Kde na levici nechal tesař díru?

Nic proti tomu. Každý kdo se rozhodne k zásadnímu politickému kroku musí počítat s názorovou odezvou. Kde jinde než na stránkách novin by měla konec konců zaznít. Musím se po přečetní Jelínkova článku zamyslet, jak by  vypadal, kdyby se autor výhradně nevěnoval fabulacím, co  po  případném odchodu J.Paroubka z ČSSD nastane, ale také by se seriozně  zamyslel na příčinách jeho případného odchodu. Jsem přesvědčený, že svým dobrovolným  státnickým odchodem z čela ČSSD, přestože volby ČSSD vyhrála, J. Paroubek uznal, z předsednické funkce vyplívající, díl vlastní odpovědnosti.(Pánové, kdo z vás to dokáže.) Určitě tím nechtěl dát najevo, že tímto krokem končí jeho chuť být ČSSD i nadále užitečný a že s pokorou bude přijímat biblické kameny dopadající na jeho hlavu od vrhačů, kteří nemají sebemenší právo je po něm metat. Řada vítězných voleb pod jeho vedením ho k podobné úvaze opravňovala. Když i pro mě bylo následné chování některých významných členů ČSSD vůči J.Paroubkovi nemilým překvapením, tak už tuplem muselo být nepříjemné pro něho samotného. Touto větou chci naznačit, co v článku Lukáše Jelínka, ale třeba i v  úvahách např. A.Mitrofanova, mělo také zaznít.

 Jiří Paroubek podle  časové posloupnosti dějů, které vůči němu uvnitř ČSSD od jeho abdikace probíhaly, není "rebelem" bez příčiny. Jeho důvěra v možnost ovlivňovat dál politiku ČSSD byla zvlášť z ústeckých kruhů systematicky a  nedůstojně nahlodávána a jeho stranická integrita nebyla z čelních míst ČSSD dostatečně chráněna. Stačilo málo. Předseda ČSSD Sobotka měl trvat na tom, aby krajské vedení složilo pro svá tvrzení relevantní důkazy a pokud by tak neučinilo, tak měl konat. K čemu jsou vlastně Stanovy? Jenom k tomu, aby se podle nich pletl bič na pro "vrchnost" nepohodlné členy? Vím z vlastní zkušenosti o čem píši! 

Každý kdo chce být objektivní, si formu těchto ataků na J.Paroubka, potažmo P.Bendu, může na internetu vyhledat. Včetně jeho následných reakcí, které se podle mně oprávněně nesly v duchu pořekadla:"na hrubý pytel hrubá záplata." Zkrátka a dobře. Za obzvlášť nefér  považuji přehlížení útoků na J.Paroubka, včetně toho, že jeho následná obrana  byla a je vydávána(Sobotkovo a Haškovo nečestné povzdechnutí, že nevidí důvod) za bezdůvodný  útok na ČSSD. Myslím si, že nechci po novinářích  nic, co by bylo v rozporu s  etikou jejich řemesla. Její krystalicky čistou ukázkou je popisování průběhu 17.listopadu v roce 1989. Nezaznamenal jsem, že by nebyly zdůrazňovány objektivní  příčiny, které lidi vyhnaly do ulic. Bez tohoto zdůvodnění by to mohlo naopak vypadat, že k občanské neposlušnosti neměli žádný důvod.Vždy je zdůrazňováno, že vyrazili proto, neboť byli přesvědčení, že s nimi režim nezachází důstojně. A s touto objektivní příčinou budou, alespoň doufám, seznamovány i budoucí generace. Netvrdím, že pravda o "Paroubkovi" je pro dějiny státu stejně důležitá. Zároveň nevidím důvod, proč by neměla zaznít. Stejně tak se mohl L.Jelínek obtěžovat s vysvětlením Paroubkova doporučení tolerování menšinového kabinetu ODS a TOP 09. Jestli mne paměť neklame, tak zásadní podmínkou pro tolerování této vlády bylo v zájmu řadových občanů změkčení jejich asociálních programových cílů. Prostě plnil jen to, co v dané chvíli bylo jeho povinností.