Jak snížit důsledky války pro ČR – strategie obleženého státu

Úvod
Česká republika není energeticky bezmocná země. Ve skutečnosti má v domácích zdrojích energie ekvivalent téměř deseti miliard barelů ropy.
Současná geopolitická situace, zejména konflikty na Blízkém východě, ohrožuje dovoz ropy, plynu a některých surovin do České republiky. Jako stát bez přímého přístupu k moři jsme zranitelní, pokud nedojde k rychlé adaptaci energetické a průmyslové strategie.
V rámci ústavou vymezeného nouzového režimu má Česká republika právo chránit svou kritickou infrastrukturu a soběstačnost státu. To znamená, že opatření nezbytná k zajištění základních potřeb obyvatel a průmyslové páteře mohou být přijata i v případě, že jsou v rozporu s některými environmentálními regulacemi EU. Cílem je ochrana života občanů a stability státu, nikoli konflikt s evropskými institucemi.

Energetická bezpečnost ČR ve vnitrozemí
Energetická bezpečnost vnitrozemského státu, jako je Česká republika, má několik specifických slabin. Právě kombinace války na Ukrajině, změny evropského energetického systému a závislosti na dovozu vytváří novou strategickou situaci. 
Vnitrozemský stát nemá přímý přístup k námořním terminálům pro:
    • ropu
    • LNG (zkapalněný plyn)
    • uhlovodíky obecně
Proto je Česká republika závislá na tranzitu přes sousední státy.
Historicky to řešily dva hlavní ropovody:
    • Družba – z Ruska přes Ukrajinu a Slovensko
    • IKL – napojený na Transalpine Pipeline z italského přístavu Terst
Plyn historicky přicházel přes:
    • plynovod Bratrství z Ruska
    • tranzitní soustavu přes Slovensko
Po začátku ruské invaze na Ukrajinu 2022 se energetická mapa Evropy zásadně změnila.
ČR dnes odebírá plyn nepřímo z LNG terminálů:
    • Eemshaven LNG Terminal v Nizozemsku
    • LNG Terminal Krk v Chorvatsku
To znamená dlouhý tranzit přes několik států.
Ropa
Dříve tekla ropovodem Družba, ale vláda plánuje úplné nahrazení přes TAL + IKL.
Dnes do ČR přichází hlavně přes:
    • Transalpine Pipeline
    • IKL
a zpracovává se v rafineriích společnosti:
    • ORLEN Unipetrol
hlavně v:
    • Litvínově
    • Kralupech nad Vltavou.
Problém: kapacita TAL je omezená a závisí na stabilitě Středomoří.
Skutečné slabiny energetické bezpečnosti ČR tak dnes stojí na třech kritických uzlech:
    • Terst - pokud by byl narušen provoz přístavu Terst, přestane téct ropa.
        Rizika:
    • geopolitická nestabilita
    • sabotáže
    • blokáda námořní dopravy

Plyn i elektřina také přichází přes Německo.
To znamená:
    • závislost na německé energetické politice
    • potenciální exportní omezení

Elektrická síť
ČR má silnou síť, ale zároveň je propojena s evropským systémem ENTSO-E.
Provozovatelem je ČEPS
Nejcitlivější body jsou:
    • velké transformovny
    • synchronizační uzly evropské sítě ENTSO-E
To sice znamená stabilitu v normálních časech, ale také rychlé šíření poruch. Velká porucha v síti ENTSO-E by mohla během minut zasáhnout několik států.

Navzdory mediálnímu obrazu má Česká republika několik zásadních výhod.
Dva jaderné zdroje: Temelín a Dukovany, pokrývají asi 35–40 % elektřiny.
Velké zásobníky plynu např. zásobník plynu Dolní Bojanovice jehož kapacita pokrývá několik měsíců spotřeby.
Silnou elektrickou přenosovou soustavu.

Energetickou páteř státu tvoří:
    • Jaderné elektrárny Temelín a Dukovany – stabilní a vysokohustotní zdroj elektřiny, možnost modulárních reaktorů pro krizové lokality.
    • Uhelné elektrárny – krizová páteř; uhlí je současně surovinou pro Fischer-Tropschův proces a výrobu syntetických paliv.
    • Hydroelektrárny na Vltavě a na Labi, přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně a Štěchovice
    • Fotovoltaika a malé větrné parky – doplněk pro lokální spotřebu a nabíjení baterií.
    • Distribuce energie – modulární systémy a lokální akumulace (baterie, vodík, chemické zásoby).

