Zbyněk Fiala: Ceny potravin prudce rostou

Je to docela pecka. „Ceny běžného pečiva vzrostly o 34,6 %, chleba o 20,7 %, mouky o 38,7 %, mléka o 16,1 %, másla o 19,2 %, jedlých olejů o 25,0 %, cukru o 28,7 %. Druhý největší vliv na celkovou úroveň spotřebitelských cen, který v červnu zesílil zvýšením cen zemního plynu o 13,9 % (z 5,8 % v květnu), měly ceny v oddíle bydlení. Ceny elektřiny byly vyšší o 4,8 %, vodného o 6,2 %, stočného o 5,8 %, tepla a teplé vody o 1,7 %. Čisté nájemné se zvýšilo o 2,5 %, v tom regulované nájemné vzrostlo o 6,7 % a tržní o 0,7 %,“ uvádí oficiální zpráva ČSÚ o vývoji indexů  spotřebitelských cen ve 2. čtvrtletí 2011 (http://czso.cz/csu/csu.nsf/informace/cisc071211.doc).

Co horšího, jde o trend. Divit bychom se neměli. Přestože je planeta modrá, nikoliv zelená, provádí naším přičiněním takové zběsilosti, že ceny zemědělské produkce, které zatím létaly nahoru a dolů, letos pokračují v růstovém trendu a není jasné, kde se zastaví. Jistě, přisolilo si k tomu konkurenční využití orné půdy na energetické plodiny. Zejména v Česku, kde jsou lány řepky od obzoru k obzoru, to zároveň urychluje vyčerpávání a erozi půdy, takže příště budeme s rostoucími vnějšími vstupy dosahovat stejné nebo nižší sklizně (než půdu zavraždíme úplně). Ale to je samostatné téma. Teď se podívejme, co dělají prudce rostoucí ceny potravin s oficiálními informacemi o inflaci.

Budete překvapeni, ale v celkové míře inflace prudce zdražené housky neuvidíme, protože ta ukazuje souhrnný cenový pohyb celého spotřebního koše. Spotřební koš je přitom průměr z průměru z průměru - jedná se o seznam reprezentativního (průměrného) souboru zboží a služeb, který spotřebovává průměrná domácnost. To znamená domácnost průměrné velikosti a s průměrnými příjmy. Jak je to s průměrnou mzdou, každý ví, dvě třetiny zaměstnanců berou méně. A rodinám s dětmi je houby platná informace, že průměrná domácnost má 2,26 členů a z toho je 0,57 nezaopatřených dětí (2010). V průměrném spotřebním koši proto představují pekárenské výroby a obiloviny jen zanedbatelný zlomeček, takže v čísle, které se vydává za celkovou inflaci, se prakticky neobjeví. Tam budou figurovat nějaká dvě procenta meziročního růstu indexu spotřebitelských cen, čili stav, který je z hlediska všech učebnicových teorií přímo ideální. (Drobná inflace má být, jakmile se totiž ceny přiblíží k nule, hlásí to krizi a ke všemu i bezmoc centrální banky, protože ta nemá kam snižovat úrokové sazby, aby se ekonomika povzbudila.)

Také další údaj, že spotřebitelský koš důchodců meziročně zdražil o 3 procenta, je zahalen podobnou statistickou mlhou, byť z ní vyčnívá fakt, že důchodci pociťují růst cen o polovinu silněji než totálně zprůměrovaný obyvatel Česka. Uvedený spotřebitelský koš důchodců totiž neobsahuje „hypotetické nájemné“. To vychází z faktu, že bydlení holt něco stojí každého, i když bydlí ve vlastním. Skutečné nájemné se však týká jen pětiny domácností, proto jsou zprůměrovaná čísla růstu nájemného znovu velice ošidná.

Ceny potravin tedy jdou nahoru. O nájemném ví každý své. U cen energií lze najít ve statistikách Eurostatu potvrzení, že ty rostou v Česku nadprůměrně. V tom je zřejmě ona výhoda toho, že patříme k největším evropským vývozcům elektřiny - a chceme-li si toto postavení (a nadprůměrný růst spotřebitelských cen) udržet, musíme prolomit uhelné limity a postavit další bloky Temelína.

Všechny ceny tedy hezky rostou, nezaměstnanosti se letos taky zadařilo, a je proto nejvhodnější čas na to, aby se drasticky zvedla DPH a ještě pomohla cenám potravin, elektřiny, tepla, léků či knih. A aby se taky zaměstnancům zvedly sazby nemocenského pojištění o dvě procenta z hrubé mzdy, tedy o třetinu, jak nabízí vládní návrh z reformní smrště, která se v úterý a ve středu začne projednávat ve sněmovně. To nám umožní částečně uhradit dopad vyšší DPH do zdravotnických nákladů na zdravé občany. Nemocní – ale ti už bez mzdy, jen z nemocenské – musí přitlačit, aby dostali to, co je dnes standard, a taky nějaké ty léky, nemluvě o pobytu v nemocnici. Další dvě procenta z hrubé mzdy navíc bychom měli dát na důchodové spoření. Zodpovědný člověk přitom myslí i na přední kolečka. Děti dorostou a začne je škrtit školné. Průměrný občan s 0,58 kusy nezletitelného dítěte to ještě nějak ustojí, ale rozmařilec s jedním nebo dokonce dvěma celými musí začít spořit už dnes. Teprve až děti vystudují a budou mít doktorát, nastane konečně ten ráj, neboť dokážou vyčíst ze statistiky, jak se máme dobře.