Kam směřuje Slovensko po pádu vlády?

obrazek
12.10.2011 17:04
Slovenská premiérka Iveta Radičová po roce a čtvrt končí a s ní i vláda pravého středu. Kabinet potopila druhá nejsilnější koaliční strana – Svoboda a solidarita (SaS), jejíž předseda Richard Sulík i po vleklých jednáních odmítl podpořit euroval, resp. záchranný balíček eurozóny pro zadlužené země. Opoziční Směr – Sociální demokracie sice s podporou eurovalu, stejně jako ostatní tři strany pravicové koalice souhlasí, ale využil rozporů uvnitř vlády a nechal ji padnout. Premiérka totiž klíčové hlasování spojila s vyslovením důvěry vládě.

Slovensko tak čekají předčasné volby, které ovšem podle zářijového průzkumu preferencí agentury Focus nasvědčují prohře stran dosavadní vládní koalice a drtivému vítězství opozičního levicového Směru. Ve volbách v roce 2010 Ficův Směr-SD sice s 34,8 % jasně zvítězil, ale vzhledem k propadu Mečiarovy Lidové strany-HZDS, jež se nedostala do parlamentu a oslabení Slotovy Slovenské národní strany (SNS), nedokázal sestavit většinovou koalici a moci se chopilo spojenectví čtyř stran pravého středu, které dohromady získaly 79 křesel ve 150členném zákonodárném sboru. Slovenské volby 2010 tak v mnohém připomínaly výsledek voleb českých v témže roce jen s tím rozdílem, že odstup Smeru od největší pravicové strany SDKÚ-DS byl téměř 20 %.  

Velkou neznámou jsou motivy Sulíkových liberálů. Tato strana byla objevem roku 2010, když se jako nová formace s 12,1 % stala třetí nejsilnější parlamentní stranou. To se podařilo zejména díky šikovně zvládnuté marketingové kampani zaměřené na mladé a moderně smýšlející voliče. Nicméně žádný z předvolebních slibů – legalizaci měkkých drog, registrované partnerství homosexuálů, legalizaci eutanazie atd. – se liberálům pro odpor konzervativních koaličních partnerů z KDH a SDKÚ-DS nepodařilo prosadit. Aby na sebe upozornili a svým voličům dokázali, že volební program myslí vážně, odmítli euroval i za cenu pádu vlády a odchodu do opozice. Liberálové se prezentují jako zastánci slovenských národních zájmů a daňových poplatníků; pomoc zadluženým zemím EU dlouhodobě odmítají. Richard Sulík prohlásil, že zachránil evropským daňovým poplatníkům 300 miliard eur, které by jinak šly na pomoc bankám, ačkoliv dobře věděl, že v opakovaném hlasování opozice se zbytkem koaličních stran euroval podpoří. „Slovensko není zodpovědné za ekonomickou záchranu celého světa. My nemáme proč za tyto problémy platit. My jsme je nezpůsobili. Jsme na cestě do ekonomického nevolnictví“, prohlásil Sulík.

SaS si však ve volebních průzkumech nevede příliš dobře – ztratila polovinu elektorátu a její preference se v červenci pohybovaly kolem 6 %. Nicméně s protievropskou rétorikou, na níž mnoho Slováků slyší, si liberálové v září polepšili na 8 %. SaS už zřejmě nechce nést vládní odpovědnost a hodlá se na politické scéně etablovat sbíráním protestních hlasů a odchodem do opozice. Bude hrát o roli nejsilnější strany na pravici, kde jsou síly vyrovnané. Pokračování SaS ve vládě Ivety Radičové a schválení eurovalu by totiž v dlouhodobé perspektivě bylo pro stranu smrtící a mohla by dopadnout stejně jako české Věci veřejné, které toho mnoho naslibovaly, což je s velmi solidním výsledkem katapultovalo do parlamentu a exekutivy, avšak po roce a čtvrt vládnutí jsou na 2,5 % podpory. Sulík jako dobrý stratég se rozhodl jít jinou cestou.  

