Štefan Füle: EU - Síla pro mír, stabilitu a prosperitu v širší Evropě

Jsem poctěn, že k Vám dnes mohu mluvit na prestižní Kolumbijské univerzitě. Je mi zvláště ctí hovořit o prosazování míru, stability a prosperity v Evropě na Universitě, kde Dwight Eisenhower působil nějakou dobu jako děkan. Eisenhower, nejprve jako voják a později jako politik, pomohl položit základy, na kterých je vystavěna naše sjednocená Evropa. Vztah mezi Evropou a USA, který Eisenhower tolik podporoval, se stal za posledních 60. let velmi pevným. Na posledním Lisabonském summitu mezi EU a USA prezident Obama opětovně potvrdil, že vztahy mezi USA a EU jsou základním kamenem společné bezpečnosti a prosperity. Události v oblastech ležících v bezprostřední blízkosti EU jsou relevantní nejen pro EU, ale i pro USA. Například blízkovýchodní proces je nezbytný pro bezpečnost obou – EU a USA.

 

 

-       prezentovat filosofii, která podtrhuje obě politiky, jejich podobnosti a rozdíly

-       budu probírat každou oblast detailně a hodnotit její úspěchy a výzvy do budoucnosti

-       budu se také snažit vysvětlit, jak tyto politiky zapadají do šířeji sdílených cílů EU a USA za účelem prosazování demokracie a stability.

 

Pro EU jsou tyto politiky celkem rozdílné:

 

Politika rozšíření se zabývá vztahy EU se zeměmi, které mají perspektivu, že se jednoho dne samy stanou členy EU.

 

Politika sousedství se zabývá sousedními zeměmi, s kterými si přejeme mít bližší vztahy, ale tyto země perspektivu vstupu do Unie nemají.

 

Obě politiky mají společný cíl: rozšíření oblasti míru, stability a prosperity v Evropě - za hranicemi EU. Při budování spolupráce mezi původními rivaly, a zároveň podpoře nejvyšších standardů lidských práv, vysílá EU měkkou magnetickou sílu, která může významně přispět k míru a stabilitě ve světě.

 

Tyto politiky nám také pomáhají v získání našich vlastních cílů v řadě oblastí včetně dopravy, energetiky, vnitřního trhu, ochrany životního prostředí a úsilí zmírnit klimatické změny. Mnoho těchto oblastí je skutečně klíčových pro ekonomickou obnovu a udržitelný růst. Dovolují EU prosazovat cíle reformní agendy 2020 a dělají z Evropy bezpečnější místo.

 

Zintenzivnění ekonomického dialogu a bližší ekonomická integrace se zeměmi usilující o vstup do EU a sousedícími zeměmi nám pomáhá bojovat proti globální ekonomické krizi, zvyšuje konkurenceschopnost a vytváří nová pracovní místa.

 

Současně nám tyto dvě politiky umožňují dosáhnout výzev, které souvisejí s přesouváním multipolárního světa, ve kterém potřebujeme pokračovat v prosazování našich hodnot a zájmů, a to i za našimi hranicemi.

 

Přijetím Lisabonské smlouvy získala EU nové možnosti jak pracovat se zahraničně politickými výzvami efektivnějším, koherentnějším a inovativním způsobem. Lisabonská smlouva odstranila překážky v rozhodování, což vedlo ke zvýšení efektivity. S vytvořením nové pozice Vysokého představitele/vicepresidenta EU – momentálně představovaná Catherine Ashtonovou – nabyla Unie větší soudržnosti. jako komisař pro rozšíření a Evropskou politiku sousedství, kombinuji sílu s C. Ashtonovou v oslovování klíčových témat regionu. Tento proces je inovativní, protože nyní můžeme plně využít tzv. komunitní nástroje společně se Společnou zahraniční a bezpečnostní politikou (SZBP) a založit širší a strategičtější politické podmínky.

