Jak se na apokalyptický projekt Adularya dívají ve Švédsku

   Rád bych předeslal na úvod, že můj předchozí článek o projektu elektrárny Adularya zveřejněný na portálu Vaše Věc dne 3.8.2022 měl za cíl uvést zainteresované čtenáře do problematiky zmařeného projektu elektrárny Adularya, a to z pohledu mého, tedy osoby, která na tomto projektu po dobu 8 let pracovala v dresu generálního dodavatele tohoto díla – firmy Vítkovice Power Engineering (VPE). Když jsem pak náhodou na švédském portálu časopisu Nordic Monitor narazil na článek, který předkládal švédským čtenářům ke stejnému projektu úplně opačné názory od těch mých, tak jsem se rozhodl ten svůj pohled s autorem tohoto švédského článku zkonfrontovat. Článek byl zřejmě napsán nějakým emigrantem z Turecka, který se pod článek podepsal jako Abdullah Bozkurt, ale musím uznat, že měl tento autor pro mě překvapivě široké povědomí o propletenci různých vazeb okolo investora tohoto díla – firmy NAKSAN HOLDING, ale i já jsem se znal dobře s původními majiteli investorské firmy.

     Já z mého prvního dojmu z tohoto článku musím uvést, že pan Abdullah trpí zřejmě určitým stupněm nenávistí k Erdoganovi, a pro tuto svou nenávist je pan Abdullah asi těžko schopen vidět reálie na tomto obchodním případu. Už jen název jeho článku je vypovídající „Kumpáni tureckého prezidenta Erdoğana podvedli českou banku o více než 400 milionů eur“

   Poněvadž autor uvedl pod tento článek i svoji e-mailovou adresu, tak jsem mu také napsal svoje připomínky k jeho článku, on bohužel zatím nereagoval. Požádal jsem ho také o to, že pokud mu pan redaktor Tramba dal prostor k vyjádření jeho názorů v Ekonomickém deník, tak bychom ocenili, kdyby pan Abdullah dal prostor v jeho časopise pro naše zhodnocení projektu Adularya.

Já zde znovu uvedu link na článek pana Tramba v časopise Ekonomický deník: 

https://ekonomickydenik.cz/tuwrecky-novinar-v-exilu-popsal-jak-erdoganovi-kumpani-obrali-cesko-o-12-mld-kc/

 a zde je původní článek pana Abdullaha ve švédském Nordic Monitoru: 

https://nordicmonitor.com/2022/06/turkish-president-erdogans-cronies-frauded-czech-bank-for-over-400-million-euros/

         Věřím, že nadpis švédského článku potěší Českou exportní banku, ale já musím říci, že neoprávněně, a já se nyní budu snažit uvést věci na pravou míru, a ta není už zase tak potěšující pro Českou exportní banku (ČEB). Pan Abdullah totiž vůbec v článku neřeší, kdo byl zodpovědný za zkolabování tohoto případu a pro mě je právě míra viny na zmaření tohoto projektu tou výchozí platformou pro mé osobní závěry. Já tedy mezi významné viníky fiaska projektu výstavby elektrárny Adularya řadím právě i Českou exportní banku a pojišťovnu EGAP a k tomu zde níže uvedu dva důvody:

1)     - když se v roce 2010 schvaloval finanční úvěr pro tureckého investora Adularya na ČEB, tak ten projekt byl od začátku vysoce rizikový a úvěr neměl být pro tureckého investora vůbec schválen, potažmo, když čínská státní banka předtím od tohoto projektu po třech letech jednání s ADULARYÍ o poskytnutí úvěru utekla z důvodů jeho rizikovosti, tak Česká exportní banka s tímto úvěrem neměla žádné problémy (já jen dodám, že vím, proč s tím úvěrem neměla ČEB žádný problém). A když už bylo schváleno financování z českých státních prostředků pro tento rizikový projekt, tak už si měla ČEB alespoň pohlídat, aby nebyla vybrána jako dodavatel toho nejkritičtějšího zařízení elektrárny, to je kotle, firma, která předtím neměla ve světě nikde žádný funkční vzorek na stejnou technologie a s podobným výkonem kotle. Toto je těžko tolerovatelná věc, že firma Andritz mohla projít na ČEB a EGAP jako dodavatel kotlů bez splnění kvalifikačních předpokladů. Samozřejmě, že se hlavně na této zhovadilosti, že dodávku dvou kotlů s cirkulující fluidní vrstvou dostala rakouská firma Andritze bez příslušných zkušeností/referencí, podepsalo vedení VPE a člověk může jen tušit, že to nebylo jen tak zadarmo. Ale banka si tento rizikový faktor měla pohlídat.  Více najdete zde v článku: Protikorupční policie zasahuje v České exportní bance

https://www.novinky.cz/krimi/clanek/protikorupcni-policie-zasahuje-v-ceske-exportni-bance-215594

a zde na facebookové stránce bývalého premíéra Babiše: https://www.facebook.com/214827221987263/posts/1624183651051606?sfns=mo

myslím, že dalších slov netřeba.  

