Do vosího hnízda se klacek nestrká

A s těmi Američany je to podobné. Jednou šourají na Balkáně, podruhé v Iráku, v Libyi, či v Sýrii, Afghánistánu, nebo dnes na Ukrajině. My starší pamatujeme ještě Vietnam, Laos, Kubu, nebo ten maličký karibský ostrov Granada. Přičiněním Spojených států, se často ten poklidný svět, jistě ne ideální, najednou změní ve válečné bojiště. Za tím jejich „šťouráním“ zůstávají rozvrácené státy, statisíce mrtvých, miliony běženců.

Posledním příběhem, z kterého Evropu bolí hlava, je rozvrácený arabský svět a s tím spojený nekontrolovatelný příval imigrantů. Ještě před lety, to byly poklidné arabské státy se svými specifiky. Vládci těchto států nebyli žádní beránci, ale příjmy z ropy zajišťovaly občanům slušný životní standart. Dnes jsou tyto státy ekonomicky i politicky rozvrácené a tak miliony běženců se vydaly za svým snem do Evropy. Kdo je z nich islámský radikál, kdo z nich jen oběť války, nikdo neví. Bezpečná Evropa je už minulostí, jak dál nikdo neví…. ulicemi kráčí strach, přibývají mrtví, města se chrání policií i betonem. EU bezradně diskutuje, ztrácí čas.

Evropa tedy sklízí jen to, co zasely Spojené státy, resp. NATO, před několika lety. Tak zvané „arabské jaro“ dnes přináší své „ovoce“.

A ty často diskutované a ČR vnucované kvóty, mají za cíl přehodit tento problém, z bývalých koloniálních mocností, na státy, jako je Česká republiky, Polsko, Maďarsko, či Slovensko, které tuto vlnu migrace nevyvolaly. Zde je nutno kritikům našeho postoje připomenout, že v minulosti jsme v nikoho nekolonizovali, ani jsme nežili na úkor těchto kolonií. Nebyli jsme ani Říší...

Americké vojenské základny dnes obepínají celý svět, přesto svět není bezpečnější. Po rozpadu Varšavské smlouvy, je mír ve světě ještě vzdálenější, než byl před 25lety. Stavíme opět nové drátěné ploty. Zavádíme nové sankce. Po našich silnicích se valí na východ obrněné kolony. Máme obavy z další války, možná té poslední. Evropu z toho všeho bolí dnes hlava.

Přemysl Votava