Zbyněk Fiala: Nechci pokutu zadarmo

Představte si studenta, který letí obloukem ze zkoušky s obtiskem podrážky na zadku a cestou si brumlá, že to dopadlo dobře, až na pár drobností. Zhruba takhle se lišilo posouzení kvality auditu Operačního programu Doprava, které ministerstvo financí ozdobilo hodnocením „dvojka, vyžaduje mírná zlepšení“, zatímco Evropský účetní dvůr to vidí jako „čtyřka, nefunguje“. Z odstupem jsem dostal do rukou zprávu auditorů, kterou v loni napřelos října listopadu oslala do ČR Evropská komise a nestačím se divit rozdílům specificky českého a standardního evropského dodržování předpisů.

Nevíme, o kolik miliard korun z evropských fondů přijdeme neschopností vlády předkládat smysluplné projekty, ale začínáme tušit, kolik bude stát, že se proplácelo něco, co se proplácet nemělo, protože to neodpovídalo pravidlům. Ministerstvo pro místní rozvoj na jaře mluvilo o 33 miliardách korun, nyní už se zdá být 25 miliard korun jasných, ale na tapetě je zatím jen pár programů, byť těch největších. Bude to další obrovská rána do státního rozpočtu, a to je téma, kterému se musí věnovat Poslanecká sněmovna. Od toho ji máme, rozhodování o použití veřejných zdrojů.

Problém je tak vážný, že by měla vzniknout zvláštní sněmovní vyšetřovací komise. Nevadí, že nic nezjistí, ani nemusí. První čtyři hodiny by věnovala četbě zprávě auditorů Evropského účetního dvora, která detailně popisuje hrůzy rozkrádání, včetně toho, že jsme chtěli od EU proplatit i pokuty, které za to byly uděleny. Pak by se udělala hodinová přestávka spojená s přerušením prohibice. Nakonec by se komise sešla znovu a navrhla by rozpuštění Poslanecké sněmovny a nové volby. Variantou je spontánní vytváření občanských Výborů obecného blaha.

Ano, vláda už mezitím některé výhrady Evropské komise strávila a od července máme novou metodiku finančních toků a kontroly programů spolufinancovaných z evropských fondů, kterou lze nalézt na

http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Metodika_2007-13__s_platnosti_od_1_07_2012_pdf.pdf

Jak bude fungovat, uvidíme. Předtím byla metodika taky, ale obcházela se i tam, kde fungovat mohla. Byla to čirá hrůza, jak čteme z předběžné zprávy auditního výsadku Evropského účetního dvora, který tu pro EK sbíral poznatky na přelomu října a listopadu a jehož „předběžná zjištění“ teď konečně kolují mezi českými novináři, nejen na Aktuálně. Mezitím vznikly závěry definitivnější, jak o tom svědčí i urychlený vznik zmíněné nové metodiky, ale odpovědnost za předchozí postup nesmí zapadnout. Tady se nedá říci s majorem Terazkym: „Čo bolo, bolo …“

V mysli čtenáře, který se prokousává zmíněnou zprávou, se postupně vykresluje obraz, jak to asi chodilo. Úradek lokálních kmotrů stoupal k centrálním politickým pákám, které manipulovaly systémem, opatrně dohlíženým ministerstvem financí. Bezzubý audit jednotlivých operačních programů byl jmenován a placen těmi, koho měl kontrolovat. Finance, které měly být poslední pojistkou, pak kývly na všechno, dokud se na to nepřišlo, a když se na to přišlo, kývly znovu.

Podle zjištění zmíněné „předběžné zprávy“, 96 procent korekcí plateb (vracení peněz) bylo ministerstvem financí (co by supervizí národního auditu) odpuštěno. Pravidla odpouštění nebyla zveřejněna. Rozhodovaly o tom finanční útvary, jejichž slovo bylo konečné. Důvody rozhodnutí nesdělovaly, ani Nejvyššímu kontrolnímu úřadu. Systém korekcí stál víc, než vybral. Vyplacené peníze za odpuštěné korekce si pak ministerstvo nárokovalo v Evropské komisi, takže i porušení pravidel v Česku měli zaplatit poplatníci EU. Český NKÚ to komentoval slovy, že v práci s korekcemi ministerstvo financí „nedává podněty k dodržování zásad rozpočtové disciplíny“.