-  Když se nakonec zjistilo v roce 2015 a 2016, že ten kotel dodaný rakouskou firmou Andritz nepracuje dobře a Česká exportní banka měla tři zdroje, které ji varovaly, že ten problém je technické řešení kotle, a byli to: turecký investor Adularya a dále pak odborníci pracující na stavbě v kádru VPE, a pak také moje maličkost, tak prostě ČEB / EGAP měli jako největší věřitelé generálního dodavatele - podniku VPE, toho času již v insolvenci, donutit vedením VPE, aby kotel reklamovalo u firmy Andritz. A tuto reklamaci vědomě ani vedení VPE a ani ČEB a ani EGAP u firmy Andritz neuplatnili, a to já vidím jako velice podezřelé. Já za sebe mohu vyjádřit jen pocit, že tu opět cítím pach špinavých peněz. A nebylo by to poprvé, kdy by se platilo do kapes v bankovní sféře, já totiž vím, kolik musel zaplatit turecký investor v roce 2010 za to, že mu byl schválen úvěr na České exportní bance, a byla to pěkně kulatá sumička. Ale o tuto informaci zde v této republice nikdo nestál.  

     Ve shrnutí k tomuto bodu, kdo koho okradl, zda Erdogan Českou exportní banku, anebo Česká exportní banka Erdogana, musím striktně oponovat závěrům článku v Nordic Monitor, a tvrdím, že tu autor zkrátka vyrobil z viníka oběť a obráceně.

    Na potvrzení mého závěru o roli ČEB v tomto přehazování viny z jedné strany na druhou musím dodat, že od března 2017 ví Česká exportní banka, že celý ten humbuk kolem vysokého obsahu chloru v uhlí jako veřejně šířeného důvodu pro problémy s funkčností kotle, byla jen jedna velká blamáž ze strany vedení VPE. A pak tento závěr o jednom velkém podvodu ještě dále potvrdila expertní zpráva ŠKODA Praha z listopadu 2017, kde již pak nebylo nejmenších pochyb, že technický stav kotle, že je hlavním důvodem pro opakující se zalepování kotle popílkem.

   Od tohoto data – listopad 2017 věděli všichni na státních orgánech v ČR, to je Česká exportní banka a EGAP a všechna česká ministerstva, že celý ten problém padá na českou stranu, a že se tedy očekává, že by s iniciativou, jak situaci řešit, že by měla přijít česká strana, respektive ČEB a EGAP. A za toto období, kdy ze zprávy ŠKODA Praha bylo možno vyčíst písemné stvrzení toho, kde jsou ty chyby způsobující špatnou funkčnost kotle, až do vlastního prodeje té tzv. zajištěné pohledávky v únoru 2022 uběhlo téměř 5 let, a český stát za tuto dobu s žádným průlomovým návrhem na TMSF nepřišel, i když si musel být vědom, že je míček na jeho straně.

    Turecký držitel 100% akcií elektrárny - fond TMSF mnohokrát nabídl ČEB, aby si tuto elektrárnu převzala, a to již krátce poté, kdy byla elektrárna znárodněna (k tomu došlo v roce 2016), ale proč by si měla dělat ČEB starostí s nějakou elektrárnou? Jestli odmažeme ze státního rozpočtu 100 milionů EUR anebo třeba 200 milionů EUR, to je přece bankovní sféře úplně jedno „ono se nám to dobře hoduje, když nám lidi půjčujou“, jak to zaznělo ve scéně s polním kurátem Katze. Parlament jim tyto dotace na pokrytí ztrát banky bez problému schválí, vždyť se přece hrabou peníze primárně do stranických pokladen v podobných krizových situacích. Kdyby se dala elektrárna přenést, tak by se tu snad hodilo i ono Palivcovo, „mouchy na ni po dobu 5 let sra.., tak jsem tu elektrárnu dal na půdu“.  

      A tak se ČEB zbavila starostí s elektrárnou a prodala si jen tu svoji pohledávku za dluhem Adularye vůči ČEB, a to za cca 80 milionů EUR, a že na tom tento český stát tratí 14 miliard korun? Vždyť to je muška jenom zlatá. Mimoto je třeba uznat, že se Turci o tuto elektrárnu po dobu 6 let starali, měli tam svoje lidi na elektrárně, kteří provedli občas i nějaký ten údržbářský úkon, tak co jim mohu vytknout? Dnes si to chtějí turecké státní orgány nechat samozřejmě od nového majitele zaplatit ty roky výdajů bez jakýchkoliv příjmů.     

