To kalné ráno 14. září...

obrazek
14.9.2022 22:21
Byl jsem ještě dítě, když v podobně deštivém dni, jako byl ten dnešní, začala maminka deklamovat to, co se jí vybavilo z dětství: "...To kalné ráno, to si pamatuj, mé dítě...." Po letech si pod dojmem chvíle snadno vzpomněla na to, co si ve 12 letech uložila do paměti ve škole. K jejímu vysvětlení a vzpomínce na "tatíčka Masaryka" jsem teprve později naznal, že se jedná o verše Jaroslava Seiferta.

 

    Jen takové malé zamyšlení.

Dnes doba zrychluje, vše zjednodušuje a ladí do okázale pozitivního hávu. Není nálada na nostalgii.  

Málokdo si vzpomene na masarykovské krédo "nebát se a nekrást", určené pro všechny a tak máme možnost sledovat jeho praktické uplatnění málo. Pokud přece jen ano, platí jen pro vybrané, je kratší, stručnější, údernější, účelně zjednodušené tím, že byla odstraněna negativně znějící předpona ne- a tak lépe slouží dnešním potřebám v podobě kréda: "nebát se krást". Je s podivem, že se úprava zastavila na půli cesty, přece jenom trochu negativismu zůstalo a tak snad se dočkáme i podoby "bát se krást".

    Mělo by nás však v této době více zajímat - volbu prezidenta lze už maličko za horizontem tušit - pro co bychom si Masaryka nejvíce cenili dnes, kdyby kandidoval. Byli bychom stejně nenároční, jako u kandidátů moderní doby [ vzpomeňme jen minulých dvou voleb, kolik lidí v prvním kole dalo hlas tzv. druhé lize a kolik druholigových kandidátů si troufá dnes]?

   Co bychom z Masarykových osobnostních a charakterových rysů ocenili i dnes? Masaryk sám sice ve své době neměl bezvýhradně jen stoupence, příznivce, sympatizanty, podporovatele a následovníky. Leč tento text není o Masarykovi, ale o dnešku. 

  Politika není moje doména, proto volby (zejména přímou volbu prezidenta) chápu z osobního hlediska více jako občanskou než politickou záležitost. Důsledky voleb ovšem každou občanskost vždy nakonec převálcují. Proto také v minulosti na tomto webu jsem se nejednou zamýšlel nad prováděním voleb [ třeba http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/volby-vzkaz-v-lahvi či http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/volby-sos-nejaky-jiny-kod-nebyl].

    Více jsem ovšem prahl po znalosti bariér, které brání volbě toho nejlepšího možného pro dobu klidu, míru, rozvoje ale i pro nečas zvratů, krizí či ohrožení existence státu. A tak jsem se příležitostně rád zamyslel nad některým, mnou preferovaným základním parametrem čelního politika. Neodpustím si sebecitaci. Třeba, když jsem na základě sledování činnosti politiků zjišťoval [ viz http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/prokaucovana-duvera-jen-takovy-povzdech ], jak vývoj situace byl mj. provázen postupným vývojem ztráty důvěry. A reagoval jsem (dávno před válkou na Ukrajině):

"...takové výroky posuzovaného politika jej diskvalifikují předem, pokud by třeba nastala nedejbože válka, či  něco podobně osudného. Končil jsem obvykle řečnickými otázkami: "Kdopak Ti chlapče uvěří, až národ bude opravdu potřebovat skutečného vůdce do nepohody, kdopak Ti uvěří, že myslíš výzvy - k vlastenectví, k obraně republiky a  k sebeobětování se - opravdu vážně, upřímně a říkáš je zodpovědně. Já to nebudu a kdoví, jestli to nebude hodně, hodně dalších lidí s normální pamětí a zdravým rozumem.

    Co potom budeš dělat? Svedeš to na jiné? Nakonec třeba na občany? Nebo utečeš od zodpovědnosti? Už to trénuješ?       Nebo využiješ zákonů a silou moci zákona a silou moci výkonné tzv. "vrchnostenského práva" donutíš občany k vlastenectví podle Tvých představ? Bude se v tom případě střílet dříve než vezmou občané zbraně do ruky na obranu vlasti?..."

Soudil jsem vždy, že "... Vědomí, že konkrétnímu politikovi v dobách míru důvěřuji tak pevně, že dopředu vím, že bych jej bral naprosto vážně i v kritických situacích, je jedním z kritérií, podle kterých posuzuji jeho vhodnost na posty nejvyšší. K dalším kritériím patří jeho schopnost se rychle a správně kdykoliv zorientovat v dané situaci a rychle rozuzlit jakoukoliv situaci nebo třeba praktické umění spojit ty, kteří mohou přispět k řešení situace, dopracovat se k uvážlivému rozhodnutí na základě vyhodnocení podstatných faktorů a vedlejších účinků atd.. Jazyková vybavenost vůči těmto kritériím stojí hodně nízko. Servilní  čtyřjazyčné prohlášení vůči cizím státům či uniím hodnotím výrazně méně než pouhé české "NE" popř. "BUDE TO JINAK".  ]

     Byla-li šance, na sklíčko mikroskopu mých kritérií jsem kladl postupně osobnosti, jež mne zaujaly. Na dvou příkladech popíšu jak jsem dopadl. Postupně, když jsem během další doby sledoval jejich názory, postoje a počínání, obvykle jsem byl (téměř vždy) zklamán. 

