Zbyněk Fiala: Spojené státy krok od útesu

Posledního prosince je zároveň posledním dnem, kdy lze v Kongresu Spojených států dohodnout, jak se vyrovnat se zákonnou povinností předložit vyrovnaný rozpočet v situaci, kdy je úspěchem schodek ve výši 8 procent HDP. Očekávaný vývoj byl předsedou Fedu Benem Bernankem a komentátory překřtěn jako rozhodování nad „rozpočtovým útesem“, na okraji propasti.

Zákon o vyrovnaném rozpočtu není novinkou, ale nikdo se jim neřídí. Výjimkou byl krátce prezident Bill Clinton, který dokonce dosáhl výrazného rozpočtového přebytku. Pak nastoupil George Bush mladší s drastickými daňovými úlevami zejména pro nejvyšší příjmové skupiny, s finanční deregulací, která skončila bankovní katastrofou, se dvěma válkami, a do toho přišel hospodářský nástup Číny. Krize, hospodářský pokles, záchrana bank a protikrizová opatření jednu chvíli vyšroubovaly rozpočtový schodek až na 12 procent. Zákon o vyrovnaném rozpočtu pak nabízí jediné - vyjednávání o podmínkách, za kterých bude Kongres souhlasit s jeho porušením.

Vzhledem k tomu, že prezidentem je už čtyři roky Demokrat, ale ve Sněmovně reprezentantů mají většinu Republikáni, kteří mají dost sil i na účinné obstrukce v Senátu, jsou rozpočtová vyjednávání obzvlášť napjatá. Roku 2011 byla situace dohnána až na hranice státního bankrotu. Nakonec vznikla dohoda, že takhle by to nešlo. Proto se zároveň s řešením pro rok 2012 vyjednal i balík zvýšení daňových příjmů a rozpočtových škrtů o 600 miliard dolarů na rok 2013. Ten vstoupí automaticky v platnost, pokud Kongres do konce roku neschválí jiné řešení stejného rozsahu.

David Leonhardt, šéf washingtonské redakce listu New York Times soudí, že prezident Barack Obama by se neměl útesu bát, protože sjednaná kombinace rozpočtových škrtů a zvýšení daní, je bližší jeho dlouhodobým politickým cílům, než tomu, co by preferovali Republikáni. Také nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman radí, ať prezident neustupuje, dostal přece hlasy. Nemusí to dopadnout, jak všichni straší. Straší se tím, že to bude pro ekonomiku mimořádně zlé.

V principu nikdo se splácením státních dluhů nepočítá, pokud ekonomika roste takovým tempem, že míra zadlužení nevadí. Ve chvíli, kdy už je dluhu moc, stačí snižovat podíl dluhu na HDP. K tomu je potřeba větší reálný hospodářský růst, než jsou rozpočtové schodky. Reálný růst znamená, že o část dluhu se postará inflace. Pokud bude reálný růst dvouprocentní a inflace čtyřprocentní, dá to dohromady šest procent, takže tříprocentní rozpočtový schodek by byl zlepšením.

Inflace je však v tuto chvíli na dvou procentech a otázka růstu je nejistá. Klidně by mohl skončit na nule, i bez útesu. Skok přes rozpočtový útes, ve kterém se musí opatřit pro federální rozpočet 600 miliard dolarů, může podle některých ekonomů představovat brzdu v rozsahu 4 až 5 procent HDP.

Útes se skládá z řady nákladných jevů. Především vyprší daňové úlevy z Bushovy éry v rozsahu 220 miliard dolarů ročně, které se však netýkají jen bohatých, ale i středních vrstev. Nerovnoměrně bude zřejmě rozdělen i efekt snížení daní z kapitálového zisku, dividend, majetku a další (podobného charakteru). Skončí také protikrizová opatření, jako je snížení daně z vyplacených mezd a rozšířená podpora v nezaměstnanosti. Pokud by nastoupily automatické škrty, sáhnou důrazně do vojenského rozpočtu, ale také do sociálních a zdravotních programů, které byly základem prvního Obamova prezidentského období.

Nikdo si nemyslí, ani Leonhardt, že zvýšení daní pro bohaté všechno řeší. Něco však ano. Podle ekonomů je potřeba roční úspora 500 miliard dolarů do roku 2020, aby se federální rozpočet dostal pod kontrolu. Pokud skončí platnost Bushových úlev pro osoby s příjmy nad 250 tisíc dolarů ročně, vyneslo by to 110 miliard dolarů (pětinu požadované částky). A kdyby se odstranily i daňové skuliny, využívané především u vysokých příjmů, je to dalších 50 až 100 miliard dolarů ročně (další pětina). Tyto peníze by nepochybně nešly jen do čistých úspor, ale umožnily by méně zatížit nižší příjmové skupiny a pravděpodobně prodloužit platnost Bushových daňových úlev pro střední třídu. Přibrzdily by tedy další rozevírání sociálních nůžek.

Republikáni zatím naznačují ochotu jednat o daňových skulinách (o rozšíření daňového základu pro bohaté), nikoliv o sazbách. Barack Obama prohlásil neutrálně, že bude usilovat o „vyvážené řešení“.

Prezident by měl v každém případě zachovat klid a tvářit se, že krok přes útes je možný, radí těžké váhy Demokratů. To je jediné, co by mohlo Republikány přesvědčit, že s neústupností nikam nedojdou.