Ondřej Kosina: Vyšumí bulharské protesty do prázdna?

Vše začalo celonárodními protesty proti neúnosnému zdražování energií, mj. i v režii firmy ČEZ, se kterou i my máme své zkušenosti. Bulhaři sice mají nejlevnější elektřinu v Evropské unii, ale také pobírají nejnižší mzdy (méně než poloviční ve srovnání s průměrem EU) a mnohé domácnosti již nejsou schopny ze svých příjmů vysoké účty platit. A zatímco Češi nad soustavným zdražováním elektřiny a čehokoliv jiného pouze remcají v hospodě u piva, Bulhaři vyšli do ulic a po několika dnech dosáhli odstoupení ministra financí Simeona Djankova – „bulharského Kalouska“ a následně pádu celé vlády. Tím však protesty neskončily a pokračují nadále. Rozhořčení z drahé elektřiny vše odstartovalo a postupně se přidávala hesla proti korupci, organizovanému zločinu, zahraničním monopolům, vysokým životním nákladům a nezaměstnanosti, nízké životní úrovni a politikům jako takovým. Demonstranti nepatří k žádné politické straně, organizují se přes internet a nemají ucelenou koncepci dalšího postupu. Požadují např. padesátiprocentní zastoupení ve státních kontrolních úřadech a změnu volebního zákona. Současný parlament se má rozpustit až poté, co volební zákon vypracuje a z předčasných voleb vzešlé Národní shromáždění má připravit změnu ústavy.

Původně se měly volby konat v červenci, ale pod tlakem ulice byl termín posunut na 12. května. Podle průzkumu preferencí z 15. února by s 22,5 % hlasů vyhrála levostředová Koalice pro Bulharsko vedená opoziční Socialistickou stranou v čele se Sergejem Staniševem, následovaná konzervativní formací Občané pro evropský rozvoj Bulharska (GERB) odstoupivšího premiéra Bojka Borisova s 19,3 %. Na třetím místě je s 6,8 % liberální Hnutí za práva a svobody reprezentující zájmy turecké menšiny a čtyřprocentní uzavírací klauzuli by překročila s 5,9 % i formace Bulharsko pro občany. Těsně pod hranicí volitelnosti je s 3,6 % krajně pravicová, nacionalistická a ortodoxní strana Útok, kterou v současném parlamentu zastupuje deset poslanců. Porovnáme-li tento průzkum s výsledky voleb v roce 2009, tak by o polovinu voličů přišel pravostředový GERB, jenž tehdy s necelými 40 % hlasů vyhrál. Naopak opoziční socialisté by si polepšili pouze o 5 %, což potvrzuje skutečnost, že existuje velký rezervoár hlasů z řad nespokojených občanů, kteří ztratili důvěru v politickou reprezentaci jako celek. Není divu, že lídr socialistů Stanišev nedisponuje masovou podporou, když jako premiér v letech 2005 – 2009 provozoval pravicovou politiku: zavedl rovnou daň a seškrtal veřejné výdaje. Přílišnou popularitu nemá ani prezident Rosen Plevneliev (GERB), který přišel vyjádřit solidaritu s občany na jednu z demonstrací, ale byl vypískán.

Bulharským občanům se demonstracemi podařilo dosáhnout dílčích úspěchů. Je však otázkou, zda neoblíbená vláda padla pouze pod tlakem ulice anebo premiér odstoupil ve vlastním zájmu, aby si před volbami, které by se letos konaly bez ohledu na protesty, uchoval alespoň částečně čistý štít. Aby mělo občanské hnutí možnost dále ovlivňovat politiku, musí se oprostit od své apolitičnosti, sjednotit se pod schopným lídrem, jasně zformulovat své požadavky a kandidovat ve volbách. Pokud tak neučiní, o osudu země budou po příštích volbách nadále rozhodovat zkompromitovaní politici z obou nejsilnějších stran. Mementem budiž osud španělských „rozhořčených“, kteří se nedokázali do voleb zformovat a jak dříve demonstrovali proti socialistické vládě, tak nyní bez většího efektu demonstrují proti vládě konzervativní. Jako velký úspěch protestního hnutí, jež dokázalo zužitkovat svůj potenciál, lze považovat italské Hnutí pěti hvězd, jemuž se i navzdory ignoranci médií podařilo oslovit neuvěřitelných 25 % voličů. Chtějí-li totiž občané reformovat nebo změnit systém zastupitelské demokracie k obrazu svému, není jiná možnost než kandidovat ve volbách.