Londýn a sociální poměry v Anglii (2) – E. Beneš, 1906

Kopíruji z protektorátního výtisku z roku 1943, 2. vydání, s. 32-37. Který kopíroval "Právo lidu", 12. prosince 1906

VIII.

Jedna z hrozných kapitol londýnského života jest otázka prostituce. Dokazuji tu londýnské poměry, jak konec konců jest přece jen nejlepší systém k upravení prostituce systém pařížský, kde nechána všem svoboda úplná nakládati svou osobou, svým tělem dle libosti. Puritánští Angličané nemohou viděti na ulicích nevěstky, aby to neuráželo jejich mravní cit, nesmí viděti obnažené tělo na obrazech ve výkladních skříních, nesmí viděti Balzaca, Zolu, Boccaccia v knihkupeckých krámech. Jeví se tu to, co jest do jisté míry Anglo-Saxonům všem společno a co jeví se hlavně v Americe, že totiž vše se může dělat, jen se o tom nesmí mluvit, všecko nejnižší se může provádět, jen se to nesmí stavět před oči zkorumpované společnosti, v kalu, a špíně se možno válet, jen to musí zůstati v temnotách, v mlčení.

Londýnské nevěstky jsou ubohá stvoření. Jsou to prostitutky z veliké části cizinky, nejvíce Francouzky, Němky a Italky. Ale převážně většina jsou Angličanky z nejnižší, dělnické třídy. Dělnická třída tímto zlem trpí, trpí hrozně. Prostitutky nesmí prováděti řemeslo veřejně. Vycházejí k půlnoci z domu na hlavní třídy, Regent Street, Picadilly, Oxford Street a čekají, hledají oběti. Nesmí obtěžovati chodce a nabízeti veřejně své tělo. Rozumí se tudíž, že vše to se prostě provádí proti zákazům a bez ohledu na ně.

Jedna věc tu jest zajímavá. Pařížské prostitutky jsou obyčejně mladá děvčata, nebo vyspělé ženské, jež zůstaly svobodny. V Londýně naopak jest to ohromné množství žen provdaných. A tu právě spočívá ono ohromné otroctví dělnické třídy. Hrozný ten kontingent londýnských prostitutek tvoří ženy dělnické. Dělník ubíjen za dne těžkou prací, ubíjen dnešním systémem společenským, ubíjen hrozně vyvinutým kapitalismem, přichází večer domů a činí věc neslýchanou: pracoval ve dne sám, posílá tudíž ženu, aby pracovala v noci. 

A žena jde a nabízí své tělo těm, kteří za dne ubíjeli tělo jejího muže. Tragika to, k níž odsouzen může býti jen dělník v tak hrozném společenském organismu jako je Londýn. Matka několika děti jde se svolením svého vlastního muže nebo dokonce na jeho nátlak na lidský trh. 

Bydlel jsem v domě, v němž nade mnou bydlela dělnická rodina; muž, žena a hoch. Muž pracoval ve dne, žena v noci. K desáté hodině večerní vycházeli všichni tři společně nastrojeni na procházku. Na rohu ulice žena se oddělila od muže a hocha a šla „lovit“. Muž s hochem šel na procházku a sešel se v ustanovenou hodinu opět se ženou, aby se s ní vrátil zase domů, jsa od ostatních obyvatel domu nepozorován a maje takto možnost zatajiti pravý účel vycházek. Po druhé hodině noční všichni se společně vraceli; Ve vedlejším domě bydlela rodina: staří rodiče, otec a matka s mladou ještě dcerou. Otec přinutil dceru, aby živila jeho i sebe prostituci. Užil i násilí až dcera klesla úplně. Úřady na věc přišly a otec dostal se na 5 let do vězení.

A tak by se mohlo pokračovati a jediná kapitola by byla horší druhé. Mezi britským museem a Regent Parkem jsou dlouhé, nepříliš široké paralelní ulice. V těchto „znalci“ mohou viděti zvláštní kuriositu londýnskou. Zde na velmi četných místech, na rozích ulic, u dveří různých domů stojí 15—18letí hoši, vyspělí, statní. Čekají na kupující, prodávají se pervesním lidem. A celá ta spousta mladých lidí se tím živí, tím si lehce vydělává veliké peníze a vede život hrozný. A celá ta spousta lidí se také denně skutečně prodá, taková je po nich poptávka.

