Zbyněk Fiala: Peníze jsou na cestě – a co strategie?

Vzhledem k tomu, na co se zatím vyplácaly evropské peníze, je možná jedno, že Brusel Česku přiškrtil kohoutek. Ušetříme za kofinancování a taky za opravy dálnic, které se musejí bezprostředně po dokončení zavřít, aby se mohly seřezávat hrboly. Na druhou stranu, řeknou jiní, podmínky budou přísnější, kontrola se zlepší a počty osob zapojených do příprav se zvýší, takže můžeme větší podíl tohoto přídělu skutečně vyčerpat a použít na něco užitečného.

Jenže tak samozřejmé to s tou užitečností není, byť naděje vzrostla. Loňská studená sprcha po skandálu s auditem Evropského účetního dvora trochu zmírnila naši zpupnost vůči EU. Začali jsme respektovat unijní strategii Evropa 2020. V dokumentech, které najdeme v nižších patrech tvorby příprav Dohody o partnerství (bude zakládat přístup k dotacím), se najde spousta rozumných myšlenek. Ale marná sláva – strategii na dalších sedm let chystá vláda, která má na kahánku.

Přinejmenším v první polovině nadcházejícího programového období by měl s největší pravděpodobností vládnout někdo jiný, ať už samotná ČSSD, nebo nějaká levicová nebo levostředová koalice. Jestliže však dojde ke střídání až poté, kdy nepůjde na operačních programech nic měnit, může to být další zmařená příležitost.

Vítěz voleb zdědí program, který bude zatížen extrémistickým charakterem předchozí vlády - vlády ultraliberální, izolacionistické, asociální a nepřátelské k potřebám životního prostředí. Vlády astronomického dluhu – toho veřejného i toho skrytého. Program evropských dotací nás tak může nahnat do akcí, které nepotřebujeme a na které nemáme. Může zmařit realizaci skutečné priority - obnovu vybydleného domu.

Nenasytná monokultura

Typickým příkladem je orientace ekonomiky na pokračující energetickou nenasytnost. „Česká republika vykazuje nejhorší hodnoty energetické náročnosti ekonomiky a zastarávající přenosová síť signalizuje, že zanedlouho nebude splňovat požadavky na ní kladené. To, spolu s otázkou strategického rozhodnutí o vhodné kombinaci energetických zdrojů, výhledově ohrožuje energetickou bezpečnost celého státu,“ píše se v dokumentu, který vznikal na Ministerstvu pro místní rozvoj a je věnován prioritám kohezní politiky, tedy přípravám na další kolo evropských dotací.

(http://mmr.cz/cs/Evropska-unie/Kohezni-politika-EU/Dokumenty)

Statistiky potvrzují, že ČR vyváží 30 procent domácí produkce elektřiny. Elektřiny je tedy nadbytek. Státní energetická koncepce přesto počítá s dostavbou Temelína. ČEZ to nyní chce podmínit státní podporou cen elektřiny. „Je v podstatě nemožné postavit jadernou elektrárnu pouze s odkazem na tržní ceny,“ uvedl ředitel strategie ČEZ Pavel Cyrani v rozhovoru pro MF Dnes. „Udělali jsme si vlastní průzkum záruk a pro jaderné elektrárny nám přijde nejlepší způsob symetrického dorovnání ceny. Nedeformuje totiž dále trh s energiemi na rozdíl třeba od obnovitelných zdrojů. Trh s elektřinou teď v podstatě nefunguje,“ uvedl Cyrani. Systém by znamenal fixaci ceny elektřiny proti vývoji cen na burze a účtování "přeplatků a nedoplatků" mezi státem a ČEZem.

Jenže současná cena elektřiny na burze je 40 euro za MWh a klesá, zatímco jaderné elektrárny se projektují na ceny 70 euro za MWh. Znamenalo by to subvenci kolem 30 euro (75 korun) na MWh. Dnešní roční produkce je asi 14 milionů MWh. Roční subvence by tak činila kolem miliardy korun, jen pro dva nové temelínské bloky. A pro ty dosavadní v Temelíně a Dukovanech? Případně další dvě miliardy ročně.

Česká elektřina už je dražší než britská nebo francouzská. České energetické daně – jak ukázal čerstvý přehled OECD – jsou přitom jedny z nejnižších na světě, takže zaostávání rozvoje sítí lze omlouvat i nedostatkem peněz. Zastaralé sítě jsou zároveň zárukou, že domácí monopoly neohrozí zahraniční konkurence.

