Zbyněk Fiala: Skončí to jednáním Rusko – Ukrajina – EU?

Přeplněný sál v tradičním debatním prostředí v sídle Českého svazu vědecko-technických společností na pražské Novotného lávce, kde to kvasilo i za totáče, přilákal jedinečný panel. Byli v něm – abecedně, jak je na Fontes Rerum zvykem - Bogdan Danilišin, bývalý ministr hospodářství ukrajinské vlády (do 2010), který teď žije v ČR, dále Peter Havlík, ekonom z vídeňského institutu komparativní ekonomie WIIW, dlouholetý specialista na střední a východní Evropu, prof. Oskar Krejčí, politolog z Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů (známý také z dlouhého působení v Ekonomu), a konečně europoslanec Libor Rouček, místopředseda frakce socialistů a demokratů v Evropském parlamentu za ČSSD, který byl v minulém půl-období (podle dohody politicky vyrovnaného evropského sněmu) místopředsedou celého EP s odpovědností za politiku východního partnerství.

Psal jsem jako divý, ale ne všemu jsem porozuměl. Berte aspoň, co je.

Výchozí situaci shrnul Jan Mládek - Ukrajina je hluboce rozdělena politicky, geograficky, jazykově i nábožensky s poměrně jasnou linií mezi západem, kde teď převažuje zájem o EU, a proruským východem a jihem země. „Už od časů Bohdana Chmelického vždycky doplatila na to, že se nedokázali dohodnout na společném postupu.“

Mládek se pak pokusil vysvětlit situaci Ukrajiny analogií se Slovenskem za Mečiara. Ten vyjednával dohodu s Ruskem o dodávce levných surovin, ze kterých pak dělali polotovary (ocel, pohonné hmoty, hliník) a prodávali do EU. S tím však Petr Havlík nesouhlasil – Ukrajina na rozdíl od Slovenska „nemá, neměla a nebude mít perspektivu členství v EU“.

Nejvíce oligarchizovaná země

Podle exministra Bogdana Danilišina, Ukrajina teď prožívá nejtěžší dobu od roku 1991, kdy se osamostatnila. Říká, že byli rádi, že unikli problémům některých postsovětských republik, ekonomický vývoj byl docela nadějný. Ale klid byl jen zdánlivý, čekalo se, že přijde něco podobného, co se děje teď.

Ukrajina je v rukou deseti rodin včetně jejich monopolů, je to nejvíce oligarchizovaná země. Vládne obrovská korupce. Jsou tu také tradiční velké rozdíly mezi západní a východní částí země. Oranžová revoluce byla přijata s nadějemi, ale nakonec vytvořila více protikladů a zklamání.

Podle exministra byla příprava na asociační dohodu s EU manažersky nezvládnutá. Ukrajinci uvěřili tomu, co říkal prezident Janukovič, že před smlouvou s EU dojde k velkým změnám. Přípravy na přístupovou smlouvu trvaly delší dobu, ale ukrajinská společnost tomu nepřikládala velký význam.

Teprve před podpisem smlouvy – po půl roce extrémního nátlaku Ruska, který měl charakter „obchodní války“ – začali zjišťovat, o co by přišli a kolik by vlastně potřebovali na modernizaci. Jeden z celkem realistických odhadů mluvil o 160 miliardách euro. Janukovič až v poslední chvíli začal žádat 10 až 15 miliard euro. Tyto náklady však předtím veřejnosti zatajil, takže žila v iluzích.

Východní část země má větší zájem na spolupráci s Ruskem, je tu obrovská energetická závislost. Ale Rusko je důležitější i pro EU. V současné době je EU největším obchodním partnerem Ruska – do EU míří 51 procent obchodního obratu a z EU pochází téměř 70 procent přímých zahraničních investic v Rusku. Partnerství s EU je výhodnější pro Rusko než pro EU.

EU nepomohla Ukrajině v ekonomické válce s Ruskem, která vypukla v dubnu 2013, stěžuje si dále Danilišin. Ukrajinské vedení neinformovalo dostatečně, jaké mohou být důsledky podpisu asociační dohody v důsledku zhoršení vztahů s Ruskem.

Ukrajinský průmysl zastaralý, z 80. let, potřebuje obrovské investice, technicky pokročilá produkce v něm tvoří jen 4 procenta. Smlouva s EU měla zaručovat přezbrojení průmyslu. Ukrajinci doufali i v novou úroveň ekonomických a kulturních styků.

Po roce 2012 bylo národu slíbeno, že k integraci opravdu dojde. Janukovič měl v tomto záměru podporu svých voličů, proto považovali prezidentovu politiku za správnou. Z toho pak pramenilo i velké zklamání v listopadu. Zejména mládež a inteligence věřila evropské orientaci Ukrajiny.

Následná vlna protestů však nakonec vyzdvihla někoho jiného. Dnes tam zaznívají jiná hesla, mnohem radikálnější, dokonce ne ta, která zněla v roce 2013. Podle průzkumů jsou nejaktivnějšími účastníky protestů lidé pocházející ze západní Ukrajiny, méně se účastní lidé ze středu země, a zcela zanedbatelně pak lidé z jihu a východu.

