Zbyněk Fiala: Kalouskovi kradou řeckou krizi!!

Zázraky se dějí. Zatímco v roce 2008 mělo být Česko podle moudrých proroctví Kalouskova ministerstva financí místem, kterého se krize nedotkne („ostrůvek stability“), nyní jsme podle stejného zdroje místem, kterého se dotkla ještě dřív, než vznikla. V okolních zemích ekonomika roste, v Německu, na kterém jsme totálně závislí, dokonce rekordně, ale český ministr financí Miroslav Kalousek marně vyhlíží naplánované daně. Jak se Lidovým novinám přiznal - s ještě teplou škrtací tužkou v ruce - zatím přesně neví, proč se ekonomika vyvíjí jinak, než předpokládal. Tuší vliv řecké krize (které si ti okolní pytlíci nedokázali všimnout).

Zděšení nad červnovými výsledky bylo patrné i z toho, že čísla nebyla zveřejněna ráno, jak je obvyklé, ale až po poledni, nejspíš po mnoha hodinách hektických oživovacích pokusů. Kdo si chce ve zprávě počíst, ať si vezme pastelku a podtrhne si procenta, o kolik se vybralo víc nebo míň než loni, a pak jinou barvičkou, o kolik se vybrat mělo. Je to opravdu pestré (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/tiskove_zpravy_ministerstva_63024.html). Zlepšení najdeme u DPH, ale tam do toho mohla zasáhnout nová povinnost dohodnutá v EU, která rázně přitvrdila zdanění spotřebitelských nákupů v zahraničí (po internetu). Limit nezdaněných nákupů byl snížen na pětinu.

Připomeňme, že i v roce 2008 se ekonomika chovala drsně jinak, než bylo Kalouskem nalinkováno v rozpočtu. A že i letos je rozpočtové delirium vzdáleno od chmurné reality daňových příjmů zhruba ve stejném rozsahu jako v krizi roku 2008. Tehdy finance bez ohledu na krizové běsnění ve světě, jaké generace nepamatují, věštily prudký růst. Výsledkem byla chyba odhadu na hranici světového rekordu, tedy o deset procentních bodů. Nyní jsou české finance ještě lepší, daří se jim stejná chyba i bez běsnění.

Pro klid duše lze v takové situaci Mistrovi doporučit to, co sám s oblibou radívá, vypravit se někam do bažin. To však nehrozí, nejlepší ministr světa klečí, ale ještě střílí. Zvažuje další škrty, některé už letos a ty nejmastnější na volební rok 2014, kdy by měly podle zprávy předložené poradě ekonomických ministrů dosáhnout 90 miliard korun. Pokud budou Kalousek, obří deficit a volby roku onoho.

Škrty by se lépe prodávaly jako reakce na řecký bankrot. Zdá se však, že pohled do budoucna byl znovu špatně zaostřen. Řecká krize umožňovala pohádkové zisky těm, kdo nezaváhali a kupovali řecké dluhopisy z roztřesených rukou vylekaných investorů, takže si zafixovali výnos – aspoň do příštího prodeje – kolem deseti i více procent. V době očekávání na rozhodnutí řeckého parlamentu – který toho moc na výběr neměl – řecké dluhopisy zaznamenaly dva týdny cenového pohybu, který nabídl těm, kdo předtím nakoupili levně, vůbec nejlepší kšeft z celého dluhopisového trhu.

Avšak nechat Řecko padnout, to je záměr, který se může líbit jen těm, kdo v eurozóně nejsou. Řecká ekonomika představuje jen 2,5 procenta HDP eurozóny, ale tržní výkyvy, které nad jejím dluhem vznikly, hrozily nákazou, která znehodnocovala mnohem víc. Nastal čas probuzení. Všem bylo jasné, že řecký dluh je nesplatitelný hlavně kvůli vysokým úrokovým výnosům státních dluhopisů, a ty zase rostou, aby se vyrovnaly s vyhlídkou nesplatitelnosti. Kdyby se to nechalo jen na trhu, vyřeší vše, ale odskáčou to lidi.

Lidi se naštěstí vzpamatovali, a tak vzniká souběžně snaha ustoupit od přehnané investiční vyžírandy a vrátit věci do normálních poměrů. Na posledním summitu eurozóny vznikla dohoda o přímé finanční pomoci Řecku (půjčce), ale také o dobrovolné přeměně části státního dluhu za garantované cenné papíry s dlouhodobou splatností a nízkým výnosem. Tento krok však řešil pouze okamžitý problém hotovosti, to znamená vytvoření podmínek, aby Řecko nezkrachovalo hned příští měsíc a mohlo dostat další injekci. Výsledkem mechanismu s oddálením splatnosti řeckého dluhu však bylo prodloužení neúnosné úrokové zátěže poblíž 11 procent ročně na dalších 30 let (nebo dřív, o splatnosti se ještě bude jednat). Těžko to mohlo dopadnout jinak, když se měly plnit podmínky Evropské centrální banky a vlád řady zemí, které odmítaly dohodu u nuceném převodu části ztráty na investory.

Ale finančníci chápou, že je lepší přijmout přijatelný podíl, než znovu uvrhnout systém do chaosu. Nyní se tedy objevila další privátní iniciativa nezávisle na dohodě eurozóny, která bude tyto záchranné mechanismy doplňovat a začne vracet výnos blíže k realitě. Jak informoval Institute of International Finance (konzultační orgán privátního bankovnictví při MMF), 400 největších světových bank chce vykupovat řecké státní dluhopisy za tržní cenu a přeprodávat je řecké vládě. Vtip je v tom, že banky je budou vykupovat na sekundárním trhu za tržní cenu, která umožňuje onen 11 procentní výnos, ale zaknihují pak ztrátu (vyhlídka nesplatitelnosti) a přeprodají je řecké vládě za nominál (zlomek tohoto úročení).

Pro české ministerstvo financí to znamená jediné, bude si muset vymyslet nové výmluvy, proč je třeba více škrtat, aby se dodržela plánovaná čísla. Zatím se řecké krizi dost věřilo. Bylo to patrné i ze snahy odsouvat špatná čísla co nejvíce do budoucnosti, s nadějí, že se pak schovají v kalné vodě.