Není pravda, že Evropská komise se teď ošívá nad něčím, co předtím schválila, jak opakují do omrzení Miroslav Kalousek a další představitelé vlády. Kdo za to může? Skutečně vlády ČSSD, které to špatně nastavily … ? Zpráva Evropského účetního dvora porovnává to, co bylo schváleno – statuty auditních orgánů, které se zaklínaly nezávislostí – a praxi ve finanční perspektivě od roku 2007, která pak následovala. Problém byl v tom, že pravidla auditu předpokládala uplatňování zákona o státní službě, jehož přijetí (2002) bylo podmínkou vstupu ČR do EU. Jenže česká chytrá horákyně – ani oblečená, ani nahá – zákon přijala a od té doby platnost odkládá. Neplatí dodnes.

Tak se mohlo stát, že šéf auditu OP Doprava, jehož zneužití nás vyjde nejdráž, byl na konci roku 2010 i s celou svojí nezávislostí ministrem dopravy nemilosrdně vyhozen a nahrazen osobou, která podle zprávy neměla potřebné profesionální zkušenosti vyžadované strategií auditu příslušného operačního programu. Vyhozen je možná přiliš silné slovo – sesazen a vystrnaděn, takže si pak při odchodu na začátku roku postěžoval (jak zpráva zachycuje), že „vedení instituce nemá zájem na provádění nezávislého vnitřního auditu“. (O kolotoči na vedoucích pozicích správy evropských fondů na ministerstvu školství ani nemá cenu mluvit.)

Na porušování zákona v OP Doprava, které je největším příjemcem evropských fondů, upozorňovala i výroční zpráva BIS. Poukázala na praxi účelového dělení zakázek kartely, které se tajně dohodly na nabízené ceně. Zpráva evropských kontrolorů konstatuje v úžasu, že nikdo nereagoval.

Zajímavý je také poukaz na práci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, která představuje parádní alibistický úhoz. Finance si nechávaly kontrolovat u našeho antimonopolního úřadu i případy, které už předběžně certifikovaly a vybavily je tedy právem na proplacení. Mělo to dvě výhody. První je možnost odpálit libovolnou kritiku tvrzením, že jsme na to přišli sami a už to zkoumá ÚOHS. Druhou byl čas, uvedený úřad to umí zkoumat léta. Jak však upozorňuje „předběžná zpráva“, český antimonopolní úřad nekontroluje specifika evropských operačních programů, nemá to ve své náplni – a ministerstvo financí se ani nepokusilo tento fakt prověřovat. Jeho souhlas ve věci evropského dotovaného projektu tedy není relevantní.

Zvláštní kapitolu představují rozpočtové úspory, která nás teď budou stát 35 nebo kolik miliard korun. Vnitřní audit Operačního programu doprava měl plánováno 22 pracovních míst, obsazeno bylo 15. Další evropský fond, na který se zmíněná loňská kontrola soustředila, Regionální operační program Jihozápad, měl 4 auditory, ale práce byla minimálně pro 8. Nebyly peníze, platy byly nízké ve srovnání s privátní sférou, nebyl zájem o tato místa. Nával práce způsoboval zdržení a zejména pokles kvality, jak zdůrazňuje evropská zpráva.

Předběžná evropská zpráva o českém využívání evropských fondů má 80 stránek, tu nejnovější jsem neviděl a je zřejmě nezbytné, aby byla zveřejněna. Nemůže zapadnout jako „nedorozumění“, jako „drobná pochybení“, jestliže systém byl dlouhá léta naprosto nefunkční.

Od metylalkoholu se to liší jen tím, že nevidíme okamžitou řadu lidských obětí. Ale můžeme se podívat třeba na vývoj českého inženýrského stavebnictví, které je v důsledku bohorovného zacházení s „bruselskými byrokraty“ na kolenou, i s lidmi v montérkách a plastovým kloboukem, kterým práce ve stavebních firmách poskytovala skromnou obživu. Vidíme nárůst státního zadlužení - a jak se rostoucí dluhy používají jako záminka pro zvyšování DPH, omezování valorizací penzí, kruté zhoršování podmínek pro tělesně postižené, pro nezaměstnané. A taky pro privatizaci veřejných služeb, včetně zdravotnictví, důchodů a školství. Vidíme to na propadu životní úrovně, která se znovu začala vzdalovat evropskému průměru.

Nevidíme všechny, kdo na tom zchudli. Snáze by se dali dohledat ti, kdo na tom naopak zbohatli, a ti, kdo v tom jeli, aby jim to umožnili. Ti nesmí snadno vyklouznout.