Zbyněk Fiala: Když šetří Němci

Pokračuji v záznamu z neobvyklé konference, která reagovala na vznik evropské směrnice o energetické efektivnosti. V prostorách Poslanecké sněmovny zazněly zkušenosti podnikatelů a regulátorů nejen z Česka, ale také z Británie, Německa a Rakouska. Nyní se podíváme na německý příklad.

V Německu pomáhají proti utíkajícímu teplu levné peníze ze státní investiční banky KfW. Informoval o tom Marcus Bort z EnBW Energie Baden-Württemberg, který na konferenci zastupoval německou podnikatelskou sféru, konkrétně jednu z největších energetických společností v Evropě se zhruba třikrát většími tržbami než má ČEZ. EnBW je také významným akcionářem Pražské energetiky. Bort je výkonným ředitelem EnBW Energy Solutions, stoprocentní dcery, která se věnuje službám orientovaným na úspory energie u klientů.

Směrnice EED

Bort nejprve připomněl novou evropskou směrnici o energetické efektivnosti (EED), která má být od 30. června 2014 zapracována do národních legislativ. Požaduje zvýšit energetickou efektivnost o 20 procent do roku 2020. Je to jeden z prvků schématu 20 - 20 - 20, to znamená, do roku 2020 snížit emise uhlíku o 20 procent, zvýšit energetickou efektivnost o 20 procent a rozšířit podíl obnovitelných zdrojů na 20 procent. Bort v tom vidí jasné podnikatelské příležitosti a cestu k větší konkurenceschopnosti.

Ani v Německu to nebylo od začátku nesporné, také tam se o tom rozvinula rozsáhlá diskuse, ale teď už vládne celonárodní shoda, která je umocněna širším projektem Energiewende, tedy současného odchodu od jádra.

Samotná směrnice EED obsahuje také povinné snižování konečné spotřeby energie o 1,5 % ročně. Členské země mohou samy rozhodnout, zda toto snižování spotřeby natvrdo nařídí, nebo zda jej chtějí dosahovat nepřímo, kombinací regulatorních, finančních, daňových a informačních nástrojů. Aby stát šel příkladem, každoročně mají projít zásadní renovací 3 procenta z podlahové plochy budov centrální vlády. V Německu je toho zatím mnohem méně, informuje Bort, jen asi jedno procento. Je tam tedy obrovský potenciál úspor.

Další složkou směrnice jsou energetické audity, protože nejúčinnějším nástrojem změny jsou spolehlivé informace a transparentnost energetických nákladů a účtů. Proto je nezbytné tyto audity podporovat a zpřístupnit i pro menší spotřebitele. Účty za energii by měly nabízet více informací nejen o roční spotřebě, ale také o jejím rozdělení do čtvrtletí. Měly by dále poskytovat srovnání s průměrnou spotřebou v zemi, s průměrnou spotřebou ve srovnatelné budově a podobně. Členské země mají podporovat vznik energetických služeb, vytvářet pro ně trh a odstraňovat nejrůznější administrativní a právní bariéry. „Překážky jsou u vás i u nás,“ poznamenává Bort.

Podpora trhu

A dostáváme se k německé praxi. Německo hodně spoléhá na individuální iniciativu. Je lépe sáhnout po podnětech, které samy přitáhnou k žádoucímu chování. Tržní podněty proto mají přednost před byrokratickými příkazy a rigidními povinnostmi.

Vláda podporuje zateplování a celkovou renovaci budov. Pro financování je k dispozici státní rozvojová banka KfW, která nabízí levné úvěry z fondu energetické efektivnosti. Lze z něho financovat také investice pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla, jak to požaduje další zákon, který začal platit v roce 2012. Fond dále půjčuje na rozvody tepla a chlazení v městských čtvrtích. Z uvedeného fondu lze podpořit i společností, které nabízejí energetické konzultace.

Na to by měla navázat další opatření, jako jsou daňová zvýhodnění pro takové renovace budov, která zvýší energetický standard a zavedou důkladný monitoring spotřeby energie. Fond energetické efektivnosti KfW má být posílen výnosy z prodeje uhlíkových povolenek a z jaderné daně. Zvláštní daňový režim je plánován pro energeticky intenzivní obory, pokud příslušná společnost přijme dobrovolné závazky.

Vláda má snahu o vytvoření takových podmínek, ve kterých bude přínos z energetických úspor rozdělen mezi vlastníky a nájemce. Současně hodlá daňově zvýhodnit energetické audity a energetický management.