„Za největší dlouhodobě identifikované překážky v rozvoji české ekonomiky jsou považovány ne zcela efektivně fungující instituce veřejné správy (na národní i místní úrovni) a nedokončená infrastrukturní síť neodpovídající současným potřebám ekonomiky a společnosti,“ píše se rovněž v uvedeném dokumentu o českých prioritách pro evropské dotace. Autoři upozorňují, že „jádro ekonomiky je orientováno převážně na produkty s nízkou přidanou hodnotou“ v důsledku soustředění zpracovatelského průmyslu na subdodávky pro automobilový průmysl.

Český automobilový průmysl už dosáhl takové koncentrace, že lze mluvit o monokultuře. Stačí se však rozhlédnout po světě, aby byl důvod k nervozitě. Například ve Francii se dostal do těžkých potíží Citroën a taky ocelárna ArcelorMittal, kterou teď Evropská komise zakázala zavřít – aspoň do doby, než komise předloží svůj záchranný plán pro evropské oceláře. Ale automobilky i ocelárny jsou v kleštích nedostatku poptávky, a automobilky se bojí také stále bližší perspektivy elektromobility. Přitom stejné technologie, jaké se používají pro automobilový a letecký průmysl, jsou využitelné – a zušlechtitelné – v dodávkách pro větrníky a environmentální technologie, tedy obory, které jsou v Česku aktivně zatlačovány.

Nečasova vláda má také dost odtažitý vztah ke krajům, protože byla v krajských volbách už podruhé krutě bita. Výsledkem je ekonomické vyprazdňování venkova, jak to ostatně ukazuje i rekordní nezaměstnanost, která přesáhla deset procent. Každá desátá rodina je na dávkách. A každou desátou rodinu loni navštívil exekutor. Tito lidé potřebují práci. Přinesou ji investice? Zkušenost je taková, že moderní technologie stále rychleji lidskou práci vytlačují.

Vedle toho touha po hospodářském růstu začíná narážet na další bariéru a tou je konečný rozsah zemských zdrojů, konečná jímavost zemské atmosféry pro různé emise, konečné množství pitné vody – a to jsme jen na začátku seznamu. Když si roku 2009 britská vláda na toto téma nechala vypracovat strategickou studii, nazval ji vedoucí týmu Tim Jenkins překvapivě Prosperita bez růstu. Lidé mohou dostat práci a zlepšit svůj život i bez přírůstků HDP. Nikoliv proto, že vláda nezvládá hospodářskou politiku, ale v důsledku jiného ekonomického modelu s větším podílem veřejné ekonomiky typu družstevního nebo obecního podnikání, s větším důrazem na jeho sociální složky a s větším podílem lidské práce. „Jedna z nejlepších knih roku,“ napsaly Financial Times ke knižnímu vydání Jenkinsovy vládní studie.

Česká práce o prioritách kohezní politiky tento jev zaznamenává, ale situuje jej jen do marginalizovaných oblastí. Vidí potřebu nasměrovat evropskou podporu i ve prospěch „aktivního přístupu obcí k problematice sociálního začleňování vyloučených a ohrožených skupin obyvatelstva, včetně sociálního podnikání. Podpora v této tematické oblasti pomůže v praxi současně řešit sociální bydlení a funkční zkvalitnění veřejných prostranství. Bude také podporováno snižování energetické náročnosti domů pro bydlení a veřejných budov. Podpora zvyšování energetické účinnosti ve veřejném sektoru se dotkne také většiny dalších aktivit veřejných institucí. Stranou zájmu nezůstane ani podpora přípravných fází územně plánovací činnosti krajů a obcí.“

Slova, slova, slova? Pokus nadšenců propašovat něco inspirativního i do takovýchto vládních suchopárů? Jasné evropské podmínky, kterým se nelze vyhnout? Možná od každého trochu.

Příprava dohody

Podklad pro přípravu Dohody o partnerství pro programové období 2014–2020 - Vymezení programů a další postup při přípravě České republiky pro efektivní čerpání fondů Společného strategického rámce“, takto příznačně kostrbatě se jmenuje dokument, který nabízí obraz současného stavu příprava na evropské peníze.

http://www.mmr.cz/getmedia/7e4d838c-1926-4557-90ad-027da46020cb/Souhrnny-material-priority-kohezni-politiky-po-2.pdf

Strategií máme vlastně spoustu. Prokousat se tím, není snadné.

