Hmotě rozumíme víc, 1905. A hlavně záhada 1945

I. Fyzika 17. a 20. století

Hmotě rozumíme stále víc; kteří lidé zahájili fyziku bájných desetiletí 20. století?

Max Planck (1858 - 1947) v termodynamice. Nebo dřív H. A. Lorentz (1853 - 1928). Každopádně Albert Einstein (0879 - 1955). Jak dokázal Duch přivést svého člověka k mimořádné lidské velikosti?

*

Kdysi v začátku novověku osoba pracovala na přírodovědných objevech, dodnes podstatných. Ovšem jejímu uplatnění ve 20. století posloužilo až to, že snad sedm let před koncem života již jen bádala o stáří Země – učenec počítal, hledal zmínky, zpracovával biblické poznatky. O Bohu nejen věděl, ale věnoval souvislostem plnou svou životní pozornost. 

Takže byl posouzen a pro příště odměněn vědeckými výsledky a slávou. Ale někteří upozorňují na jeho zvláštnost – vždyť i Born, Heisenberg a další byli velikány. Albert měl ve výsledcích i chyby.

Každopádně rozum Einsteinův byl odblokován, aby poukazoval na velké věci. To jen v dalším životě už nebude takovým velikánem, když ve svém 20. století byl materialistou.

Einsteinův vesmír. Jak vize Alberta Einsteina změnily naše chápání prostoru a času - Michio Kaku. Nakl. Dokořán, s. r. o., a nakl. Argo, Praha 2005. Přeložil Martin Žofka. (Einstein‘s Cosmos: How Albert Einstein’s Vision Transformed Our Understanding of Space and Time. Atlas Books L. L. C. a W. W. Norton & Company, Inc., 2004 New York)

„Když mu bylo asi jedenáct let, došlo v jeho životě k neočekávanému zvratu: stal se z něj hluboce věřící člověk. Rodinu začal navštěvovat jeden vzdálený příbuzný a dával Albertovi lekce z židovské věrouky. Albert se do ní ponořil s překvapivým nadšením, téměř fanatismem. Odmítal jíst vepřové a dokonce složil několik chvalozpěvů, jež si zpíval cestou do školy. Toto období silného náboženského nadšení ale netrvalo dlouho.“ s.12

*

Ve stínu Alberta Einsteina. Tragický osud Milevy Einsteinové-Maricové - Desanka Trbuhovičová-Guričová. Academia, Praha 2007

„--- bostonský kardinál tvrdí, že E. je ateista. Einstein odpověděl, že věří ve Spinozova Boha, který se projevuje v harmonii stvořeného, ale nevěří v Boha, který se míchá do lidských osudů a lidského díla.“ s.121

Jakoby Einsteina podceňovali:

„Podle statutu Nobelovy ceny je cena za fyziku zásadně udělována za fyzikální objev, který lidstvu přinese co největší užitek. Proto se Švédská Akademie věd dlouho radila, za jakou práci ji Einsteinovi udělit. Teorie relativity není objev, jen formuluje princip, podle nějž je snazší řadu skutečností odvodit, ale tyto skutečnosti byly z větší části známy již dříve. Fotoelektrický jev Einstein objasnil, ale není to nový vynález. Proto došlo ke zevšeobecňující formulaci „za zásluhy na poli teoretické fyziky“. s.147

„Thákur se s Einsteinem střetl v otázce, zda může svět existovat nezávisle na lidské existenci. Zatímco Thákur zastával mystický názor, že lidská existence je pro realitu zásadní, Einstein opáčil: „Svět, bereme-li jej z fyzikální stránky, skutečně existuje nezávisle na lidském vědomí.“ s.85

„‚Morálka je nanejvýš důležitá – avšak pro nás, a ne pro Boha,‘ podotknul Einstein. ‚Nevěřím v nemorálnost jednotlivce a etiku považuji výlučně za lidskou záležitost, za níž nestojí žádná nadpřirozená moc.‘“ s.47

„--- Jednou napsal: ‚Věda bez náboženství je chromá, náboženství bez vědy je slepé.‘“s.48

Novější doba chápe možnost upřesňujících změn:

Základy teorie relativity. Elektronická učebnice pro střední a vysoké školy - Jan Novotný, Jana Jurmanová, Jan Geršl, Marta Svobodová

"Speciální teorie relativity není tedy jednou z mnoha fyzikálních teorií, ale spíše programem pro další rozvoj fyziky, jehož naplňování není dosud u konce.“

II. Náhody?

Jsme tedy vybaveni logickým myšlením? Dlouho mi připadá zvláštní, že i někteří chytří fyzikové váhali nad myšlenkou náhodného pohybu částic. Právě v čele s odešlým géniem. 

