Zbyněk Fiala: Mayovou vystřídá Johnson

23.7.2019 14:03
Boris Johnson vyhrál souboj konzervativců o křeslo premiéra, ale v parlamentu je přijímán s obavami a může narazit na rozhodný odpor se svými plány Brexitu bez dohody.

S velkými pochybnostmi byl očekáván nástup nového britského premiéra Borise Johnsona, jednoho ze strůjců vítězství Brexitu v referendu 2016. K tomu vítězství však patřil i fakt, že se pak polekal a neodvážil se ucházet o funkci premiéra. Následovaly zmateční výkony ve funkci ministra zahraničních věcí ve vládě Theresy Mayové. Proto tam dlouho nevydržel, vrátil se k původní profesi novináře a psal pravidelné (královsky placené) sloupky v deníku Daily Telegraph. Nyní má za sebou nepatrnou většinu konzervativních poslanců, výrazněji to vyhrál i u elektorátu této strany, ale nemá jasnou většinu ve sněmovně, a může o ni snadno přijít.

Vyhlídka Johnsonova nástupu do sídla premiéra v Downing Street 10 obrátila trhy směrem k jihu. Statistici hlásí hrozící recesi, která je spojována s důsledky Brexitu, protože zatím je zřejmé víc to, co narušil a znemožnil, než co reálně nabízí. Na dohodu o spořádaném odchodu z EU zbývají jen tři měsíce do konce října. Johnson se zatím drží zásady, že ve finále vyjednávání musí být otevřena i možnost odchodu bez dohody, jako forma nátlaku na evropské partnery. Chce, aby znovu otevřeli to, co už skončilo podpisy obou stran, ale ti to vytrvale odmítají a u toho by to mohlo i skončit. Brexit bez dohody nemá podporu ani v parlamentu a zřejmě se nepodaří pokusy vyloučit parlament z finálního rozhodování.

Předseda sněmovny, který rozhoduje o programu jednání, už řekl, že takové vyloučení sněmovny nepřipustí, ale jsou obavy, že proběhne pokus obejít i jeho. Proto skupina poslanců napříč stranami chystá podání k nejvyššímu skotskému soudu Court of Session v Edingburghu pro případ, že by nový premiér požádal královnu, aby před rozhodujícím okamžikem Brexitu, tedy před 31. říjnem, rozpustila parlament. Na soud by se obrátilo sedm poslanců Dolní sněmovny a pět členů Horní sněmovny. Důvod, proč má rozhodovat skortský soud, je ryze praktický, jedná i v srpnu, kdy má londýnský Nejvyšší soud dovolenou.

Obraz britské ekonomiky je nejednotný. Hospodářský růst zpomaluje, ale zaměstnanost je na historicky nejvyšší úrovni, mzdy rostou rychleji než inflace, připomínají Financial Times. Obavy z katastrofy našly odezvu hlavně ve finančním sektoru, ale ten je běžným občanům lhostejný. Dotknout se jich však může pokračující oslabování britské libry. Od okamžiku, kdy premiérka Mayová ohlásila, že odejde, britská měna ztratila dvě procenta.

Podle think-tanku Národního institutu pro hospodářský a sociální výzkum NIESR Británie už možná v recesi je a v každém případě je velice „zranitelná“ důsledky Brexitu. Proto předpovídají pokles ve druhém čtvrtletí (konečná data ještě nejsou známa) a možná i v tom následujícím. Za jednu ze slabin ekonomiky považují vysoké zadlužení veřejného i soukromého sektoru, což by mohlo být zdrojem „šoku“. Při klidném Brexitu lze očekávat zpomalení o dvě procenta, ale divoký Brexit by ekonomiku oslabil o dalších 5 procent.

Také další ekonomové vidí obrovské riziko v narušení britských vztahů s nejdůležitějším obchodním partnerem. Kdyby to bylo bez dohody, vlastně se prý ani nedá předpovědět, na který obor to dopadne nejvíc. S podobnou argumentací vystupovalo britské ministerstvo financí už před referendem, ale neuspělo, dokonce se o tom začalo mluvit jako o součásti „Projektu strach“.

Ministra financí Philipa Hammonda perspektiva odchodu bez dohody natolik vyděsila, že už v minulých dnech ohlásil demisi pro případ, že by musel sloužit pod Johnsonem. Je rozhodnut budovat vnitřní opozici mezi řadovými poslanci Konzervativní strany, a dokonce hlasovat proti vládě, kdyby sněmovna chtěla zabránit odchodu bez dohody vyslovením nedůvěry Johnsonovu kabinetu. Odchod bez dohody není ryze stranickou záležitostí, sněmovna je v tomhle rozdělena napříč stranami. Blok odpůrců budují společně konzervativec Dominic Grieve a labourista Keir Starmer.

