Zbyněk Fiala: Rozhořčení II

obrazek
16.1.2012 09:35
To slovo se chytilo v průběhu loňského roku, neseno globální vlnou občanských vzpour. Podle jedné ze statistik jich bylo třicet, po celém světě. U nás to bylo zatím klidnější. Zatím.

(Předchozí část naleznete ZDE)

Šňůra bouří prý začala v Alžírsku, to jsme skoro nezaznamenali, došlo tam k nějaké dohodě. Pak to vybuchlo v Tunisku, po sebeupálení zoufalého trhovce, a výsledkem byl převrat. Následovaly Egypt, Jemen, Sýrie, Jordánsko. Odboráři v americkém Wisconsinu. Bahrajn, Libye. Znovu americký kontinent - Toronto. Teprve pak se objevili ve Španělsku Indignados a výbor 15. května obsazující náměstí a požadující demokracii teď hned. Generální stávky v Řecku. Irák, Tibet, Saúdská Arábie, Indie. Mexiko, Chile. Izrael – v ulicích byly protestní stany nebydlících. Británie. Kalifornie. Japonsko. Okupovaný neworský parčík „Svobody“ - a přes den i Wall Street – těmi, kdo chtějí obnovit práva 99 procent společnosti vydírané nenasytným finančním kapitálem.

Seznam je převzat z amerického týdeníku Time, který označil anonymního protestujícího za osobnost roku. Ano, to skutečně byl nejdůležitější jev uplynulých měsíců. Je to u konce? Není. Rozhořčete se!

Určitým ideovým zdrojem obrovské protestní vlny převážně mladých lidí je obživlá vzpomínka na francouzský odboj proti nacistům, pochodeň, která stále ještě plane v rukou posledních staříků. Jeden z nich, který tenkrát běhal přes frontovou linii, je neuvěřitelně vitální a z jeho improvizovaného projevu u příležitosti 60. výročí vzniku společné francouzské Národní rady odporu vznikl podnět k novým vzpourám. Jde zjevně znovu o všechno. Brožurka, která z toho vznikla, obletěla svět a před vánoci ji přibalily také Literární noviny jako přílohu.

Převezměte štafetu!

Opravdu, nestává se, že by dobovou náladu nejlépe vystihl stařík ve věku 93 let a oslovil tak nejmladší generací výzvou, která se šíří rychlostí stepního požáru. Touto neuvěřitelnou postavou je bývalý francouzský odbojář a diplomat Stéphane Hessel, který vyšel z toho, co kdysi hnalo dopředu jeho vrstevníky nasazující život proti okupantům. Říká, že základním popudem hnutí odporu bylo rozhořčení. A obrací se na mladé: Převezměte tuto štafetu, rozhořčete se!

Své názory shrnuje v útlém pamfletu, který vznikl z improvizovaného projevu na shromáždění bývalých spolubojovníků. Český překlad vyšel jako příloha vánočního vydání Literárních novin.

Sám Hessel si užil války bohatě – jako koordinátor odboje byl vidět, udán, zatčen, mučen, odsouzen, opakovaně zachráněn a znovu lapen, aby nakonec prošel celým tím martýriem a ocitl se v další fázi, ve které šlo o to, jak dál. Formuloval to společný program odbojových organizací, který byl hotov ještě před osvobozením Francie a stal se i programem prozatímní francouzské vlády.

Obsahoval plán sociálního zabezpečení, znárodnění energetických zdrojů, průmyslových monopolů a velkých bank. Žádal zavedení skutečné ekonomické a sociální demokracie, odstranění ekonomických a finančních magnátů z řízení hospodářství. Národní rada odporu navrhla také „racionální řízení hospodářství zajišťující podřízení soukromých zájmů zájmu obecnému a bez pracovní diktatury zavedené po vzoru fašistických států“. Tisk měl být svobodný, čestný a „nezávislý na státu nebo finančním či zahraničním vlivu“. Všem francouzským dětem mělo být dostupné nejlepší vzdělání.

Étos let osvobození však postupem let vyprchával, a když země zbohatla, začalo se mluvit o tom, že společnost už na sociální stát nemá.

Rozhořčete se!

„Jak je možné, že peníze na udržení a pokračování těchto vymožeností chybí, když od osvobození, od doby, kdy byla Evropa zdevastovaná, zaznamenala produkce bohatství takový pokrok?“ Hesselova otázka předchází hotové odpovědi: „Jistě je to tím, že moc peněz, proti níž hnutí odporu tak silně brojilo a která má přisluhovače i v těch nejvyšších patrech státu, ještě nikdy nebyla tak dalekosáhlá, nestoudná a sobecká.“

Ano, to je důvod k rozhořčení.

