Co přinese vývoj fyziky. Je to možné!

Fyzika - málo dbá exaktnosti - přesnosti. Drobné hodnoty veličin zaokrouhluje.

Vždyť hmota je nám samozřejmá. Vnímáme ji. Vnucuje se nám zásluhou pocitů; nárazy bolí.

Jenže uznejme námitku; lidské smysly sídlí právě v té hmotě, jejíž skutečnost posuzujeme. Vjemy hmoty nám dává pouze ona hmota sama. To není důvěryhodné, i když nás přesvědčuje.

Jakoby přišel nějaký člověk a žádal pětistovku na úklid velkého náměstí před okny. Na důkaz své vlastní poctivosti by sám řekl – „v čem je problém? Vždyť všichni mně dávají.“ 

Smyslové vjemy neurčují, zda žijeme ve hmotě nebo pod vlivem vesmírné Informatiky. To rozlišuje až matematika. V tomto věda svou úctu vůči matematice neprojevuje dostatečně. Nedocení nepřesnost iracionalit v lineárním prostoru.

Svět určují naše smyslové zážitky perspektivního prostoru zrakové a sluchové, kdežto lineární Euklidův prostor patří praktickým výpočtům. Svou nepřesností je matematizovatelný jen částečně, usuzuji.

Na výběr

Užívání Euklidova prostoru poskytuje častěji bezvýsledné výpočty, iracionality.

Nevadí? Zaokrouhlíme podle dovolené nepřesnosti. Jenže chybějící výsledek výpočtu oslabuje názor, že žijeme v lineárním prostoru, ve hmotě. Například výpočet úhlopříčky čtverce nikdy nedá přesný výsledek.

Později byly nejsoucí výsledky nazvány iracionálním číslem. Dovolily vytvořit velmi prospěšnou vyšší matematiku.

Jinam směřují modely, jež zakládá geometrie zrakové perspektivy. Ta má jen racionální čísla, takže výpočty vždy dávají přesné výsledky. Navíc všechny body z perspektivy lze nalézt v bodovém prostoru – v rastru šachovnice. V základu je podobnost s činností číslicových počítačů.

Následek

Vědomí získává zážitky uměle sestaveného Vesmíru, jak nabízí fyzika perspektivního prostoru. K čemu povede poznání, že nežijeme ve hmotě? To nás snad povede k divokosti, bezohlednosti? Když vše je jen zdání, pak můžeme vše ničit – bez výčitek? Takového následku prozrazení se obával velký mystik Květoslav Minařík (1908 - 1974).

Jenže dnes se kdekdo setkal s názorem na opakované životy. Svým chováním si můžeme chystat náplň osudu po návratu na Zem. Nemá-li svět smysl, pak je dovoleno vše – jak známo. Kdežto je-li za ním další, vyšší Civilizace…

Například člověk nesešlápne plastovou láhev, kterou pak vhodí do bedny na druhotné zpracování. Může si uvědomit následek: auto, odvážející plasty, poveze mnoho vzduchu. Chybuje člověk, který málo promýšlí důsledky svého jednání, případně je mu to jedno. Tudíž mu nebude chystáno vyšší postavení pro příště, s větší prestiží v lidské společnosti. Do vyššího, lepšího postavení by člověka dosadila například mimořádná ohleduplnost k přírodě.

Ale nejde jen o nás, většinové lidi. Právě podnikatelé, s podniky o tisíci anebo jen se sty zaměstnanci, určují, jak moc neponičíme Zemi. Jejich zaměstnanci nakládají se surovinami podle pokynů zaměstnavatelů. Přístupy k pozemské hmotě zřejmě budou ovlivňovat šéfovu budoucnost daleko víc než jeho zaměstnanců.

Dozorce okrádá vězně o část jídla? I to mu bude spočítáno. Jednou? Ne, právě příště. Možná bude pěstovat zeleninu – hrášek, rajčata, a co chvíli se najdou kobylky, které překvapí a nejvíc si pochutnají na jeho pozemku. To už není normální! - bude klít.

Generálové, kteří podvědomě hledají postupy, jak být užiteční. „Užiteční?“ Tedy hledat rozpory, zrušit mezinárodní jednání a raději si vykasat rukávy?

Jenže ničení, které boje přinášejí, určitě není ve prospěch Země, přírody. Pohříchu se v posledních letech bojuje víc a víc. Převažující materialismus tohle nezastaví.

