Rozhovor s Martinem Fassmannem - část II.
3.12.2010 09:31
Pokračujeme v rozhovoru s šéfem makroekonomických analýz Českomoravské konfederace odborových svazů Martinem Fassmannem, tentokrát o tom, proč odboráři protestují a jaký je skutečný smysl ořezaného státního rozpočtu. Dostane se rovněž na aktuální problémy českého zdravotnictví. Jaké je poučení z irské krize?
Martin Fassmann: "Podívejte se na doporučení, která teď Irové dostávají. Doporučují jim opak toho, za co je před pěti lety chválili. Teď jim doporučují, zvyšte daně, zatímco tenkrát OECD a všichni další tvrdili, že jsou příkladem prosperující země."
Přesto měli něco, co se jim dalo závidět. Byla to tripartitní dohoda, tuším, na pětileté cykly. Stanovila vývoj mezd a inflace spolu s prioritami hospodářské politiky. Podobně to bylo ve Finsku, když začínali svůj vzestup na začátku 90. let.
Martin Fassmann: "My jsme na začátku 90. let taky něco podobného zkoušeli, když se s vládou uzavírala první generální dohoda. Unikátní bylo, že odbory souhlasily s poklesem reálných mezd, ovšem bylo jim slibováno, že klesnou o deset procent, ale klesly o pětadvacet. Za druhé tam byl slib úprav minimální mzdy, což ta vláda, ani vlády další nikdy neuskutečnily. Inflace taky nebyla 25 procent, ale po zásahu devalvace koruny dokonce 57 procent. A když k tomu vláda vyhlásila ještě mzdovou regulaci, nebylo už vůbec o čem mluvit. Takže první dohoda byla zároveň poslední, protože odbory z ní vyšly oškubány. Myšlenka sociálního paktu se pak ještě chvilku vrátila za Miloše Zemana, ale moc z toho nebylo. Potřebujete na to vládu, která je schopna garantovat, že dohody dodrží."
Odbory teď chystají generální stávku veřejných zaměstnanců. Co je hlavní příčina protestů?
Martin Fassmann: "Dojde ke snížení platů. Ale jsou tam dva vlivy. První je snížení objemu mzdových prostředků, které rozpočtu nepřinese nijak moc, asi sedm miliard korun. A druhou věcí je návrh rozrušit platové tabulky, takže konkrétní lidé pak mohou být postiženi i násobky průměrného poklesu. V tom druhém kroku prý přitom nejde ani tak o úspory, ale tabulkové sazby se musely rozvolnit, aby ti, koho si koalice dosadila do státní správy, mohli dostat slíbené horentní platy. Ale tyhle otázky je třeba položit jinde, naše oddělení se zabývá jen změnami objemu mezd a makroekonomickými dopady. Nominálně jde o deset miliard, ale když odečtete daně, které platí stát sám sobě, zbude jen těch sedm. To přece nestojí za konflikt, který to způsobilo! Ale vláda se chtěla veřejnosti předvést, jak je zásadová. Přitom jinde jsou oblasti, kde by se jakoby šetřit vůbec nemuselo…"
O protest si koledují také nájemné, zdravotnictví, školné.
Martin Fassmann: "To přijde. Lidé se ozvou, až se jich to dotkne. Nejen nájemné. Budou si muset na všechno připlácet."
Co nás čeká s tím připlácením?
Martin Fassmann: "Jsou tu čtyři reformy. První je zdravotní reforma, která už začala, aniž si toho kdokoliv všiml, protože všechno to, co Julínek hlučně vyhlašoval a na čem ztroskotal, teď udělali jedním paragrafem. Nenápadná novelizace jednoho paragrafu otevírá možnost velice silné spoluúčasti pacientů. Drobná změna, a najednou můžete zatížit kohokoliv čímkoliv."
Zavedení nadstandardu?
Martin Fassmann: "To není žádný nadstandard. Všichni sice tvrdí, jako by standard bylo to, co je dnes. A když chcete něco lepšího, tak si můžete připlatit. Jenže, ouha, najednou narazíte na větičky, že máte nárok na takový standard, který je finančně dostupný. Zdravotnictví má přitom deficit deset miliard ročně. V koaliční smlouvě i v programovém prohlášení vlády je jasně řečeno, že standardy péče, která bude poskytována bezplatně, budou stanoveny na základě medicíny a finančních možností. To znamená, že pokud už dnes žijeme deset miliard nad finanční možnosti, pak se současný standard stane nadstandardem.
