Zbyněk Fiala: Znárodnit? Odepsat? Vyhlásit pauzu?

Byl to nervák do poslední chvíle, i když nakonec ve čtyři ráno dohoda vznikla. Když však v pondělí ministři financí eurozóny přijížděli do Bruselu na závěrečné jednání o pomoci Řecku, byli značně rozpolceni a obklopeni úvahami, jestli by ten bankrot nebyl lepší. A znárodnit banky. A dát euru pauzu. Připomeňme, že to byly pravicové vlády, které Řecko přivedly do katastrofální situace. Způsobily to klientelismem, přehnanými zbrojními výdaji, cizopasením na veřejných zdrojích ve prospěch privilegovaných a podvodným výkaznictvím státních financí. To by mělo být poučením i pro občany jiných zemí.

Drachmu! Aspoň na čas!

Řecko bude potřebovat pomoc, i kdyby mělo zbankrotovat a odejít z eurozóny. Řecká vláda by mohla tyto peníze použít na znárodnění bank, aby zabránila státnímu kolapsu. Vláda a banky musejí udělat všechno pro to, aby ustály zmatky, které taková situace vyvolá, protože budou jen dočasné, tak rok nebo dva. Pokud však země dostane pomoc a drachma rychle sníží hodnotu, situace se bude stabilizovat a po krátké bouři znovu zazáří slunce…

Uvedená úvaha váženého člena německé „rady moudrých“, profesora Hanse-Wernera Sinna, ředitele mnichovského ekonomického institutu Ifo, se objevila v online rozhovoru pro týdeník Spiegel právě ve chvílích, kdy se ministři financí eurozóny sjížděli do Bruselu. Na pořadu dne byla závěrečná jednání o balíku pomoci Řecku.

Tato úvaha nebyla jediná. Guru světových měnových krizí profesor Kenneth Rogoff z University of Madison přišel s nápadem „sabatikalu“, pauzírky, jakýchsi prázdnin bez eura, které by měly být Řecku nabídnuty, aby mohlo problém řešit devalvací obnovené národní měny. Willem Buiter, bývalý hlavní ekonom evropské rozvojové banky EBRD, nyní ve stejné pozici v Citigroup, se zase vyslovil pro odepsání řeckého dluhu, rekapitalizaci bank a zahraniční pomoc, která by umožnila obnovu hospodářského růstu. Uvažuje tedy podobně jako profesor Sinn, jen se vyhýbá slovu „bankrot“.

Za křovím však číhá strašidlo jménem CDS, cenné papíry, které jsou formálně vydávány za pojistku proti úvěrovému selhání řeckých státních financí, ale ve skutečnosti jsou spekulačním nástrojem záhadného rozsahu. Nikdo neví, kdo by komu platil, kdyby nastala ona definovaná událost. Nikdo netuší, kolik by to stálo. Zbankrotovat by nejspíš musel i tento nástroj, ale to by znamenalo přestavět finanční trhy opravdu zgruntu. Do toho se nikomu nechtělo, alespoň ne teď, když se sype i všechno ostatní. Proto dostávala snaha zabránit defaultu vytrvale přednost. Jenže mezitím se situace dále vyhrotila.

Přísně důvěrné

Celkové potřeby nutné pomoci Řecku, která byla až do pondělní schůzky odhadována na 130 miliard eur, jsou ve skutečnosti skoro dvakrát větší. Ukázala to „přísně důvěrná“ zpráva pro ministry financí eurozóny, která se v pondělí kolem půlnoci dostala do rukou bruselského reportérského týmu Financial Times. Neměnný zůstával pouze fakt, že první fáze pomoci musí být dokončena do 20. března, kdy má řecká vláda refinancovat starší dluhopisy za 14,5 miliardy euro. Pokud se má Řecko vyhnout bankrotu, záchrana musí začít nejpozději 8. března. Onoho dne by zahájila „dobrovolná“ výměna starých dluhopisů za podstatně menší množství nových s delší splatností a nižším úročením. Celá tato operace musí být zvládnuta za deset dnů. Když to klapne, může být 20. března oněch 14,5 miliardy euro refinancováno ze zdrojů eurozóny.

Zpráva pro ministry financí eurozóny však upozorňuje, že dva hlavní principy, na kterých je pomoc postavena, jsou ve skutečnosti příčinou dalšího zhoršování situace. Tím prvním principem jsou drastická úsporná opatření, která způsobila tak prudký pokles hospodářství, že míra zadlužení narůstá. A druhým principem je „dobrovolnost“ ztráty investorů do balíku starších řeckých státních dluhopisů v nominální hodnotě 200 miliard euro. Jde totiž tak daleko, že příště možná dobrovolně Řecku nikdo nepůjčí.

