Zbyněk Fiala: Bac ho kamenem mudrců

Že se to muselo stát zrovna ministru Kubice? Potřeboval si odskočit a zapomněl na stolku sešitek s taktickou přípravou, která byla rozdávána před utkáním. Všeteční novináři si během několika sekund ofotili všech jeho 240 stran, ale na veřejnost zatím pronikly jen zlomky. Není to moc výchovné čtení, proto tento text – jak jste si jistě všimli - publikujeme zvláštní technikou, aby mládež do 18 let nerozpoznala písmena dřív než ve 22 hodin večer (pokud umí číst).

Z poznámek je zřejmé, že trvalo dlouho, než se došlo k nějakému konsensu. Rušno bylo zejména v biblické skupině, kde se probíral vztah facky a morálky – zda facka morálku tuží, či naopak ředí. Křesťanské učení s fackou pracuje a velí nastavit i druhou tvář. Špitnutí, že by to mělo být dobrovolně, bylo rázně odmítnuto. Kalouskova škola z biblického textu vyčetla, že a) že facka by zkrátka padnout měla a b) jedna je málo. V článku, který ministr financí chystá do Harvard Business Review pak najdeme i to, že c) nastavení tváře lze outsourcovat (facku ať dá ten, kdo to umí lépe), nebo d) projekt lze pojmout jako PPP (stát dá, soukromník dostane).

Komu se lení, tomu se modrá, shrnul předsedající tuto část diskuse a nechal kolovat snímky s ozdobami pod okem.

Hoď to na něj z autu

Ze sešitku dále vyčteme, že vláda pak přešla k přípravě na nejbližší utkání, které se odehraje na mimořádném zasedání sněmovny, a nacvičovala standardní situace. Rohový kop do korupčníka nebo hrozící penalta za nečistý způsob uplácení se bude zásadně řešit hodem od postranní čáry. Odněkud z autu prostě přiletí kámen mudrců a hra se přenese jinam.

V této fázi boje muže proti muži se nevylučuje účast žen, protože na to není potřeba ani tak fyzická síla, jako žaludek, nejlépe kachní. Cílem je rychlý přechod k útoku stranou proti straně. Hrábne se po té velké, a ať se to pořádně rozprskne.

Když přišla mimořádná schůze sněmovny, kde se měla projednávat esoterická témata, jako je zázračné zbohatnutí bývalého ministra dopravy Aleše Řebíčka, nelétavých letounů CASA, nebo zlatonosné prsty ministra Alexandra Vondry, koalici nemohlo nic zaskočit.

Zametačem je kapitán

Kámen mudrců – socani si začli – mrštil za družstvo pruhovaných sám kapitán, tedy premiér koaliční vlády Petr Nečas. Bylo hned vidět, že nelitoval času v posilovně a s kamenem mudrců nepracuje poprvé:

Napřed OKD:

„Grossova vláda v roce 2004 prodala tehdejší 46procentní podíl OKD bez soutěže, bez soutěže, firmě Karbon Invest za 4,1 mld. korun. Tady chci připomenout, že například skupina J&T nabízela 9,1 mld. korun a jiná investiční skupina napadla dokonce tuto soutěž nebo resp. soutěž v uvozovkách, tento prodej nebo toto darování majetku - řekněme si otevřeně a pravým jménem, oč se jednalo - Evropské komisi jako nedovolenou veřejnou podporu. Jen hodnota bytů - a tady by měl opět zbystřit pan kolega Zaorálek, který tady dvě volební období hřímá, pláče a bojuje za nájemníky bytů OKD - jen hodnota bytů byla podle posudku Sdružení nájemníků BYTYOKD.CZ odhadnuta na 6,5 mld. korun.“

Potom plzeňská Škoda:

„Není to poslední případ, protože v roce 2003 koupila od státu za 800 mil. korun 49procentní podíl v plzeňské Škodě Holding podivuhodná skupina Appian Group, o kterou se nikdo nezajímal. Tentýž majetek, který byl prodán - a řekněme si otevřeně, použijme opět správného jména darován - za 800 mil. korun byl posléze rozprodán v hodnotách, které přesahovaly 11 mld. korun. Kdo je podepsán pod touto smlouvou? Kdo za ni z hlediska kompetenčního zákona nese zodpovědnost? Tehdejší první místopředseda vlády a ministr financí Bohuslav Sobotka. Kde jste byl, pane Sobotko, tehdy? Seděl jste v kanceláři a podepisoval tuto divnou smlouvu!“

Historie už byla

Jediný problém kamene mudrců spočívá v tom, že je orientován na věčnost vpředu, zatímco historie, se kterou pracuje, už byla a je tedy dohledatelná a ověřitelná.

Co se tedy doopravdy stalo? A kde byli zástupci ODS? Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka nabízí jiný obraz:

Napřed Škoda:

Všichni si vzpomínáme na to, že plzeňská Škodovka byla zprivatizována, byla zprivatizována jistým panem Soudkem. Pan Soudek nevládl podnikatelský záměr a firma skončila v krachu, skončila s obrovskými úvěry u bank. Tehdy Zemanova vláda rozhodla o tom, že tuto firmu včetně jejích pohledávek odkoupí Česká konsolidační agentura.

Česká konsolidační agentura měla ve své dozorčí radě zástupce Občanské demokratické strany i zástupce sociální demokracie, byli tam i lidovci a byli tam i zástupci Unie svobody. V čele této dozorčí rady byl předseda poslaneckého klubu ODS. Byla opoziční smlouva a sociální demokracie a ODS se tehdy dohodly na tom, že obě tyto politické strany budou mít zastoupení v dozorčí radě.

