Zbyněk Fiala: Parní válec poslepu

Zdravotnická reforma

Některá vystoupení vládních politiků zněla, jako by je pronášela Alenka v říši divů za zrcadlem. Tak třeba k sadě zdravotnických zákonů, které přesunou nadstandardní úroveň českého zdravotnictví, jak byla vybudována celými generacemi, k úzké skupině osob s nadstandardními příjmy (světlo na konci tunelu), sněmovní zpravodaj Boris Šťastný (ODS) hrdě prohlásil, že příslušný sněmovní tisk byl velmi podrobně projednán na schůzi výboru pro zdravotnictví. poslankyně Soňa Marková (KSČM) to popsala trochu jinak:

„Výbor pro zdravotnictví minulý týden se sešel za velkého zájmu veřejnosti a projednával šest zásadních zákonů týkajících se druhé fáze takzvané zdravotnické reformy. Bohužel musím konstatovat, že se toto jednání v žádném případě nedá označit za seriózní snahu aspoň částečně nahradit zcela nedostatečné projednávání takto závažné materie ještě před předložením do vlády a následně do Poslanecké sněmovny. Odborná i občanská veřejnost na tomto výboru mohla být svědkem - a já jsem to označila za arogantní plivnutí do tváře nejen poslanců a poslankyň zdravotního výboru, ale všech občanů České republiky. Na prostudování stovek stran pozměňovacích návrhů, na prostudování stovek stran nevyslyšených připomínek odborných společností, profesních organizací, odborů, Ligy lidských práv, veřejného ochránce práv a dalších - tyto pozměňovací návrhy jsme většinou dostali na stůl těsně před jednáním - na prostudování těchto stovek stran pozměňovacích návrhů nám vládní koalice milostivě přidělila jeden celý den. Přitom už teď jsme opět svědky toho neblahého zvyku, který tady je v poslední době, že těsně před hlasováním ve výboru nebo ve druhém čtení se objevují mnohastránkové pozměňovací návrhy, které většinou jsou částečně z pera Ministerstva zdravotnictví, které si vládní poslanci a poslankyně bez mrknutí oka jako bezduché ovce přisvojují, schvalují a odhlasují.

Myslím si, že právě proto, že řada pozměňovacích návrhů je vlastně oprava legislativně technických chyb a také závažných věcných chyb, jde o to, aby se ve spěchu napravilo to, co bylo způsobeno tím, že do Poslanecké sněmovny byly předloženy ne seriózní návrhy zákonů, ale paskvily, které nebyly projednány.

Myslím si, že v tuto chvíli jsme svědky toho, že dostáváme na lavice neustále další a další pozměňovací návrhy, které neprošly ani zdravotním výborem. V tuto chvíli tady podle mne nesedí nikdo, kdo by věděl, jak ve skutečnosti budou zdravotnické zákony vypadat a jaké přinesou škody - no tak jedině že by přinesly ty škody -, které mohou takto připravené zákony napáchat.“

Důchodová reforma

Poslankyně Hana Orgoníková (ČSSD) přednesla v debatě o penzijní reformě (opt-out) dvě petice, které byly podepisovány na letošních protestních shromážděních odborů a občanských iniciativ. První petice zároveň výstižně shrnuje, o co jde:

Petice proti bezohledné důchodové reformě, kterou pedepsalo bezmála 14 tisíc osob, vyzývá vládu, poslance, senátory a prezidenta republiky, aby odmítli důchodovou reformu obsahující tak zvaný opt-out, tedy možnost vyvedení peněz ze solidárního průběžného systému do soukromých penzijních fondů.

Podle návrhu vlády by mohli lidé mladší 35 let rozdělit 28 % svého odvodu na sociální důchodové pojištění, které odvádí každý pracující, na dvě části. Do společného průběžného solidárního důchodového systému by směřovalo 25 % a do soukromých penzijních fondů by bylo možné vyvést zbývající 3 % za předpokladu, že občan k těmto třem procentům přidá navíc svůj osobní vklad okolo 2 %.

Nejedná se o žádnou reformu, konstatuje petice. Jedná se pouze o dobrovolné převedení části státního rozpočtu na desítky let soukromým penzijním fondům. Tuto možnost budou moci volit převážně lidé s vyššími příjmy. Podmínkou vyvedení tří procent z průběžného systému má být totiž přidání ještě dalších dvou procent ze mzdy. Dojde tak k významnému snížení solidarity. Důchody lidí s nízkými a průměrnými příjmy mají být tedy v budoucnu ještě nižší, než kdyby k žádné reformě nedošlo.

Nikdo z nás neví, co se stane v následujících 40 letech. Může přijít krize, vysoká inflace, měnová reforma. Je těžké mít důvěru v to, že budoucí vlády naspořené peníze nezdaní tak jako stavební spoření či neznárodní, jako se to stalo v Maďarsku či v Argentině. Toto umělé a zbytečné zvětšování deficitu veřejných financí v řádu desítek miliard korun ročně chce vláda řešit zvýšením DPH. Půjde o nejvyšší zdanění za posledních 17 let. Takovýto zásah sníží zásadním způsobem spotřebu domácností a tvrdě dopadne na české firmy, a to vše kvůli pochybné naději na zhodnocování úspor ve fondech.

Kromě sedmi vládou vybraných potravin se zdraží veškeré další náklady na výchovu dětí, dětské pleny, autosedačky, kvalitní domácí potraviny, náklady na bydlení a další, a to vše v situaci, kdy Česká republika má jednu z nejnižších porodností v Evropské unii, uzavírá petice proti bezohledné důchodové reformě.