 

V tomto kontextu nyní EU vítá odpovědnost za převzetí vedoucí role ve svém sousedství. Nicméně mi dovolte, aby Vás nenechal na pochybách – stále si přejeme úzce spolupracovat s USA a vidět velkou angažovanost USA v regionu.

 

Nejlepším příkladem spolupráce s USA je implementace Evropských postlisabonských zahraničně-politických zájmů týkajících se managementu rezoluce Generálního shromáždění OSN na doporučující názor na Kosovo Mezinárodního soudního dvoru (ICJ), který byl vydán v září 2010. V napjatém období, než byla tato rezoluce přijata, Vysoká představitelka C. Ashtonová využila kombinaci unijních nástrojů, zejména ty podmíněně asociované s perspektivou členství v EU, aby povzbudila Srbsko a Kosovo v podpoře rekonciliace a souhlasu s mediační pozicí EU.

 

V takových iniciativách vděčíme USA za velkou podporu. A věřím, že s takovou podporou můžeme počítat i v budoucnosti, a to ze dvou důvodů.

 

Za prvé - sdílíme stejné hodnoty demokracie, role práva a respektu lidských práv. Za druhé - nejlépe můžeme dosáhnout našich cílů tím, že budeme úzce spolupracovat.

 

Z tohoto důvodu mi dovolte zdůraznit, že role USA byla vždy vitální. Během druhé světové války pomohly Spojené státy v liberalizaci Evropy a investice USA a bezpečnostní iniciativy pomohly vybudovat základy stabilní Evropy.

 

Za to budeme vždy vděční.

 

Evropská unie, která dnes existuje je velmi vděčná politice USA v poválečném období. Politice, která kombinovala finanční asistenci, přítomnost bezpečnosti ve Východní Evropě a politické podpoře během studené války.

 

Tyto elementy pomohly vytvořit prostředí, v němž ideje Moneta, Schumana, Adenauera a dalších zákládajících otců Unie mohly kvést a dále se rozvíjet.

 

Téměř 20. let po ukončení studené války a pádu komunismu sjednocuje EU země, které dříve stály na obou stranách železné opony. Občané 27 členských států EU si nyní užívají stability, demokracie a prosperující Evropy.

 

Dámy a pánové, rozšíření a politika sousedství jsou důležité, protože posilují a rozšiřují mír a stabilitu v Evropě. To je v zájmu obou – EU i USA. Doufám, že USA bude pokračovat ve své silné diplomatické, bezpečnostní a ekonomické roli v regionu.

S implementací Lisabonské smlouvy může být i Unie silným partnerem pro USA a společně čelit naším společným výzvám v této oblasti.

 

 

Rád bych se zabýval politikou rozšíření EU detailněji. Tato politika ukazuje, jak můžeme proměnit závažné výzvy na našem prahu v příležitosti: příležitosti pro bezpečnější a prosperující Evropu a stabilní svět.

 

Zmiňme západní Balkán. Před patnácti lety se každému tento region jevil jako prostor destrukce a beznaděje. Nyní je to konsolidující se mír a stabilita díky jasné perspektivě členství v Evropské unii. Tato perspektiva urychlila regionální spolupráci a diplomatické řešení bilaterálních sporů.

 

Pokud se podíváme na Turecko, rostoucí regionální velmoc, dělá kroky vedoucí k sekulární demokracii bližší evropským standardům.

 

Nebo Island - země těžce zasažená finanční krizí, která si zvolila evropský model stability a solidarity a nyní vyjednává o členství.

 

Všechny tyto státy se pohybují směrem k hodnotám EU. Proč? Protože EU zůstává atraktivní.

 

Historie rozšíření byla úspěšná. Konsolidovali jsme demokracii v zemích, které měly zkušenost s autoritářským režimem, posílili jsme roli práva a respekt základních lidských práv a prosadili jsme tržní ekonomiku.