Aby bylo jasné, že situace je nebezpečná a vyžaduje odhodlání jako tenkrát, dodává: „Politické, ekonomické a intelektuální špičky i celá společnost to nesmějí vzdát a podlehnout současné mezinárodní diktatuře finančních trhů, která ohrožuje mír a demokracii.“

Hessel věří v šance větší spravedlnosti, větší svobody, nikoliv však „nespoutané svobody lišky v kurníku“. Chápe, že situace globálního světa je složitější, ale největší překážkou je lhostejnost, postoj „s tím já nic nezmůžu“. Nejnaléhavější výzvy představuje nevídané narůstání příjmové a sociální nerovnosti, pošlapávání lidských práv a znepokojivý stav planety.

Jen žádné násilí, varuje však překvapivě bývalý odbojář, „násilí je protikladem naděje.“ „Je zapotřebí umět vyjednávat, aby útlak zmizel.“ Konflikty máme překonávat „vzájemným porozuměním a ostražitou trpělivostí. Po dosažení tohoto cíle musíme mít oporu v právech … Tato práva musíme neoblomně hájit.“

Kde začít? Vyzývá „ke skutečné mírové vzpouře proti masovým sdělovacím prostředkům, které naší mládeži předkládají pouze vidinu hromadné spotřeby, nezájem o ty slabší, o kulturu, a podporují všeobecné zapomnění a nevybíravou soutěž všech proti všem.“

A zkušenost na závěr: „Tvořit znamená vzdorovat, vzdorovat znamená tvořit.“

(Pokračování naleznete ZDE)

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

rku

Myslím,že se mýlíte. Profesor Černý to viděl jinak.

heriot

Pane Fialo, děkuji za článek, jako drtivá většina Vašich je výborný. Ale přesto si neodpustím dvě kritické připomínky.

Nemyslím, že  Stéphane Hessel by měl být nazýván "staříkem" V češtině je takový výraz lehce zlehčující, ironizující, a to si jistě takový člověk nezaslouží. Je to zkrátka starý muž.

Stejně tak jeho dílo zcela jistě není pamfletem, to bylo velmi nepřesné ho takto nazývat, i když  samozřejmě pravicoví kritici tak jistě činit budou. Ale nepředpokládám, že zrovna Vy byste ho za paflet ve smyslu nepravdivého, či přehnaného hanopisu považoval. Je  to prostě esej.

Zdravím Vás.

rku

Pane Fialo,

myslím,že porovnáváte neporovnatelné. V arabských zemích to byly revoluce s jasným cílem-odstranit diktátorské nebo polodiktátorské režimy a udělat svobodné volby. To se většinou podařilo, jaký bude výsledek teprve uvidíme. Totéž bylo ve válce ve Francii, jasně vyprofilovaný nepřítel-jasný cíl a jasný spůsob boje. Jak ale bojovat proti nenasytným bankám, moci peněz, a vládám, které jsme si sami svobodně vybrali? Pokud jde o pana Hessela, pochybuji, že by o něm (i když je to škoda a nazvat Indignez-vous! pamflet je urážlivé) demonstrující Řekové nebo Japonci něco věděli a ve Francii je hnutí rozhořčených slabé. A odstavi vládnoucí třídy od ekonomické moci bez násilí je pravděpodobně nemožné-nevím že by se to někde někdy podařilo

technická poznámka:hnutí odporu vzniklo 1940, takže těch 60 výročí je asi špatně.

rku

Pane Moskalíku

co je to čecháčkovství. Kde se ten výraz vzal?

rku

Pane Šebku,

podívejte se do encyklopedie ještě jednou a pak si přečtěte svoji poslední větu. Opravdu jste chtěl napsat, že oligarchie byla svržena thebskou hegemonií?

novotny

tady je zajímavý článek od pana Kellera http://www3.halonoviny.cz/articles/view/228340
je tady popsán pravdivě drsný vývoj v našem státě od sametové revoluce až po predikci budoucnosti...

antoninsebek

Už se asi umravním s množstvím komentářů - nemám zde ostatně žádnou připomínku k článku. A proto jsem vybral něco z encyklopedie. Proto, abychom si uvědomili, že se obyvatelstvo potýká s nenapapanou nadvládou minimálně dva a půl tisíce let. Takže - cituji:

"Oligarchie ve Spartě - Forma vlády, kde vládla mocná skupina aristokratů (sociálně a politicky privilegovaná vrstva starověké společnosti). (Podle Aristotela je oligarchie zvrhlá aristokracie.)

Oligarchie může vzkvétat i v kapitalismu,... kde mají (do jisté míry nepřímý) vliv představitelé nejvýznamnějších podniků, bank a obchodních společností. Finanční oligarchie je označení stavu, kdy finančníci s kapitálem (bankéři) ovládají obchodní společnost tím, že zasedají ve správních radách jejich podnikání a prosazují rozhodnutí a kroky, kterými se tato společnost bude ubírat.

Oligarchie byla (poprvé...) svržena kvůli nespokojenosti se spartskou nadvládou thébskou hegemonií (v letech 371-362 -  před  naším letopočtem)"