Řecko: revoluce se nekoná

Řekové usoudili, že Nová demokracie (ND), která má významný podíl na zadlužení země, nárůstu korupce a daňových úniků do obrovských rozměrů, disponuje tím nejlepším receptem, jak zemi z těchto problémů dostat. Se ziskem 29,7 % a 129 mandátů (včetně bonusu 50 křesel pro vítěze) totiž obhájila své prvenství. Oproti volbám z 6. května si konzervativci polepšili o 10,9 % a 21 poslanců. Pravděpodobný budoucí premiér Antonis Samaras sice usiluje o umírněnou modifikaci Memoranda, ale o jeho vypovězení rozhodně neuvažuje a hodlá pokračovat v politice škrtů a úspor. Stejný cíl má i Panhelénské socialistické hnutí (PASOK), které zůstalo s 12,3 % a 33 mandáty na třetím místě. Socialisté sice přišli téměř o procento voličů a 8 poslanců, ale jejich spojení s konzervativci dává v 300členném parlamentu pohodlnou většinu 162 hlasů. Pravolevá „proevropská“ koalice těch, kteří se v Řecku od poloviny sedmdesátých let střídali u moci, tak může buď dokonat dílo zkázy, nebo za cenu zchudnutí většiny populace zemi stabilizovat a udržet v eurozóně.

Eurobyrokraty, bankéři a trhy démonizovaná Koalice radikální levice (SYRIZA) si sice významně polepšila – o 10,1 % a 19 mandátů, na vítězství to však nestačilo. Levicoví radikálové tak s 26,9 % a 71 mandáty skončili na druhém místě a nebudou schopni sestavit vládu s cílem jednostranného vypovězení Memoranda. To je jistě zklamáním pro Alexise Tsiprase, jehož straně některé průzkumy přisuzovaly prvenství a první exit polls po uzavření volebních místností naznačovaly remízu. Je pozoruhodné, že Nové demokracii se podařilo vzpamatovat se a udržet si postavení nejsilnější pravicové strany, zatímco PASOK zaznamenává trvalý pokles a jeho roli hegemona na levici zaujala SYRIZA.

Všechny ostatní strany zaznamenaly ztráty. Pravicové voliče zmobilizovala Nová demokracie a levicový elektorát SYRIZA. Tyto dvě formace byly favority voleb reprezentující dvě odlišné vize směřování země a jednalo se o to, která z nich zvítězí. Na tom tratily menší strany – nejvíce oslabila Komunistická strana Řecka (KKE), která se s výsledkem 4,5 % hlasů a 12 mandátů stala nejslabší parlamentní stranou. Celkem přišla o 4 % voličů a 14 křesel. O 3,1 % a 13 poslanců oslabili Nezávislí Řekové (ANEL), odpadlíci od Nové demokracie. Přibližně na svých pozicích zůstal fašistický Zlatý úsvit s 18 mandáty (-3) a 6,9 % i Demokratická levice (DIMAR) se 17 mandáty (-2) a 6,3 %. Žádná další strana se nepřiblížila tříprocentní uzavírací klauzuli a v parlamentu tak zůstane zastoupeno sedm formací.

Zhodnotíme-li průzkumy preferencí z konce května, lze konstatovat, že Nová demokracie ve finále dosáhla lepšího výsledku, zatímco SYRIZA nepřekvapila. Obecně vyšších čísel dosáhly pravicové strany, zatímco levicové získaly stejné skóre jako v anketách. Predikované oslabení Zlatého úsvitu se nekonalo a navzdory předpokládaným 3,9 – 5,1 % si udržel svých sedm procent z minulých voleb. Potvrdila se tak moje teze, že voliči extrémních stran (obzvláště krajní pravice) otevřeně nepřiznají, koho volí, což průzkumy částečně zkresluje.

Co v následujících dnech a týdnech Řecko čeká? V úvahu připadají tři možné varianty řešení. Jako nejvíce pravděpodobná se jeví již zmíněná pravolevá aliance ND a PASOK (162 hlasů). Tu by ještě ve formě nadbytečné koalice mohla posílit Demokratická levice (179 hlasů). Teoreticky může vzniknout i menšinový pravicový kabinet ND s tolerancí PASOK. Antonis Samaras si však před volbami vytyčil jako nepřekročitelnou podmínku většinovou vládu, takže tento scénář se jeví jako nepravděpodobný. Případná vláda národní jednoty za účasti tří nejsilnějších stran je kvůli programovým neshodám téměř vyloučena. SYRIZA by totiž musela ustoupit od požadavku jednostranného vypovězení Memoranda a zradit vlastní voliče. Zemi tak opět povedou ND a PASOK, v minulosti zvyklé vyhrávat volby se zisky nad 40 %, což jim umožňovalo sestavovat jednobarevné kabinety. Nyní se musí konzervativci se socialisty spojit, aby zadrželi tlak radikálů a zachovali status quo – setrvání v eurozóně. Nicméně řecká společnost je extrémně polarizovaná a radikální strany disponují značnou silou. Pokračování v dosavadním kurzu tak jistě vyvolá další vážné nepokoje a frustrovaní občané vyjdou do ulic.