Situace v Afgánistánu ve středu zájmu Švýcarska

22.8.2021 07:57
Především ve Švýcarsku žijící dvaceti tisícová afghánská komunita velmi pozorně sleduje dění doma, zejména nyní po rychlém převzetí moci Talibanem. Mnozí se obávají o své tamní rodinné příslušníky, kteří chtějí utéct, ale nemohou, protože v tuto chvíli jsou všechny hranice zavřené, říká Djafar Sharifi, člen představenstva afghánského kulturního sdružení Bamian z kantonu Curych.

„Jsme šokováni, nikdo nevěřil, že Taliban ovládne celý Afghánistán během deseti dnů," vysvětluje. Majitel kiosku Hamid Zolfekari navštívil své sestry v Kábulu ještě v dubnu, ale před několika dny se kontakt s nimi přerušil. V myšlenkách je také se členy své rodiny, ale má strach jako i ostatní Afghánci, protože všichni tam teď mají velmi těžkou situaci," říká Zolfekari. Aman Afzali uprchl do Švýcarska jako patnáctiletý a pro něj je to jasné: jeho příbuzní jsou nyní ve smrtelném nebezpečí a už v minulosti o rodinné příslušníky přišel. Byli zabiti strašným způsobem a ti, kteří nyní žijí v Kábulu a Behsúdu, se bojí, jestli budou za dvě hodiny naživu, nebo ne.

Džafara Šarífího z Bamijského kulturního sdružení trápí nejistota: "Celá moje rodina má strach, neví, co se děje. Problém je v tom, že nevědí, kdy Taliban přijde zaútočit a všechny lidi pozabíjet, bojí se o svůj život. Strach, žádný kontakt, nejistota v nadcházejících dnech a týdnech jim pravděpodobně nezbude mnoho naděje, poznamenává v reportáži veřejnoprávní stanice SRF.

Mnoho zemí se snaží evakuovat své občany a příznivce, včetně Švýcarska, pro které zde pracovalo 38 místních zaměstnanců s 200 jejich příbuznými. Zatím k ní nedošlo, protože Švýcarsko nemá vlastní dopravní prostředky a musí doufat v německá nebo americká letadla, kteří myslí především na své vlastní lidi. Švýcarsko si proto musí pronajmout letadla na tuto možnost a vláda potvrdila, že do Taškentu v Uzbekistánu byl vyslán oddíl švýcarských ozbrojených sil. Z rozhodnutí Spolkové rady pomáhá ministerstvo zahraničních věcí s vyhodnocením a přípravou různých možností evakuace s odborníky z ozbrojených sil, ale z bezpečnostních důvodů nejsou zveřejňovány žádné další podrobnosti.

Potíže s evakuací vyvolávají otázku, zda Švýcarsko nečekalo s udělováním víz příliš dlouho. Za vydávání tzv. humanitárních víz je zodpovědné ministerstvo spravedlnosti a podle jeho ministryně Karin Kellerová-Sutterové vznikl kolem toho tichý politický konflikt, který byl příčinou váhání. Politické strany vznesly své požadavky, které se od sebe značně liší. Sociální demokraté a Zelení požadují, aby Švýcarsko přijalo 10 000 uprchlíků, to schvalují i liberální Svobodní. Lidová strana požaduje pomoc na místě, ale rozhodně odmítá kvóty pro uprchlíky. Pokud mezinárodní společenství zahájí takový program, Švýcarsko se k němu nebude moci nepřipojit. Vzhledem k situaci na letišti v Kábulu je však otázkou, jak by se takový počet lidí dostalo za současné situace z Afghánistánu.

Tlak na Spolkovou radu se zvyšuje, aby si uznaní uprchlíci mohli do Švýcarska přivést své rodinné příslušníky. U dočasně přijatých, kterých je ve Švýcarsku asi 11 000, je situace složitější. Jejich rodinným příslušníkům v Afghánistánu by měla být udělena humanitární víza, což kromě levicových stran a zelených požadovaly i hlasy ze středu a liberálů.

Situace v Afghánistánu je nepřehledná a mění se z hodiny na hodinu a Švýcarsko již evakuovalo šest zaměstnanců kanceláře pro spolupráci v Kábulu, ale stále však zbývají tři desítky afghánských zaměstnanců, kteří mají být do Švýcarska přivezeni i se svými rodinami. Celkem 200 lidí, vysvětluje ministr zahraničí Ignazio Cassis: Hledáme způsoby, jak je co nejrychleji dopravit do Švýcarska, ale existuje v Kábulu jen jedno vojenské letiště. Švýcarsko s dvaceti dalšími státy ve společném prohlášení trvá na dodržování lidských práv v Afghánistánu. To se výslovně týká práv žen a dívek. "Afghánské ženy a dívky si stejně jako všichni Afghánci zaslouží žít v bezpečí, jistotě a důstojnosti," uvádí se v prohlášení zveřejněném po nástupu islamistického hnutí Taliban k moci.

seeman-richard
Narodil se v roce 1933. Je absolventem dnešní Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, kde získal titul PhDr. Pracoval v Československém rozhlase, zahraničním vysílání. Po propuštění v roce 1970 byl zaměstnán jako topič a v železářství. V roce 1990 se vrátil do služeb Československého rozhlasu, kde zastával různé funkce, mimo jiné ústředního ředitele. Od roku 1993 je v důchodu a nadále spolupracuje s Českým rozhlasem. Od roku 1997 až 2008 byl členem Rady Českého rozhlasu, kde zastával po pět let funkci předsedy. Je autorem řady komentářů, článků a knih

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.