 

Realizace tohoto potenciálu ale není automatická. Pro aspirující země to znamená tvrdé přípravy na členství za účasti důkladných reforem a reorientace.

 

Toto úsilí je často vyvinuté kvůli unikátní povaze procesu rozšíření. Ano, rozšíření je zahraniční politika, ale jde se daleko hlouběji.

 

Vidina členství v EU je nejlepším mechanismem k implementaci dalekosáhlých politických, ekonomických a sociálních reforem. Nakonec členství v EU je nejlepší garancí pro dosažení našich společných cílů pro zajištění demokratické stability a prosperity v Evropě.

 

To se stane ale pouze tehdy, pokud dojde k naplnění politických, ekonomických, právních a administrativních kritérií.

To nám nabízí další otázku, která je mi často kladena: proč je proces přistoupení tak komplexní a časově náročný?

 

 

-       Je to více než mezinárodní dohoda.

-       Je to více než obchodní nebo ekonomické spojení.

-       Je to o hledání prostoru v naší rodině, prostoru pro náš společný domov společných hodnot.

 

Dosažení toho znamená akceptování společných hodnot EU. Zahrnuje to extenzivní ekonomickou a politickou reformu. Dále to vyžaduje rozsáhlou změnu v právním systému, v některých případech až 60% legislativy. Tento právní řád je posílen skrze národní soudy a Evropský soudní dvůr na úrovni EU.

 

Povaha tohoto procesu přináší obrovský potenciál výhod pro obě strany. Aby došlo k naplnění těchto výhod, musí být práce EU a kandidáta či potencionálního kandidáta založena na důvěře. Pro rozšíření je to dvousměrná cesta.

 

Pro členské státy proces rozšíření vyžaduje tvrdé podmínky směrem k žadatelům. To znamená, že stát je doporučen k přijetí pouze tehdy, pokud je 100% připraven.

 

Pro kandidáty a potenciální kandidáty na přijetí je důvěryhodnost spojena s hmotnou evropskou perspektivou. Musíme jim tedy připravit takový rámec, ve kterém mohou dosáhnout reálné změny, reálné reformy a reálných výsledků.

 

Státy, které mají zájem, nezískají důvěru pouze odškrtnutím splněných přihrádek a sbližováním práva. Je totiž vystavěna na základě jasných stop důvěryhodných reformních kroků a implementace. Pouze to může garantovat, že přijaté reformy přinesou očekávané změny a výhody pro společnost.

 

Velice si cením podpory USA, kterou nám v této politice poskytly.

 

 

Od liberalizace víz v Albánii, Bosně a Hercegovině, Makedonii, Černé Hoře a Srbsku, po ústavní reformu v Turecku; od implementace Stabilizační a asociační dohody (SAA) napříč Balkánem, po návrh udělit Černé Hoře status kandidáta a otevření vyjednávání o přijetí s Islandem. Tento pokrok vytváří základy pro další zlepšení v následujících letech.

Některá témata se uplatňují napříč hranicemi a jsou jasně v zájmu EU i USA.

 

Hovoříme zejména o soudní reformě a reformně státní správy; boji s organizovaným zločinem a korupcí.

 

Svoboda slova a svoboda tisku se pak týká většiny států se zájmem o vstup.

 

Bilaterální spory musí být vyřešeny stranami, kterých se to týká, v dobrém sousedském duchu a s tím, že je brán v úvahu všeobecný zájem EU. Tyto spory by neměly blokovat proces přistoupení. Přišel čas, aby se překlenula dědictví historických konfliktů a stavělo se na současném pozitivním momentu, pokud jde o rekonciliaci.

 

Regionální spolupráce je základním elementem Stabilizační a asociační dohody. Neměla by být podkopána neshodami ohledně Kosova.

 

Nedávná rezoluce Generálního shromáždění OSN zaznamenala úspěch EU a ukázala, že proces jejího rozšíření je hnací silou pro mír, stabilitu a rekonciliaci regionu.