    Jak jsem zmínil výše, mezi ty, co varovali ČEB, že ten důvod špatné funkčnosti kotle není uhlí, ale technické řešení kotle, mohu zařadit i já sebe, stačilo by jen vytáhnout moji starou korespondenci na ČEB z té doby roku 2016 a 2017. Takže jasně řečeno, turecký investor si objednal fungující dva bloky elektrárny a zaplatil je z úvěru od ČEB, a ten úvěr měl ten turecký investor začít splácet z příjmů z prodeje elektrické energie, a tím, že mu česká strana dodala špatně funkční elektrárnu, která žádnou energii k prodeji nebyla schopna vyrobit, tak jakou vinu na tom nese Erdogan a nebo další Turci? Přece žádnou.

    Problémem byly špatně funkční kotle dodané od firmy Andritz, na tomto jediném možném závěru se snad už jednou provždy můžeme shodnout s ČEB a EGAP, že tyto kotle nebyly schopny dlouhodobějšího provozu, a že kvůli těmto rakouským kotlům přece tento projekt zkrachoval. Já bych mohl doložit i korespondenci, kterou zasílal turecký investor na Českou exportní banku, kde ji informuje, že ten kotel je neadekvátně navržen a ta korespondence z Adularye na ČEB je již z června 2016.  

    Pokud tu pan Abdullah v tom svém článku mluví o korupci na straně Erdogana, tak ta korupce tam bezesporu byla, ale já ji vidím na opačné straně. Copak je pochopitelné, že když se u generálního dodavatele elektrárny VPE a u českých bankovních orgánů vědělo, že kotel špatně pracuje a vědělo se to ještě v době platnosti záruk rakouského dodavatele kotlů a nikdo nenapsal žádný reklamační dopis na firmu Andritz, copak to se dá pochopit jinak, než že za to někdo něco dostal? Vždyť ten odhad nákladů na opravu obou rakouských kotlů počítá s dodatečnými výdaji 50 milionů EUR, a tyto peníze někdo Andritzi odpustil. A odpustil mu je samozřejmě s vědomím, že ty peníze za tu rakouskou firmu zaplatí český daňový poplatník.

    Musím také namítat k popisu různých intrik v tomto článku, jak se chtěl Erdogan údajně zmocnit majetku firmy Naksan a dát ho svým kamarádíčkům, tedy namítám proti této formulaci, pokud se týká elektrárny Adularya, že první, co vláda Turecka udělala, když v roce 2016 tu elektrárnu znárodnila, tak ji hned nabídla České exportní bance s tím, že „vezměte si tu elektrárnu a škrtneme ty dluhy vůči ČEB“ a tím škrtnutím dluhů se samozřejmě myslelo i sejmutí zástavy za splacení úvěru ze sesterské firmy Adularya - firmy Naksan Plastik, o které v článku pan Abdullah mluví. Takže Česká exportní banka mohla tuto elektrárnu převést na sebe a prodat si ji sama podle vlastního uvážení, a mohlo se takto vyhnout řadě dalších problémů s uvolňováním zástavy za Naksan Plastik v pozdějších letech a prodeje dluhu vůči firmě Adularya atd.  

   O tomto prodeji dluhů Adularye vůči ČEB pan Abdullah v článku mluví, já sice neznám přesné znění úvěrové smlouvy mezi ČEB a Adularyí, jak se postupuje v situaci, kdy firma Adularya si objednala u českého partnera funkční elektrárnu, a pak jí byla dodána nefunkční elektrárna českou stranou, takže nevím, jak měla být právnicky řešena situace, kdy elektrárna nebyla nikdy převzata Adularyí, poněvadž nesplňovala nikdy podmínky pro převzetí: Mělo v takovýchto případech dojít k povinnosti splácení dluhu na straně Adularye a nebo nemělo? To je oříšek pro právníky. Určitě tam ale muselo být opatření v úvěrové smlouvě, že když dlužník nesplácí, že ČEB má právo si převzít tuto elektrárnu, takže návrh turecké strany učiněný již v roce 2016, aby si ČEB tuto elektrárnu převzala, byla ta nejrozumnější cesta, jak ten problém řešit.

    Znovu opakuji, Česká exportní banka musela ne dlouhou dobu poté, co se objevilo první zatavení kotle popílkem, vědět, že ta chyba, proč ten blok nejde provozovat, že je na straně českého dodavatele. To byl podvod ze strany České exportní banky, a to panu Abdullahovi také odpoví na jeho otázku nastolenou v jeho článku, proč nikdy nežalovala Česká exportní banka turecký spořící fond TMSF. Vždyť je tady od listopadu 2017 k disposici expertní zpráva, která zcela jasně ukazuje, kdo je vinen za nedokončení tohoto díla. Tak jak mohla ČEB žalovat něco takového k soudu, když by si soud mohl vyžádat tuto expertní zprávu od České exportní banky a tam bude jasně řečeno, že vina je na straně českého dodavatele elektrárny, a že ČEB věděla dobře, co je důvodem neprovozuschopnosti této elektrárny. To je také odpověď na otázku pana Abdullaha, proč nikdy ČEB nežalovala TMSF.   

