyní bude sklízet pravice, která se po čtyřleté pauze vrací zpět k moci. Na rozdíl od levice však odmítá vstup do Evropské unie, na což euroskeptičtí Islanďané slyší a ani se jim nelze divit, že se s velkým nadšením do krizí zmítané Unie nehrnou. Obavy mají především islandští rybáři, jimž by bruselské direktivy zkomplikovaly život. Severské národy pečlivě střeží svou suverenitu a Islanďané nejsou výjimkou (Norové ve dvou referendech odmítli vstup do EU, Švédové a Dánové odmítli euro). Přístupové rozhovory mezi Reykjavíkem a Bruselem byly před volbami přerušeny a o jejich pokračování nebo ukončení rozhodne až nový kabinet.

Únava z čtyřletého utahování opasků spolu s obavami důsledků vstupu do EU tedy zřejmě způsobily opětovný příklon k pravici, která navíc nalákala voliče na nízké daně a další populistické sliby. Konzervativci vládli s liberály do osudného roku 2008 téměř třicet let a marasmus, do kterého ostrov přivedli je buď zapomenut, nebo je Evropská unie vnímána jako větší zlo.