Předseda Směru-SD Róbert Fico z nastalé situace vytěžil maximum. Vládu nechal padnout a výměnou za podporu eurovalu, což je v souladu s programem sociální demokracie, si vymohl předčasné volby, které se uskuteční 10. března 2012. Sociální demokraté díky nepopulárním reformám vlády pravého středu dlouhodobě posilují. Od vítězných voleb v roce 2010 s výsledkem 34,8 %, který ovšem odsoudil Směr-SD k opoziční roli, se podpora nejsilnější a jediné parlamentní levicové strany vyšplhala v červenci na 41,7 % a v září na 43,1 %. Tento výsledek (v přepočtu 70 mandátů) by již stačil k sestavení většinového kabinetu s některou z menších stran – pravděpodobně opět se Slotovými národovci, kteří rovněž posilují. SNS se v roce 2010 dostala do parlamentu s odřenými zády (5,1 %), ale v září by ji volilo už 8,5 % Slováků. Dvoubarevná koalice Směr-SNS by tak obsadila 84 křesel ze 150.

Ostatní pravicové strany podle zářijového průzkumu agentruy Focus stagnují. SDKÚ-DS premiérky Radičové by volilo 12,8 % lidí (pokles o 2,6 %), maďarská strana Most-Híd by získala 5,9 % (pokles o 2,2 %) a liberální SaS si s podporou 8 % voličů oproti volbám z roku 2010 pohoršila o 4,1 %. Pouze Křesťansko-demokratické hnutí (KDH) s 9 % si o půl procenta polepšilo. Do parlamentu by navíc pronikla i druhá maďarská formace – Strana maďarské koalice (SMK) s 5,3 %, ale ani s podporou této strany by uskupení pravého středu dohromady většinu nedala. Pod pětiprocentní uzavírací klauzulí zůstala Mečiarova ĽS-HZDS (3 %) a komunisté (KSS) s 1,9 %. Ostatní strany nepřekročily jedno procento.

Vzhledem k výše uvedeným preferencím může být Róbert Fico na koni, protože i s ohledem na statistickou chybu má vítězství v předčasných volbách jisté a zřejmě dá dohromady i akceschopnou parlamentní většinu, pokud se do března poměr sil výrazně nevychýlí v jeho neprospěch. Sulíkovi liberálové budou sbírat hlasy především euroskepticky naladěných pravicových voličů, což je může katapultovat do pozice nejsilnější pravicové formace místo SDKÚ-DS.

Dlouhodobé rozpory uvnitř nesourodé kvadripolární koalice stran pravého středu, kde se střetávaly názory křesťansko-konzervativní a liberální, už dlouho nasvědčovaly jejímu rozpadu. „Spojenectví poražených“ se k moci dostalo tak trochu jako slepý k houslím. Slovenským sociálním demokratům se podařilo vyluxovat veškeré hlasy na levici a levém středu s potenciálem dosáhnout výsledku 45 %. Směr-SD tak potvrzuje svou roli nejsilnější formace v systému polarizovaného multipartismu s dominantní stranou.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

antoninsebek

Opravdu mám na Slovensku velmi blízké příbuzné a opravdu, když se setkáme, necháváme naši i jejich politiku stranou. Vyhneme se tak překyselení žaludku a vysokému krevnímu tlaku.

Chci se jen zaměřit na to co mne zaujalo: strategie pana Roberta Fica. Vidím v tom takovou parafrázi výroku z nádherného filmu Císařův pekař: "Současná slovenská vládnoucí koalice se musí historicky znemožnit..."

Je to spíš vychytralé než moudré. Zmíním jen dvě věci: Slovensko čeká jejich verze převzaté české akce "Peníze nebo život" - tedy: vyberte si milí občané mezi pány doktory a pohřebním vozem... A kromě toho se bude krásnou slovenskou krajinou valit ten euroval a nikdo neví, do jakých rozměrů naroste. Oba problémy se musí dokončit v dostatečném předstihu před mimořádnými volbami a zbude čas na natřásání peříček typu: to já bych to udělal jinak.

Robert Fico prohlásil a začal plnit jedno: Vlezu teď do volebního autobusu a v něm budu až do 10. marca 2012. A dosluhující vládě bez většiny vládních pravomocí neslevím ani eurocent.

Ať se na mne zpřátelení slovenští sociálně-demokratičtí přátelé nezlobí. Ale mají tam statečnější ženy než muže. Za socialismu ženy nesměly zvedat břemena těžší než 15 kg. Nyní je to bez limitu.

pudlikmaxik

bohužel se stále více ukazuje, kam směřuje EU - nemusíte se mnou souhlasit - ale vidím to na totalitární unii vedenou německo-franckouzským svazem. Hlavní je ale pro Slováky, že jejich asociální pravičácká vláda končí, což se nám může jen snít...........