Kupříkladu (během volby prezidenta se nabízející) mě zaujal Pavel Fischer , v něhož jsem vkládal nemalé naděje, protože má obrovský přehled, jazykové vybavení, diplomatické schopnosti, je pracovitý a řada dalších pozitiv. Ale neumím si jej kupř.představit, že by dokázal rozuzlit mezní situaci. Kromě toho jsem sledoval [i na jeho stránkách], jak člověk, který nemá očividně problémy v přístupu k médiím, se mimořádně zaktivizuje, jen když je třeba kopnout do současného prezidenta či do Číny (samozřejmě aktivit podobného typu bylo více). Nic proti tomu, pokud by šlo o systémové projevy. Ale k ostatním závažným událostem, k problémům občanů jsem nic zřetelehodného ve formě soustavného působení neocenil. To je podle mě málo na člověka, který se uchází či chce ucházet o post nejvyšší. Je tím vlastně anulováno obrovské množství práce, které je schopen.

Podobně u mne dopadla kupř. Alena Schillerová. Na první dobrou rovněž pracovitá, odborně zdatná, inteligentní žena s velkým přehledem. Jazykové nároky bych v jejím případě nepřeceňoval, protože na rozdíl od jiných jsem jí připisoval schopnost dalšího růstu a zrání. Opět po počátečním skvělém startu, kdy i složité lavírování v prostředí ANO dokázala zvládat tak, že si nezadala, mě pro případnou roli prezidenta, nijak neoslnila. Ovšemže se časem ukázalo, že toto nebyl stabilní výkon a navíc se v mých očích během covidové pseudokrize začala jevit více jen jako účetní ve vleku situace, nikoliv jako národohospodář.

    Zrovna tyto dva příklady (jsou to jen příklady, není to osobní,  jsou mi oba vcelku lidsky sympatičtí),  mě mrzely nejvíce. No ale byly i další zjištění, takže výběr je (z dosud známých kandidátů, kteří již prakticky vystartovali) omezený. Naštěstí není všem dnům konec.  

    Co však parametr dlouhodobé zkušenosti lidské a politické, které bychom mohli posoudit, protože je co posuzovat? S tím souvisí charisma, které samo o sobě bez jiných kvalit a opory ve zkušenostech je schopno zavést celé národy na scestí - takže jej nezdůrazňuji. V této souvislosti jsem jinde dříve zmínil [http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/ekonomika-politika-v-praxi-uceni-za-pochodu], že v překotné situaci by mi imponovala úloha osobnosti v dějinách, která by dokázala narýsovat neviditelné,  leč neprostupné hranice mezi vývojem podle pravidel a neřiditelným sledem událostí. Nejvíce tomu tehdy odpovídal a překvapil mě ukrajinský prezident Volodymyr Oleksandrovyč Zelenskyj, který v neřiditelném sledu událostí nastavil neprostupné hranice a uvnitř těchto hranic umístil zájmy ukrajinců a svá vlastní pravidla pro jejich obranu. Z hlediska logiky učinil nevratné kroky (ve vztahu k západní pomoci, ve vztahu k vlastní úloze, ve vztahu hlavnímu svorníku odporu a sice k vlastenectví).

Uvedl jsem, že "...Dnes však jsme svědky (hrabalovsky:"neuvěřitelné se stalo skutkem"), jak se "komik" změnil ve vůdčí oporu národa....Jakou máme záruku, že se nedožijem u jiných politiků, na nichž jsme závislí, opačného "zázraku" a sice že by se z předpokládaných vůdců stali v kritickém momentu komici?"

Který je náš Zelenský?...? Nejde o princip, jde jen o představu, který z cizích prezidentů by obstál v našich podmínkách. Velmi markantně vynikne rozdíl v osobnostech, pokud srovnáme více prezidentů zemí ve válečných konfliktech. Sýrie, Irák, Afghánistán, Izrael.... Rozbor by byl rozsáhlý, ale myslím že mnohé je jasné. Dokonce bych hledal dílčí paralelu mezi Ukrajinou a Izraelem.

       Jistěže, nelze hledat vzor v cizích čelných osobnostech bez širších souvislostí a podmínek. V tomto případě, zůstaneme-li u toho co média s oblibou zdůrazňovala a sice jak že se herec, komik" změnil ve vůdčí oporu národa, nemá se zapomínat na režiséra. Možná odvádí v ústraní ještě lepší výkon. Nevíme přesně, kde sídlí. To v dané souvislosti není podstatné, snad v jiném příspěvku.

      Zkrátka a dobře. Zřídka máme takovou možnost porovnat ideálního (též idealizovaného) prezidenta z vlastní historie, osobnosti cizích prezidentů z konfliktních oblastí, svá vlastní kritéria na dalšího prezidenta a tyto subjektivně vnímané modely porovnávat s realitou nabídky kandidátů. Pokud se nám povede si ujasnit, co je hlavní, tak možná pro národ budou kalná rána jen čistě z meteorologického hlediska (chladná budou ovšem zanedlouho a to bez ohledu na výšku stropů).

luis
Vývojář (ročník 1955), se zkušenostmi z ekonomiky, managementu, zemědělství a techniky. Zajímám se o makropolitiku a makroekonomiku pouze z pohledu jejího dopadu na lidi, které znám a z pohledu jejich možných reakcí.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.