Teprve nahlédnutí do této zprávy ukázalo, proč Němci a Finové začali klást dalšímu zvyšování pomoci takový odpor.

Nová rizika

Britské FT považují následující odstavec uvedené zprávy pro ministry financí eurozóny za klíčový:

„Jsou zde nepřehlédnutelná rizika. Vzhledem k obrovskému rozsahu a vysokému podílu nadřazeného dluhu je velice nejisté, zda se Řecku podaří návrat na finanční trhy v letech, které budou následovat po skončení tohoto programu. To vyžaduje další analýzy. Po dlouhé období může být nezbytné pokračovat s oficiální finanční podporou s vhodnými podmínkami. Navíc vzniká zásadní napětí mezi cíli programu, který usiluje o snížení dluhu a zvýšení konkurenceschopnosti, protože vnitřní devalvace, která je potřebná pro obnovu řecké konkurenceschopnosti, povede v nejbližší budoucnosti nevyhnutelně ke zvýšení poměru dluhu vůči HDP. V této souvislosti si zaslouží zvláštní pozornost scénář vnitřní devalvace prostřednictvím hlubší recese (v důsledku pokračujících zdržení jak strukturálních reforem, tak daňových a privatizačních opatření). Výsledkem bude mnohem hlubší zadlužení, které vystupňuje dluh až na 160 procent HDP roku 2020.“

Další text upozorňuje, že také s tlakem na další snižování mezd veřejných zaměstnanců nelze jít tak daleko, tato složka úspor prostě není realistická.

I když tedy teď začne všechno klapat a nakrásně se Řecku půjčí na tři roky mírně navýšená částka136 miliard euro, na konci dekády bude potřebovat dalších 50 miliard euro, ale to bude stačit jen za předpokladu, že za dva roky obnoví hospodářský růst aspoň o 2,3 procenta HDP.

Rekapitalizace řeckých bank bude potřebovat 50 miliard euro, nikoliv původně uvažovaných 30. Privatizace se protáhne a nevynese 50 miliard euro, ale jen 30. A pokud se provede výměna starých řeckých státních dluhopisů v nominální hodnotě 200 miliard euro za dluhopisy EFSF ve výši 30 miliard euro a nové řecké státní dluhopisy se splatností 30 let za 70 miliard euro, bude to spojeno s podmínkami, které investory zaženou z trhu. Vznikne totiž nová třída investorů, kteří mají před všemi ostatními přednost – a všichni ostatní se pak mohou cítit bez šance.

Pokud dohoda, pak hned

Bitvám na finančních trzích přitom nemusí být ani po záchraně Řecka konec, pozornost se soustředí na Portugalsko. Proto byl na pořadu dne i euroval. ECB už před jednáním dala najevo, že by dala přednost kombinaci zbytků starého EFSF s novým ESM, aby se vytvořila palebná síla ve výši 750 miliard euro.

Pokud však jde o samotné Řecko, v pondělí bylo jasné, že dohoda padnout musí, víc času není. Už před jednáním však bylo zřejmé, že dohodnutých 130 miliard euro zatím nestačí na snížení míry řeckého zadlužení na 120 procent HDP do roku 2020.

Přirozeně, že rok 2020 je daleko, a tak dnešní propočty, které ukazují, že zmíněná pomoc srazí míru zadlužení podle jedněch jen na 129 procent HDP, avšak podle „přísně důvěrné“ zprávy ji vrátí na 160 procent HDP, nemusíme brát vážně. Loni taky nikdo nepočítal s tím, že splnění podmínek pomoci povede ke zhoršení řecké situace – a stalo se. Řecký hospodářský pokles je tak prudký, že míra zadlužení vzrostla, i když byl státní rozpočet vyrovnaný.

Jistá rezerva ve vystupňování pomoci existuje ještě v podobě zisku ze zásob řeckých dluhopisů v Evropské centrální bance. Ty byly nakoupeny loňského roku za sníženou cenu a mají tak potenciál asi 10 miliard euro kapitálového zisku. Tento zisk se bude postupem času realizovat na trhu, pak se předá členským centrálním bankám, ty jej poskytnou svým vládám, a tyto vlády zase Řecku. Je to jako v té pohádce o kohoutkovi s nožkama nahoře. Napřímo by to bylo kratší, ale nesmí se. Bylo by to proti pravidlům, které ECB zakazují hradit závazky jednotlivých členských vlád. Proto se to děje nepřímo. Je to proti úplně stejným pravidlům, ale aspoň to tak neřve.

