VII. summit OAS ve znamení Kuby a Venezuely

Historický význam summitu

Konference měla historický význam už z toho důvodu, že se jí vůbec poprvé zúčastnila Kuba, jejíž prezident Raúl Castro se osobně setkal a jednal se svým americkým protějškem Barackem Obamou. Havana byla z Organizace amerických států (OAS) vyobcována Washingtonem v roce 1962 a od té doby se panamerických summitů neúčastnila. Kuba se v dohledné době dočká vyškrtnutí ze seznamu států podporujících terorismus, kam byla účelově zařazena Reaganovou administrativou ještě v éře studené války. Opatrné sbližování a normalizace vztahů mezi Kubou a USA však byla upozaděna skutečností, že všech 33 států Společenství latinskoamerických a karibských států (CELAC), jehož vznik inicioval Hugo Chávez za účelem vytvoření konkurenčního uskupení OAS, které by nezahrnovalo USA a Kanadu a tím snížilo vliv Washingtonu v zemích střední a jižní Ameriky, unisono podpořilo Caracas ve sporu s USA a odmítlo Obamův dekret označující Venezuelu jako bezpečnostní hrozbu pro USA. Tuto významnou událost česká média (záměrně) zamlčela.

Masivní solidarita s Venezuelou

I přesto, že Kuba učinila vstřícné kroky vůči USA, Castro kritizoval Obamu za jeho agresivní politiku vůči Venezuele: „Venezuela není a nikdy nemůže být hrozbou národní bezpečnosti supervelmoci, jakou je USA… Zdůrazňuji rezolutní podporu sesterské Bolívarovské republice a její legitimní vládě v čele prezidentem Madurem“, prohlásil kubánský prezident a vyzval Obamu, aby zrušil svůj dekret i unilaterální sankce. Ve stejném duchu promluvil i ekvádorský prezident Rafael Correa, který dekret označil za „flagrantní porušení mezinárodního práva“. Brazilská hlava státu Dilma Rousseffová prohlásila, že unilaterální sankce už nemohou být tolerovány v nové epoše meziamerických vztahů. Argentinská prezidentka Cristina Fernández-Kirchnerová označila Obamův dekret za směšný: „Je to úsměvné… Ani Venezuela ani žádný jiný stát na našem kontinentě nemůže představovat jakýkoliv druh ohrožení pro mocnost typu USA“. První bolivijský prezident indiánského původu, Evo Morales, tvrdě zkritizoval americký imperialismus a intervencionismus: „Na našem kontinentě už nechceme žádné Monroeovy, Trumanovy, Reaganovy ani Bushovy doktríny“. Caracas podpořil i nedávno zvolený uruguayský prezident Tabaré Vázquez, nikaragujský Daniel Ortega a salvadorský Sánchez Cerén.

Setkání Obama-Maduro

Během summitu se na deset minut za zavřenými dveřmi setkali americký a venezuelský prezident. Maduro, který Obamovi sdělil, že „ani on sám ani venezuelský lid nejsou nepřáteli USA“, setkání zhodnotil jako „seriózní, upřímné a srdečné“. Již před konferencí Maduro deklaroval ochotu k přímému rozhovoru se svým americkým protějškem a zdůrazňoval, že Venezuelané „nejsou antiameričtí, ale antiimperialističtí“. Rovněž prezentoval petici s třinácti miliony podpisy Venezuelanů, odmítajících Obamův dekret.

Přetrvávající rozdíly mezi Severem a Jihem

V závěru summitu se prokázalo, že rozdílné přístupy k řešení problémů mezi anglofonním Severem reprezentovaným státy NATO (USA a Kanadou) na straně jedné a hispanofonním Jihem reprezentovaným státy CELAC (Latinská Amerika a Karibik), se stále zvětšují. Washington a Ottawa totiž zablokovaly závěrečnou deklaraci, podporovanou 33 ostatními zeměmi OAS, která byla výsledkem čtyřměsíčního vyjednávání. Severní státy odmítly několik bodů v návrhu dokumentu (zdraví jako lidské právo, konec elektronické špionáže, odmítnutí Obamova protivenezuelského dekretu). Vzpomeňme, že rovněž závěrečná deklarace VI. summitu OAS, jenž se konal v roce 2012 v Kolumbii, ztroskotala na americkém vetu, protože odmítala americkou blokádu Kuby. Rozdílné přístupy Severu a Jihu ke klíčovým problémům Ameriky nejsou způsobeny jen skutečností, že ve většině latinskoamerických zemí jsou u moci levicové vlády, ale i rostoucí emancipací a vzájemnou solidaritou latinských národů, se kterými již USA nemohou jednat jako se svými satelity, jak bylo běžné v éře studené války.