Zbyněk Fiala: Úroda bude slabší

obrazek
27.7.2012 12:04
Letošní odhad výnosů zemědělských plodin signalizuje propad o 17,0 procent oproti loňské vysoké sklizni. Ozimá pšenice bude 10,5 procenta pod desetiletým průměrem. Informuje o tom Český statistický úřad ve zprávě o vývoji osevních ploch a prvních odhadech sklizně.

Vedle poklesu výnosů zemědělské sklizně musíme počítat i s pokračujícím poklesem celkových osevních ploch, kterých ubylo za posledních deset let dalších 205 tisíc hektarů (pokles o 7,6 procenta). Stejným tempem klesala i ta část osevních ploch, která je použita pro obiloviny na zrno, zaznamenává ČSÚ.

Přímo dramaticky se mění druhové zastoupení zemědělských plodin. Podíl čtyř nejrozšířenějších - pšenice, ječmene, řepky a kukuřice na zeleno - už dosáhl tří čtvrtin z celkové osevní plochy (73,2 procenta). Přitom pouhé tři plodiny (bez pícnin) dosahují dvou třetin osevní plochy (64,5 procenta), což znamená, že za posledních 50 let se jejich podíl zdvojnásobil (z 33,9 procenta). Také u zrnin představuje polovinu pšenice a čtvrtinu ječmen, s postupným nárůstem podílu kukuřice na zrno (7,6 procenta).

Drastické snížení druhové pestrosti české rostlinné výroby doráží fakt, že mizí brambory a okopaniny, které zvyšují úrodnost půdy, a ubývá taky zeleného krmiva. Z polí prakticky zmizela vojtěška a jetel, kterými se v půdě fixuje vzdušný dusík. Ubývá i dobytka a s ním použitelná mrva pro organické hnojení. Vzniká tak nesmírně riskantní kombinace, protože monokultury zvyšují zranitelnost výkyvy počasí, škůdci a chorobami. Vyžadují také obrovské náklady na minerální hnojiva a chemické ošetření, kterým se zároveň hubí půdní organismy a biodiverzita okolní přírody. To dále snižuje úrodnost a fyzickou odolnost půdy. Polovina půdy je dnes narušena erozí a leckde půda ztratila veškerou plodnost a slouží jen jako substrát, který rostlinám předá jen to, co bylo na pole přidáno ze sudů a pytlů zvnějšku.

Míru zranitelnosti půdy erozí si snadno ověříme po každém prudším dešti, když najdeme další část kukuřičného pole splavenou do bahniska u silnice nebo někde i na návsi a ve sklepích. Například ze studie odtokových poměrů dvou říček na Kroměřížsku – Kotojedky a Olšinky, kterou zpracoval státní podnik Povodí Moravy ve spolupráci s firmou Pöyry Environment, vyplývá, že obec Zdounky je už dnes při každém velkém dešti ohrožena povodněmi. Podobných obcí je nepochybně víc, jen to nemají tak jednoznačně zmapováno.

Náprava je přitom obtížná, protože čtyři pětiny zemědělské produkce vznikají na propachtovaných plochách. Nájemci nemají zájem na investicích, a vlastníci kontrolují jen platby nájmů a často ani netuší, kde jakou půdu mají. Tato situace, která vznikla v důsledku ideologického běsnění nad někdejšími zemědělskými družstvy, je dlouhodobě neudržitelná.

Probíhající klimatické změny přitom zvyšují pravděpodobnost extrémních událostí jako je dlouhotrvající sucho nebo deště či přívalové bouře a vichřice. Přibývá také extrémně teplých předjaří, kdy předčasně probuzená příroda později strádá mrazy. Diverzita plodin je klíčovou strategií, jak se takovým výkyvům bránit.

České zemědělství je přitom holá bída, která má jen ta neostudnější místa oblečená do evropských dotací. Ekonomické rozbory ukazují, že dotace fakticky vykrývají důsledky vyděračské politiky zpracovatelů a velkých řetězců, které navíc dávají přednost dovozům ze svých mateřských zemí.

Produkce subvencovaných komodit, které jsou posuzovány jen z ekonomického hlediska, tak míjí původní cíl zemědělství, jímž je výživa obyvatelstva. Představa, že konkurenční výhoda české řepky a pšenice nebo dvakrát dotované zelené kukuřice do bioplynek (dotace zemědělců a dotace alternativních zdrojů energie) se snadno zhodnotí dovozem potravin, může být mylná.