    Je také třeba pochopit fakt, že v České republice nikdo nechce otevírat žádné soudní procesy ani vyšetřování tohoto případu – viz můj boj s policií a státním zastupitelstvím popsaným v minulém článku, ono by totiž vyšlo na povrch, že za celou tu taškařici kolem nedokončeného projektu elektrárny nese celou vinu rakouská firma Andritz, v tom je celá ta podstata, proč se Česká exportní banka chová tak, jak se chová.

   Já jsem vyvinul dosti značné úsilí, abych přiměl Českou exportní banku žalovat firmu Andritz k mezinárodní arbitráži do Švýcarska, ale nedonutil jsem ji. Andritz je totiž v naší republice těžce hájenou firmou, pravděpodobně si to hájení tato firma něčím vysloužila. Nebylo přece nic jednoduššího, než v době platnosti záruční doby firmy Andritz podat reklamaci a požádat firmu Andritz, aby ten kotel na své náklady opravila, a pak by veškeré ztráty již nesla jen firma Andritz a ten případ se mohl tímto způsobem i dokončit, pokud by firma Andritz dovedla vytáhnout z kapsy 50 milionů EUR na opravu těch svých dvou vadných kotlů. Ale našla se přece pro firmu Andritz jiná, pro ni levnější cesta.

 V článku pana Abdullaha mě zaujala jedna pasáž, cituji:

    I když ČEB přišla o peníze, přesto se nakonec zdála potěšena odstraněním úvěru v selhání splácení ze své rozvahy. Generální ředitel banky Daniel Krumpolc ve své předmluvě ke zprávě auditora za rok 2021 uvedl: "ČEB se podařilo dosáhnout 90% snížení vysoce rizikových pohledávek v roce 2021 ve srovnání s rokem 2015. Úspěšný prodej pohledávky za společností Adularya Enerji Elektrik A.S. na začátku roku 2022 konečně uzavřel případ nedokončeného projektu hnědouhelné elektrárny v Turecku a snížil podíl vysoce rizikových pohledávek banky pod 5 procent."

    Můj komentář zde je, že celkové náklady projektu byly 16 miliard korun a podařilo se dostat zpět 2 miliardy korun, ten zbytek byl EGAPU nadotován ze státního rozpočtu a pan generální ředitel ČEB byl potěšen, že se mu podařilo snížit vysoce rizikové pohledávky tím, že je zaplatil český daňový poplatník na případu Adularye v jejich 88% hodnotě? A prodej za 2 miliardy korun opravdu považuje generální ředitel ČEB za úspěšný? To nafutrování EGAPU o prohospodařené peníze na projektu Adularya schvaluje tzv. rozpočtový výbor parlamentu, takže se můžete podívat na stánkách Parlamentu, jaké má složení ten rozpočtový výbor a najdete i na webu zápisy z tohoto rozpočtového výboru, kdy jakou dotaci EGAPU tento výbor schválil. Myslíte, že se tam nějaký poslanec ozve proti této dotaci na pokrytí prokorupčeného projektu Adularya? Ale vůbec ne.

        Musím říci na závěr, že pan Abdullah obviňuje Erdogana ze všech možných hříchů světa, a já jsem se snažil tu ukázat, že ať se na tento případ podívám z kterékoliv strany, tak já tam nevidím žádnou vinu tureckého stát a natož Erdogana. Turecká firma Adularya si objednala od českého generálního dodavatele dodávku elektrárny na klíč s tím, že po dostavění díla bude turecký investor splácet úvěr z prodeje elektrické energie, elektrárna se sice téměř dokončila, alespoň první blok bylo již možno považovat za hotový, ale ten blok nebylo možno provozovat, protože se nám kotel neustále zalepoval spečeným popílkem. V době, kdy bylo nutno donutit firmu Andritz, aby po sobě opravila vadné kotle, tak se vyvinulo velké úsilí u vedení VPE i u českého státu, aby se tak nestalo. To je pointa tohoto smutného příběhu.  Nevím, jestli tento můj článek bude někdy pan Abdullah číst, ale já mu na tento článek snad i pošlu i s překladem do Angličtiny, je vždy na škodu, když se věc politizuje a nehledají se objektivní argumenty. Poslední větu, ten projekt skončil fatálním kolapsem, a důvodem na prvním a na druhém a na třetím místě byly jen a jen korupce široce zakořeněná v této české společnosti.    

Miroslav Kelnar