Podle exministra je nezbytný trojstranný dialog R – EU – Ukrajina: „To je realita.“

Putinovy plány zapojit Ukrajinu do celní unie považuje za nereálné. Vytýká však EU, že nevyužívá všechny své možnosti pro zabezpečení europeizace Ukrajiny.

Napřed je však třeba stabilizovat situaci, a teprve potom udělat vše pro to, aby byla asociační dohoda s EU podepsána.

„Majdan nemůžeme ovlivnit,“ obává se Danilišin. „Možná tam ani nevznikne vůdce, který by reprezentoval opozici a mohl vyjednávat s EU,“ řekl.

Ukrajina nikam nejde

Analytik Peter Havlík napřed zpochybni samotný název debaty - Quo vadis Ukrajina? Ukrajina přece nikam nejde, pořád zůstává mezi Ruskem a EU. Proto souhlasí s úvahou, že řešením je dialog mezi Ruskem, Ukrajinou a EU.

K obsahu asociační smlouvy EU – U: Není stejná, jaká byla vyjednána s řadou dalších evropských a neevropských zemí, protože konečným cílem není plné členství v EU, jen přidružení. Jde o hlubokou transformaci, jejíž součástí je i požadavek na převzetí evropských technických norem, regulace a dalších právních závazků „acquis communitaire“ – a to všechno bez jednoznačné perspektivy členství v EU. Tyto normy jsou velice náročné, jsou spojeny s velkými náklady. Jejich odhad odhady různí, ale fakticky nemají smysl bez členství v EU.

Pro Rusko není ekonomicky důležité, jestli Ukrajina vstoupí do celního svazu, ale má to pro něj podstatný geopolitický význam. Vedle toho by to trochu naředilo ruskou dominanci v Euroasijském svazu, kde jsou obrovské rozdíly mezi ekonomickou mocí jednotlivých členů.

K ekonomickým efektům asociační dohody: Odhady se různí, závisí na předpokladech a přechodných obdobích, ale je shoda, že dlouhodobé efekty jsou vždy větší než krátkodobé. To je asi důvod, proč se prezident na poslední okamžik rozhodl, že dlouhodobé efekty dohody vymění za krátkodobé efekty.

Geopolitický zlom

Profesor Oskar Krejčí se snažil posuzovat ukrajinskou situaci v geopolitických souvislostech. Poukázal přitom na to, že Ukrajina má zhruba stejný obchod s EU jako s Ruskem, takže představa, že by si podpisem dohody s EU pomohla, byla iluzí.

Manifestuje jen část Ukrajiny, země je dramaticky rozdělená. Bylo chybou, že podpis dohody s EU se měl odehrávat v Litvě, která je historickým nepřítelem. Nepřijatelná byla i podmínka propustit Timošenkovou, od které však EU nakonec upustila. Přitom po podpisu asociační dohody už by bylo propuštění bývalé premiérky snadné.

Pak jsem se trochu ztratil.

Podle Krejčího vstupujeme do období „geopolitického zlomu“ – což je patrné zejména na událostech kolem Sýrie („přitom na konferenci Ženeva II už jsou problémem sunnité, ne šíité“). Možná i Ukrajina se stala jen figurkou na geopolitické šachovnici.

Dostáváme se do situace, ve které jsme 500 let nebyli, kdy vyspělé země ztrácejí dynamiku a do popředí se dostávají ekonomiky Číny, Brazílie a dalších zemí.

I ruský růst je rychlejší než v EU. Teď jde o to, aby se z Ukrajiny nestala barikáda mezi EU a Ruskem.

Chtěli jsme z nich udělat sociální demokraty

Europoslanec Libor Rouček (ČSSD) nejprve popsal sousedskou politiku a východní partnerství EU – asociační a obchodní dohoda tam není východiskem k členství. Na Balkáně je to jinak, Chorvatsko už má vstup do EU za sebou, Srbové právě začali jednat, ale Ukrajina tuto perspektivu nemá.

EU učinila nabídku východního partnerství, asociační a obchodní dohodu, všem postsovětským republikám. V Ázerbájdžánu je vyhlídka strategického partnerství. S Arménií vyjednávali rok o asociační dohodě, stále je tam problém konfliktu s Ázerbájdžánem, ale na nátlak Putina na poslední chvíli odstoupili.

Na Ukrajinu byl vyvíjen od března či dubna obrovský tlak z Ruska, s omezením dodávek. Ale na Ukrajině je problém také s rozpolcením opozice, už od časů Oranžové revoluce. Proto nakonec vyhrál Janukovič.

V EP bylo přijato rozhodnutí snažit se spolupracovat s vládní Stranou regionů. Na Ukrajinu se vypravila mise EP Kwasniewski – Fox, která měla vyjednat propuštění lidí z vězení a zahájení reformy justice. Pro Timošenkovou byl vymyšlen kompromis – bude přijat zvláštní zákon o léčení vězňů v zahraničí. Nakonec to odmítlo vedení Strany regionů.

Další úvaha – pokusit se převést tuto stranu aspoň částečně na sociálně demokratickou orientaci. Výsledek nula.

