Skončil Summit NATO v Chicagu, co bude dál?

Vedoucí představitelé členských zemí NATO přijali rozhodnutí, předat starost o bezpečnost země afghánské vládě v polovině příštího roku a tím zahájit „nezvratitelný“ proces stahování spojeneckých jednotek z vleklé, již více než 10 let trvající války. Navíc z války, která je velmi nepopulární u domácí veřejnosti členských zemí.

Pro stahování vojsk budou velmi důležití sousedé Afghánistánu. Proto byl na summit, mimo jiných zemí, na poslední chvíli pozván i Pákistán. Ten totiž již nějakou dobu blokuje zásobovací trasy NATO přes své území. Podle zpráv z Chicaga se NATO s Pákistánem nedohodlo, protože měl přemrštěné požadavky, požadoval neúměrné částky za přepravu, údajně až 5.000 $ za jeden kontejner. Pokud se NATO s Pákistánem v nejbližších měsících nedohodne na otevření zásobovacích cest, bude čelit logistické noční můře. Plánované stahování mezinárodních jednotek ISAF z Afghánistánu v následujících dvou letech lze totiž označit za největší a nejsložitější logistickou operaci NATO v jeho historii. Kromě přepravy 130 tisíc vojáků, z toho 90 tisíc Američanů, musí spojenci z Afghánistánu dostat i svou techniku, vybavení a materiál, který tam za deset let trvání mise nashromáždili. Podle expertů to bude nejméně 70 tisíc vozidel včetně tanků, transportérů a další těžké techniky a více než 120 tisíc přepravních kontejnerů.

USA požádaly spojence o financování afghánské armády po roce 2014 a to souhrnně ve výši 4,1 mld. $ ročně. Na evropské členy by mělo připadnout 1,3 mld. $ Z toho již přislíbily UK 110 mil. $, Itálie 120 mil. $, Německo 190 mil. $, Francie byla požádána o příspěvek ve výši 200 mil. $. Česká republika přislíbila 1 mil. $, Turecko 20 mil. $. Dále Kanada 110 mil. $, Austrálie 100 mil. $ a dokonce přispěje i Pákistán částkou 20 mil. $ Samotný Afghánistán by měl vydávat na svoji armádu 500 mil. $. Francouzi ale sdělili, že pokud nebudou vědět, jak bude s penězi zacházeno, k ničemu se nezavážou. Je totiž notoricky známo, že vláda v Kábulu je jednou z nejzkorumpovanějších na světě. Pokud nebudou mít záruky, že finance na afghánskou armádu nebudou rozkradeny, nic nebudou dávat. Navíc Francouzi a začnou s odsunem svých jednotek již letos. Do konce roku má být jádro jednotek, 2 tisíce vojáků z 3.400, doma ve Francii.

Nad summitem tak po celou dobu visela nevyřčená otázka, jak se NATO, aliance 28 států původně projektovaná pro svět „Studené války“, má adaptovat na podmínky světa po roce 2014? Naskýtá se otázka, zda si NATO neprojde, tak jako USA svým post-vietnamským syndromem, v tomto případě syndromem post-afghánským. Navíc v období, kdy se pozornost USA přesouvá do oblasti Asie-Pacifiku a evropské členské země čelí hospodářské a dluhové krizi a aby ušetřily, realizují masivní škrty, především v oblasti obrany. Za této situace je na místě otázka zda USA budou i nadále z 75% financovat rozpočet NATO a jestli nakonec neztratí se svými evropskými spojenci trpělivost.

Problém financování společné obrany, za situace kdy jen pět zemí aliance plní základní kritérium členství v klubu (2% HDP na obranu), se summit pokusil vyřešit rozhodnutím o tzv. „smart defence“ to jest ušetřit peníze sdílením vybavení a zařízení a specializací jednotlivých zemí na specifické oblasti obrany. Takových mnohonárodních projektů bylo pro začátek schváleno 20. Od možnosti zásobovat bojová letadla municí z různých zdrojů a zemí (reakce na nedostatek bomb a raket pro britské a francouzské letouny v operaci proti Libyi) přes společné využití námořních leteckých patrol různých zemí až po společné výcvikové centrum spojenců pro piloty ruských vrtulníků (česká iniciativa společně s Chorvatskem).

Na summitu se řešila i otázka, zda se má NATO vrátit ke své původní funkci, obrana území členských států, jak navrhoval český ministr obrany, nebo má i nadále zasahovat v různých částech světa, jak se zmínil britský premiér. Podle mého názoru v nejbližší budoucnosti budou mít evropské vlády asi pramálo chuti na nějaké intervence v zahraničí. Po ukončení intervence v Afghánistánu nebude NATO s velkou pravděpodobností zaangažováno v žádné větší operaci. Zásah proti Libyi se tak asi stal modelovou operací pro budoucí akce NATO, ne všichni členové aliance se budou angažovat, budou to akce jen „společenství ochotných“.

K velkému zklamání čtyř čekatelských zemí, Makedonie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora a Gruzie, summit neřešil otázku možného rozšíření NATO. Ministryně zahraničí USA jen konstatovala, že zmíněné země mají ještě hodně práce před sebou, než splní podmínky členství v NATO. Aliance v současné době nemá žádný zájem si importovat nevyřešené problémy jednotlivých zemí. Bohatě jí stačí letitý problém Řecko – Turecko. Tak možná, někdy příště. Je smutné, že ani ministr země, která zažila „Mnichovskou zradu“ a „srpen 1968“, nenašel dosti kuráže, aby se alespoň zmínil o Gruzii, která jako jediná, podle mého názoru, bezpečnostní garance potřebuje.

Na summitu bylo oznámeno úspěšné spuštění protiraketového štítu, který má chránit Evropu proti balistickým střelám z Blízkého východu. Stav protiraketového deštníku byl označen za „prozatímní“, neboli částečně funkční. To je nesporný úspěch. Protiraketový deštník má být plně funkční do roku 2020. To by měly na evropském území vniknout tři americké základny – radarová stanice v Turecku a dvě základny s antiraketami v Polsku a v Rumunsku. Budování protiraketové obrany bylo asi jedním z důvodů, proč na summit nedorazil nikdo z nejvyšších představitelů Ruska. Prezident Putin vyslal jen svého zvláštního velvyslance pro Afghánistán.

Na summit byli pozvání vrcholní představitelé 60 zemí, nejen těch, které mají své vojáky v jednotkách ISAF, ale i těch které pomáhají s přepravou materiálu, financují různými cestami afghánskou vládu, nebo nějakým způsobem podpořily operaci proti Libyi. Summitu se tak zúčastnily i takové země jako např. Salvador, Mongolsko, Katar, Spojené arabské emiráty, Jordánsko, Maroko, Jižní Korea, Austrálie, Japonsko, Nový Zéland, Kyrgyzstán nebo tichomořské království Tonga.

Zakončím tím, čím jsem začal, NATO navenek demonstrovalo svoji sílu a soudržnost, ale zároveň nezodpovědělo na znepokojivé otázky v souvislosti s hospodářskou a dluhovou krizí evropských členů. Kam půjde, jaké bude NATO po roce 2014?