Co by znamenala energetická válka pro ČR
Reálný scénář by nevypadal jako bombardování elektráren.
Spíše by šlo o kombinaci:
    • kybernetických útoků
    • sabotáží infrastruktury
    • útoků dronů na transformovny.
Nejslabším článkem jsou velké transformátory, které mají dlouhou výrobní dobu – někdy až 12–24 měsíců. Dříve se transformátory vyráběly v ČKD Praha závod Elektrotechnika v Praze 9-Vysočany, ten již neexistuje.

Pro Českou republika tedy není hlavní otázkou:
„Kolik máme energie?“
ale spíše:
„Jak odolná je naše infrastruktura vůči hybridní válce?“
To je téma, které v české debatě téměř neexistuje.
Energetická bezpečnost se dnes neřeší jen ropovody a plynovody.
Stejně důležitá je schopnost státu chránit vlastní infrastrukturu před elektronickou, kybernetickou a dronovou válkou.
Pro vnitrozemský stát, jakým je Česká republika, může být právě tato schopnost rozhodujícím faktorem národní bezpečnosti.

Uhlí – návrat, ale v jiné podobě
Myšlenka obnovit těžbu uhlí není úplně mimo realitu, ale spíše ve formě dočasného stabilizačního zdroje.
Historicky bylo uhlí základ české energetiky a dnes stále existují velké zdroje, např.:
    • Severočeská hnědouhelná pánev
    • Elektrárna Počerady
    • Elektrárna Tušimice
Možný kompromis:
    • udržet část uhelných elektráren jako strategickou rezervu
    • využít uhlí pro chemické procesy (gasifikace).
Uhlí je totiž nejen palivo, ale chemická surovina.

Gasifikace uhlí (náhrada zemního plynu)
To, co jsme dříve nazývali svítiplyn, je v moderní podobě syntézní plyn (syngas).
Historicky se svítiplyn používal v evropských městech až do 60. let minulého století.
Princip:
    • uhlí + pára + kyslík
    • vzniká směs CO + H2
Tato technologie se dnes používá v některých průmyslových procesech.
Výhoda:
    • lze z něj vyrábět
        - syntetický plyn
        - metanol
        - vodík
        - kapalná paliva.

Náhradu plynu a paliv lze učinit vybudováním závodů
    • Fischer-Tropschův syntetický benzín a nafta – modernizace podle Jihoafrické republiky: vyšší výtěžnost, kompatibilní s moderními spalovacími motory, využití pro krizovou dopravu a průmyslové stroje.
    • Dřevoplyn a bio-plyn – z biomasy, slámy, odpadů; pro lokální kogeneraci a krizovou dopravu.
    • Strategické zásoby paliva – ropa jen pro chemii a hnojiva, pelety a dřevo pro krizové vytápění.

Diskuse o energetické bezpečnosti se v Evropě v posledních letech soustřeďuje především na občasné zdroje, dovoz zkapalněného plynu a rozvoj jaderné energetiky. Existuje však ještě jedna technologie, která hrála v minulosti významnou roli a která se v některých státech znovu vrací do strategických plánů – výroba syntetických paliv z uhlí.
Princip:
Nejprve je uhlí zplyněno při vysoké teplotě za přístupu kyslíku a vodní páry.
Vznikne směs plynů:
    • CO (oxid uhelnatý)
    • H2 (vodík)
V dalším kroku se tento syntézní plyn - syngaz - chemicky přeměňuje na kapalné uhlovodíky právě pomocí Fischer-Tropschovy syntézy. Syngas se vede přes katalyzátor (železo nebo kobalt).
Za vyšší teploty a tlaku se molekuly spojí do uhlovodíků. Výsledkem jsou látky velmi podobné ropným produktům, které lze dále zpracovat na:
    • parafiny
    • nafta
    • benzín
    • vosky.
Vzniklá směs se musí:
    • krakovat
    • destilovat
    • upravit jako běžná ropa.
Výsledkem jsou produkty velmi podobné ropným palivům.
Ty lze dále zpracovat na:
    • benzín
    • motorovou naftu
    • letecký petrolej
    • chemické suroviny.
Paradoxně je syntetický benzin velmi kvalitní.
Výhody:
    • téměř žádná síra
    • velmi čisté spalování
    • vysoké oktanové číslo.
Proto se dnes syntetická paliva zvažují i pro:
    • letectví
    • závodní motory.
Použitelnost v moderních autech
Ano, syntetická paliva jsou použitelná.
Existují tytoi možnosti:
Přímé použití
Po úpravě může být benzín prakticky totožný s ropným.
Směsi
Nejčastější je míchání:
    • syntetického benzinu
    • klasického benzinu.
Například:
10–30 % syntetického paliva.
Speciální paliva
Některé syntetické frakce jsou velmi vhodné pro:
    • letecké turbíny
    • dieselové motory.
Nevýhody:
    • vysoké investiční náklady
    • velká energetická náročnost
    • vysoké emise CO2.
Proto by to v EU bylo možné jen při změně emisní politiky.

