Petr Dimun: Dalík, Kroupa, Pandury aneb o novinářské bídě

Přiznám se, mám ohledně novinářské práce Kroupy své pochybnosti. Předně pracoval pod Radkem Johnem v době, kdy ten už vesele podnikal s Romanem Janouškem a tuneloval České lesy nesmyslnými projekty typu lesnická kuchařka. Nechce se věřit, že tento novinář, který se sám považuje za špičkového investigativce, nevěděl o tak zásadním problému, když ho měl přímo pod nosem. Ale budiž, to se dá s přimhouřením obou očí, zacpáním uší a hlavně nosu pochopit. Co se však pochopit nedá, je jeho „práce“ v letech 2005 a 2006, kdy se aktivně podílel na kampani ÚOOZ a lidí napojených na Tomáše Pitra (J. Spyra, policista Luděk Žákovec) proti ČSSD, jejímž vrcholem bylo teatrální zatčení a sociální vražda Věry Jourové. Dodnes Kroupa není schopen uznat chybu a Věře Jourové se alespoň omluvit, jak mi drze sám jednou napsal v SMS. Jeho reportáže z této doby byly plné exkluzivních úniků z vyšetřování, jednostranně namířených proti lidem spojeným s ČSSD, řízených provokací lidí, pracujících pro Pitra a dalších přešlapů, které vedly i jinak opatrnou justici ke konstatování podivné role Kroupy v těchto případech. Fakt, že se k těmto případům dnes nehlásí, nepracuje na jejich vyhodnocení s odstupem několika let a především na základě výsledků vyšetřování, ale pouze se při kritice brání, že dělal jen svoji práci, zvyšuje pochybnosti o jeho charakteru. Způsob takové argumentace popsala velmi dobře Hannah Arendtová v knize Eichmann v Jeruzalémě: Eichmann byl také „jen“ zapáleným do své práce, kterou dělal odpovědně a s nasazením.

Po všech těchto zkušenostech s Kroupou pak má člověk tendenci naslouchat i informacím o jeho schůzkách s Bártou v jeho bytě v kauze Michálek, i když taková neopatrnost by svědčila nejen o nedostatku v charakteru, ale především o nedostatečném rozumu.

Když se však Kroupa pohrdlivě vyjadřuje v kauze Pandury o práci českých policistů a státních zástupců, zatímco v jeho pojetí novináři pracují, odhalují a soudí, chtěl bych jej upozornit, že i v této kauze mají novináři v čele s MF Dnes máslo na hlavě. Když v roce 2010, těsně před volbami, MF Dnes a konkrétně Kroupovi oddaní žáci Syrovátka se Šťastným, vedli kampaň proti ČSSD a la Kubiceho zpráva, a to právě v kauze Pandury, upozorňoval jsem je oba na to, že v této kauze jdou po špatné stopě. Vysloužil jsem si za to na stránkách MF Dnes naprosto absurdní obvinění z vydírání jen proto, že jsem si dovolil zdroji MF Dnes zavolat a optat se ho, co je pravdy na jeho výpovědích pro MF Dnes a zda náhodou jeho slova novináři nepřekroutili. Už jsem na to zvyklý: tohle mi udělali Pitrovi pohůnci z ÚOOZ (Žákovec a spol.) v tzv. kauze Peterková, když jsem se zajímal o jejich napojení na Pitra. Také jsem byl obviněn z vydírání a dokonce z pokusu o vraždu. A dnes je ten, kdo to vše kryl, ministrem vnitra…

Zpětně se pak ukázalo, že MF Dnes postavila svá obvinění vůči Jiřímu Paroubkovi v předvolební kauze Pandury na údajné schůzce s lobbisty, která se však nekonala a konat se ani nemohla, protože v MF Dnes udávaný termín této schůzky byl Jiří Paroubek na zahraniční cestě. A opět jako v případě Věry Jourové se nesebevědomí novinářů z MF Dnes projevilo tím, že nebyli schopni se za tento hrubý přešlap a porušení všech pravidel novinářské práce omluvit.

Přitom oba Kroupovi žáci – Šťastný i Syrovátka – věděli ode mne informaci, že v roce 2007 mělo dojít ze strany Marka Dalíka na schůzce s představiteli majitelů firmy Steyer k požadavku na úplatek. Nikdy po této informaci nešli s argumentem, že je těžko ověřitelná. Zajímavé je, že tuto informaci jsem získal už na přelomu roku 2007/2008 a to s tím, že o celé věci mají mít Američané dokonce záznam, který ovšem nemají zájem zatím použít. Dozvěděl jsem se i takové podrobnosti, že Dalík byl zaskočen z účasti nikoliv pouze rakouských manažerů, ale účastí zástupců amerického vlastníka, s čímž nepočítal.

Pokud se tato informace objevuje dnes, musím se ptát, kde byla MF Dnes celé dva roky, proč klouzala po povrchu, využívala podobně jako svého času Kubice drbů k obviňování ČSSD před volbami a podstatnou informaci nebyla schopna ověřit. Tuto skutečnost dnes sice přiznává, a to v malém článku na str. 2, ale nikdy ji v hodnocení a v přístupu k celé kauze nijak nezohlednila a její „špičkoví investigativci“ museli počkat až na chvíli, než se k informacím z rakouského vyšetřování dostanou čeští policisté, aby jim to nabonzovali. Řízený únik z vyšetřování, toť druhé jméno Janka Kroupy. Stejně tak je nutné se ptát, jak s touto informací naložila americká ambasáda v Praze a proč ji tajila v době, kdy by bylo pro orgány činné v trestním řízení jednodušší ji ověřit a začít případně vyšetřování. Jedno vysvětlení mne už dnes napadá: prostě se to tehdy ani americké ambasádě, ani MF Dnes nehodilo, protože by to pomohlo Jiřímu Paroubkovi a ČSSD. Topolánkova vláda tehdy navíc prosazovala projekt radarové základny, a jak se posléze ukázalo, smlouvu o nákupu Pandurů nakonec uzavřela. Je otázkou, zda pod pohrůžkou zveřejnění oné údajné nahrávky…