Zbyněk Fiala: Stát je solidární, trh ne

Televizní vystoupení ekonomky Ilony Švihlíkové, kterou známe také z knihy o Globalizace a krize, začínají být událostí. Přihlašuje se ke kritickému proudu v ekonomii. Ten, podobně jako někteří sociologové (Jan Keller) nebo filozofové (Václav Bělohradský), varuje před společností propastných společenských rozdílů, jejímž motorem je globalizace, hyperindividualizace a bezohledné rabování přírodních zdrojů. Vede zároveň občanskou iniciativu Alternativa zdola (formálně je mluvčí, autor tohoto blogu je také členem) a snaží se vedle opoziční kritiky formulovat i pozitivní, realizovatelný program.

Tentokrát byla Švihlíková pozvána do Hyde Parku na ČT 24 a dostala příležitost odpovídat na pestrý okruh dotazů od diváků. Potvrdila praxi vysokoškolského pedagoga, využila toho jako příležitosti, jak srozumitelně popsat nejkřiklavější rizika současné vládní politiky.

Podívejme se na jednotlivé tematické okruhy.

K daňové reformě. Daně a jejich strukturu nelze posuzovat odděleně, důležitý je souhrn daňových nástrojů, celkový daňový mix. Když se podíváme na praxi vyspělých evropských zemí, uvidíme různé kombinace daní, ve kterých se daně s degresívním zatížením (lidé s nižšími příjmy jsou zatíženi víc) kompenzují silně progresívním zdaněním vyšších příjmů. Mezi daně s degresívním zatížením patří nepřímé daně jako třeba DPH. Degresívní efekt vzniká z toho, že chudší vrstvy nemají úspory a veškeré jejich příjmy protékají přes zdaněnou spotřebu. Zato bohatší vrstvy mohou podstatnou část svých příjmů odklonit do daňově zvýhodněných úspor, investic a dalších forem tvorby bohatství.

Když se pak podíváme na celkový daňový mix v ČR, vidíme, že se posouvá k extrémně degresívní formě. A zatímco podíl DPH a dalších nepřímých daní je v daňové struktuře ČR stále zvyšován, podíl přímých daní je extrémně malý – v tom se můžeme srovnávat leda s Bulharskem či Rumunskem. Neobstojí argument, že DPH se zvyšuje, protože se tato daň - a sjednocená sazba dvojnásob - dobře vybírá. Stačí se podívat do zahraničí. Až na Dánsko, žádná evropská země nemá jednotnou sazbu DPH. Navíc je všude uplatňována řada výjimek – pro chudší regiony, sociálně slabší vrstvy, u potravin a dalšího základního zboží. U DPH by bylo vhodné zachovat dvě sazby a uvažovat o snížení té nižší, možná zpět k 5 procentům. Zvyšování zdanění potravin je nesmysl, i vzhledem k prudkému růstu světových cen, který znásobí vliv naší vyšší daně.

K tomu jsou naše daně z příjmů zaměstnanců – díky stropům pojištění - také degresívní. Proto je třeba rozhodně zavést progresívní zdanění příjmů. Potřebujeme také významnější majetkové daně, které hrají ve vyspělých zemích podstatně větší úlohu. Nejde jen o to, aby se vybralo dost peněz pro státní rozpočet, ale aby byl daňový systém vnímán jako spravedlivý.

Jakou progresi u daně z příjmů? Minimálně dvě, tři pásma, inspirovat se zeměmi ze skandinávského okruhu, kde mají vysoké sazby pro nejvyšší příjmovou kategorii. U nás by ji mohly tvořit osoby s příjmy od 150 – 200 tisíc měsíčně.

