USA v 21. století

obrazek
22.6.2012 09:50
14. června jsem se zúčastnil panelové diskuse na téma Spojené státy v 21. století, kterou pořádalo sdružení Fontes Rerum za účasti ředitele Ústavu mezinárodních vztahů Petra Druláka, amerického velvyslance v ČR Normana Eisena a místopředsedy PS PČR Lubomíra Zaorálka. Řečníci se snažili zodpovědět zejména tyto otázky: Jaká bude politika a geopolitické postavení USA v 21. století? Budou USA osamělou supervelmocí jako na konci 20. století? Jaké budou vztahy USA a EU? Jaké budou česko-americké vztahy?

Jako první vystoupil Petr Drulák, který se domnívá, že USA nebudou osamělou supervelmocí, protože na vzestupu jsou další globální centra v čele s Čínou. Přestože zmiňuje zadluženost a rostoucí třídní polarizaci americké společnosti, klasifikuje jako málo pravděpodobný úpadek USA, které dominují vojenským technologiím a IT, mají náskok ve vyšším vzdělávání a inovacích a v tomto ohledu zřejmě nebudou mít v následujících desetiletích konkurenci. Drulák hodnotí politickou situaci v USA v dlouhodobé perspektivě jako stabilnější než v Číně nebo v Indii a také připomíná, že Washington disponuje významnými spojenci zainteresovanými na vedoucí roli USA (např. EU, Japonsko). Jako pravděpodobné vidí tři scénáře:

1. USA v roli významného hráče globálního koncertu velmocí: obdoba velmocenského koncertu z 19. století, kde bude Washington hrát buď aktivní roli jako Německo kancléře Bismarcka, nebo zaujme pozici balancéra jako Velká Británie. USA také mohou navázat na izolacionistickou tradici (politickou, nikoliv ekonomickou).

2. Těsná spolupráce USA a EU: obdoba osy Paříž-Bonn při utváření evropské integrace. Překážkou tohoto scénáře je přesvědčení USA o vlastní výjimečnosti a morální nadřazenosti.

3. Politika mezi státy a napříč státy, která má úroveň politickou, ekonomickou, sociální ad. USA budou těžit z toho, že jsou centrem finančních institucí, globálních sítí, trhů a velkých korporací.

Druhým řečníkem byl velvyslanec Norman Eisen, který věří, že na konci 21. století budou USA silnější než kdykoliv dříve. Od reprezentanta USA to však není překvapující prognóza. Následně se zaměřil na česko-americké vztahy, které se podle něj opírají o tři pilíře: obranně-bezpečnostní, ekonomicko-obchodní a hodnotový. Eisen reagoval na Drulákovu poznámku, že vztah k Česku je pro Washington nepodstatný, na rozdíl od zcela jedinečného a asymetrického vztahu k Izraeli a v souladu s diplomatickou řečí zdůraznil, že Praha patří mezi nejbližší americké spojence. Dále velebil úspěšný boj proti al-Káidě, jejíž vedení bylo zdecimováno. Pan velvyslanec však opomněl dodat, že zatímco v Afghánistánu a Pákistánu Západ s al-Káidou bojuje, v Libyi a Sýrii podporoval a dosud podporuje a vyzbrojuje teroristy a radikálními islamisty infiltrované skupiny banditů, které se eufemicky nazývají „svobodnými armádami“.

Lubomír Zaorálek hovořil o amerických „plusech a mínusech“. Mezi negativy uvedl ekonomickou recesi, zadluženost, vojenské konflikty v hodnotě 3,2 bilionů dolarů, zastaralou infrastrukturu a nízkou popularitu Kongresu u americké veřejnosti. Pozitivně vnímá ekonomický, vědecký a vojenský potenciál, investice do výzkumu a vývoje, prvenství v technologiích a prestižní univerzity. Zdůraznil, že USA a Čína se vzájemně potřebují, a proto vztah mezi nimi nemůže nabýt podoby, kterou měly americko-sovětské vztahy v průběhu studené války. Toto tvrzení odůvodnil skutečností, že SSSR nebyl – na rozdíl od Číny – americkým věřitelem. Obnovený koncert velmocí shledává jako nejpravděpodobnější mezinárodní uspořádání pro 21. století.

Konferenci hodnotím jako vcelku přínosnou, ale názorově nepříliš vyváženou. Nejednalo se ani tak o diskusi a polemiku, jako spíše o prezentaci tří v zásadních aspektech se nelišících vizí, jejichž společným jmenovatelem byl optimismus ohledně postavení USA v tomto století. Uvítal bych větší názorovou pluralitu a vystoupení zastánců jiných tezí (např. teze o „čínském 21. století“). Zajímavá debata tohoto typu se uskutečnila v Torontu, kde proti sobě stáli Henry Kissinger s Fareedem Zakariou obhajující názor, že Číně 21. století patřit nebude a Niall Ferguson s Davidem Li, přesvědčení o opaku. Doufejme, že příští konference a diskuse na téma týkající se USA nebudou ve znamení přehnané devótnosti a nemístného optimismu a prostor dostanou i kritičtější hlasy.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.