Pro vnitrozemský stát, jakým je Česká republika, může mít tato technologie mimořádný význam. Umožňuje totiž vyrábět kapalná paliva pro dopravu z domácích surovin a výrazně tak snížit závislost na dovozu ropy.
Technologie vznikla v Německu ve 20. letech. Celková účinnost procesu bývá přibližně 40–55 %. Část energie se ztratí ve formě tepla.
Moderní technologie dosahují poměrně vysoké účinnosti. Z jedné tuny uhlí lze vyrobit přibližně 1,5 až 2 barely kapalných paliv. Pro orientační výpočty lze použít průměrnou hodnotu 1,7 barelu na tunu uhlí.

Historické zkušenosti
Technologie syntetických paliv byla ve velkém využívána zejména v Německu během druhé světové války, kdy bylo Německo odříznuto od dovozu ropy. Významnou roli tehdy hrála i výroba syntetických paliv v severních Čechách, například v oblasti dnešního Litvínova.
Později byla technologie výrazně zdokonalena v Jihoafrické republice. Společnost Sasol zde vybudovala rozsáhlý systém výroby syntetických paliv z uhlí.
Největší komplex se nachází ve městě Secunda a produkuje přibližně 150 tisíc barelů paliv denně, což pokrývá zhruba třetinu spotřeby pohonných hmot v Jihoafrické republice.
Tyto zkušenosti ukazují, že výroba syntetických paliv může fungovat dlouhodobě a ve velkém průmyslovém měřítku.

Energetický potenciál českého uhlí
Česká republika disponuje stále poměrně významnými zásobami uhlí. Celkové zásoby se odhadují přibližně na:
    • 3 miliardy tun hnědého uhlí
    • 0,8 miliardy tun černého uhlí.
Celkem tedy asi 3,8 miliardy tun uhlí.
Energetický obsah uhlí lze přepočítat na ekvivalent ropy. Průměrná tuna uhlí obsahuje přibližně 15 gigajoulů energie, zatímco jeden barel ropy obsahuje asi 6,1 gigajoulů.
Z toho vyplývá, že jedna tuna uhlí odpovídá přibližně 2,5 barelu ropy.
Celkové české zásoby uhlí tedy představují energetický ekvivalent přibližně 9,5 miliardy barelů ropy.
Pro srovnání – roční spotřeba ropy v České republice odpovídá přibližně 50 milionům barelů ročně.
Pokud by tedy byla tato energie využita pro výrobu kapalných paliv, odpovídalo by to zhruba 150 letům současné spotřeby ropy.

Kolik uhlí by bylo potřeba
Roční spotřeba benzínu a motorové nafty v České republice činí přibližně 8 miliard litrů.
To odpovídá zhruba 50 milionům barelů paliv ročně.
Pokud z jedné tuny uhlí získáme průměrně 1,7 barelu paliva, znamená to, že k pokrytí celé spotřeby by bylo zapotřebí přibližně:
29 milionů tun uhlí ročně.
Pro srovnání – ještě před několika lety se v České republice těžilo více než 40 milionů tun hnědého uhlí ročně.
Teoreticky by tedy bylo možné celou českou spotřebu pohonných hmot pokrýt výrobou z uhlí.

Spotřeba vody
Výroba syntetických paliv je poměrně náročná na vodu, která se používá při zplyňování uhlí a při chemických reakcích.
Na jeden barel paliva je potřeba přibližně 5 až 7 barelů vody.
Při výrobě 50 milionů barelů paliva ročně by tedy byla potřeba asi 300 milionů barelů vody, což odpovídá přibližně 47 milionům kubických metrů vody ročně.
Pro srovnání – roční průtok řekou Vltava u Prahy činí asi 5 miliard kubických metrů vody ročně.
Spotřeba vody pro výrobu syntetických paliv by tedy představovala přibližně jedno procento průtoku této řeky.

Spotřeba elektřiny
Výroba syntetických paliv vyžaduje také značné množství elektřiny.
Moderní technologie potřebují přibližně 0,3 až 0,5 MWh elektřiny na jeden barel paliva.
Při výrobě 50 milionů barelů ročně by to znamenalo spotřebu přibližně 20 TWh elektřiny ročně.
Celková roční výroba elektřiny v České republice činí přibližně 80 TWh.
Výroba syntetických paliv by tedy vyžadovala asi čtvrtinu současné produkce elektřiny.
Tato elektřina by však mohla být vyráběna přímo v areálech průmyslových závodů nebo v jejich bezprostřední blízkosti.