Zdanění firem. ČR má jedno z nejnižších zdanění firem spolu s řadou dalších výjimek. Vrhli jsme se plně na cestu daňového dumpingu, s nadějí, že to naláká zahraniční investory. Efekt je spíše opačný – v roce 2009 se rozhodlo rekordní množství firem přemístit do nějakého daňového ráje. Měli bychom proto vrátit zdanění firem někam do pásma 25 procent. Zahraniční firmy stejně považují za důležitější argument pro investice rozdíly mezd u nás a třeba v Německu. Firmy se nerozhodují jen podle daňové sazby. Stačí se odívat na Rumunsko a Bulharsko, a je vidět, že to nezabírá. Sazba není to jediné, jinak všichni odešli do Bangladéše. Nikdy nebudeme schopni konkurovat zemím jako Čína nebo jihovýchodní Asie. Jinde však mají vysoké daně i vysoké investice. Důležitá je totiž také fungující státní správa, vymahatelnost práva, transparentnost, předvídatelnost. U nás vládne velká nejistota, protože daně se mění prakticky každým rokem. Nejde také jen o daňové sazby, o ono číslo v textu zákona, ale také o daňový základ, co všechno podchycuje. V ČR je daňový základ hodně úzký, existuje obrovské množství daňových výjimek, efektivní zdanění zejména velkých firem je podstatně nižší. Spustil přitom velice nebezpečný trend, odliv dividend do zahraniční je větší než reinvestované zisky zahraničních firem. To představuje značný problém pro českou ekonomiku.

Chybí analýza, audit a celkový obraz. Daňová reforma je pozoruhodná tím, že nebyla provedena analýza přechozích reforem, ani audit, jak fungují naše veřejných finance. Pokud se nepoučíme z minulých chyb, jsme odsouzeni dělat je znova. V posledních letech tak stále děláme nějaké reformy veřejných financí, ale ty jsou na tom čím dál hůř. Vláda by měla dát proti sobě příjmy i výdaje – jestliže se stát dobrovolně zbaví určitých příjmů, pak nás zbaví i určitých veřejných statků a vytváří prostor pro privatizaci. Dělá to záměrně? Pokud však namísto státu nastoupí trh, představuje to zásadní změnu – stát je solidární, ale trh žádná solidarita nezajímá.

Daňová reforma má několik specifických rysů, ale moc se o nich nehovoří, protože je prezentována po kouskách. Třeba DPH, která je velice důležitá, tam vůbec není obsažena, ta je u důchodové reformy, to znamená stranou. Zvlášť se hovoří o dani z dividend, zvlášť o odvodech pojistného, o paušálech. Horší je poskládat to dohromady.

U odvodů už se nemluví o pojistném, ale o dani. Snížení odvodů zdravotního pojištění u firem a zvýšení sazby u zaměstnanců znamená další zvýšení zátěže zaměstnanců. Prohlubuje to propast mezi zaměstnancem a OSVČ a nahrává rozšíření švarcsystému. Zaměstnanec je přitom svým zaměstnavatelem často nucen, aby přešel k OSVČ kvůli snížení odvodů. U nás představují OSVČ 20 procent zaměstnanosti, jako na Balkáně, v Řecku. Přitom se můžeme podívat, kolik OSVČ je fiktivních, v důsledku nižších odvodů. Zdá se, že tyhle propady současnou vládu netrápí, přestože se zaklíná tím, že je vládou rozpočtové odpovědnosti.

Rozdíl na pojistném OSVČ je obrovský. Kalousek to hájí tím, že OSVČ si musí samy připlatit, jinak nebudou mít nárok na výplatu vyššího důchodu. Ale těžko věřit, že dnes budou dobrovolně platit víc, když nemusí. Spíš bude množství OSVČ žádat o dávky v oblasti hmotné nouze. Těžko si dovedu představit, že budou pobírat pětinu důchodu.

Ekonomická věda. Často se setkávám s názorem, že ekonomové nebo ekonomie selhali. Ale tragicky selhal jen určitý proud v ekonomii – ten neoliberální. Ekonomie je krásná věda a nezaslouží si, aby byla ztotožňována s tímto neoliberální paskvilem.

Do pořadu pak vstoupil Petr Bartoň z národohospodářské fakulty VŠE a zopakoval pár neoliberálních tezí. Kouzelná úvaha byla o tom, že když se nedá korupce, netransparentnost prostředí a nevymahatelnost práva změnit, musíme aspoň snižovat daně. Hájil také superhrubou mzdu, protože bez ní lidé nebudou vědět, kolik jim stát bere.

Na národohospodářské fakultě se za státní peníze učí, jak zničit stát, komentovala Švihlíková vystoupení kolegy. Úvahy typu - stát vám něco bere, den daňové svobody, stát vás šidí – považuje za chybné. Něco státu platíme a něco bychom za to měli chtít. V Česku se enormně mnoho peněz rozkrade a nedostane se na účely, na které by to mělo být. Ale ten stát, to jsme my.