 Další petice, kterou inicioval Odborový svaz KOVO a shromáždil podpisy 25 162 osob, požaduje vznik povinných zaměstnaneckých penzijních fondů, které umožní vyplácení doplňkových důchodů pro zaměstnance pracující po dlouhou dobu v riziku nebo vykonávajících těžké fyzické práce. Cílem je, aby zaměstnanci překlenuli za důstojných podmínek dobu, kdy již nemohou vykonávat z uvedených důvodů své zaměstnání do nabytí řádného nároku na starobní důchod, a poté aby jim byl vyplácen starobní důchod bez jakýchkoliv sankcí. Případná zákonná úprava by se týkala cca 350 tisíc zaměstnanců.

Drábkův balíček

Soubor změn zákonů v sociální oblasti, Drábkův balíček, jak ho nazval sněmovní zpravodaj Miroslav Opálka (KSČM) má ušetřit 20 miliard korun na pomůckách pro zdravotně postižené, porodném, sociálních platbách a dalším zavedením škrtidel těm, kdo podrží. Nelze však přehlédnout také racionální opatření, kterými je brzda na další snižování pojistného zaměstnavatelů v příštím roce (než ovšem vstoupí do hry ještě divočejší Kalouskova daňová reforma).

Drábkův balíček střílí všemi směry a zasahuje do spousty dalších zákonů. Poslanec Opálka ve své zpravodajské řeči v této souvislosti upozornil na příznačné doklady českého legislativního kutilství – během pouhých osmi posledních měsíců je zákon o zaměstnanosti projednáván třikrát, zákon o nemocenském pojištění čtyřikrát a zákoník práce pětkrát.

Daně

Debaty nad změnami zákona o DPH, který má zalátat díry v rozpočtu po důchodové reformě, využil poslanec Jiří Dolejš (KSČM) k předložení vlastní sady daňových návrhů, včetně snížení dolní sazby DPH a zavedení progrese u daně z příjmů osob i organizací. Jejich rozpočtový přínos by byl zhruba stejný, jako u asociálně zvýšen é DPH, ale daně by byly spravedlivější. Čtenáři našeho serveru vědí, že už dříve podobné návrhy prezentovala ČSSD (Jan Mládek).

Poslanec Dolejš připomněl, že ještě v roce 1993, když v čele české vlády stál pravicový politik Václav Klaus, byla základní sazba DPH na 23 % a snížená (potraviny, léky, noviny atd. ) činila 5 %. Podobně nastavené daňové sazby mají v jiných evropských zemích i dnes. Není důvodu, proč by Česká republika musela jít v čele změn, které ztrácejí ekonomickou i sociální logiku, konstatoval Dolejš.

Pokud jde o příjmové daně, v zemích OECD bývala horní sazba progresívní daně z příjmu fyzických osob nastavena mnohem výš než dnes, kolem 48 % až 50 %. V současné době je průměr OECD u horní sazby na úrovni 37 %. Návrat k jisté progresi by nám mohl přinést - zhruba odhadováno - deset miliard korun do státního rozpočtu. Lidí, kteří mají nízké příjmy, by se to nedotklo, nebo by se jim dokonce mohlo i ulevit. Větší rezervu však Dolejš vidí u korporátní daně, protože země OECD mají korporátní daň v průměru kolem 25 - 30 %, ale my jsme se dostali proti roku 1999, kdy jsme měli tu sazbu na 35 %, na dnešních 19 %. To je o 16 procentních bodů níž za deset let. Proto by bylo vhodné zavést dvě sazby. Pro malé firmy by činila 19 % a pro velké firmy v Evropě běžných 30 %.

Není to žádný divoký experiment, příkladem je Velká Británie, řekl dále Dolejš. Nastavení by se dělalo podle zisku - podnik by se posunul do zvýšené sazby po překročení hranice deseti milionů korun. Daňový výnos lze odhadnout na dvacet miliard korun. To by dorovnalo výpadek ze snížené DPH. Kdybychom současně opustili bizarní penzijní reformu ( polská i maďarská vláda nám přitom ráda vysvětlí, proč), tyto peníze by mohly být rozdělovány na lepší účely než je přilepšení privátním penzijním fondům.

Věcný byl i závěr Dolejšova vystoupení:

„Já samozřejmě vnímám atmosféru v této Sněmovně i modus operandi, způsob práce, který zvolili koaliční poslanci i vláda, takže vím, že se mohu dočkat jednoduché odpovědi: navrhujte si, co chcete, my máme reformu, ta je nejlepší na celém světě a my se jí budeme držet, dokud to půjde a dokud nás z této Sněmovny neodnesou buď volbami, nebo jiným způsobem; budeme to valit dál, budeme jak parní válec, který má řidiče, co přišel o zrak, o sluch a pojede.

Problém je, že ten parní válec se nepohybuje v jednosměrce, kde se nedá zabloudit. Ono se zabloudit samozřejmě dá, dá se toho spoustu poničit, a proto je dobré se i dnes bavit o alternativách. Ta alternativní logika je skloňována nejenom levicí, nebo dokonce komunisty, kteří samozřejmě někdy jsou na černé listině, ale mluví takto odboráři a mluví tak dokonce mnozí pravicoví politici.

Vezměte si Nicolas Sarkozy, který navrhoval, aby bohatí Francouzi se v daleko větší míře podíleli na nápravě ekonomiky ve Francouzské republice. Je to skrytý komunista, tento člověk? Někteří kolegové kývou hlavou. Možná, že až pojedou do Paříže, mu to vyřídí. Já jim klidně dám na cestu členskou přihlášku, ale myslím si, že je to prostě člověk, který si klade v rámci své odpovědnosti za jeden významný stát v Evropské unii otázku, zda skutečně nejsme ve slepé uličce a jestli bychom se neměli zamyslet v širších souvislostech.“