Dobrovolná výměna

V minulých dnech byly za tímto účelem řecké státní dluhopisy v držení ECB vyměněny za nové s odlišnými sériovými čísly. Jinak by spadly do stejné hromady, která se začne „dobrovolně“ vyměňovat 8. března za „jiné nové“, tentokrát však se ztrátou výnosu do splatnosti asi o 70 procent. Té dobrovolnosti mezitím ubylo, protože „staré“ dluhopisy byly parlamentem v neděli dodatečně vybaveny „klausulí kolektivní akce“ CAC, což znamená, že ztrátu už musí přijmout všichni investoři, pokud se pro takový postup vysloví kvalifikovaná většina.

Vlastně bych neměl u této výměny dávat slovo „dobrovolná“ do uvozovek, protože jiné než ekonomické násilí tam není. Kdyby se to neudělalo tímto dohodnutím způsobem (vlastně jde o český režim „vyrovnání“), řecký stát zkrachuje a investoři nedostanou ani to. Přesto byly v poslední chvíli podniknuty pokusy, jak drsnou výměnu „pocukrovat“. Nové dluhopisy se splatností 30 let a s úrokovou sazbou, která byla naposledy sražena pod 5 procent, mohou být doplněny výplatou hotovosti v poměru půl na půl. A pokud by hospodářský růst překročil plánované hodnoty, zúročení těchto dluhopisů se trochu zvedne.

Nucená správa?

Dlouho vládly spory nad tím, jak dosáhnout jistoty, že všechny dohody s řeckou vládou budou důsledně plněny. Němci navrhovali nucenou správu, oddálení voleb nebo aspoň dohodu o velké koalici. Báli se „špatného“ demokratického rozhodnutí v dubnových předčasných parlamentních volbách. Řekové se však cítili poníženi představami, že právě jejich kolébka demokracie by mohla být omezena v uplatňování demokratických práv.

Vláda nakonec dala přednost o něco méně odpudivé myšlence zvláštního účtu pod svěřeneckou správou („escrow account“), kam přednostně zamíří řecké daňové výnosy pro potřeby výplat úroků státních dluhopisů. Ale před bruselským jednáním nizozemský ministr financí znovu oživil i ideu „místodržícího“, který by zastupoval eurozónu a měl větší pravomoce, než vláda a parlament. Řekl, že zástupci „trojky“ by neměli jezdit na kontrolu jednou měsíčně, ale měli by být v Athénách pořád. Tohle všechno mělo být předmětem pondělního jednání za zavřenými dveřmi.

Obsah dohody

Když novináři dozvěděli po čtvrté ráno (v Praze už bylo pět) dostavili na závěrečnou tiskovku, bylo zřejmé, že dohoda vznikla, ale je dost na vodě. Rozhodujícím parametrem není částka pomoci, ale tempo obnovy hospodářského růstu. Počítá se s tím, že pokles v příštím roce už nepřesáhne 1 procento. A když přesáhne?

Nicméně, je dohodnuto. Prezident eurozóny Jean-Claude Juncker ohlásil na tiskovce, že členské státy poskytnou novou pomoc ve výši 130 miliard euro s cílem snížit současný dluh ve výši 160 procent HDP na 121,5 procenta HDP roku 2020. Euroval EFSF/ESM potřebuje podstatné rozšíření.

Soukromí investoři přijmou ztrátu 53,5 procenta z nominální hodnoty dluhopisu v rámci výměny dluhopisů, která má snížit zadlužení Řecka o 100 miliard euro.

Šéf ECB Mario Draghi označil dohodu za „velmi dobrou“. Italský premiér Mario Monti řekl, že soukromí investoři přistoupili na další snížení svého výnosu až po „intenzívním“ vyjednávání.

Očistec. Za co??

Co to bude znamenat pro samotné Řeky? Mají za sebou pekelné dva roky krize, neustálých hrozeb a vytrvalého odporu v ulicích proti ponižujícím dohodám. Teď je čeká další několikaleté období nedostatku s nejistým výsledkem. Občané projdou opravdovým očistcem.

Ale za co, soudruzi, za co?? Za to, že vládě dovolili, aby je dlouhodobě podváděla, okrádala a lhala.