„Připravovaná Dohoda o partnerství i rozpracování národních rozvojových priorit je v souladu s odpovídajícími národními strategickými dokumenty – Národním programem reforem ČR (NPR), Konvergenčním programem ČR (KP), Strategií mezinárodní konkurenceschopnosti ČR (SMK), Strategickým rámcem udržitelného rozvoje ČR (SRUR), Politikou územního rozvoje ČR (PÚR), návrhem Strategického rozvojového rámce (SRR) pro období 2014–2020 – i s dokumenty EU, jako je zejména strategie Evropa 2020 a k ní definované integrované hlavní směry.

Značný význam přikládá jak vláda ČR, tak EK Národnímu programu reforem a strategii Evropa 2020. NPR zohledňuje věcná opatření v oblasti veřejných financí, trhu práce a sociálního systému, vzdělání, podpory podnikání, rozvoje digitalizace, podpory růstu založeného na výzkumu a inovacích, životního prostředí a dopravní infrastruktury. Zaměření budoucích programů pro období 2014 – 2020 v ČR je od začátku přípravy v souladu s aktualizacemi a úpravami NPR. Stejný důraz je kladen na respektování strategie Evropa 2020, resp. tematických cílů, stěžejních iniciativ a integrovaných hlavních směrů.“

Druhá věta předchozího odstavce definuje 8 tematických okruhů (TO). Dozvídáme se zároveň, že „podklady pro těchto 8 TO jsou základním materiálem ČR pro nadcházející dlouhé vyjednávání s EU, včetně jednání o Pozičním dokumentu ze strany EK, který EK pro Českou republiku již připravila. Jde především o podmíněnost jakékoli intervence relevantními předběžnými podmínkami, které definují podmínky ze strany EU pro daný sektor ekonomiky či veřejné politiky.“

Na chudý lid musí být přísnost, řekli si v Bruselu a zavedli kvantifikované cíle a efektivní indikátory pro jednotlivé TO. „Tato data budou základnou pro sledování tzv. milníků a cílů realizace intervencí fondů SSR požadovaných v návrzích nařízení v kontextu tzv. výkonnostního rámce,“ varuje zpráva. (Naštěstí má na konci seznam zkratek.).

Nakonec bylo definováno 5 národních rozvojových priorit (NRP):

· Zvýšení konkurenceschopnosti ekonomiky

· Rozvoj páteřní infrastruktury

· Zvyšování kvality a efektivity veřejné správy

· Podpora začleňování, boje s chudobou a systém péče o zdraví

· Integrovaný rozvoj území

Tyto priority tedy mají být realizovány za peníze z Fondů společného strategického rámce (SSR). Tam patří dva strukturální fondy: Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF) a Evropský sociální fond (ESF), dále Fond soudržnosti (Kohezní fond), Evropský zemědělský fond rozvoje venkova (EZFRV) a Evropský námořní a rybářský fond (ENRF). Připomeňme, že oněch 20,5 miliardy euro je bez zemědělských dotací, ty jsou zvlášť.

Peníze z fondů se budou požívat na definované cíle prostřednictvím Operačních programů (OP)

Pro EFRR, FS a ESF cíle „Investice pro růst a zaměstnanost“ jsou navrženy:

· OP „Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost“ řízený MPO;

· OP „Výzkum, vývoj a vzdělávání“ řízený MŠMT;

· OP „Zaměstnanost“ řízený MPSV;

· OP „Doprava“ řízený MD;

· OP „Životní prostředí“ řízený MŽP;

· „Integrovaný regionální operační program“ řízený MMR;

· OP „Praha - pól růstu ČR“ řízený Magistrátem hlavního města Prahy;

· OP „Technická pomoc“ řízený MMR.

Pro intervence EZFRV je navržen Program rozvoje venkova 2014–2020 a pro ENRF OP Rybářství v gesci MZe.

Pro EFRR cíle „Evropská územní spolupráce“ je navrženo pět operačních programů přeshraniční spolupráce s

· Polskou republikou,

· Slovenskou republikou,

· Rakouskou republikou,

· Svobodným státem Bavorsko a

· Svobodným státem Sasko.

Dále byly ke stejnému cíli navrženy také

· OP nadnárodní spolupráce Central Europe a

· OP pro meziregionální spolupráci.

Všechny tyto operační programy jsou na území České republiky koordinovány Ministerstvem pro místní rozvoj.

Zvládneme to?

Není to snadné dokonce jen číst. Neutopíme se v tom – jako dosud?

