Co dřív?

obrazek
11.9.2022 23:44
Požadavky Václavských a jiných náměstí na odstoupení premiéra či případně rezignaci vlády mě nechávají klidným. Považuji to v této chvíli za zbytečné, protože podle počinů vlády jsem situaci vyhodnotil tak, že vláda již rezignovala. Pravda, zatím rezignovala pouze na svoji práci v nápravě poměrů v energetice, kterou měla vykonávat, ale je to prakticky totéž. Prostě - podobně tak jako prase po první nepříliš šťastné ráně ještě bezúčelně kmitá nohama v době kdy tento projev životaschopnosti již nemá na nic vliv - vláda už jen předstírá hektickou činnost. V myšlenkách už je ale očividně po demisi.

     Nechci kopat do vlády v tomto zuboženém stavu (jistěže mám na mysli pouze stav vlády). Myslím ale, že vláda neví , co dřív, protože neví proč a nemá tušení jak. Nápady má, to je jistě pravda. Ale nějaký vnitřní myšlenkový blok, nebo co, brání logice. Nebo jako by měla na uších chrániče sluchu, takže neslyší to,  co je třeba. Po žních k Turkovi!

A tak na otázku co dřív, s vědomím že už je na tolik věcí pozdě, že není co zkazit, odpovídám:

     Nejdříve to, co jde udělat nejsnadněji, nejrychleji. To je zároveň to, co problém šroubování cen a problém rozdílu mezi potřebou a disponibilním množstvím energie zmenší alespoň o pětinu. Je to zároveň to, co řeší příčiny našeho vnitřního původu nebo systémové příčiny našeho systému, které jsou námi plně ovlivnitelné.

a) Pořádek do cen (zastropování cen či jakákoliv ex post regulace nemá s pořádkem nic společného)

b) Hypermotivace k úsporám elektřiny a plynu, specielně pak v oblasti, kdy dochází k jejich substituci při výrobě tepla (nejen v elekrárnách, ale zejména při vytápění/přitápění/ohřevu vody/temperování v domácnostech a firmách)

c) Osvobodit všechny, kteří mají možnost, schopnost a zájem, od sankcionování systémem složitého rigidního systému účtování cen

      Teprve pak (klidně souběžně, ale ne přednostně) mohou být uplatněny i další řešení, která sama o sobě nemusí být špatná, ale v porovnání s výše uvedenými opatřeními jsou těžce neefektivní. To se týká dokonce i podpory těch, kdo na energie nebudou mít prostředky. [K tomu viz níže příklad s pomocí, kterou spolknou stálé platby dodavatelům]

     Nehlásám nic, co bych dříve už nezmínil. Ano, nejlevnějším a nejúčinnějším nástrojem pro dosažení účelů, uvedených v bodech a) b) c) je bezodkladné zavedení povinné jednosložkové ceny za 1 KWh (u elektřiny i u plynu):

Námitek může být spousta:

- počínaje proveditelností [Jen zdánlivě: Protože zavedení jednosložkové ceny za 1 KWh je zjednodušujícím krokem, nemůže narazit na  žádné technické ani administrativní překážky - opak by byl obtížně proveditelný; legislativní či  právní překážky jsou nicotné ve srovnání třeba jen s regulací cen]

- přes neúčelnost [Jen nezvyk: Kdo by však považoval za účelné a normální, kdyby kupř. při jízdě vlakem místo jizdenky dostal fakturu s rozúčtováním položek za údržbu dopravních cest, rozvoj dopravce i za vlastní přepravu a navíc by mu tato faktura na fixní část chodila i v ty dny, kdy nikam nejede. Podobně je spousta dalších ekonomických služeb jak pro firmy tak pro občany, kdy stálé či nepřímé náklady nejsou vyúčtovány odděleně, ale je inkasována jednosložková cena s možností vyžádat si kalkulaci.]

- či třeba pro nedostatek podkladů [ i to je legrační argument: že by dodavatelé nevěděli, kolik při dané úrovni odběru inkasují stálých plateb, které stačí pouze přepočíst na jednotku energie?]

- popř. pro obtížnější rezervování kapacit či ohrožení údržby, chodu a rozvoje systému 

  [ V tomto směru je účel vícesložkové ceny duplicitní(Tyto informace si žijí odděleně svým životem a na formě ceny přímo nezávísí).  Při dnešní volatilitě cen nehraje pro dodavatele významnou roli podíl výše stálých plateb z celkové ceny žádnou významnější roli. Pokud tuto stálou platbu může zahrnout do ceny za 1 KWh,  tak obdrží za předpokladu nezměněné spotřeby stejný objem peněz na proklamované účely (údržba distribuční soustavy, zajišťování chodu atd, rozvoj...).  V případě vyšší spotřeby pochopitelně více. Ale jen v případě nejpravděpodobnějším, tedy při nižším odběru  mu bude plynule lineárně s poklesem odběru  klesat i objem peněz, které může vydělit na výše zmíněné fixní náklady. A pouze zde je prostor pro kompenzaci fixních nákladů státem. Jednak však evidence a zjištění  této potřebné výše je bez debaty jednoduchá a nezpochybnitelná, jednak by se jednalo o připadné kompenzaci teprve v případě, kdy by objem přesáhl schválený odvod zisku ČEZu  (ostatní dodavatelé by byli vystaveni výkyvu trhu jako v případě jakékoliv restrukturalizace spotřeby energií) do státního rozpočtu.  Kromě toho by ovšem výraznější pokles spotřeby odstranil tlaky na dodatečné kapacity zásadního rozsahu, jako je třeba nový blok JE apod.]