Možné lokality pro výrobu
Nejlogičtější lokalitou pro výrobu syntetických paliv by bylo severočeské průmyslové pásmo.
Velmi vhodná je zejména oblast města Litvínov, kde se nachází rozsáhlý petrochemický komplex společnosti Orlen Unipetrol.
Výhodou této lokality je:
    • blízkost uhelných dolů
    • existující chemická infrastruktura
    • napojení na železnici a energetickou síť
    • dostupnost kvalifikované pracovní síly.
Další vhodnou lokalitou by mohlo být Sokolovsko v okolí města Sokolov, kde působí společnost Sokolovská uhelná.
Takové projekty by mohly zároveň pomoci udržet zaměstnanost v regionech, které jsou dnes silně závislé na těžbě uhlí.

Cena syntetických paliv
Cena výroby syntetických paliv závisí především na ceně uhlí, elektřiny a investičních nákladech.
Při současných technologických parametrech lze odhadnout, že výrobní cena syntetického benzínu nebo nafty by se mohla pohybovat přibližně mezi 0,9 až 1,2 USD za litr, pokud by nebyly uplatňovány emisní povolenky.
To odpovídá přibližně 25 až 35 Kč za litr na čerpací stanici.
Pokud by však byla uplatněna současná evropská cena emisních povolenek, která se pohybuje kolem 90 eur za tunu CO2, byla by cena vyšší přibližně o 15 až 20 Kč na litr.
V takovém případě by syntetická paliva byla ekonomicky obtížně konkurenceschopná.

Technologie syntetických paliv není reliktem minulosti. Ve skutečnosti jde o jednu z mála energetických technologií, která umožňuje vnitrozemskému státu vyrábět pohonné hmoty z vlastních zdrojů. V době geopolitických krizí tak může představovat klíčový nástroj energetické a průmyslové suverenity.

Ještě pár čísel
Cena syngasu z uhlí
Syngas vzniká zplyňováním uhlí (CO + H2).
Cena závisí hlavně na:
    • ceně uhlí
    • investici do zplyňovacího zařízení
    • čištění plynu
Pro orientaci lze vycházet z energetické ceny uhlí a účinnosti zplyňování.
Energetický přepočet
    • 1 000 m3 syngasu → 10–12 MWh energie
    • účinnost zplyňování uhlí přibližně 65–75 %

Odhad bez emisních povolenek
položka                     USD / 1000 m3
uhlí                          35–45
provoz + údržba       25–35
odpisy technologie    30–40
Celkem                    90–120 USD / 1000 m3 syngasu
To odpovídá energetické ceně asi 8–11 USD / GJ, což odpovídá studiím zplynování uhlí.

Odhad s emisními povolenkami EU
Zplyňování uhlí produkuje přibližně:
    • 2,5–3 t CO2 na 1000 m3 syngasu
Cena povolenky EU ETS (typicky 80–100 USD/t).
Dodatečný náklad     200–300 USD / 1000 m3
Výsledek
scénář                     cena
bez povolenek         90–120 USD / 1000 m3
s povolenkami EU    290–420 USD / 1000 m3
To je mimochodem důvod, proč se projekty CTL v EU prakticky nestaví.

Cena benzinu a nafty z uhlí (Fischer-Tropsch)
Moderní závody (např. v Jižní Africe – SASOL) produkují paliva z uhlí pomocí Fischer-Tropschovy syntézy.
Typická ekonomika:
    • 1 tuna uhlí vygeneruje cca 2,5 barelu paliva 
    • výrobní náklady paliva mohou být 40–45 € za barel bez ceny uhlí 
Pokud uhlí stojí asi 100 USD/t, přidává to asi 40 USD/barel .