Podle zmíněného dokumentu, „navržené OP jsou detailním odrazem priorit indikovaných v předchozích fázích přípravy a analýz a zároveň jsou odrazem pozitivních i negativních zkušeností s čerpáním prostředků EU od okamžiku našeho vstupu do EU.

· Oblast ekonomiky a podpory konkurenceschopnosti je koncentrována do tří OP, které integrují investice a potřeby vzdělávání pro ekonomiku a její konkurenceschopnost: OP Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost, OP Výzkum, vývoj a vzdělávání a OP Zaměstnanost.

· Potřeba budování dopravní a environmentální infrastruktury je koncentrována do OP Doprava a OP Životní prostředí.

· Soustředěná podpora růstu a konkurenceschopnosti na úrovni regionů je zajištěna jednak regionální a územní dimenzí tematických OP a jednak centrálním Integrovaným regionálním OP.

· Z důvodů odlišných věcných i formálních podmínek je oddělen program pro Prahu OP Praha - pól růstu ČR, který podporuje region nejvýznamnější pro ekonomiku celého státu.

· Řízení a koordinace budoucí intervence bude zajištěna prostřednictvím OP Technická pomoc pro celou soustavu OP.

Hlavní směry zaměření budoucích intervencí z programů spolufinancovaných z fondů SSR:

· vznik kvalitního podnikatelského prostředí, které podpoří konkurenceschopnost České republiky na evropském i globálním trhu, povede k zakládání nových podniků, zvýší inovační schopnost stávajících podniků a posílí atraktivitu ČR pro domácí a zahraniční investory,

· inkluzivní společnost vytvářející podmínky pro plnohodnotné uplatnění všech skupin obyvatelstva, zvýšení zaměstnanosti dnes vyloučených skupin, a vytvářející atraktivní podmínky pro život.“

Zlepší se prý i celkový přístup:

„Po zvážení dosavadních zkušeností s evropskými fondy byly další podmínky a potřeby pro řízení koncentrovány do skupiny principů, potřebných pro úspěšné řízení intervencí po roce 2014.

Princip strategického zaměření a propojování

· Cíle a priority plněné v budoucnu budou podřízeny naplňování strategie Evropa 2020, NPR a SMK.

Princip podpory fungujícího trhu

· Budou posíleny tržně konformní mechanismy finančních nástrojů. Tržní principy budou podporovány prostřednictvím intervencí pouze tam, kde lze indikovat tržní selhání.

Princip podpory kvalitních projektů

· Snížení fragmentace pomůže zacílení i na úrovni jednotlivých projektů prostřednictvím rozumné a efektivní soustavy indikátorů.

Princip snadnější přípravy a realizace projektů.

· Koordinátor vytvoří zjednodušené a jednotné metodické prostředí pro přípravu projektů, včetně kvalitní přípravy stabilních lidských zdrojů pro budoucí intervenci.“

Inteligentně a udržitelně

Jak je vidět, cesta k evropským penězům – přes Dohodu o partnerství – je trnitá a dlouhá. Začetl jsem se i do starších materiálů a musím potvrdit, že poslední vývoj představuje dramatický obrat k lepšímu.

Start příprav byl poněkud zpupný. Když se ve vládě v lednu 2011 projednával návrh rámcové pozice ČR nad Pátou kohezní zprávou o dalším kole evropské podpory (http://mmr.cz/cs/Evropska-unie/Kohezni-politika-EU/Dokumenty), opíral se o nevyslovený předpoklad, že požadavky nové evropské Strategie 2020, přijaté na jarním summitu EU roku 2010, nebudeme brát vážně. Už teď víme lépe, co je třeba dělat, a děláme to dobře.

Tak lze číst následující úvodní pasáž o evropské přidané hodnotě kohezní politiky a vazbě na Strategii Evropa 2020:

ČR podporuje

• pokračování silné kohezní politiky, která sehrává nezastupitelnou roli podporou méně vyspělých regionů a členských států, které nedisponují dostatečnými prostředky pro financování svého rozvoje a mohou tak prostřednictvím kohezní politiky lépe využívat výhod vnitřního trhu EU a přibližovat svoji úroveň vyspělosti k bohatším regionům EU;
• kohezní politiku jako jeden z významných nástrojů pro dosahování cílů Strategie Evropa 2020 - její intervence by však měly být stanoveny na základě potřeb členských států a regionů a následně vyjednávány na základě dialogu mezi členským státem a Evropskou komisí;
• názor, že kohezní politika již nyní přispívá, z hlediska cílů Strategie Evropa 2020, nejen k začleňujícímu, ale rovněž k inteligentnímu i udržitelnému růstu; (…)

Čili – peněz chceme hodně; nemluvte nám do toho; děláme to již nyní inteligentně a udržitelně i bez strategie.

