Sýrie: o čem se nemluví

V průběhu října se konaly v Damašku, Latákíji a dalších městech masové demonstrace na podporu prezidenta Bašára Asada. V metropoli se sešly až dva miliony lidí, kteří přišli vyjádřit podporu prezidentovi a jeho reformám. Manifestovali odpor proti provokatérům a teroristům, kteří infiltrují pokojné demonstrace, vyvolávají náboženské nepokoje a snaží se zemi uvrhnout do chaosu. Při počtech obětí je zamlčováno, že značnou část tvoří příslušníci syrské armády a policie, čelící ze zahraničí vyzbrojeným islamistům a násilnickým gangům. Syřané řekli jasné ne cizímu vměšování a intervenci NATO a poděkovali Rusku a Číně, že je svým vetem v Radě bezpečnosti OSN zachránili před humanitárními bombami. 4. října se západoevropské státy snažily protlačit rezoluci, legalizující zahájení války proti Sýrii do třiceti dnů. Moskva a Peking si však uvědomily, že svou laxností při březnovém hlasování o bezletové zóně v Libyi udělaly velkou chybu a tento bezprecedentní krok již nezopakovaly.

Sýrie je v mnoha ohledech podobná Libyi. Je ekonomicky takřka nezávislá na dodávkách ze zahraničí, a proto není mnoho způsobů, jak na ni vyvinout nátlak. Kupříkladu Egypt vydrží se zásobou mouky jen 48 hodin, zatímco Sýrie je schopna přežít tři roky bez dovozu oblilí. Sýrie nemá téměř žádný zahraniční dluh a disponuje ropou, ačkoliv ne v takovém množství jako Libye. Obyvatelé se těší řadě vymožeností jako je bezplatné školství a zdravotnictví. Damašek provozuje nezávislou zahraniční politiku, mnohdy v rozporu se zájmy Washingtonu a Tel Avivu. Jedinou slabinou země je náboženská různorodost. Sektářské násilí se podařilo udržet na uzdě díky systému sekulárního státu a náboženské toleranci, která je hlavním pilířem Asadovy vlády.

Masové demonstrace se konaly během července i v Tripolisu a dalších městech, kde libyjský lid jasně odmítl kolonizaci své země letouny NATO pod záminkou „ochrany civilistů“. Masy se zelenými vlajkami vyšly do ulic vyjádřit podporu Muammaru Kaddáfímu a zelené revoluci. Z českých médií se však o těchto skutečnostech nelze dovědět. Pokud se o nich krátce zmíní, tak pouze s vysvětlením, že „diktátorské režimy“ nahnaly lidi do ulic povinně a ještě z milionů udělají desetitisíce. Nikdy nepřipustí, že se jedná o spontánní akce a že za Kaddáfím resp. Asadem stojí značná část obyvatel. Zpravodajství o dění v Sýrii a Libyi je natolik jednostranné, až to vzbuzuje hořký úsměv. Za placení koncesionářských poplatků bych očekával objektivní zpravodajský servis a poskytnutí rovnocenného prostoru oběma stranám, nikoliv válečnou propagandu hodnou Josepha Goebbelse. Asi toho chci příliš.

Fotografie k článku je z demonstrací na podporu Bašára Asada (27. října 2011) od české krajanky, žijící v Sýrii, které tímto za poskytnutou fotografii a informace děkuji.