Bartoň odmítá: Já stát nejsem.

Švihlíková: Hlavně že vás stát platí.

Investiční pobídky. Zajímavá debata se rozvinula kolem investičních pobídek, o kterých si Bartoň myslel, že je Švihlíková podpoří. Ta si však myslí, že už je to politika minulosti. Navíc vedou k závodům ke dnu, který nevyhraje nikdo, tedy k závodům o co nejnižší daně a mzdy. Zahraniční investoři obvykle argumentují, že jejich příchod ekonomice pomůže, protože ke své firmě zapojí další domácí firmy jako subdodavatele. Skutečný efekt je však jiný. Měli bychom se zamyslet nad tím, zda v určitých výrobách pracovních míst spíš víc zanikne, než vznikne. Je tu také stálé riziko odchodu té výroby. Ale zásadní problém ČR představuje odliv zisků. Není to nic nového, v Irsku mizí 20 procent HDP za hranicemi. Také v českých statistikách to vidíme v bilanci výnosů na běžném účtu platební bilance – začíná se tam objevovat záporné číslo. Investiční pobídky, které mají přilákat další investory, nás tak uvádějí do bludného kruhu - snažíme se odliv zisků kompenzovat dalším příjmem, který bude zvyšovat další odliv…

Témat bylo víc a zaslouží si hodinku pozornosti nad záznamem, který je archivován na adrese

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10252839638-hyde-park-ct24/211411058080825-hyde-park/video/ .

Na závěr pak dávám jeden z ohlasů, který se začal šířit bezprostředně po vysílání. Autor (pro mne anonymní) je možná pod dojmem okamžiku, ale dokonale ilustruje nálady, které teď kvasí ve společnosti:

Paní Švihlíková, chce to ráznou akci a k té je třeba i mediálně známý obličej a umět mluvit. Já osobně se o Vás dozvěděl poprvé v Hydeparku, ale myslím, že Vy byste na to měla - stát v čele. Já třeba dokážu leccos napsat, ale mluvit před kamerou tak suverénně jako Vy, to každý nezvládne. Jedno je ale jisté, nesmíme již dále mlčet, nebo jen neproduktivně diskutovat. 1. předpokladem ke všemu, je donutit k demisi současnou asociální vládu v čele s Kalouskem. Velkou moc mají odboráři, tipoval bych třeba pana Hlase, co řídil stávku strojvůdců, ti mají v moci celou železnici. Chystáme se ho oslovit, co se týče generální stávky... Je to pán s přirozenou autoritou a srozumitelným vystupováním, a předpokládáme, že jen tak necouvne v případě nátlaku ze strany vlády, jako jsme byli svědky při poslední stávce.

Jste jedna z mála ekonomů (ekonomek), jejichž myšlenky a slova mají hlavu a patu, přiznám se, že ekonomy moc nemusím, ale zřejmě je to tím, že jiné, než ty, co jsou zblblí současným režimem (pokud se z jejich strany nejedná přímo o gaunerismus), málokdy na obrazovku pustí :-). Pana Hlase, nebo třeba pana Neorala z Trokavce bychom si uměli představit jako prezidenta ČR. A chtělo by to vytvořit kromě programu stínovou skutečně opoziční dočasnou vládu, ČSSD totiž permanentně dokazuje, že to sama nedokáže, a bylo by to jen o personáliích či parametrických změnách, nejednalo by se při její vládě o hlubší systémovou změnu. Ale chtělo by to se i sjednotit, všechny občanské iniciativy, komplet celá levice + středové subjekty. A myslíme si, že už i pravicoví voliči, např. živnostníci, si začínají uvědomovat, že se současnou politikou možná ušetří pár tisícovek na dani, ale o desetitisíce či statisíce přijdou v tržbách v důsledku podhodnocených příjmů lidí a státu (hlavní příčiny krize, nemluvě o zlodějinách...). Jde o skutečnou demokracii a ekonomiku založenou na zdravem rozumu a ne pouze na zisku, podobné cíle, jako prosazují mladí ve Španělsku... Současná pravice u moci jde tožiž již mimo mantinely možné diskuze v dosavadním pojetí demokracie, z její strany se již jedná o extrémismus, který nemá daleko k fašismu.

RYVD