Neinteligentně a neudržitelně

Mezitím uplynuly dva roky, a tak se můžeme o inteligentnosti a udržitelnosti výsledku bavit konkrétněji. Shodou okolností byla právě zveřejněna další zpráva Evropského účetního dvora, tentokrát o využití peněz z kohezní politiky na zvyšování energetické účinnosti budov. Lze ji najít na portálu www.euroactive.cz.

Podle uvedené zprávy Evropského účetního dvora ze 14. ledna 2013 je v ČR rozumně využíváno jen 10 procent prostředků z kohezní politiky určených pro zvyšování energetické účinnosti. Přitom se jedná o obrovské peníze - od roku 2004 bylo České republice poskytnuto na energetickou efektivitu více než 951 milionů eur.

Auditoři přezkoumávali projekty v oblasti energetické účinnosti veřejných budov, jako jsou školy, knihovny, nemocnice nebo sídla administrativních celků, na které se přispělo prostřednictvím čtyř operačních programů. Pro velkou část těchto projektů však nebyly racionálně stanoveny žádné cíle z hlediska toho, kolik by měla jednotka uspořené energie stát. Ostatně, efektivností nákladů na energetické úspory se nezabývali ani ti, kdo tyto operační programy posuzovali v Evropské komisi…

Často se tak pod hlavičkou energetických úspor renovovaly objekty, které pouze potřebovaly rekonstrukci. Chybělo řádné posouzení oblastí, ve kterých by mohly být úspory větší. Výsledkem bylo, že plánovaná doba návratnosti investic se pohybovala okolo 51 let a v některých případech dosáhla až 150 let.

Nemluvte nám do toho

V české rámcové pozici z doby před dvěma lety se mluvilo o evropské strategii nejkonkrétněji pouze tam, kde bylo vypočteno, co všechno odmítáme:

ČR nesouhlasí

· s návrhy vedoucími k možnému vyčlenění určitých oblastí či finančních nástrojů (např. sociální soudržnosti, zaměstnanosti, dopravy, vzdělávání, výzkumu a vývoje – ESF, TEN apod.) z kohezní politiky směrem k jejich „sektorizaci“, což by mohlo vést k zásadnímu potlačení úlohy kohezní politiky;

· s preskriptivním nastavením povinných priorit definovaných na úrovni EU; příliš rigidní definice na úrovni EU jde proti hlavní přidané hodnotě kohezní politiky spočívající v nastavení priorit nejlépe reflektujících potřeby daného území (priority strategických dokumentů příslušné úrovně jsou „šité na míru“ danému území – tzv. place-based approach);

· s nastavením povinných cílových hodnot u jednotlivých priorit na programové úrovni; monitorována by měla být pouze strategická (celonárodní) úroveň (úroveň Národního programu reforem), tzn. jakým způsobem přispívají v daném státě strukturální fondy jako celek k cílům Strategie Evropa 2020;

ČR bude pozorně zkoumat návrhy v oblasti Smluv o partnerství pro rozvoj a investice. Prozatím ČR nahlíží na tento nový instrument spíše kriticky. Každopádně by neměl žádným způsobem změnit stávající kompetenční řád. Principy poskytování prostředků z kohezní politiky musí stanovit legislativní akt, nikoli bilaterální „smlouvy“ států s Evropskou komisí. Podobné smlouvy by navíc mohly narušit princip rovného zacházení s členskými státy.

Odmítali jsme tedy samotný záměr, že evropské peníze, určené pro snižování hospodářských rozdílů, by se měly propojovat s konkrétními záměry hospodářských politik. Nelíbily se nám ani konkrétně vyjmenované povinné priority. Patří k nim například zvýšení energetické účinnosti do roku 2020 o 20 procent, tedy to, kde jsme podle zmiňovaného evropského auditu zcela mimo. S ohledem na zmíněný audit lze zároveň pochopit, proč jsme také proti tomu, aby se měřilo, jak jsou priority naplňovány i přímo v jednotlivých programech.

Nelíbily, ale už se líbí. Chceme peníze? Tak držme hubu a krok, chtělo by se říci. Fakticky to vládní záměry trochu zcivilizovalo. Mohlo to být horší.