Výrobní cena paliva (rafinerie)
scénář                            USD / barel
levné uhlí (20 USD/t)       30–35
běžné uhlí (100 USD/t)    70–85
To odpovídá cca:
    • 0,25–0,45 USD/l výroba paliva

Odhad ceny na čerpací stanici
Je nutné přidat:
    • rafinaci a distribuci
    • marži
    • spotřební daň
Bez emisních povolenek
položka                                      USD/litr
výroba FT paliva                         0.35–0.50
distribuce + rafinace                   0.15–0.20
marže                                        0.10–0.15
prodejní cena                             0.60–0,85 USD/litr

S emisními povolenkami
Při cca 2,8-3,2 t CO2  na barel:
    • emisní náklad  240–300 USD/barel
To znamená:          +1.50–1.90 USD/litr

Výsledná cena
scénář                                      USD/litr
bez povolenek                           0.6–0.9 USD/l
s emisními povolenkami EU        2.1–2.7 USD/l

Technologicky:
    • uhlí → syngas → Fischer-Tropsch → benzín/nafta
    • je ekonomicky životaschopné při ceně ropy nad cca 80–100 USD/barel 
Politicky:
    • emisní povolenky EU zdražují syntetická paliva z uhlí asi 3–4×

Tato čísla byla vygenerována AI s ujištěním, že nejde o halucinaci zdrojů a že je jimi jistá, i s nabídkou písemných podkladů ze kterých čerpala.

Bez emisních povolenek by bylo možné vyrábět syntetický benzin a naftu z uhlí za přibližně 0,6–0,9 USD za litr. Zavedení emisních povolenek však zvyšuje cenu na více než 2,1 USD za litr, čímž prakticky znemožňuje využití této technologie v Evropské unii.

Technický odhad, kolik syntetických paliv by bylo možné vyrábět z českého uhlí pomocí modernizovaného Fischer–Tropsch procesu, podobně jako to dělá jihoafrická společnost Sasol. Čísla jsou orientační, ale opírají se o známé parametry CTL (coal-to-liquids).

Potenciál výroby syntetických paliv z uhlí v ČR
Kolik uhlí má ČR k dispozici
Přibližné využitelné zásoby:
    • hnědé uhlí: ~3 miliardy tun
    • černé uhlí (zbytky): ~0,8 miliardy tun
Reálně využitelná část pro energetiku a chemii 2–3 miliardy tun

Přepočet uhlí na syntetická paliva
Moderní CTL technologie:
    • 1 tuna uhlí ~ 2 až 2,5 barelu paliva
    • 1 barel = 159 litrů
Proto:
1 t uhlí ~ 320–400 litrů paliva

Teoretická výroba paliv v ČR
Pokud by se ročně použilo:
10 milionů tun uhlí
výroba:
    • 3,2 – 4 miliardy litrů paliva ročně

Srovnání se spotřebou paliv v ČR
Roční spotřeba:
    • benzín: ~2 miliardy litrů
    • nafta:   ~6 miliard litrů
Celkem      ~ 8 miliard litrů ročně

Použití 10 mil. tun uhlí ročně by pokrylo 40–50 % české spotřeby pohonných hmot

Kolik továren by bylo potřeba
Pro srovnání:
Největší CTL komplex světa Secunda produkuje přibližně:
    • 160 000 barelů paliv denně
    • asi 9 miliard litrů ročně
To je přibližně celá spotřeba paliv v ČR.

V ČR by stačily 2–3 střední CTL závody
každý:         30 000–50 000 barelů denně
produkce:    3–5 miliard litrů paliv ročně

Takový systém by potřeboval 8–12 milionů tun uhlí ročně
Pro srovnání:
ČR ještě před pár lety těžila:
    • 35–40 milionů tun ročně

Jak dlouho by vydržely zásoby
Pokud by se používalo:
    • 10 mil. tun uhlí ročně
pak:
    • 2 miliardy tun zásob = 200 let výroby

Česká republika by tedy při využití přibližně deseti milionů tun uhlí ročně dokázala vyrábět tři až čtyři miliardy litrů syntetických pohonných hmot. To by pokrylo zhruba polovinu současné domácí spotřeby benzinu a nafty. Technologicky by stačily dva až tři závody podobné jihoafrickým komplexům společnosti Sasol. Při současných zásobách uhlí by taková výroba mohla fungovat déle než dvě století.

Kolik stojí závod na syntetická paliva
Moderní závody typu Fischer–Tropsch process (CTL – coal-to-liquids) jsou technologicky složité:
    • zplyňování uhlí
    • čištění syngasu
    • syntéza uhlovodíků
    • rafinace paliv
Proto jsou investičně náročné.
Odhad investice
kapacita závodu    produkce paliv    investice
30 000 barelů/den    ~1,7 miliardy l/rok    6–8 miliard USD
50 000 barelů/den    ~2,9 miliardy l/rok    9–11 miliard USD
160 000 barelů/den  ~9 miliard l/rok        20–25 miliard USD
Velký komplex společnosti Sasol v Secunda v JAR patří mezi největší na světě.

Realistický scénář kolik by stačilo pro ČR:
2 závody kapacita 40 000 barelů denně každý
výrobí asi 4–5 miliard litrů paliva ročně
To by pokrylo 50–60 % české spotřeby pohonných hmot.