Co dál? Bez dialogu a kompromisu se nedá nic dělat. Ale jsou schopni kompromisu? Napřed je třeba uklidnit situaci, a potom musí vláda pracovat společně s opozicí na perspektivě Ukrajiny.

Janukovič přišel na poslední chvíli se zjištěním, že kdyby podepsali asociační dohodu, Ukrajinu to stojí 10 miliard euro ročně – na plynu a podobně. Podcenil to při jednání, a pak to prezentoval nepřijatelným způsobem. Partnerství mělo být založeno spíše na hodnotách, spíše na dlouhodobých přínosech, ale krátkodobě by na tom Ukrajina tratila.

Financial Times přinesly zprávu o ukrajinské hrivně – dokud vládne Janukovič, je stabilizovaná, ale jakmile se k vládě dostane opozice, hrozí finanční kolaps, protože nastoupí ruské sankce.

„Putin se snaží obnovit území Sovětského svazu - bez Pobaltí, bez komunismu, místo toho nastoupil nacionalismus a konzervatismus, který se opírá o pravoslavnou církev. Není to lákavá vyhlídka, ale nemělo by to vést ke studené válce,“ uzavřel Rouček.

Oběť energetické náročnosti

V debatě pak ekonom prof. Michal Mejstřík uvedl, že z hlediska českého vývozu jde o velice významné teritorium, kterému se věnuje 2200 českých exportérů. Pro srovnání, do Ruska vyváží 3000 exportérů (ale je tam 4x větší objem). (K tomu však Havlík poznamenává, že u českého exportu jde objemově o pouhé 1 % procento, které míří na Ukrajinu.)

Kdysi byla Ukrajina velice vyspělá, dělala i největší letadla. Byla také obilnicí Evropy, schopná rozhodit evropskou zemědělskou politiku. Je neštěstí vidět, kde dnes je, připomněl prof, Mejstřík. Takovou ztrátu dynamiky v Evropě jinde nevidíme.

Peter Havlík upozornil, že problémy s platební schopností a hrivnou jsou jiného druhu než současná krize. Ukrajina vyjednávala delší dobu s MMF, ale pomoc jí byla několikrát pozastavena, protože neplnila podmínky. Naposledy koncem října 2013 byla postavena před podmínku, že hrivna musí uvolnit kurz a vláda musí zvýšit ceny plynu pro domácnosti a odstranit subvence pro podniky. S tím si ani žádná předchozí vláda neporadila. Problém je v tom, že ukrajinská ekonomika je jednou z energeticky nejnáročnějších na světě.

Pár ulic v Kyjevě

Novinář Milan Syruček, můj někdejší šéf v zahraničním oddělení Mladé fronty, si dopoledne ověřoval telefonicky u přátel, jaká je v Kyjevě situace. Potvrdili mu, že tři ulice od Majdanu se nic neděje, všechno dělá pár bojůvek, které nikdo nekontroluje. Nikdo neví, jaký mají program a kdo je vůdce.

Několik agentur provádělo průzkum vztahu k EU a dospěly v podstatě ke shodným výsledkům – až 80 procent dotázaných osob na západě Ukrajiny asociační dohodu podporuje, zatímco na východě a jihu podpora klesá až k 5 procentům.

Veterán zahraničně politické analýzy Ladislav Balcar, kterého jsem svého času získal pro Literárky, připomněl, že jednání o asociační smlouvě trvala pět let, smlouva má tisíc stránek, takže se nechce věřit, že by si vyjednavači neuvědomili, že Ukrajina tak směřuje k bankrotu. Napřed vyčíslili škody na 400 milionů euro, potom přihodili 4 miliardy euro. Na jedné z konferencí pak zazněl odhad, že náklady modernizace Ukrajiny mohou dosáhnout 160 miliard dolarů.

Referendum?

Exministr Danišilin závěrem uvedl, že kdyby bylo referendum, „nejsem si jist, jestli by smlouva získala aspoň 45 procent“. Mohl by být i problém s ratifikací v parlamentu, kde také nemá většinu. Kdo volili Janukoviče, ti ho podporují i nadále, jeho rating neklesá pod 20 procent.

Na Ukrajině je třeba zavést základní disciplínu a zavést věci jako v Číně, jinak to nepůjde, soudí dále exministr hospodářství. Největším bohatstvím Ukrajiny je černozem, možnost nakrmit 200 milionů lidí. A největším problémem je ukrajinský management, vedení země. Monopolizace moci však v současné době k ničemu nevede, proto je třeba obnovit ústavu z roku 2004.

Debata skončila, a když jsme se rozcházeli, objevily se zprávy, že se množí nepokoje v dalších ukrajinských městech a jsou obsazovány státní úřady. Protesty propukly i ve Vinnici, která je ve středu země. Možná opravdu nejde jen o pár ulic kousek od Dynama Kyjev.

V úterý se sejde ukrajinská sněmovna, kde je opozice v menšině, ale prezident Janukovič slíbil změny ve vládě. Uvidíme, jestli tím uklidní situaci a umožní jednání, nebo zda půjde o poslední kapku, která vede k výbuchu.