Zbyněk Fiala: O perspektivě bez perspektivy

Ministr financí Miroslav Kalousek předložil sněmovně pozici české vlády k probíhající debatě o Rozpočtu pro Evropu 2020, tedy pro finanční perspektivu, která se vztahuje k dalšímu pokusu o modernizaci EU. Návrh se drží stávajícího podílu na unijním HDP (vlastně je použit přesnější ukazatel „hrubý národní důchod“, tedy včetně příjmů ze zahraničí). Příjmy jsou plánovány v rozsahu 1,05 procenta HNP, výdaje o něco nižší, 1,0 procenta HNP. V probíhajícím období je tento poměr prakticky stejný, ale dříve ekonomiky víc rostly, nyní častěji klesají, takže využitelný objem bude menší.

Jak vyplynulo z ministrova výkladu, na výdajové straně navrhuje Evropská komise navýšení prostředků na výzkum a inovace, na vzdělávání a na klíčové infrastrukturní sítě. Naopak poklesnout mají výdaje na politiku soudržnosti a zejména na společnou zemědělskou politiku.

V rámci politiky soudržnosti je navržena nová kategorie přechodných regionů pro regiony, které mají HDP na obyvatele v rozmezí 75 až 90 % průměru EU (dosud byla jen kategorie pod 75 procent průměru). Vedle toho budou tyto fondy posíleny také Evropským sociálním fondem, využívaným obvykle na rekvalifikace, školení a podobné účely. Nyní bude vyžadována jeho účast na politikách soudržnosti minimálně ve výši 25 procent.

Motivace a propojení

Novinkou je pokus motivovat státy, které nejvíc pokročí v modernizačním programu Evropa 2020, pro ty je vyčleněna rezerva 5 procent z fondů politiky soudržnosti. Další část peněz, konkrétně 10 miliard euro, by měla být využita při výstavbě páteřních dopravních, energetických a informačních sítí v zemích příjemců, tedy k lepšímu propojení Evropy.

Společná zemědělská politika má pokračovat ve sbližování přímých plateb v členských zemích (Česko tedy nadále dostane nižší), zavádí další environmentální požadavky a navrhuje zastropování plateb pro velké farmy (tedy i většinu českých).

Příjmem rozpočtu je podíl z nově koncipované DPH a novinka - daň z finančních transakcí. Komise také navrhuje částečně zjednodušit systém rabatů a korekcí.

Česká vláda nepodporuje vyčlenění 5 % rezervy na prémie za plnění cílů modernizačního programu a odmítá vyčlenění části prostředků na infrastrukturní programy. Argumentuje, že by to mělo zůstat primární odpovědností členských států, ale dá se za tím vyčíst obava, že by někdo znovu zkoumal naše předražené ceny. Mírné snížení zemědělského rozpočtu vládě nevadí, ale vadí jí další odklady ve vyrovnání subvencí a zejména to, aby platil strop pro platby velkým farmám.

Vypráskaná půda

K tomu lze však poznamenat, že konkurenční výhoda, kterou vláda spatřuje ve velkých českých farmách, zděděných po JZD, může být dost krátkodechá. Na jaře hrozila Česku miliardová pokuta za zanedbání ochrany před půdní erozí, ohrožena je polovina orné půdy. Čím tenčí vrstva organické ornice, tím větší množství minerálních hnojiv a dalších agresivních chemikálií se musí na pole nasypat, aby tam rostly řepkové a kukuřičné monokultury až do totálního vypráskání půdy. Krávy jsou v takových farmách vybity, v tomhle systému nejsou k ničemu.

Zastropování plateb pro velké farmy by tedy mohlo zapudit zlatokopy, kteří se slétli na privatizaci státních statků právě jen kvůli bruselským dotacím. Dotace nemají nic společného s těmi, kdo na půdě pracují, protože čtyři pětiny zemědělské produkce vznikají na pronajaté půdě. Zemědělské mzdy jsou propastně nejnižší v ekonomice. Vláda by spíš měla stát o menší hospodářství pracující v lokálním ekonomickém cyklu – maximum produkce zpracovat a prodat co nejblíž. A taky by měla více podporovat organické nebo aspoň šetrnější zemědělství, než se česká orná půda úplně zničí.

Vláda nesouhlasí také s daní z finančních transakcí. Tam je argumentace ještě kouzelnější. Vlastní zdroje by znepřehlednily příjmovou stranu rozpočtu EU a mohly by být v rozporu i s pravomocemi členských států na nastavení vlastní daňové politiky, prohlašuje ministr Kalousek.

Má pravdu, dokud se zvyšování zadlužování české vlády nepřehoupne nad 60 procent HDP (zatím ho dvě pravicové vlády dokázaly hbitě zvednout ze 30 na 40 procent), můžeme si našich pravomocí užít. Pak holt přijde trestné komando z Bruselu a Washingtonu a všechno bude zase chvíli jinak.

