Zbyněk Fiala: Čínský premiér v Evropě a česká promarněná šance

Čínský premiér Wen Ťi-pao má za sebou úspěšnou evropskou cestu, jistě i proto, že Čína byla v kritické chvíli jediným významným investorem, který byl ochoten doplnit úsilí Evropské centrální banky a projevil zájem o řecké státní dluhopisy. Cesta, která zamířila také do Londýna a Berlína, však překvapivě začala v Budapešti setkáním s maďarským premiérem Viktorem Orbánem. Maďarská vláda byla z výsledků nadšena. Podepsané dohody mohou přeměnit Maďarsko v preferovanou vstupní bránu pro čínské zboží do střední a východní Evropy a vytvořit tisíce pracovních míst – aspoň jak Maďaři doufají, napsal list Financial Times.

Čínský premiér také v Budapešti slíbil nakoupit maďarské státní dluhopisy, ale na pořradu byly i reálné investice. Mají směřovat do logistických center a do potravinářského a chemického průmyslu. Oficiální zpravodajství zaznamenává, že spolupráce zahrne také leteckou, železniční a vodní dopravu, stavební projekty a průmyslovou výrobu. Čína, která se topí v obchodních přebytcích a hledá příležitosti rpo rozvoj domácího trhu, nabídla v Budapešti úvěrovou linku o kapacitě jedné miliardy eur na podporu maďarských investic v Číně. Dvoustranná obchodníí výměna má zdvojnásobit do roku 2015.

Byla to nepochybně ekonomická síla Číny, co rozhodlo o pozitivním obratu vládní strany Fidesz vůči Pekingu. Dokud byla Fidesz v opozici, byla velice kritická ke snahám svých sociálnědemokratických předchůdců o navázání lepších vztahů s čínskými partnery. Během let ani Maďarsko ovšem nemohlo nevidět, že poměry se rychle mění, a to jak na maďarské straně, bořící se ve stále hlubším zadlužení, tak na straně čínské, která postupně přechází z pozice světového výrobního centra do role světového věřitele a investora. Maďarským firmám, které se pokoušejí pronikat na vysoce konkurenční čínský trh, pomůže finanční zázemí nové úvěrové linky, ale to by samo o sobě nemuselo stačit. Na druhou stranu, doma mají taky konkurenci a k tomu i bídu o úvěry.

V Británii si Wen Ťi-piao dopřál konflikt s britským protějškem a ohradil se, aby to nebyla pořád jen Čína, na koho se „ukazuje prstem“ ve věci lidských práv. Komentář Financial Times zaznamenal názor nejmenovaného účastníka jednání, že stálé zdůrazňování lidských práv sesouvá Británii níže na žebříčku čínských priorit v Evropě, až za Německo, Francii, Itálii a Španělsko. V Německu se podpisovaly kontrakty za 15 miliard euro a také obsahovaly otvírání čínského trhu. Byla mezi nimi i dohoda, že závody Volkswagenu v čínském Fušanu budou společně s čínským FAW vyrábět také elektromobily. Nebo že v Pekingu vznikne společné vývojové centrum mnichovského Daimlera a pekingského Bejing Benz Automotive.

Maďarsku jeho úspěch přejme, víme, že jej potřebuje. Ale není to tak dávno, a bylo to Česko, kdo byl v Číně považován za hlavního kandidáta na privilegovaného středoevropského partnera. Stačí zalistovat knihou někdejšího premiéra Jiřího Paroubka Ve službě republice a na straně 177 najdeme klíčovou poznámku k pražské návštěvě Wen Ťi-paa z prosince 2005: „Wen formuloval tezi o ČR jako o možné evropské základně čínských firem.“

Paroubek pak zmiňuje, že obdobnou myšlenku navrhl počátkem března 2006 také ruskému prezidentu Putinovi. „Viděl jsem velkou možnost získat z obou zemí velké investice, které by Česku ještě urychlily hospodářský růst. Tento záměr ovšem vyžadoval k naplnění přípravu a realizaci řady praktických kroků. Vzhledem k výsledku voleb v roce 2006 k tomu ale nedošlo. Topolánkova vláda pak o ČLR jevila minimální zájem.“

Bohužel, mezi tím přibylo taky těch, kdo jeví minimální zájem o Česko.