V čele konsolidační agentury byl generální ředitel pan Řežábek, kterého posléze, když skončil ve funkci generálního ředitele, jmenoval prezident republiky členem bankovní rady a pan Řežábek je na základě rozhodnutí pana prezidenta členem bankovní rady dodnes.

Tato konsolidační agentura v souladu s usnesením vlády pořídila plzeňskou Škodovku a poté na základě usnesení Zemanovy vlády zahájila prodej Škodovky a prodej pohledávek.

Kdyby ODS s tímto prodejem nesouhlasila, tak přece mohla kdykoliv vyvolat hlasování o nedůvěře Zemanově vládě a mohla Zemanovu vládu složit. Ale to se nestalo. To znamená, ODS v té době neměla s novým prodejem plzeňské Škody žádný problém.

V rámci České konsolidační agentury proběhlo výběrové řízení, agentura vybrala uchazeče. To byla společnost Appian, schválila to dozorčí rada, v jejímž čele byl tehdejší předseda poslaneckého klubu ODS, a schválilo to také představenstvo, v jehož čele byl generální ředitel, který je dneska členem bankovní rady České národní banky.

Teprve poté, kdy tuto transakci schválila jak dozorčí rada, tak Česká konsolidační agentura, ji teprve schvalovala vláda ČR. A to bylo na podzim, tuším v prosinci, roku 2002.

Tímto byl ukončen opakovaný nový prodej plzeňské Škodovky. A já bych rád pozval pana premiéra, určitě by bylo dobře, aby se zajel podívat do toho areálu v Plzni. Zjistí, že tam dnes nejsou jenom prázdné haly, jako byly tehdy, že jsou tam dnes strojírenské firmy, které podnikají, které zaměstnávají tisíce lidí a odvádějí do státního rozpočtu stovky miliónů korun ročně.

Prostě restrukturalizace Škodovky byla úspěšná. Byla to úplně stejná restrukturalizace, jaká proběhla v kopřivnické Tatře. Podobná proběhla i v Zetoru, proběhla v Královopolské. Prostě některé firmy se podařilo zachránit, u jiných už se to nepovedlo. To je třeba bohužel případ Poldi nebo LIAZ.“

Potom ještě OKD:

„Pokud jde o kauzu OKD, která je neustále zmiňována jako jakýsi pomyslný klacek, já myslím, že ta věc je také velmi jednoduchá. OKD byla firma, která šla do kupónové privatizace. To nebyl dobrý nápad, protože tím pádem za majoritu v OKD vláda nedostala ani korunu. Ani koruna nepřiputovala do státního rozpočtu. Vládě zbyl v ruce minoritní podíl kolem 45 %, a pouze za tento minoritní podíl vláda získala finanční prostředky. Byla to částka, která přesahovala 4 mld. Kč.

Celá transakce byla posouzena Evropskou komisí a Evropská komise vydala stanovisko, které je veřejně dostupné. To stanovisko jasně konstatovalo, že prodej ze strany vlády v roce 2004 byl zcela v pořádku. Prodej byl za tržní cenu, akcie, které byly v té době volně obchodovatelné, měly menší hodnotu, než za jakou akcie prodala vláda, posudky byly dva a vláda prodala za cenu vyšší než byly tyto dva posudky, které byly pořízeny.

To znamená, že stanovisko Evropské komise, která je ve věci nedovolené veřejné podpory nejvyšší autoritou v rámci celé Evropské unie i pro Českou republiku, je v kauze OKD zcela jednoznačné. Vláda postupovala v souladu se všemi pravidly a podíl v OKD, ten minoritní podíl, byl prodán za tržní cenu.

Ale jenom chci připomenout, že to byly jediné peníze, které vláda za prodej OKD viděla.

A pokud jde o ty nešťastné byty /já myslím, že kolega Zaorálek k tomu ještě bude mluvit/, myslím, že je dobré si vzpomenout, kdo ty byty vložil do OKD, že to byl na začátku devadesátých let Vladimír Dlouhý, tehdy jako ministr průmyslu. On podepsal rozhodnutí o tom, že se byty budou privatizovat v kupónové privatizaci společně s OKD. No, tehdy nastal ten problém, jakmile se byty staly součástí majetkové podstaty OKD.

To, co udělala naše vláda v roce 2004, byl první zásah ve prospěch nájemníků za celou dobu od roku 1989, protože vláda dala do privatizační smlouvy trvalé omezení nakládání s těmito byty. To znamená, že ty byty nemohou být lidem prodány nad hlavou. A jestliže je majitel bude kdykoliv v budoucnu prodávat, musí je nabídnout nájemníkům, a musí jim je nabídnout se slevou, to znamená za výhodnějších podmínek, než by je byli schopni koupit na volném trhu. To je celá kauza OKD.“

Závěr

Celé utkání je zaznamenáno stenograficky na internetových stránkách sněmovny a rozhodně stojí za přečtení (http://www.psp.cz/eknih/2010ps/stenprot/024schuz/24-1.html). Řeči se vedou a pivo se pije. Teflonový dres, početní převaha a kámen mudrců, to všechno jsou složky neporazitelnosti vládního týmu na sněmovní půdě. Kdo chce něco změnit, musí holt mimo sněmovnu.

Ale pozor, kámen mudrců netrpí opotřebením. Naopak, častějším používáním získává na váze. Stokrát opakovaná… Znáte to. Tak zas někdy příště.