A konečně problém, který předválečná doba ještě neznala. Kazítka. Tehdy ještě bylo dost potřebných lidí, takže bylo stále co vyrábět. Mimořádný nadbytek výroby poznalo až poválečné období. I když to naše, socialistické, méně; nešťastné ekonomické založení se vyznačovalo spíš nedostatkem výrobků. A pokud se některé přístroje kazily příliš brzo, nebylo to snahou udržet opakovanou výrobu. Spíš lajdáctvím.

Ostatně konstruktéři „mysleli“, takže když dali světu nový traktor, dobře věděli, že zaměstnavatel bude po čase chtít, aby jej vylepšili. Takže na to pamatovali už při uvedení nového výrobku - co předimenzovat, aby pak měli - co vylepšit. To byl vlastně opak současného tržního přístupu – co poddimenzovat, aby naštvaný spotřebitel potřeboval nový výrobek.

Až věda vyhlásí nové paradigma, novými postupy nasměruje náš svět, tehdy polepšíme svou civilizaci. Podnikatel pak už nezavře koupený převratný vynález do trezoru, aby pokračoval ve výnosné dosavadní plýtvající výrobě. Vždyť za osobní výdělek tři sta nebo sedm set milionů peněz ho nikdo Shora nepochválí.

Obchodník nepoveze rajčata ze Španělska do Itálie, nýbrž zváží, že podnikání, sloužící k přísunu peněz, není dobrým smyslem života. Nejde právě o to, že není dovoleno brát si cokoliv s sebou do nebe, nýbrž že všechen majetek tu zanecháme. Hodnocení sleduje, co jsme udělali pro svět. Darovali kabát? Odmítli pochybný obchod s kradeným zbožím? Znemožnili úplatky ve svém vysokém postavení, ačkoliv utajení bylo zaručené?

Pochopí naprostá většina lidí, a to zásluhou vědy, že poznatky o následcích špatného nebo dobrého jednání, o opakovaných životech, jsou pravdivé? Nyní bývá obvyklá jen malá víra v nauku křesťanského náboženství; po stoletích zeslábla. Velmi náročné požadavky - následovat Stvořitele. Jenže, kdo to dokáže, dát nejen kabát, ale i košili? Raději plout do zámoří a tam vzít kabát, košili i celý cizí život? I muslimové hřešili pirátstvím ve Středozemním moři.

Čas

Věda pátrá v mnoha směrech. Nejhlubšími úkoly nám může být hledání smyslu existence Vesmíru a důvod výskytu člověka.

Blízko těmto úkolům je fyzika. Sleduje různé problematiky, avšak jednou z nevyřešených je zpomalování času v následku pohybu. Součást speciální teorie relativity.

Co s tím?

Statické chápání časoprostoru je málo. Lépe přihlédnout k informatice. Operační systémy počítače jsou podložené opakovacím kmitočtem a podobně se může nesčetněkrát za sekundu obnovit Vesmír. Přesněji 10⁴³ krát, deset na čtyřicátou třetí krát.

Pulsace Zdroje pak dovoluje pohyb bodů hmoty a vznik času. Mechanické modely – grafy, podložené známými výpočty, sledují možnost našeho Vesmíru, podobného počítači. Ovšem věda užívá jiných metod. Lze se dočítat i o podobných - ryze teoretických návrzích, které řeší svět - virtuální realitu.

Možnosti

Je to v pořádku, dělat zlo – rozkrádat, podvádět, vyvražďovat? Dostali jsme svobodný svět. Lze v něm provozovat věci prospěšné nebo naopak – sobě nebo ostatním. A vybírat si máme, které z postupů chceme. Které kam vedou.

Otrokářství – starý Řím postupně lenivěl, až jeho slavná civilizace skončila. Chléb a sport.

Středověká Čína – císař ukončil zaoceánské plavby plachetnic a to mnohem větších, než měl Kolumbus. Dovolil jen plavby doma, po řekách. Proč, když takhle mohl ovládnout svět? Snáze než Západní Evropa.

Mohl to být vliv hluboké filosofie, kterou se Čína po tisíciletí vyznačovala. Možná tušila, že kolonialismus vede od vzepětí státu až k dnešnímu nástupu cizinců v západních zemích.

Sledujeme svět i sebe. Zatím by nám bylo málo platné opakování: „dopředu, dobře du, dopředu, dobře du, dopředu...“.

— blog —