Celková investice
počet závodů    investice
1 závod                       8–10 miliard USD
2 závody                    16–20 miliard USD
Pro srovnání - výstavba jedné jaderné elektrárny stojí podobně.

Roční hodnota produkce
Předpokládejme prodejní cenu:
    • 1,4 USD/l (bez extrémních daní)
Pak výroba:
4 miliardy litrů ročně = 5,6 miliardy USD tržeb ročně

Náklady provozu typicky:
    • uhlí
    • energie
    • údržba
    • zaměstnanci
celkem: 0,6–0,8 USD/l

Roční zisk (orientační)
položka    hodnota
tržby       5,6 miliardy USD
náklady   3–3,5 miliardy USD
zisk        2–2,5 miliardy USD ročně

Návratnost investice
Pokud závody stojí 18 miliard USD a roční zisk je 2 miliardy USD pak:je návratnost 8–10 let

Výroba syntetických paliv z uhlí má jednu zásadní výhodu, není závislá na:
    • dopravě tankery
    • ropovodech
    • geopolitice Blízkého východu
Proto tuto technologii rozvíjely:
    • Jižní Afrika během ropných embarg
    • Německo během druhé světové války

Výroba syntetických paliv je relativně náročná na vodu.O potřebě vody pro výrobu syntetických paliv jsem již psal. Rovněž o potřebě 20 TWh elektřiny.

Elektřina by se mohla vyrábět přímo v areálu závodů:
    • uhelné elektrárny
    • jaderná energie
    • kogenerace
Například elektrárny:
Elektrárna Počerady nebo Elektrárna Prunéřov mají výkon, který by mohl být využit pro podobné projekty.
Výroba syntetických paliv z uhlí by sice vyžadovala přibližně třicet milionů tun uhlí ročně a asi čtvrtinu současné výroby elektřiny v České republice, avšak technicky by byla zcela realizovatelná v rámci stávající energetické infrastruktury severních Čech.

Odhadněme kolik pracovních míst by takový program syntetických paliv v ČR vytvořil (v dolech, chemii, energetice a logistice).
To číslo je mnohem větší, než si většina lidí představuje – a dobře vysvětluje, proč to Jihoafrická republika podporuje dodnes.

Přímá zaměstnanost v závodech
Zkušenosti z provozů využívajících Fischer–Tropsch process ukazují přibližně tyto počty:
velký závod (30–50 tisíc barelů denně):
    • 2 500 – 3 500 zaměstnanců
Pokud by ČR měla:
2 závody → 5 000 – 7 000 pracovních míst

Zaměstnanost v těžbě uhlí
Výroba syntetických paliv by potřebovala:
    • 8–12 milionů tun uhlí ročně
To znamená obnovu části těžby.
V těžbě uhlí připadá přibližně 1 pracovní místo na 1 500–2 000 tun roční těžby.
Proto 4 000 – 6 000 pracovních míst.

Další pracovní místa vznikají v:
    • údržbě technologií
    • chemické výrobě
    • výrobě katalyzátorů
    • energetice
    • logistice
Odhad 6 000 – 8 000 pracovních míst

Nepřímá zaměstnanost
Průmyslové projekty vytvářejí tzv. multiplikátor zaměstnanosti.
V těžkém průmyslu je běžně, že 1 pracovní místo vytvoří 3–4 navazujících v oblastech dopravy, servisu technologií, stavebnictví, strojírenství,  výzkumu.

Celkový dopad na zvýšení zaměstnannosti
sektor                                    pracovní místa
syntetické rafinerie                 5 000 – 7 000
těžba uhlí                              4 000 – 6 000
chemie a energetika               6 000 – 8 000
celkem přímá zaměstnanost   15 000 – 21 000 lidí
Po započtení multiplikátoru    45 000 – 70 000 pracovních míst

