Pavel musel stáhnout ocas… A doufejme, že to není naposled

My kteří jsme trpěli za despotické vlády bývalé koalice, která nám kromě svobody projevu ukrajovala i naše životní a sociální jistoty jsme s radostí uvítali její pád a i kdy většina 108 mandátů ve prospěch Babišovy vlády je velmi silná, nesmiřitelné, často hrubé a ještě více pitomé útoky opozice nám jistě kazí radost.

A do toho zapadá i fakt, že válečnický a oddaně probruselský prezident Petr Pavel se chová jako známá postava krále Kazisvěta z pohádky Princezna se zlatou hvězdou na čele.

Co alespoň mně připadá nejdráždivější je jeho drzost s jakou vykládá svět a pravidla i fakt, že že si osvojil ze své vojenské služby metody diktátu.

Vzpomeňme si, jak podal trestní stíhání na Petra Macinku za spleť možná trochu expresivnějších esemesek, kde jej Macinka – a poctivě – varoval, že porušuje ústavu nejmenováním Turka ministrem, učinil o tom krátké oznámení v narychlo svolané tiskovce a vyrazil na dovolenou do Španělska.

Hodil tak šrapnel, protože udat ministra vlády, kterého sám jmenoval, je skutečně neobvyklé a  odjel si zajezdit na motorky do Španělska  jistě v přesvědčení, že se v mezidobí koalice rozklíží pod nenávistným tlakem opozice a proprezidentských médií.

Ta se sice činily, ale koalice se ovšem nerozklížila a prezident zažil ťafku, když policie jeho udání jako nedůvodné odložila.

Pavel si přinesl z armády metodu trvalého útoku a v té metodě pokračuje.

Když se ukázalo, že ani  opakované zdůrazňování, že se chce summitu NATO zúčastnit premiéra Babiše neoblomilo, přistoupil k výhružce, kterou nejprve nadhodil jeden z jeho poradců, že prezident má ústavní pravomoc jednat jménem státu  a nebude-li jeho požadavku na účast na summitu NATO vyhověno, podá kompetenční žalobu a očekává, že se dnes v 8.30 se dostaví na Hrad a společně  oba oznámí, že Petr Pavel jako vedoucí delegace povede delegaci na summit v Ankaře.

Babiš svým podporovatelům jistě udělal radost (mně určitě ano), že  se na schůzku dostavil se zpožděním.

Že to je účinná protipavlovská zbraň se následně ukázalo „Mám pocit, že jsme byli domluveni na 8:30, pane předsedo,“ přivítal podle reportéra Novinek Pavel Babiše na Pražském hradě. Babiš přišel na Hrad se čtvrthodinovým zpožděním.

Babiš se na prezidentovu poznámku neomluvil a jen prohodil, že to nějak nevyšlo.

„Mezi slušnými lidmi platí, že když si dohodnou čas, tak na ten čas přijdou, a pokud nemohou, tak se omluví. Pokud to neudělají, je to výraz nezdvořilosti a já to vnímám jako signál,“ reagoval na dotaz novinářů později Pavel při pietním aktu na pražském Vítkov.

Signál to, generále určitě byl. Babiš rozhodně nemíní skákat podle toho, jak pískáte. Není to žádný Váš podřízený.

Podstatné bylo, že Babiš neustoupil.

Ale nejen to, sdělení, že podá kompetenční žalobu, z něho náhle lezlo jako z chlupaté deky a až na dodatečný dotaz novináře, a to s dodatkem, že by si ji podávat nepřál.

Mimochodem, procvičme si jen na chvíli malinkou lekci z právní logiky.

Je nepochybné, že je v Ústavě napsáno, že prezident zastupuje republiku navenek, je nepochybné, že  z jiných ustanovení vyplývá, že je vázán zmocněním vlády a ještě z dalších pak vyplývá, že v takovém případě za jeho akty odpovídá vláda.

Co z toho vyplývá je jasné jako facka.

Prezident může jednat v cizině jménem republiky jen v tom případě, že má konkrétní zadání vlády. A v žádném jiném.

Ve věci summitu NATO prezident zjevně žádné zmocnění a konkrétní mandát neobdržel a ani neobdrží.

Nemá tam  co dělat a co říkat, protože ke konkrétním  závazkům není oprávněn.

Že válka Hrad – Strakovka bude pokračovat je jasné a správné.

Babiš Pavlovi ustoupit nesmí.

Asi tak.