Jednota či předvolební chaos v ČSSD?

Minimálně navenek se o to současné vedení ČSSD snaží. Ovšem cena, kterou za toto úsilí sociální demokracie vnitrostranicky splácí, je až příliš vysoká. Vytrácí se demokratičnost, hospodárnost a v podstatě i zdravý rozum. Mnoho členů se s politikou i s personálním vedením strany přestalo ztotožňovat a začalo se soustředit na místní záležitosti, které mohou sami ovlivnit. A není se čemu divit. Vedení ČSSD se zavřelo do vlastní politické ulity, která je běžným členům strany nepřístupná a která je imunní vůči jakékoliv stranické opozici.

Předseda Šmarda a místopředseda Petříček ovládli prostřednictvím svých příznivců v řadách Předsednictva ČSSD pražskou kandidátku. Odstavili jasně deklarovanou vůli pražského vedení strany a zcela ji nahradili vlastním návrhem. Dnes, v předvolební kampani, se díky tomu ČSSD v Praze profiluje jako progresivní liberální strana, v zásadě tolerující a v některých bodech dokonce mlčky podporující současnou vládní koalici. Hlavní roli sehrávají mladí sociální demokraté a zelení, jejichž společné nadšení je nebezpečně odtrženo, často z naivity, od národních zájmů, zejména v oblasti bezpečnosti, energetiky, potravinové soběstačnosti i rodinné politiky.

Vzhledem k tom, jakou formou byla pražská kandidátka schválena, je jasné, že takovéto politické směřování současné ČSSD ve skutečnosti nereflektuje celostranickou vůli. Předseda pražské ČSSD, Pavel Jaroš, jehož kandidátka byla zrušena a který se proto rozhodl kandidovat s jiným politickým uskupením, čelí v současné době hrozbě vyloučení ze strany. Ale za co? Za svoji ideovou neloajalitu s předsedou Šmardou a místopředsedou Petříčkem? Za vlastní názor, který jej přiklání k tradičnějšímu sociálně demokratickému proudu?

Snahy o rozložení vnitrostranické opozice zachází dokonce tak daleko, že je některým členům předkládán návrh na rozdělení ČSSD, případně na vznik nové levicově orientované politické strany, v jehož rámci by mělo dojít i k rozdělení stranického majetku. Takovéto tendence existují a musím proto jasně deklarovat, že je považuji za nerozumné a neetické. Všichni členové ČSSD, kteří v dobré víře zaplatili své členské příspěvky, musí mít jistotu, že politická strana, v jejíž základní principy a hodnoty věří, bude zachována. A pokud se ČSSD dostala do bodu, ve kterém je třeba o těchto principech a hodnotách společně pohovořit, nechť se tak stane. Dialog je základním nástrojem svobodné demokracie, který musí být pevnou a nedílnou součástí každé svobodné politické strany. Není v zásadě nic špatného na tom, že se uvnitř jedné politické strany objevují rozdílné přístupy. A rozhodně to není nic překvapivého vzhledem k době, ve které v posledních letech žijeme. Ale není možné, aby se jedna z těchto skupin zabarikádovala v Lidovém domě a nepohodlnou vnitrostranickou opozici řešila vylučováním ze strany. Co když nakonec zjistíme, že současná ČSSD není zase tak liberální, ani tak zelená, jak se nás současné vedení snaží nepřesvědčivě přesvědčit?