Regionální dopad
Program syntetických paliv by nejvíce pomohl regionům:
    • Most
    • Sokolov
    • Karviná
tedy oblastem postiženým útlumem těžby uhlí.
Mostecko – Litvínov (nejlogičtější lokalita)
Klíčové výhody:
    • blízkost velkých zásob hnědého uhlí
    • existující chemický průmysl
    • infrastruktura rafinerie
Nejdůležitější průmyslový bod:
Litvínov
Zde se nachází velká rafinerie společnosti
Orlen Unipetrol.
Výhody lokality:
    • chemické know-how
    • potrubní infrastruktura
    • železnice a silniční napojení
    • dostatek průmyslové pracovní síly
Proto by zde mohl vzniknout první český závod CTL.
Druhá logická lokalita Sokolov
Výhody:
    • těžba uhlí společností Sokolovská uhelná
    • dlouhá tradice energetiky
    • relativně volné průmyslové plochy
Nevýhoda:
    • menší chemická infrastruktura než v Litvínově.
Výhodou by ale bylo zachování zaměstnanosti v regionu po útlumu těžby.
Třetí možná lokalita Ostravsko – Karvinsko, historická průmyslová oblast: Karviná
Výhody:
    • zkušenosti s těžkým průmyslem
    • dobrá dopravní infrastruktura
    • silná energetická síť
Nevýhody:
    • útlum těžby černého uhlí
    • nutnost dovážet část suroviny.
Všechny tři regiony mají:
    • existující energetickou infrastrukturu
    • železniční dopravu
    • chemický průmysl
    • pracovní sílu se zkušeností v těžkém průmyslu.
To znamená, že by nebylo nutné budovat celý systém od nuly.

Realistický scénář pro ČR by mohl být:
závod 1      Litvínov / Mostecko
kapacita:   40–50 tisíc barelů denně
závod 2      Sokolovsko
kapacita:   30–40 tisíc barelů denně

Další průmyslové efekty
Program by vytvořil:
    • výzkum katalyzátorů
    • vývoj zplyňovacích reaktorů
    • výrobu průmyslových turbín
    • technologické firmy
To by posílilo:
    • české strojírenství
    • chemický průmysl
    • energetiku.

Nyní věc, která vás, vážení čtenáři, opravdu zarazí svou velikostí.
Kolik energie vlastně obsahují české zásoby uhlí ve srovnání s ropou.
Když se to přepočítá na ekvivalent barelů ropy, vyjde z toho číslo, které většina lidí vůbec netuší.
Energetický obsah uhlí
Průměrná výhřevnost:
    • hnědé uhlí: 10–12 GJ/t
    • černé uhlí: 24–30 GJ/t
Pro jednoduchý odhad použijme průměr 15 GJ energie na tunu uhlí
Energetický obsah ropy
1 barel ropy obsahuje přibližně  6,1 GJ energie
Přepočet uhlí na ekvivalent ropy
Pokud má 1 tuna uhlí 15 GJ pak odpovídá 2,5 barelu ropy
České zásoby uhlí přibližně:
    • 3 miliardy tun hnědého uhlí
    • 0,8 miliardy tun černého uhlí
Celkem 3,8 miliardy tun uhlí, reálně využitelných 2-3 miliardy tun.
Energetický ekvivalent v ropě 3 miliardy tun × 2,5 barelu = 7,5 miliardy barelů ropy
Roční spotřeba ropy v ČR asi 7 milionů tun ropy
To odpovídá přibližně 50 milionům barelů ročně
Jak dlouho by uhlí vystačilo 7,5 miliardy barelů děleno 50 milionů barelů ročně = 150 let spotřeby ropy

Historie ukazuje, že státy začínají vyrábět syntetická paliva vždy tehdy, když:
    • hrozí blokáda dovozu ropy
    • stát je ve vnitrozemí
    • nebo je vystaven sankcím či embargu Německo během druhé světové války a JAR během ropných embarg v době apartheidu.
Společnost Sasol v JAR vytvořila jeden z největších průmyslových systémů syntetických paliv na světě. Komplex v Secunda:
    • vyrábí asi 150–160 tisíc barelů paliv denně
    • pokrývá přibližně 30 % spotřeby paliv Jihoafrické republiky
Tento systém funguje již více než 40 let.
Čína dnes buduje několik závodů na výrobu syntetických paliv z uhlí.
Důvod:
    • země má velké zásoby uhlí
    • ale relativně málo ropy
Čína proto používá technologii CTL jako pojistku energetické bezpečnosti.
Také Spojené státy studují syntetická paliva, zejména pro armádu.
Důvody:
    • stabilní palivo pro letectvo
    • snížení závislosti na dovozu
    • využití domácích zdrojů energie
Americká armáda testovala syntetická paliva pro:
    • stíhací letouny
    • bombardéry
    • logistická vozidla.
Proč se tato 100 let stará technologie opět vrací.
Důvody jsou tři:
1. Energetická bezpečnost
Stát není závislý na:
    • dopravě tankery
    • geopolitických krizích
    • blokádách
2. Využití domácích zdrojů
Země mohou využít:
    • uhlí
    • biomasu
    • odpadní uhlík
3. Stabilita průmyslu
Syntetická paliva jsou důležitá pro:
    • dopravu
    • armádu
    • chemický průmysl.