Jiří Paroubek: Kam půjdou ty stamiliardy?

Poslanec Jiří Paroubek připomněl, že před šesti lety, při projednávající současné finanční perspektivy, vláda levého středu postupovala jinak. V roce 2005 projednala a přijala "Strategii rozvoje České republiky", zkráceně "Jahnovu strategii".

„Nechci se dotknout, určitě to pan ministr financí nebude brát jako osobní záležitost, ale já nevím, kam směřuje tahle vláda kromě toho, že má nějaké fiskální záměry. Ale nevím, jakou má představu o budoucí české společnosti,“ řekl Paroubek a vyzval vládu k přípravě podobného strategického materiálu, ať víme, jak by měla vypadat Česká republika v očích české pravice - řekněme za patnáct let - a co vláda udělá s těmi stamiliardami korun, které možná získáme v příští finanční perspektivě.

V té dobíhající se nám podařilo získat v prosinci 2005 při závěrečných jednáních 30 miliard euro, což v přepočtu na tehdejší směnný kurs eura bylo téměř 900 miliard korun, v dnešním kurzu asi 750 miliard korun. I to je nádherná částka.

Chci také připomenout, pokračoval Paroubek, že z této částky - protože nemám přesné informace, možná je má pan ministr financí, - že nějakých 100 - 150 miliard nebude vyčerpáno. To si samozřejmě asi zasluhuje jiný materiál a jiné jednání. Jen to poznamenávám na okraj.

Zajímalo by mě také, jakou vyjednávací strategii vláda, Ministerstvo financí, Ministerstvo zahraničních věcí, zvolí. Já jsem tu vyjednávací strategii, která byla mimořádně úspěšná, na konci roku 2005 popsal velmi podrobně ve své knize Ve službě republice. Jenom připomínám, že tehdy jsme získali na jednoho občana nejvíce dotací ze všech zemí Evropské unie. Doufám, že bude mít vláda stejnou ambici.

Samozřejmě vím, že je to složitější a že získat takové objemy peněz by se rovnalo zázraku. Ale pokud mají naději získat peníze i ty státy, jejichž HDP na obyvatele se bude pohybovat v pásmu 75 až 90 % průměru EU, tak do toho spadají všechny regiony, s výjimkou bohaté Prahy.

Velice by mě zajímalo, jestli vláda uvažuje o zpracování strategie rozvoje České republiky nebo na ní dokonce pracuje. Jedna věc je, že se tím zabývá Ministerstvo financí a určitě nějaká skupina na Ministerstvu zahraničních věcí. Je dobře, že to projednal příslušný výbor. Určitě se připojí i zahraniční výbor. Měla by ale proběhnout také nějaká společenská debata nebo aspoň debata na úrovni odborníků, vysokých škol apod. Jako tehdy v tom roce 2005.

Velice vítám prioritu kohezní politiky, de facto regionální politiky, kterou si vláda nebo Ministerstvo financí stanoví, protože - málo platné - tohle je asi to, co potřebujeme, vyrovnávat regionální rozdíly v rámci naší země. Jsou regiony a mikroregiony, které prostě hospodářsky zaostávají a je potřeba použít nějaké prostředky na jejich pozvednutí. To, že je těžko najdeme v našem státním rozpočtu, je zřejmé. Můžeme je najít v rozpočtu Evropské unie, v evropských fondech. Týká se to Šluknovska a mnoha dalších zaostávající území s vysokou dlouhodobou nezaměstnaností a také s vysokým podílem sociálního vyloučení. Myslím, že je to velmi správná priorita.

Ale priority by měly vzniknout nikoliv na základě zázračného osvícení Ministerstva financí (to trošku zlehčuji, chápu, že jsou tam desítky odborníků, kteří o tom něco vědí), ale měla by tomu předcházet nějaká společenská diskuse, o kterou by se další priority měly opírat.

Zastavím se u věci, se kterou zásadně nesouhlasím. Jsou jenom dva státy, dva ostrovy, tedy jeden ostrov a jeden ostrůvek ve středu Evropy, které nesouhlasí s tím, aby se součástí příjmů stala daň z finančních transakcí. Nechápu takovouto "ochranu" finančního sektoru, protože jestli má někdo větší podíl na finanční a hospodářské krizi, tak je to finanční sektor. Jestliže se po lidech chtějí oběti, po běžných občanech ze střední třídy, z nízkopříjmových skupin, tak bych očekával, že "oběti" přinesou také ti, kteří na to skutečně mají, a to je finanční sektor. Mně nepřipadá, že bych ho měl litovat.

Možná by bylo dobré, kdyby se veřejně řekly důvody, které českou vládu vedou k takovémuto stanovisku, vyzval závěrem Jiří Paroubek.

Celou sněmovní debatu na výše uvedené téma naleznete v oficiálních stenoprotokolech PSP ČR.