Těch deset miliard do rozpočtu prostě musí někdo zaplatit. Samozřejmě, že těch, kdo to zaplatí, by mělo být víc, ale zvolil se nejjednodušší postup a převedlo se to spoluúčastí na občany. Vedle toho ale máme už od Topolánkovy reformy systém zatížen velice nevhodným způsobem cenové regulace léčiv. SÚKL, ústav, který to má na starosti, pracuje velmi neefektivně. Od roku 2007 nebyly upraveny maximální ceny asi u 60 procent léků. Dochází tak k extrémnímu předražování léků a extrémním ziskům farmaceutických firem na základě kurzových rozdílů. Tenkrát stálo euro přes 30 korun, dnes je za 25, léky by tedy mohly být levnější, ale nejsou. Zmíněný kurzový rozdíl kasírují už přes tři roky farmaceutické firmy a jen v této oblasti tak zdravotnictví vynakládá zbytečný výdaj v rozsahu 5 až 6 miliard korun."
To je to, co sebereme těm státním zaměstnancům.
Martin Fassmann: "Třeba. Druhou věcí je zdravotní pojištění osob samostatně výdělečně činných, kterých je ke všemu extrémně mnoho. Aby v zemi naší velikosti a struktury měli OSVČ přes 20 procent podílu na zaměstnanosti, to je absurdní. Kdyby však platili pojištění stejně jako zaměstnanci, dostalo by zdravotnictví 14 miliard korun navíc. Když to sečtu, místo deseti miliard deficitu bych měl deset miliard přebytek. To neznamená, že se nemá šetřit. Ale peníze jsou, jen je má někdo jiný než ten, kdo je potřebuje."
To máme první reformu. Druhá?
Martin Fassmann: "Pak je reforma důchodová. Viděli jsme, jak vláda rozpočtové odpovědnosti, která zdůrazňuje, jak se stará o veřejné finance, klidně pouští obrovský rozdíl v kurzových rozdílech pro farmaceutické firmy. Podobně ta samá vláda chce pustit minimálně 40 miliard korun ročně soukromým důchodovým fondům, a tváří se, že se nic neděje."
Třetí?
Martin Fassmann: "Třetí reforma je daňová. Tam je evidentní snaha o přesun od daní přímých k nepřímým. To znamená, sjednotit DPH na 19 procentech. A podniknout krkolomné, sebevražedné opatření – snížit pojistné a nahradit je DPH. Jaké budou dopady do rozpočtu? Řekl bych, že se vybere méně, lidi na to nebudou mít.
A pak je tu ten Džim, jak mu všichni říkají…"
Džim??
Martin Fassmann: "JIM, jednotné inkasní místo. Sjednotí se výběr zdravotního a sociálního pojistného společně s daněmi a svěří se tomu, kdo je ve výběru nejméně efektivní, finančním úřadům. Bude to skvělý byznys hlavně pro ty, kdo budou vytvářet ty systémy, aby se vůbec něco vybralo."
A čtvrtá?
Martin Fassmann: "Čtvrtá reforma je pak balíček podle hesla „na chudý lidi musí být přísnost“. To je celá ta oblast pracovně-právních vztahů, zákoníku práce, trestního zákoníku a dalších. Někde na okraji pak budou takové kroky, jako je školné. K tomu ekologická zakázka za 100 miliard, různé zbrojní zakázky."
Úspory nějak mizí v nedohlednu.
Martin Fassmann: "Spíš jde o to, připravit stát o příjmy. Jeho veřejné služby pak samy spadnou do privatizace. To začalo už dávno, vlastně ani ne za Topolánka, začalo to už za sociálních demokratů, už za Špidly, kdy se zahájila daňová soutěž. Začaly se snižovat daně, výrazně osekávat příjmy veřejných financí. A pak se řekne – na to není. Logicky, když si ořežu příjmy, nebude přece na nic. Máme nejnižší konsolidovanou daňovou kvótu v Evropě, příští rok klesne na 33 procent. Konsolidovaná znamená bez toho, co stát platí sám sobě. Pokud je ještě někdo pod námi, pak rozhodně nikdo, kdo by na tom byl dobře. Irsko bylo níž.
