Petr Duchoslav: "Dobrý hospodář" Petr Nečas

V prvé řadě je dobré si uvědomit, že obecně Nečasova vláda v žádném případě nedělá svou politiku pro "dolních deset milionů", jak deklaruje, ale ve prospěch úzké skupiny vysokopříjmových složek společnosti, jimž připravuje exkluzivní podmínky daňovými ráji, nízkými korporátními daněmi, různými úlevami apod. Svou politiku nezaměřuje na reálné potřeby drtivé většiny občanů, ale daleko důležitější je pro Nečase a spol. pohyb ratingu, určovaný mezinárodními ratingovými agenturami.

Ve svém článku právě Nečas příznivější rating České republiky pozitivně kvituje. Již se nezmiňuje o tom, jakým způsobem byl tento výsledek dosažen. Masivním ořezáním sociálních výdajů, sebráním peněz tělesně postiženým, záměrným přeřazováním postižených do nižšího stupně invalidity, skokovým zvýšením DPH, jež se od roku 2013 sjednotí na 17, 5%., omezováním podpory stavebního spoření na nejvýše 2000 Kč, dalším a dalším zdražováním základních životních komodit, plánovaným zavedením školného, a takto bychom mohli pokračovat donekonečna. Jak vidno, Nečasově vládě pramálo záleží na potřebách a osudech našich občanů. Podstatný pro ni je fakt, jak si stojíme v rámci hodnocení mezinárodních ratingových agentur.

Nečas dále píše a opakuje stále pravicovou mantru o tom, že daňová reforma v režii nynější vlády je spravedlivější, a že přesunuje těžiště od zdanění práce ke zdanění spotřeby. Nečas si vůbec neuvědomuje, že právě zdanění spotřeby neustálým růstem DPH (kam až se v roce 2014 vyšplhá?) má za následek utlumení ekonomiky, paralyzování koupěschopné poptávky, neboť lidé si zkrátka po provedení škrtforem nebudou moci dovolit utrácet. Myslet si, že zdanění spotřeby je z hlediska ekonomiky výhodnější a prostupnější než zdanění práce, je nesprávná teze.

Jak jsme mohli vidět například u severských států, vyšší zdanění práce, tedy progresivní daň, a nižší zdanění spotřeby pomohlo těmto zemím přežít hospodářskou kizi relativně bez větší úhony. Nečas se sice rád ,,ohání" čísly, nicméně nikdy veřejně nepřizná, že náklady na sanaci krize a potažmo státního dluhu ČR zaplatí středněpříjmové a nízkopříjmové skupiny obyvatel. Na jejich bedra totiž Nečasova vláda přesouvá tyto náklady, přičemž vysokopříjmové skupiny nejsou na sanaci tohoto sluhu žádným způsobem finančně zainteresovány. Jinými slovy se jich vládní reformy téměř vůbec nedotknou. Nečas v článku uvádí dlouho živený pravicový mýtus o tom, že vyšší zdanění firem by mělo za následek jejich odchod z České republiky. Už ale neříká kam, protože ve vyspělé Evropě jsou korporátní daně mnohem vyšší než u nás. Například Belgie má sazbu daně z příjmu 34 procent, Německo 29,8%, Španělsko 30%, Česká republika 19%. Mimo jiné za poslední sociálně demokratické vlády, vedené J. Paroubkem, kdy byl růst ekonomiky téměř 7%, žádný takový exodus firem nanastal. Byly to naopak sociálně demokratické vlády, kdo snížil daně firmám z 32% na 24%, čehož nebyly Klausovy pravicové vlády dlouhodobě schopny.

Není tak pravdou, jak píše Nečas, že zdanění spotřeby způsobuje nejméně negativních vedlejších efektů. Kromě narušení sociálního smíru, utažení opasků většiny občanů naší země, to bude mít postupně za následek jeden ,,vedlejší efekt", a tím je radikalizace společnosti, jež vzniká trvalou frustrací střední třídy. Tak, jak tomu bylo třeba v Německu ve dvacátých a třicátých letech. To může vést v krajním případě k občanské neposlušnosti a revolucím. Tím se ovšem Nečas ve své hře s čísly asi nemá čas zabývat.

Zavedením sociálních karet naší vládou je čin nedůstojný a ponižující. Vychází z další mylné pravicové teorie, že všichni, kdo jsou registrování na úřadu práce, jsou "socky", "nemakačenkové", kteří jen chtějí vysávat stát. Drtivá většina lidí však pracovat chce, problém jsou jedinci, kteří parazitují na sociálním systému, a těch vždy bude menšina. Problém je jinde - na jedno pracovní místo připadá mnohde až 20 či více uchazečů, takže získat práci je v dnešní době spíše dílem štěstí a náhody, než skutečně poctivým hledáním zaměstnání. Protože vláda rezignovala na aktivní politiku zaměstnanosti a místo toho dělá z lidí registrovaných na ÚP občany druhé kategorie, nemůže se divit, proč máme více než 500 000 nezaměstnaných.

Nečasova vláda se nijak nezajímá o lidi, jde toliko na ruku ratingovým agenturám, ovládaným mezinárodním kapitálem, poctivě pracující občané jsou pro ni póvl, naopak "snaživí" a "úspěšní" jsou pro ni pouze vysokopříjmové skupiny. Je zajímavé, že těchto "snaživců" je pouhý zlomek procenta, zatímco "socek" drtivá většina, jako by ta vůbec nepracovala a nepřispívala svou hodnotou práce celé společnosti.