Pro stát bez přístupu k moři, jakým je Česká republika má syntetická výroba paliv zvláštní význam. Pokud by došlo k přerušení dovozu ropy, zůstávají k dispozici:
    • uhlí
    • biomasa
    • elektřina
z nichž lze paliva vyrobit.


Tím končím s náhradou ropy a plynu syntetickými palivy a přecházím na další téma.

Dřevoplyn
To je další zajímavá kapitola.
Vzniká zahříváním dřeva bez přístupu kyslíku.
Vzniká směs:
    • CO
    • H2
    • CH4.
Za druhé světová válka jezdily na dřevoplyn tisíce vozidel.
Používal se například v:
    • Protektorátu Čechy a Morava.
Nevýhody dřevoplynu
Motor měl jen asi:
    • 40–50 % výkonu
Další problémy:
    • velké generátory na autě
    • pomalé startování
    • nutnost stále doplňovat palivo.

Má dnes dřevoplyn smysl?
Pro běžnou dopravu ne.
Ale má určité využití:
    • malé kogenerační jednotky
    • energetika venkova
    • krizové situace.
V některých rozvojových zemích se používá dodnes.

Existuje ještě jedna cesta, která je méně diskutovaná.
Biometan a syntetický metan
Bioplyn lze čistit na biometan, který lze vstřikovat do plynové sítě.
Zdroj:
    • zemědělský odpad
    • komunální odpad
    • čistírenské kaly.
Objem by sice nepokryl celou spotřebu, ale část průmyslu a vytápění ano.

Vodík (reálné i nereálné očekávání)
Vodík je často prezentován jako řešení, ale má problémy:
    • obtížná přeprava, jako prvek s nejmenší atomovou hmotností difunduje mezi póry molekul potrubí ať jsou z jakéhokoliv kovu, plasty navyjímaje. Problémy s utěsněním.
    • nízká energetická hustota
    • drahá výroba.
Reálně může být použit:
    • v chemii
    • v ocelářství.

Zachování průmyslové soběstačnosti
    • Chemický průmysl – hnojiva, léčiva, plasty.
    • Hutnictví a těžký průmysl – lokální výroba kovů a strojů.
    • Know-how a technologie – zachování kritických dovedností pro dlouhodobou soběstačnost.
Když se započítá moderní technologie Fischer–Tropschova procesu, lze z uhlí vyrábět nejen:
    • benzín
    • naftu
ale také:
    • letecký petrolej
    • chemické suroviny
    • syntetické oleje
    • parafíny.
Tyto suroviny poslouží jako chemická základna průmyslu pro výrobu dusíkatých hnojiv, plastů a nesčetných dalších výrobků.

Dalo by se pokračovat ještě dále otázkami mobility, elektrifikace dopravy, trolejbusových systémů, elektromobilů pro městskou rozvážku, domácí připravenosti, čímž by narůstal rozsah tohoto článku nade všechny meze. Cílem tohoto textu bylo ukázat, že Česká republika není energeticky bezmocná, má několik potenciálních zdrojů, kterými může nahradit nejen dočasný, ale i trvalý nedostatek dovozových energií. Problém je spíše politicko-ekonomický (v zaťatosti Evropské komise a zeleného europarlamentu) nežli fyzikální.

Lepší budoucnost přinese až technologický skok
    • Mikrojaderné reaktory – lokální stabilita elektřiny.
    • Vertikální zahrady a hydroponie – efektivní produkce potravin.
    • Syntetická paliva z uhlí a biomasy – snížení závislosti na dovozu.
    • Akumulace energie – baterie, vodík.

a regionální spolupráce se sousedy
    • Slovensko: sdílení plynových zásobníků a elektřiny.
    • Maďarsko: lokální uhlí a syntetická paliva.
    • Překonání EU restrikcí – ochrana kritické infrastruktury a soběstačnosti.
    • Koordinace zásob, logistiky a krizové obrany.

Závěr
Strategie obleženého státu spojuje krátkodobou domácí připravenost, energetický pilíř a průmyslovou soběstačnost. V krizovém režimu má prioritu ochrana kritické infrastruktury a životů občanů nad běžnými environmentálními regulacemi, což umožňuje efektivně řídit lokální výrobu energie, syntetických paliv a zásob kritických surovin.
Kombinace krátkodobých opatření a strategického technologického rozvoje je klíčem k minimalizaci dopadů geopolitických šoků a udržení životní úrovně, průmyslu a soběstačnosti státu.

Opět se omlouvám za nadměrnou délku textu. Ač jsem to nepředpokládal, chtěl-li jsem to polopaticky vysvětlit vyšla z toho tato délka textu.