Jak pracuje EnBW

Hlavním oborem firmy Energy Solutions EnBW je poradenská činnost a služby zaměřené na snížení uhlíkových emisí a zvýšení energetické efektivnosti u klientů. Působí jako stoprocentní dcera skupiny Energie Baden-Wirttemberg, která obsluhuje 5,5 milionu zákazníků na území mezi Berlínem, Hamburkem, Karlsruhe a Mnichovem. Skupina disponuje elektrárenským výkonem 13 000 MW, z toho 2 500 MW z obnovitelných zdrojů. V loňském roce prodala 155 TWh elektřiny a 600 TWh plynu. Zákazníci však nepožadují od skupiny EnBW jen elektřinu a plyn, ale také služby, které jim pomáhají energii efektivněji využít. Lidé se o problémy energie velice intenzivně zajímají, protože energie je drahá, a tak úspory mohou představovat významné částky.

„Vztah se zákazníkem je velice blízký, často založený na osobních vztazích,“ vysvětluje Marcus Bort. Uvádí pak dva obchodní modely, jak to praktikují už deset let. Liberalizace energetického trhu totiž začala roku 1999, a od té doby probíhá boj o zákazníka.

Sítě energetické účinnosti představují první obchodní model. EnWB nabídne 10 - 15 společnostem z různých odvětví v určitém regionu, aby vytvořily spolupracující síť. Zaplatí minimální poplatek asi 5 tisíc euro, aby byla záruka, že skutečně mají hlubší zájem o zvýšení energetické účinnosti. Každá společnost si pak stanoví konkrétní cíl a EnBW najde kvalifikované odborníky, případně i z výzkumu. Začnou tím, že udělají důkladný audit toho, co se v minulosti dělalo, a pak proberou záměry v jednotlivých oblastech.

Je běžné, že zákazník sám si s tím neví rady a nemá ani peníze a technické možnosti, aby vše sám realizoval. „Dohodneme se tedy na tom, že to budeme dělat společně,“ pokračuje Bort. Velice intenzívní je výměna zkušeností mezi členy sítě, to je hlavní důvod, proč se sdružují.

V loňském roce EnBW obsluhovala 15 regionálních sítí. Po šesti letech je v nich zapojeno 260 společností, se kterými bylo realizováno přes 900 opatření a dosaženo úspor 14 GWh ročně. To znamená snížení energetických nákladů o 10 milionů euro ročně (o 250 milionu korun). Z toho je zřejmé, že energetická efektivnost zvyšuje i konkurenceschopnost.

Všechno formou služby

První obchodní model tedy spočívá v tom, že EnBW zákazníkovi pomůže, aby našel potřebná opatření, a poskytuje mu odbornou podporu nad projektem i při jejich realizaci. Ale stejně dobře - a to už je druhý model - může EnWB všechno udělat od začátku do konce sama: ujme se plánování, výstavby, financování a nakonec i provozu objektu s novými technologiemi po dobu 10 - 15 let. Příklady posledních akcí ukazují, že investor na tom v obou případech slušně vydělá.

Něco podobného by jistě šlo dělat i v českém průmyslu, soudí Bort. Německá zkušenost k tomu říká, že to vyžaduje vztahy založené na partnerství, důvěru, velice dobrou znalost potřeb zákazníka, špičkovou odbornost v energetice, a nakonec nějaký ekonomický nebo ekologický spouštěč takové akce. „Nemůže jím být úřední násilí, ani dotace, zákazník musí vidět jasnou příležitost k úsporám,“ připomíná Bort a zdůrazňuje: „Musí to mít ekonomický smysl.“

Očima výzkumu

Zástupcem německého výzkumu, který poskytuje služby také pro potřeby připravovaných předpisů, byl Martin Pehnt z Institutu pro výzkum energie a prostředí IFEU.

Hned na začátku připomněl, že energetická transformace Energiewende začala už před 12 lety, nikoliv až v loňském roce. Prvním krokem bylo zavádění obnovitelných energií. Také dnes je 80 procent veřejné debaty soustředěno na obnovitelné energie, akumulaci energie, rozšíření přenosové sítě, definici nových trhů pro tyto kapacity. O energetických úsporách a zvyšování energetické efektivnosti se zatím mluví méně, než by si zasloužily. I když výchozí pozice Německa není špatná, má nižší měrnou spotřebu energie na jednotku HDP než třeba Francie - a dvakrát nižší než Česká republika.

Energiewende se netýká jen ochrany klimatu a životního prostředí. Je jí také podpora lokální ekonomiky. V podstatě se jedná o přibrzdění toku peněz, které dnes míří do zemí vyvážejících ropu a zemní plyn, a jeho přesměrování do lokální ekonomiky. Energetická účinnost souvisí také se sociální spravedlností. V Německu se stal velice úspěšným program, ve kterém nízko příjmovým skupinám pomáhá snižovat účty za energii služba, kterou vykonávají energetičtí poradci z řad zaškolených nezaměstnaných.

