Genocida kosovských Srbů pod dohledem KFOR

Od příchodu KFOR v červnu 1999 – s údajným cílem bránit etnickému násilí – již bylo zabito více než tisíc kosovských Srbů. Ti jsou v Kosovu zcela bezprávní a na pokraji vyhubení. Bělehradské politické elity si již uvědomují, že Kosovo je definitivně ztraceno a pomalu se začíná šeptat o uznání jeho nezávislosti. K tomu přispívá i tlak Německa – odvěkého nepřítele srbského národa – a celé Evropské unie, která stanovila uznání Prištiny Bělehradem jako ultimatum, jehož nesplnění bude mít za následek konec jednání o vstupu Srbska do EU. Jedinou nadějí, jak zachránit kosovské Srby před totální albanizací, je připojení severního Kosova s většinovým srbským osídlením k mateřské zemi. Otázka rozdělení Kosova však zřejmě není pro Západ ani kosovský stát samotný akceptovatelná.

Již dvanáct let se mezinárodní společenství snaží umlčet hrůzy, které se v Kosovu dějí. Podhodnocuje počty srbských obětí a autority samozvané Republiky Kosovo nedělají nic pro ochranu srbských občanů. Ti postavili barikády a střetli se s albánskými vetřelci a silami KFOR, které jsou vždy na straně Albánců. Výbuchy nenávisti proti Srbům a ničení pravoslavných chrámů albánskými vandaly jsou na denním pořádku. Srbský prezident Boris Tadić opakovaně žádá Západ, aby dohlížel na lidská práva v Kosovu, ale nikdo ho neposlouchá. Naopak, když ruský vyslanec při OSN Vitalij Čurkin několikrát ročně předkládá návrh rezolucí požadujících konec násilí, USA a EU toto úsilí blokují. Kosovští Srbové tak mají pocit, že Rusko je dokáže bránit lépe než jejich mateřská země. Boris Tadić v zápalu úsilí o vstup Srbska do EU nevěnuje pozornost této choulostivé otázce a nemá na její řešení žádnou koncepci.

Zoufalí Srbové, čelící nezájmu Bělehradu a albánským banditům, se uchýlili k nouzovému řešení – cca 21.000 kosovských Srbů se obrátilo na Státní dumu se žádostí o získání ruského občanství. Rusko vnímají jako svého jediného ochránce a spasitele a na pomoc z Bělehradu už nečekají. Bělehradští politici iniciativu kosovských Srbů zkritizovali jako nereálnou a doporučili jim účastnit se voleb a dát hlas stranám, které hájí jejich zájmy. Moskva sice trvá na vyšetření porušování práv Srbů v Kosovu, příslušné orgány Ruské federace však na žádost dosud nereagovaly. Nejedná se o první akci tohoto druhu – loni byla odevzdána podobná petice ruskému velvyslanci v Bělehradě, avšak bez odezvy. Zdá se, že slovanská vzájemnost se v 21. století stala jen pojmem z učebnic dějepisu. 

Moskva by se měla žádostí kosovských Srbů o ruské občanství seriózně zabývat, je k tomu však potřeba politická vůle. Srbové jsou hodnoceni jako velmi kvalitní pracovní síla – srbských stavebních dělníků si v západní Evropě velmi cení. Pomocnou ruku by měla nabídnout i Česká republika, od politické reprezentace v čele se Schwarzenbergem a Nečasem to však nelze očekávat. Ti raději pošlou další vojáky do Afghánistánu. Srbové v historii vždy stáli na straně Čechoslováků a tomuto národu mnoho dlužíme. Kosovští Srbové by mohli najít nový domov nejen v Rusku, ale i v Česku. Přesto si myslím, že nejrozumnějším řešením by bylo rozdělení Kosova a připojení severní části k Srbsku.