Genocida kosovských Srbů pod dohledem KFOR

18.11.2011 09:20
Brzy tomu budou čtyři roky, co vyhlásil nezávislost na Srbsku kosovský banditistán, jehož faktickou samostatnost umožnilo „humanitární“ bombardování tehdejší Svazové republiky Jugoslávie letectvem NATO. Tu se podařilo definitivně rozbít odtržením Černé Hory v roce 2006, čímž Srbsko ztratilo přístup k moři, a následně secesí historického jádra srbské státnosti o dva roky později. V Kosovu od té doby probíhá regulérní genocida srbského etnika za asistence mezinárodních “mírových” jednotek.

Od příchodu KFOR v červnu 1999 – s údajným cílem bránit etnickému násilí – již bylo zabito více než tisíc kosovských Srbů. Ti jsou v Kosovu zcela bezprávní a na pokraji vyhubení. Bělehradské politické elity si již uvědomují, že Kosovo je definitivně ztraceno a pomalu se začíná šeptat o uznání jeho nezávislosti. K tomu přispívá i tlak Německa – odvěkého nepřítele srbského národa – a celé Evropské unie, která stanovila uznání Prištiny Bělehradem jako ultimatum, jehož nesplnění bude mít za následek konec jednání o vstupu Srbska do EU. Jedinou nadějí, jak zachránit kosovské Srby před totální albanizací, je připojení severního Kosova s většinovým srbským osídlením k mateřské zemi. Otázka rozdělení Kosova však zřejmě není pro Západ ani kosovský stát samotný akceptovatelná.

Již dvanáct let se mezinárodní společenství snaží umlčet hrůzy, které se v Kosovu dějí. Podhodnocuje počty srbských obětí a autority samozvané Republiky Kosovo nedělají nic pro ochranu srbských občanů. Ti postavili barikády a střetli se s albánskými vetřelci a silami KFOR, které jsou vždy na straně Albánců. Výbuchy nenávisti proti Srbům a ničení pravoslavných chrámů albánskými vandaly jsou na denním pořádku. Srbský prezident Boris Tadić opakovaně žádá Západ, aby dohlížel na lidská práva v Kosovu, ale nikdo ho neposlouchá. Naopak, když ruský vyslanec při OSN Vitalij Čurkin několikrát ročně předkládá návrh rezolucí požadujících konec násilí, USA a EU toto úsilí blokují. Kosovští Srbové tak mají pocit, že Rusko je dokáže bránit lépe než jejich mateřská země. Boris Tadić v zápalu úsilí o vstup Srbska do EU nevěnuje pozornost této choulostivé otázce a nemá na její řešení žádnou koncepci.

Zoufalí Srbové, čelící nezájmu Bělehradu a albánským banditům, se uchýlili k nouzovému řešení – cca 21.000 kosovských Srbů se obrátilo na Státní dumu se žádostí o získání ruského občanství. Rusko vnímají jako svého jediného ochránce a spasitele a na pomoc z Bělehradu už nečekají. Bělehradští politici iniciativu kosovských Srbů zkritizovali jako nereálnou a doporučili jim účastnit se voleb a dát hlas stranám, které hájí jejich zájmy. Moskva sice trvá na vyšetření porušování práv Srbů v Kosovu, příslušné orgány Ruské federace však na žádost dosud nereagovaly. Nejedná se o první akci tohoto druhu – loni byla odevzdána podobná petice ruskému velvyslanci v Bělehradě, avšak bez odezvy. Zdá se, že slovanská vzájemnost se v 21. století stala jen pojmem z učebnic dějepisu. 

Moskva by se měla žádostí kosovských Srbů o ruské občanství seriózně zabývat, je k tomu však potřeba politická vůle. Srbové jsou hodnoceni jako velmi kvalitní pracovní síla – srbských stavebních dělníků si v západní Evropě velmi cení. Pomocnou ruku by měla nabídnout i Česká republika, od politické reprezentace v čele se Schwarzenbergem a Nečasem to však nelze očekávat. Ti raději pošlou další vojáky do Afghánistánu. Srbové v historii vždy stáli na straně Čechoslováků a tomuto národu mnoho dlužíme. Kosovští Srbové by mohli najít nový domov nejen v Rusku, ale i v Česku. Přesto si myslím, že nejrozumnějším řešením by bylo rozdělení Kosova a připojení severní části k Srbsku.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

rku

Ale proč to dělají, jistě né ze srandy.

rku

Proč NATO a EU preferuji Albánce proto Srbům? Ropa tam není, strategicky významné úzamí to také není.