Už ve starší práci Vývoj českého zemědělství v evropském kontextu, která byla zpracována na UJEP v Ústí nad Labem, najdeme varování, že „vzhledem k rostoucímu riziku kolapsu trhů (nejen potravinových), provázených zpravidla rozsáhlejšími problémy importů pro zásobování i vstupů pro budoucí domácí produkci, je domácí potravinová produkce stále častěji vnímána i jako pojistka proti možným výpadkům v dovozu, způsobeným krizemi, blokádami, válkou nebo jakýmikoliv jinými mezinárodními událostmi i přírodnímikatastrofami.“

Přírodní katastrofy jsou tady, krize hrozí, války se šíří. Ale i kdyby šlo jen o tu letošní horší sklizeň, bude nejen v Česku. Mluví se o extrémně teplé a suché sezóně v celé Evropě, a to není nic proti tomu, co prožívají Spojené státy. Michiganská obec Pellston, která má zaznamenaný historický mráz mínus 43 stupňů Celsia, letos naměřila druhý jarní den plus 29 stupňů Celsia, což představuje zvýšení teplotního rekordu v tomto dni o mohutných 17 stupňů. Předčasné léto mělo v Severní Americe plošný charakter a od té doby vládne na většině území USA také rekordní sucho, nejhorší přinejmenším za posledních 50 let. Ceny pšenice na komoditní burze v Chicagu vyskočily během posledních týdnů o polovinu a nyní kolísají na vysoké úrovni. Tragický je také vývoj úrody kukuřice a sóji. Růst cen obilnin v Americe mezitím strhl i vývoj cen ruské pšenice.

„Ruským exportérům pšenice hraje růst světových cen do karet. Exportní potenciál v této sezóně bude nižší, než v minulém roce: 17-20 milionů tun letos, oproti 27 milionům tun v minulém roce. To znamená, že růst cen může kompenzovat snížení objemu exportu. Avšak ruskému spotřebiteli zdražení obilí neslibuje nic dobrého,“ vysvětluje prezident Ruského obilného svazu Arkadij Zločevskij na serveru Hlas Ruska – přestože obilniny představují jen malý zlomek výrobních cen potravin, růst cen obilí je zneužíván pro růst cen finální produkce.

Prudký nárůst ceny však může signalizovat i něco jiného – pokles dostupnosti. Jestliže ruský exportní potenciál klesne z loňských 27 milionů tun na letošních 17 až 20 milionů tun, můžeme čekat podobné výkyvy i jinde. Americký export kukuřice a sóji v minulých týdnech klesal zatím jen kvůli zvýšení cen, protože v Jižní Americe a na Ukrajině jsou levnější zásoby. Nyní byly ceny trochu zklidněny čerstvou předpovědí počasí pro americký Středozápad, kde má konečně pršet. To pomůže sóji, ale na kukuřici je to pozdě.

Ceny zemědělských plodin se přiblížily úrovni roku 2008, kdy je vyhnal nahoru jak růst spotřeby v Číně a dalších rozvojových zemích, tak nástup používání obilnin pro biopaliva. Chudší země ve světě, zejména v Africe, to odnesly hladomory. V dalších regionech, zejména na africkém severu a v některých arabských zemích, růst cen potravin natolik zradikalizoval společnost, až dospěla k revolučnímu „arabskému jaru“.

Poslední výhled FAO, který vyšel na začátku července, byl zřejmě zpracováván ještě před posledním prudkým nárůstem ceny, proto očekává, že objem světového trhu s obilninami zůstane v letošním roce nezměněn. Co nemůže zahrnout, je vývoj očekávání hlavních hráčů, kteří musí reagovat na nestabilitu. Je možné, že vývoj cen potravin bude následovat podobný vzorec, jakým prošel vývoj cen ropy, která je nyní 3 až 5 krát dražší než před deseti lety. Války v Iráku a Afghánistánu, vnitřní konflikt v Sýrii, hrozící útok na Írán, to všechno jsou důsledky snahy zajistit zásobování z neklidného regionu. Limitem není cena, ale absolutní dostupnost.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.