     A tak tedy proč právě takto? Uvažme také, že případná kompenzace nákladů na energie či odpovídající stropování, které mají domácnosti pocítit jako snížení výdajů je v současné době nepravdivá, ať by byla jakákoliv. Vždyť třeba při úhradě 50 % nákladů na elektrickou energii pro část rekreačních objektů, nebo část jednočlenných domácností (s původní spotřebou do 1 KWh denně) tato pomoc prakticky pokrývá hlavně stále platby. Analogické (jen méně křiklavě) by tomu bylo u domácností s vyšší spotřebou. Jde tedy skutečně o pomoc domácnostem či dodavatelům?  Jak velká tedy bude státní pomoc, podpora či jak to nakonec bude nazváno? To nikdo nebude vědět. Ani nemůže. protože půjde-li o jakoukoliv částku, nezanedbatelnou část spolknou fixní platby. Jednosložková cena by toto zkreslení skutečné pomoci vyloučila a přitom neblokovala iniciativu občanů u firem ve směru úspor.

    Je žádoucí, aby kupř. tím, že úsporou poloviny elektrické energie (tak by tomu mělo být i v případě plynu) dosáhne spotřebitel úspory poloviny všech svých nákladů na elektrickou energii, byl náležitě motivován k těmto úsporám.  (žádoucí motivační efekt by měl bonus, který by v daném případě umožnil dosáhnout větší úspory než poloviny nákladů) Nejde o chamtivost, ale o motivaci k úsporám - to je přece v této mimořádné době celospolečenská nutnost . Regulací se téhož efektu dosáhnout nedá. Ale jde také o to, že  úspory (elektřiny či plynu)  nepřijdou samy. Zpravidla jde o nutné vyolané náklady (zateplení, změna struktury spotřebičů, snížení komfortu, organizační opatření v rámci domácnosti spotřebitele či v rámci firmy, ale také vyšší pracnost při zajišťování  chodu domácnosti či firmy. Musí v tom být tedy i cena práce občanů a firem. Veškeré stálé platby, zahrnuté do jednotkové ceny, tuto práci pomohou automaticky zhodnotit a zaplatit.

Tolik k tomu, co dřív. Vynechal jsem čítankový příklad, snad jindy. 

   Jen mě tak maně napadá: tak jako historickým vývojem došlo k deformacím cen (že každý považuje dnešní stav za neměnný), co by se muselo stát, aby se cena energie rázem stala nástojem úspor energie a zároveň jejich přesným ukazatelem? Souvisí to nějak s kapitalismem? Kdy už tu bude? Učili jsme se, že přesně takhle ceny v kapitalismu fungují. Co to tu vlastně máme?

 

luis
Vývojář (ročník 1955), se zkušenostmi z ekonomiky, managementu, zemědělství a techniky. Zajímám se o makropolitiku a makroekonomiku pouze z pohledu jejího dopadu na lidi, které znám a z pohledu jejich možných reakcí.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

luis

    Má pravdu ten, kdo si myslí, že kromě hašení požáru a obnovy zanedbaných protipožárních opatření lze dříve udělat neco účinného pro zklidnění situace, třeba jen zorat pásmo půdy kolem požáru, aby se předešlo šíření paniky a byl větší klid pro hasiče i pro všechny, kteří pomáhají chránit své domovy před nenasytným živlem.

   Tedy nejdříve lze provést i:

- Okamžitý přepočet záloh na výši odpovídající loňské spotřebě při navýšení jednotkové ceny maximálně do výše poměru nárůstu váženého průměru (třeba na "slavné" burze) za posledních 180 dní oproti předchozím 180 dnům.

- Okamžité vrácení přeplatku těchto záloh za poslední dva měsíce a další nezvyšování.

 

Pokud toho nejsou schopni dodavatelé sami z pudu sebezáchovy, lze to jistě učinit snadno stejným právním aktem jako je právní akt umožňující poskytování záloh pro nákupy na burze (nebo jakýkoliv jiný projev lásky státu k dodavatelům a distributorům energie kdykoliv v budoucnu). Nepostačí vládní nařízení nebo jiný akt, rovnocenný rozhodnutí o poskytnutí záloh na nákupy na burzách, nebo nebude akceptováno snížení záloh? Pak tedy nemusí být žádnému z dodavatelů poskytnuta záloha po nejbližší 3 roky. [Nebude pro zákazníka dort? Nebude tedy ani třešnička na dortu, kterou by si za odměnu zasloužila a vysoce cenila obsluha u stolu].

Proč to všechno? Protože v současné době si dodavatelé a distributoři vytvářejí ze záloh spotřebitelů polštář pro dividendy za každou cenu. Je nemravné, když lidé, existenčně ohrožení, přispívají na luxus lidí, existenčně neohrožených. 

O zálohách by se toho dalo napsat více. Chtěl jsem to vysvětlit v samostatném příspěvku, ale z hlediska Co dřív? se to hodí ve stručné podobě zde. Ostatní souvislosti mohu snadno smlčet. Doba, kdy zálohy budou žhavé téma, přijde později.