Privatizace veřejných služeb a sociálních transferů, která se tím chystá, nemusí spočívat v tom, že se veřejná aktiva převedou na nějaký soukromý subjekt. Stačí, když veřejné služby ustoupí z trhu. Pamatuji, jak už před mnoha lety banky a pojišťovny připravovaly různé balíčky pro rodiny, na studia, na penzijní a zdravotní připojištění, ale ono se to nějak nechytalo. Proč? Když je člověk dostatečně zajištěn z veřejných zdrojů, nemá důvod, aby se připojišťoval.
Tak holt musíte být zajištěn nedostatečně, abyste měl důvod se připojistit. A to je celý ten vtip. To je ta privatizace. Budete se muset připojistit, abyste dostal stejnou službu, kterou dnes dostáváte zadarmo. Takzvaně zadarmo, ze systému přerozdělení. To je ona privatizace důchodů, zdravotnictví. To jsou nejlukrativnější oblasti podnikání. Být zajištěn ve stáří nebo v nemoci, mít zajištěné vzdělání, ta potřeba se přece nesníží, když od toho stát ustoupí. To se jen otevře trh pro tento obrovský byznys."
První část rozhovoru s Martinem Fassmannem si můžete přečíst ZDE.
- tisk
- přeposlat emailem
- sdílet
- uložit jako oblíbené
- 8793x přečteno
Komentáře
Jan Kopecký - 4.12.2010 17:53.
Je s opravdu podivem, že se ČSSD dávno nesnaží získat lidi jako Ungermann, Fassmann nebo Miloš Pick při tvorbě svého hospodářského programu. Má snad lepší odborníky?
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Jan Kopecký - 4.12.2010 17:50.
Je s opravdu podivem, že se ČSSD dávno nesnaží získat lidi jako Ungermann, Fassmann nebo Miloš Pick při tvorbě svého hospodářského programu. Má snad lepší odborníky?
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Jiří Dolejš - 4.12.2010 12:06.
v každém případě by vláda měla vnímat že tu nějaké alternativní ekonomické centrum je a když koncipuje všechny ty NERVy, Rozpočtové rady, expertní komise a pod, neměla by na něj zapomínat. Jednobarevná oponentura je jak slepá.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Milan Kyselý - 3.12.2010 12:53.
Lidem to ale stále nedochází. Jednak tomu nevěří a říkají tomu komunistická propaganda, jednak žijí v představě, že právě oni na reformách vydělají. A někteří v reformách vidí dokonce jakési kladivo na tzv. nepřizpůsobivé - přitiskneme je ke zdi a nebudeme na ně doplácet. Tady vidím obrovský dluh levicových stran, že nedokázaly vzbouřit veřejné mínění proti těmto systémovým krokům na zrušení sociálního státu. Vím, že levice to nemá obstavením přístupu do médií a vysmíváním a až fanatickou nenávistí k prezentaci svých názorů a analýz, lehké. Vím i, že velká část veřejnosti, a té pražské určitě, to ani nechce slyšet, další žije stále v jakési bláhové víře, že vláda by je přeci nepodvedla a neoškubala. Dále značná část těch, kteří po r.45 přišli o majetky, a kteří dnes mají v médiích a politickém životě země vedoucí pozice, pak k připravovaným krokům přistupuje jako k jakési mstě na lidu za prožitá příkoří: musíme je všechny srazit až na dno a pokořit a potupit, pak teprv bude splacen náš dluh.\r\nA lidé 40 lety žití v totalitě jsou nepřipraveni, nedokáží se organizovat a nedokáží se bránit. Ano, je to tak, musí kruté dopady reforem poznat sami na vlastní kůži. Nebude to hned. K degradaci celých skupin obyvatelstva bude docházet postupně, pak teprv si uvědomí, o co všechno byly bez odporu připraveni.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.