A tady to začíná být dramatické. Jak připomíná Bloomberg, vládní většinu činí fakticky jen 321 hlasů konzervativců s deseti poslanci severoirské DUP, protože předseda sněmovny a jeho zástupce nehlasují. Labouristům se tak musí odečíst také dva hlasy. Když se jejich reálným 245 hlasům přičtou také skotští nacionalisté, liberální demokraté a další menší strany, opozice má 317 hlasů. Avšak příští měsíc jsou ve Wallesu doplňovací volby, které mohou vyhrát liberální demokraté. Jeden konzervativní poslanec (Elphicke) je obviněn z nějakého těžkého harašení, to by mohlo vyvolat další volby v obvodě, který tradičně patříval labouristům. Hammondův hlas s opozicí tak může být nakonec tím klíčovým.

 

 

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

zbynek-fiala

Pane Volný, s vámi je radost debatovat. Cenná je každá kapka vzruchu, která obohatí letošní vleklou letní šmardu. Vaše zmínka o nákladných investicích ODS do zdrcujícího volebního výsledku je validní, potvrdila pověst strany jako dobrého hospodáře. Je lepší peníze vyhodit, než aby strana s výrazněnějším počtem poslanců účinněji škodila. Ale to platí i pro další strany, zvlášť pro ty, které už ani nevědí, čí jsou. 

Nemohu však souhlasit s tvrzením, které mi vtipně podsouváte, že lidé jsou rádi manipulováni a těší je setrvávat v bludech. Možná to platí pro lidi pod vlivem, ale rozlišujme vliv kořalky a vliv propagandy. Po kořalce sáhne mnohý s chutí, zato propaganda se musí do hlav vlévat násilím. Pokud byla ta propaganda dobrá- a to je drahé, o tom nemějte pochyb, byť někdo něco nedokáže ani za velké peníze - pak by si toho lidé neměli všimnout, protože stejné nesmysly opakuje  spousta dalších kolem. Tvrdil jsem však a tvrdím i nadále, že občan není povinný brát propagandu za pravdu boží, byť je toto občanské právo úřady vnímáno nevlídně a jsou ochotny financovat - jako naše ministerstvo vnitra - jeho potírání. Ale i tyto kroky vnášejí do našeho nudného letního času tolik potřebnou kapku vzruchu (když už je o kapky vláhy taková nouze). 

zbynek-fiala

Pane Volný, při vašem vzdělání, podstata manipulací je přece v tom, že si voliči nestěžují. Proto to stálo tolik peněz, a ještě bude stát. Nikdo by dnes nic nechtěl od Facebooku, který s Cambridge Analytica spolupracoval svojí pasivitou na zneužití osobních dat voličů pro potřeby žádoucího volebního výsledku, kdyby to bylo ve prospěch lidu a demokracie. Ale teď jde o flastr za USA, na britské rozhodnutí se teprve čeká.

Nicméně, bez veřejných stížností a průvodů zklamaných voličů před Westminsterem to ve skutečnosti nebylo, není problém najít i ve velkém britském tisku fotky a argumentaci o tom, jak byla kampaň Vote Leave prolhaná. Jistě, politici mají právo lhát, ale občané nemají povinnost to trpět. 

A nakonec - data o zaměstnanosti nejsou daty o budoucnosti. 

zbynek-fiala

Pane Volný, s potěšením čtu vaše reakce pod mými texty, ale v těchto věcech se prostě zásadně lišíme. Já považuji Brexit za politickou hru, kterou se mělo vyhrožovat vedení strany, ale neměla se vyhrát a prohra se měla dlouhodobě vyčítat konzervativní vládě - jako vyjednávací nástroj - že neumožnila férový projev vůle lidu. Jinou věcí je, že podvody se odehrávaly na straně kampaně Leave, překročily se limity vnějšího financování, zneužila se data z Facebooku a proběhly další věci, které jsou nyní předmětem kriminálního vyšetřování.

Kampaň za odchod se opírala o dvě osobnposti, o Nigela Farage a Borise Johnsona. Farage byl vítězstvím doslova zdrcen a zmizel, ukázal se až po čase, vůbec nepůsobil dojmem, že dostal příležitost něco realizovat. Johnson to měl o něco snazší, v prvních dnech se choval jako Farage, ale pak mohl využít přeskupení sil ve straně, takže jeho úprk od odpovědnosti vypadal organičteji. Nicméně bylo zřejmé, že si uvědomuje, jak to s hazardem s budoucností Británie přehnal. Teď už hazarduje jen se svou budoucností, protože tahle vláda se vší pravděpodobností padne před 31. říjnem, pokud se nestanou nějaké zázraky. Tuhle hru na kuře nemůže Británie ustát a realističtější labouristé budou lepší partner.

Samozřejmě, zázraky jsou teď základním pilířem, na které se britské strany orientují, takže ve skutečnosti je možné všechno. I těm zázrakům snad nakonec porozumím, ale názor, že bychom si měli brát Británii za vzor, to opravdu nedokážu pochopit. Nejde o hujerství, respektujme realitu. Dánsko je příkladem, že i malé země mohou tohoto prostředí využit. Vidím větší šance něco v EU změnit tak, aby ČR dostala větší prostor, než o totéž bojovat v mezinárodním osamění. Následovalo by nikým neomezované sevření našich velkých kluků a jejich honička, kdo jinému zahraničnímu patronu vleze do zadku jako první, aby to mohl lépe zobchodovat.