 

Na základě rezoluce OSN budeme napomáhat dialogu mezi Bělehradem a Prištinou, aby byla podpořena spolupráce, dosažen pokrok na cestě do EU a zlepšily se životní podmínky občanů. Je to významná příležitost nejen pro bilaterální vztahy, ale pro region a regionální spolupráci jako celek.

 

Spolupráce s Mezinárodním soudním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) je základním elementem pro státy, jež mají zájem o přijetí. Pokrok v případech domácích válečných zločinů je také důležitý a pomáhá odstranit bariéry v rekonciliaci.

Co se týče Turecka, jsou nutné další výsledky v oblasti základních lidských práv, „otevření demokracie“ a zahrnutí všech investorů do reformního procesu. Zejména svoboda slova musí být zajištěna v praxi.

 

Co se týče kyperského problému, lídři kyperských Řeků a tureckých Kypřanů pokračují ve vyjednávání o osídlení pod záštitou OSN. Vyzval jsem oba lídry, aby posílili jejich úsilí v oblasti osídlení a dovedli ho do úspěšného konce jak nejrychleji to půjde. Opakovaně zdůrazňujeme Turecku, aby konkrétně přispívalo v této otázce kyperského osídlení.

 

V Srbsku jsou stále dva velké případy uprchlíků řešené ICTY. Srbsko potřebuje ukázat konstruktivní přístup vůči kosovské účasti v regionálním obchodu a spolupráci. Spolupráce musí být posílena v rámci mise EULEX s respektem k severnímu Kosovu.

 

Po říjnových volbách je v Bosně a Hercegovině urgentní potřeba urychlit reformy. Země potřebuje zejména uspořádat svoji Ústavu s Evropskou úmluvou o lidských právech a zvýšit efektivitu a funkčnost svých institucí.

 

Z hlediska mezinárodních závazků je nezbytné, aby Bosna a Hercegovina zaznamenala pokrok v oblasti dosažení cílů a stanovených podmínek, aby mohla být uzavřena kancelář Vysokého představitele (OHR).

 

Dámy a pánové, zmínil jsem Vám hloubku reforem a změn, které musí být přijaty kandidátskými zeměmi a potencionálními kandidáty, kteří chtějí být členy EU.

 

Nyní se budeme zabývat Evropskou politikou sousedství, jež se snaží, aby evropští sousedé byli blíže EU.

 

 

Evropská politika sousedství (ENP) byla nejvíce vyvedena na vrchol v roce 2004 při tzv. velkém rozšíření, které znovu sjednotilo Evropu po jejím rozdělení způsobeném železnou oponou. Tato politika se snaží, aby již nedošlo k dalšímu rozdělení Evropy – tedy zejména mezi státy uvnitř a vně Evropy. Evropská politika sousedství pokrývá 16 států na jih a východ od EU.

 

Těchto 16 rozdílných států se nachází na 3 kontinentech, každá se svojí geografií, ekonomikou, historií a kulturou. Možná se budete divit: Jak může EU nakládat s těmito státy jedinou politikou?

 

Má odpověď je dvojí:

 

Za prvé - naši sousedé sdílejí řadu společných výzev - včetně chudoby a slabé demokratické kultury - takže jim EU může poskytnout fórum pro překlenutí těchto problémů.

 

Za druhé - ENP může být aplikována ve všech sousedících státech jako politika založená na souboru klíčových hodnot a cílů.

 

Dovolte mi se nejdřív zaměřit na hodnoty:

 

V srdci ENP leží hodnoty dobrého vládnutí a role práva společně s demokracií a respektem lidských práv. Tyto hodnoty podpírají všechny Evropské normy a standardy a jsou také uplatňovány ve vztazích se všemi našimi partnery. EU podporuje reformy v našem sousedství a usiluje o sblížení s našimi hodnotami.