Martin Pehn nabídl čtyři teze, které pomáhají pochopit ekonomickou logiku energetické transformace.

První teze: Ekonomický růst, inovace a energetická efektivnost nejdou proti sobě. Energetická efektivnost naopak podporuje ekonomický růst.

V Německu se to dá snadno doložit. Za období od roku 1991 byl zaznamenán přírůstek HDP na obyvatele o 27 procent (což zřejmě odráží i posílení lokálních ekonomik), zatímco spotřeba primárních zdrojů energie ve stejném období klesla o 11 procent a produkce skleníkových plynů dokonce o 24 procent. Je to doklad větší konkurenceschopnosti ekonomiky s nižšími měrnými náklady.

Není to však jen v úsporách. Nestačí obalit budovy izolační vrstvou, je tu obrovské pole inovací, které přinášejí nové technologie, nové komunikační prostředky, nové technologie mytí, organické LED, vakuované izolanty, modulové komponenty pro renovace.

A pak tu jsou zásadní organizační inovace jako kontrakty o spolufinancování klientem i dodavatelem. Nebo zvýšení efektivnosti formou služby, která se splácí z úspor za energii. Nyní je snaha vytvořit podmínky pro to, aby také řemeslník, který udělá menší zásah, nabízel v jednom balíku opravu i financování. Propojují se tedy financování a nové technologie se způsobem, jakým je to lidem poskytováno.

Vytváří se také mnoho nových pracovních míst. Některé jsou spojeny s inovacemi, které se prosazují i v exportu. Důležité jsou zvláště ty, které se odehrávají v regionech v podobě investic do energetické efektivnosti a alternativních zdrojů. Další pracovní místa jsou produktem samotných úspor, protože lidem zbude víc peněz na spotřebu. Do roku 2020 by tak mělo vzniknout 200 tisíc nových pracovních míst.

Druhá teze: Energetická efektivnost a úspory často představují nejlepší ekonomické řešení. Existuje však mnoho bariér, které tomu stojí v cestě a musí zasáhnout vyšší síla, zejména stát. Jsou to odlišné zájmy vlastníka, který se vyhýbá investicím, a nájemce, který volá po odstranění ztrát, protože je to on, kdo platí energetický účet. Překlenout to může zavedení pravidel, aby i vlastník z těch úspor něco měl. Potom o ně bude sám aktivně usilovat. Stejně tak může pomoci zpřístupnění finančních zdrojů a informací. Podstatné však je, že nelze uvažovat jen o penězích, musí se vzít do úvahy i bariéry.

Třetí teze: Energetická politika potřebuje jasné cíle, atraktivní „mrkev“ podpory, mocný „klacek“ regulace a norem a přesvědčivé informace.

Potřebujeme balíčky opatření, nemá smysl uvažovat o jednoduchém řešení, které zvládne vše. Musíme zvlášť řešit problémy budov, zvlášť firem, zvlášť domácností. Je to vždycky komplexnější, než to vypadá na první pohled. Pokud jde o cíle, například německý záměr snížit spotřebu elektrické energie o 10 procent do roku 2020 je docela ambiciózní, protože v posledních letech spotřeba elektřiny rostla. Vedle toho je tu cíl snížit energetickou spotřebu budov o 80 procent do roku 2050. Význam dlouhodobých cílů spočívá v tom, že poskytují stabilitu a transparentnost. Lidé musí vědět, co je čeká. Stavební řád, který je právě novelizován, požaduje snížit energetickou spotřebu budov o 15 procent do roku 2016. Lidé tedy vědí, co mají udělat, a měly by to doprovázet podněty, aby s tím začali co nejdříve.

Německá státní investiční banka KfW má v programu pro zvyšování energetické účinnosti budov vyčleněno 1,5 miliardy euro. Ve skutečnosti se to státu vrátí v daních firem, které se programu účastní, nemluvě o samotných úsporách energie. Z toho je zřejmé, že účinné programy musí být postaveny na dlouhodobém uvažování.

Čtvrtá teze: Opatření, které německá vláda zavedla, jsou dobrá, ale vedle toho existuje velké množství dalších příležitostí k úsporám. Také nová evropská direktiva EED do toho vnáší další impulzy, ale zatím není jasné, jak ji bude Německo realizovat. Energetická efektivnost však přináší jen relativní úspory. Ve skutečnosti je třeba, aby začalo absolutní snižování spotřeby energie, uzavřel Martin Pehnt.