Jak by mohli mít lidé svobodnou vůli, kdyby vše bylo úplně předurčeno? To by snad Boha bavilo, sledovat celuloidový film, který by sám natočil? Zajisté po Newtonově výpočtu přitažlivých sil se to tak jevilo. Ovšem i laik – ruský spisovatel už v 19. století namítl, odmítl.

III. Mimozemšťané (ET)

Autoři hodnotili A. C. Clarka. Sám se k tomu později vyjádřil.

Svět tajemných sil Arthura C. Clarka - Simon Welfare, John Fairley. Vyd. Columbus, Cz, 1992

„Některé ze stovek jejich variant nás možná přivedou (i když o tom pochybuji) k významným vědeckým objevům. Jediná věc, kterou jsem si bezpečně jistý, je to, že UFO nejsou vesmírné lodi. Takové vysvětlení je totiž příliš naivní a geocentrické.“ s.179

Jsou však i zkušenosti lidí se setkáními nebo aspoň se zážitky myšlenkových kontaktů. Konkrétně s Plejáďany, dožívají se 120 let...

*

Jinou otázkou je přítomnost mimozemšťanů (ET) na Zemi. Mnoho historek zpeněžují vyhrazené   stránky. Člověk přistihne cizince ve svém okolí a ti prchají. Anebo člověka unesou, vypůjčí si ho a pak obvykle vrátí.

Svou důležitost mají i odlišné souvislosti – ET se objeví na Zemi coby člověk. Píše se o zástupcích Anunaki, kteří se mohou vtělit do člověka. Na Zemi pak sledovat prospěch své cizí odlišné civilizace. Obchodovat s vakcínami, podporovat válčení – Drang nach Osten.

Opačný přístup jsem vytušil v knize o francouzském odboji. Výňatek popisuje, jak beze stopy mizeli lidé z odboje, aniž by byli zatčení. A k tomu – nikdo neznal jejich původ.

Tajní agenti proti tajným zbraním – Jacques Bergier. Vyd. Orbis, Praha 1971. Překlad A. Karel. Francouzský originál r. 1955

Kapitola: Centrála se postupně organizuje, s.43

--- Záhadná existence Ajaxe a Vectora se tak stala další hádankou - vedle těch, které nám připravoval nepřítel a různé podezřelé živly, které se hemžily kolem hnutí odporu.

Ještě více nás však znepokojovalo nevysvětlitelné mizení některých našinců, o kterých jsme věděli, že je gestapo nezatklo. Takových případů bylo mnoho, a to jak v naší skupině, tak v ostatních. Musíme otevřeně přiznat, že některá tajemství, o kterých zde bude řeč, nebyla nikdy odhalena. Případů zmizení lidí beze stop bývá v normálních dobách poměrně málo, avšak v období neklidu a zmatků se stávají jevem daleko častějším. V době, o které hovoříme, bylo těchto případů mimořádně mnoho. Muži a ženy mizeli bez jediné stopy; přitom jsme neznali jejich skutečnou totožnost ani jsme nevěděli, odkud přišli. Ať jsme prováděli příjem členů sebepečlivěji, hlavní odpovědnost za to nesl příslušný místní velitel. A když zmizel ten, zůstali agenti, které přijal, velmi často doslova odříznuti a bez napojení na kohokoli jiného. Jestliže pak i tito lidé zmizeli, bylo nalezení jakékoli stopy po nich zhola nemožné.

Nějaké hlášení, nález mrtvoly či předání ústního vzkazu – to bývaly často jediné stopy po případu právě tak neobyčejném, jako byla dobrodružství plukovníka Lawrence nebo Yeo-Thomase. Někteří naši agenti museli pronikat do nejtěsnější blízkosti nacistických pohlavárů a četných funkcionářů wehrmachtu. Norimberský proces a výslechy německých generálů prokázaly, že zprávy našich agentů bývaly přesné. Velmi často jsme však po válce zjišťovali, že, se "mrtvé schránky" těchto našich agentů beze stopy ztratily a oni sami v chaosu roku 1945 rovněž zmizeli. Snad tato kniha přiměje některé z nich, aby o sobě dali konečně vědět. s.43

K mé otázce byla potvrzena odpověď, z neupřesnitelných míst, že to byli mimozemšťané. Zapojili se na straně spojenců, když nacisté byli od počátku podporovaní těmi s opačnými záměry.

—  blog —