 

 

-       sjednáváme reformní agendu – Akční plány - s našimi partnery

-       poskytujeme technickou asistenci a finanční podporu

-       prostřednictvím husté sítě pravidelných kontaktů podporujeme „socializaci“ s našimi partnery

-       nabízíme vyhlídku pro ekonomickou integraci v rámci Jednotného trhu EU

-       hledáme cesty, jak umožnit občanům snadnější pohyb mezi EU a našimi partnery.

 

Ve zkratce ENP praktikuje „soft power“, což jak víte je specialitou Unie.

 

Stavebním kamenem ENP je společná práce EU a jejich sousedů v oslovování společných výzev. Dnes se zejména jedná o ekonomickou krizi, ochranu životního prostředí, klimatické změny a migraci.

 

EU například poskytuje půjčky na podporu finanční stability našich východních sousedů. Pracujeme také na financování projektů nové infrastruktury, otevření trhu a zlepšení prostředí pro podnikání u našich východních a jižních sousedů.

 

Tyto aktivity podporují ekonomickou stabilitu a vytvářejí příležitosti pro obchod a investice. Ty výhody nejsou určeny pouze našim partnerům v rámci ENP, ale i pro země EU a pro svět jako celek.

 

Abychom zmírnili důsledky klimatických změn v našem sousedství, podporujeme naše partnery v adaptaci klimatických standardů v redukci emisí, omezení znečištění vody a vzduchu za našimi hranicemi.

 

Co se týče migrace, s některými našimi partnery jsme uzavřeli tzv. mobility partnership. Cílem je společně nakládat s legální migrací, včetně kruhové migrace, bojovat proti nelegální migraci a využívat migraci jako nástroj pro podporu ekonomického rozvoje.

 

Energetická bezpečnost je další důležitou výzvou společnou pro EU a její sousedy. Tímto tématem se 19. listopadu zabývala na svém setkání Rada EU a USA pro energetiku a jednání se zúčastnila ministryně zahraničních věcí USA H. Clintonová, Vysoká představitelka EU C. Ashtonová a evropský komisař pro energetiku Oettinger. Energetická rada vznesla potřebu reformy ukrajinského systému dopravy plynu a znovu vyjádřila svoji podporu pro Evropský jižní energetický koridor. Dále se diskutovalo specifické postavení zemí jako je Irák (energetické dodávky) a Turecko (doprava energií).

 

Dámy a pánové, cíle a hodnoty ENP jsou aplikovány na všechny partnerské státy. Nicméně jsme přijali různý přístup v rámci bilaterálních vztahů s každým jednotlivým státem s ohledem na situaci, potřeby a ambice každé země.

 

Hloubka naší angažovanosti závisí na přístupu našeho partnera k reformám a našim hodnotám. Každému dáváme signál, že nabízíme „více za více“. Čím více je země angažovaná, tím více spolupráce nabízíme.

 

Tento rozdílný individuální přístup aplikujeme jak v rámci EU, tak mezi regiony našeho sousedství.

 

Na východě má EU tzv. východní partnerství se šesti státy: Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Gruzie, Moldávie a Ukrajina. Východní partnerství se zaměřuje na podporu stability a prosperity našich východních partnerů a to prostřednictvím sbližování norem EU a standardů založených na společných hodnotách. Dovolte mi, abych to detailněji vysvětlil.

 

Bilaterálně Evropská unie nabízí svým východním partnerům vyjednávání o Asociační dohodě. To vyžaduje hlubokou ekonomickou a řízenou integraci, posílenou spolupráci v oblasti energetické bezpečnosti, podporu sociálního a ekonomického rozvoje a vyhlídku na liberalizaci víz v dlouhodobé perspektivě.

 

Rozvoj v těchto oblastech závisí na každém státě a jeho ochotě k reformám a vazbě k našim klíčovým hodnotám.

V případě Ukrajiny bylo dosaženo významného pokroku ve vyjednávání Asociační dohody. V lednu 2010 jsme také započali vyjednávání s Moldavskem. V červnu 2010 pak s Arménií, Ázerbájdžánem a Gruzií.

