Zbyněk Fiala: Přes propast ve dvou krocích

Hodiny před okamžikem posledního soudu, který měl nastat v podobě prvních nesplacených státních dluhopisů ministerstva financí USA, nakonec předáci soupeřících stran sesmolili plichtu, která takříkajíc překoná dluhovou propast ve dvou krocích. Jedno navýšení rozpočtu bude umožněno okamžitě, a to druhé, které bude zároveň provázet plán úspor na desetileté období, má být dojednáno do vánoc. Tak vypadá plán, který byl ohlášen prezidentem Barackem Obamou v neděli večer na rychle svolané tiskovce v Bílém domě. Zdá se, že obrat přinesla až prezidentova hrozba, že sníží rozpočet ministerstva obrany v průběhu příštích deseti let o bilion dolarů a zejména urychlí návrat expedičních vojsk z Iráku a Afghánistánu. Tam byly asi zájmy Republikánů zasaženy nejcitlivěji, takže se začalo troubit k ústupu.

Zbývá dovést dohodu do podoby definitivního návrhu a ten protlačit Kongresem, což zdaleka nemusí být snadné, protože republikánští extrémisté z Tea Party chtěli ústavní dodatek o vyrovnaném rozpočtu a poslanci Demokratů jsou zase pobouřeni, že kompromis neobsahuje zrušení daňových úlev pro nebohatší.

Ekonom Paul Krugman nemá o důsledcích rozpočtových škrtů pochybnosti. Chápe to jako podtržené financování oslabené ekonomky, což protáhne její současnou neduživost i do dalších let. Komentáře obecně zdůrazňují bezohledné vydírání extrémistického křídla Republikánů, které spoléhalo na to, že protivník couvne před vyhlídkou ohrožení platební důvěryhodnosti USA. Poukazují také na nedostatek vůdcovství prezidenta Baracka Obamy, který po loňské volební porážce Demokratů zkouší vládnout spíše z pozadí. Objevuje se názor, že prezident měl nechat dojít události až do zákonného konce, a pak jednostranně využít svých možností, jak obejít zablokovaný Kongres. Majitele amerických dluhopisů by prý neznepokojilo kratší zdržení výplat, pokud by viděli, že rozhodování o osudu země přestalo být v rukou nějakých pomatenců.

Něco takového se v tuto chvíli říci nedá. Pokud všechno klapne a plán Kongresem projde, bude mít podobu návrhů, které lze legálně odmítnout prezidentským vetem. S tím se počítá, to je podstatou dohodnutého řešení, protože prezident se pak zachová v dohodnutých mezích. Východ z blázince tedy vede pěkně temnou chodbou. Není samozřejmě všem dnům konec, ve volebním roce 2012 může toto téma dominovat a může se vrátit s nově rozdanými kartami. V této předvolební debatě se nepochybně připomene i historie problému, jak demokratický prezident Bill Clinton odevzdal zemi s přebytkovým rozpočtem a jak potom republikánský George W. Bush zavlekl zemi do irácké války na základě lži a jak v Afghánistánu za astronomických nákladů dosáhl toho, že Tálibán, který byl původně lidmi vnímán jako nepřítel, má nyní podporu obyvatelstva doufajícího v úspěch boje proti zahraničním vetřelcům. Další obrovské státní výdaje vyvolal hroutící se finanční systém, který se vymkl kontrole po Bushově bezhlavé deregulaci.

Hodina pravdy, která nastala nad výzvou k omezení neudržitelných vojenských výdajů USA, které jsou větší než souhrn výdajů zbytku světa, podobně jako rozhodný odpor Republikánů zrušit Bushovy daňové úlevy pro nejbohatší, to všechno ukázalo, že při obraně nedávno urvaných výhod jsou „konzervativci“ ochotni pošlapat všechny tradiční hodnoty.