 

Co se týče víz, dohodli jsme se s Ukrajinou na Akčním plánu ohledně liberalizace víz a posilujeme náš dialog s Moldavskem. Nedávno jsme se dohodli s Moldavskem o usnadnění vízového styku a obnovení dohody s Gruzií. Budou následovat další podobné dohody s ostatními partnery.

  

 

-       žádní političtí vězni

-       reforma volebního práva

-       svoboda tisku a neziskových organizací

-       zrušení trestu smrti

 

Samozřejmě budeme pečlivě sledovat nadcházející volby.

 

Dovolte mi to vyjasnit – izolace státu, který leží v srdci Evropy, nefunguje a nebude fungovat ani v budoucnosti. Proto hledáme cesty, jak být kriticky angažován v Bělorusku a zaměřujeme se na reformy, které pokládáme za nezbytné.

 

Pokud bilaterální vztahy zůstanou ve středu pozornosti východního partnerství, naši partneři budou díky přibližování se EU čelit stejným výzvám. Z tohoto důvodu jsme založili pracovní rámec, který přivede naše partnerské země blíže ke svým unijním protistranám a umožní jim sdílet zkušenosti a rozvíjet praktickou multilaterální spolupráci.

 

Přijali jsme pilotní iniciativy v oblastech jako je nakládání s hranicemi, odpověď na katastrofy a rozvoj many a středních podniků.

 

Ve všech těchto oblastech je důležité zapojení společnosti našich partnerských států. Proto podporujeme vznik Fóra občanské společnosti Východního partnerství, které přinese dohromady neziskové organizace a sociální partnery z EU a ze všech našich šest východních partnerů.

 

EU chce, aby Východní partnerství bylo otevřenou a transparentní iniciativou. V záři jsme v rámci Východního partnerství vytvořili skupinu pro informace a koordinaci. Tato neformální skupina zahrnuje i ostatní účastníky z regionu jako Rusko, Turecko a Spojené státy.

 

Dámy a pánové, dovolte mi nyní, abych se zaměřil na Evropskou politiku sousedství na jihu.

 

Opět máme individuální přístup k našim partnerům. Dohodli jsme se na „pokročilém statusu“ pro Maroko, zemi, která dala jasně najevo svoji volbu směrem k modernizaci a posílení vztahů s EU. S Jordánskem jsme se nedávno dohodli na novém Akčním plánu. Diskutujeme opatření pro posílení našich vztahů s dalšími sousedy jako je Egypt a Tunisko.

 

Středomořská unie, která byla založena v roce 2008, byla příležitostí pro obnovení práce euro-středomořského partnerství. Nyní vytváříme pilotní projekty v oblastech jako je solární energie a boj se znečištěním Středomoří. Máme velkou naději, že nedávno vytvořený sekretariát v Barceloně ulehčí další rozsáhlé ekonomické projekty a podpoří zaměstnanost, inovaci a růst regionu. To vše také podpoří větší soukromé investice.

 

Tyto iniciativy jsou trvalé navzdory mnoha problémům vytvořených politickou blokádou v blízkovýchodním mírovém procesu. USA zde hraje klíčovou roli, podporuje rozhovory stran vedoucí k vytvoření dvou států, kde Izrael a Palestina budou mírově koexistovat – tento cíl sdílíme již dlouhou dobu.

 

EU pravidelně monitoruje implementaci Evropské politiky sousedství.

 

Takže jaké je naše hodnocení ENP?

 

 

V mnoha oblastech došlo k přiblížení legislativy k Evropským standardům.

Byl usnadněn obchodní tok mezi EU a jejími partnery.

Nicméně nebylo dosaženo takového pokroku u našich sousedů, ve který jsme doufali – zejména co se týče demokracie, role práva a respektu lidských práv.

 

Nemůžeme považovat za samozřejmé, že úspěšně zakotvíme naše sousedy v EU. Ostatní partneři se snaží prosadit svůj vliv, který není vždy založen na stejných hodnotách či stejném sociálním modelu, který se snažíme prosadit. Oslovování těchto výzev v našem sousedství bude testem EU jako rodícího se aktéra v zahraniční politice.

 

V našem sousedství je řada nevyřešených sporů: nejedná se pouze o izraelsko-palestinský konflikt, ale také o Transnistrii, Náhorní Karabach, Abcházii, Jižní Osetii a Západní Saharu. Naši partneři žádají EU o větší podporu v řešení teritoriálních rozepří.

 

EU a USA sdílejí stejné cíle, co se týče míru, stability a prosperity v regionu, založených na stejných hodnotách. Díky novým nástrojům, které přinesla Lisabonská smlouva, může nyní EU, bok po boku s USA, sehrát větší roli v řešení regionálních sporů ve svém sousedství.

 

Pět let po implementaci Evropské politiky sousedství jsme společně s Vysokou představitelkou C. Ashtonovou podnikli rozsáhlé konzultace o revizi této politiky za účasti členských států, vlád partnerských zemí a občanské společnosti. Chceme hovořit o budoucnosti této politiky, definovat vizi a hledat cestu pro střednědobá řešení.

 

Výsledek konzultací je doposud velmi povzbuzující. Členské státy EU i partnerské státy chtějí silnější vztahy založené na vysoké politické spolupráci a hlubší ekonomické integraci. Občanské společnosti také velmi podporují ENP jako nástroj pro větší sdílení společných hodnot a lepší vládnutí.

 

Konzultace dosud ukazují, že potřebujeme náš posun k tzv. více za více přístupu. Vytvořili jsme rámec, kde jasněji vyjadřujeme naše očekávání od partnerů, stejně jako „odměny“, které náš partner získá, pokud tato očekávání budou naplněna. Výsledek konzultací vytvoří základy pro diskusi o budoucnosti ENP v rámci EU pro první pololetí 2011.

 

 

Dámy a pánové, snažil jsem se začlenit Evropskou politiku rozšíření a Evropskou politiku sousedství do kontextu zabezpečení míru, stability a prosperity v našem sousedství. Je to strategický zájem nejen pro EU, ale i pro USA.

 

Tyto politiky byly úspěšné v minulosti. Jsem si jistý, že budoucnost je ještě jasnější. Lisabonská smlouva a Evropská služba vnější akce znamenají rozvoj z mnoha důvodů:

 

-       EU bude schopna lépe koordinovat různé instrumenty a aktéry

-       Tento vývoj nám umožní následovat více holistických přístupů v prosazování hodnot a zájmů EU, včetně našeho modelu demokracie a otevřeného vnitřního trhu

-       Můžeme být více angažovaní v řešení regionálních konfliktů v našem sousedství

-       Evropská služba vnější akce a Lisabonská smlouva pomůže EU v hledání nové pozice v měnícím se multipolárním světě s novými a sebevědomými regionálními a globálními hráči.

-       Nakonec umožní EU stát se efektivnějším partnerem pro USA, pokud se jedná o nakládání s našimi společnými zájmy.

 

Budeme pokračovat v rozšiřování oblasti míru, stability a prosperity v rámci EU i za jejími hranicemi.

 

Rozšíření EU bude pokračovat na základě obnovených dohod, ale pouze tehdy, pokud bude kandidát 100% připraven vstoupit do EU.

 

Budeme prohlubovat naše vztahy s každým naším sousedem a to různým způsobem dle potřeb a ambicí každého partnera.

Tento rozvoj není pouze zájmem EU a jejích sousedů, ale je to zájem širšího světa, zejména pak USA. Jsem přesvědčen, že v Evropě a za ní bude EU a USA pokračovat ruku v ruce v práci v prosazování našich společných cílů a hodnot.

 

Děkuji Vám za pozornost.