Vyprávěla mně ošetřovatelka v nemocnici, co se tam děje s dětmi narozenými z prostitutek. Nešťastni ti tvorové, narození obyčejně z dělnic, které věnovaly se prostituci, z matek rodin dělnických, které při svém řemesle získaly si nakažlivou nemoc, nejčastěji syfilis, dostávají se na svět za takových okolností a v takovém stavu, že lékařům nemocničním je jich líto pro děsný jejich život v budoucnosti. A tak se prý stávají případy, že lékaři vidouce takového hrozného tvora, nevyvinutého, nemocného, slabého, předem a disposicemi nakažlivé nemoci a předčasně narozeného, z milosrdenství přitisknou mu své prsty na mozek na dvě minuty a pomohou mu tak od nešťastného, strastiplného života.

Sotva by se však mohl řešiti tento nejvážnější sociologický problém; kdybychom se dívali na prostituci jen v těchto příkladech a mluvili pak o zhýralosti vyšších kruhů na straně jedné a sociální bídě a ubohosti na straně druhé. Problém ten staví se v Londýně právě jako v Paříži se stránky poněkud jiné a lze viděti; jak právě ony kruhy, jež by nejlépe mohly býti chráněny od prostituce, jsou největším jejím podporovatelem, a jak pravě tím celý ten problém, za stávajících poměrů společenských a majetkových, jest nerozřešitelný. 

Mluvím o třídě střední, ne bohaté, ne chudé, o úřednících v bankách, úřadech obchodních, o nižších úřednících státních, o lidech, kteří mají určité postavení společenské, jež vyžaduje určitých příjmů a vydání, které však úředníku neposkytuje dosti prostředků k řádné representaci. Jsou úředníci v Londýně a v Paříži, kteří mají 200—300 franků měsíčně. Za svobodna mohou žití dobře, ba někdy i nákladně a representovati se slušně. Také společnost jim representaci tu ukládá a žádá ji na nich. 

Tito lidé jsou odsouzeni buď k věčnému staromládenectví nebo ožení-li se, k životu naprosto nešťastnému. Příjmy jejich nikdy nestačí, aby mohli uživiti ještě ženu, natož pak celou rodinu. Stává se, že muž takový se opravdu zamiluje. Je to muž řádný, poctivý, čistý, jenž za svobodna s ženami do styku nikdy nepřišel. Zamiluje se a ožení se. A sotva že se ožení, vrhá se v náruč prostituci, dupá v prach všecky své ideály o životě, zapomíná na svou ženu, na svou lásku, zapomíná na své zásady mravní o čistotě a o prostituci, jde a holduje jí, vyhledává lásky kupované.

Proč to? Jaké má pojednou důvody k tomu? Důvody vážné a zároveň hrozné, uvážíme-li celou situaci takového člověka. Faktum je, že jako v Paříži tak i v Londýně nejsou to mladíci svobodní, kteří si kupují lidské tělo a lásku na ulicích, nýbrž jsou to lidé ženatí, kteří prchají ze svých rodin, prohřešují se proti svým ženám a dětem, mají-li ovšem nějaké. Důvody jsou přirozené. Lidé ti sotva uživí ženu a naprosto neuživí dětí, někdy ani dítěte jediného. Každé jejich dítě, jež přibude do rodiny, znamená zároveň dluhy, směnky, lichvářské úroky, tj. materiální zničení rodiny, zdemoralisování kruhu rodinného, zničení všeho morálního citu a úplné otupění pod vlivem materielní zkázy. Proto francouzské a londýnské rodiny mají dnes již jen po jednom nebo po dvou dětech. 

Chápají se tu ovšem jiných prostředků. Mnozí a mnozí si pomáhají lékařskými manipulacemi a preventivními prostředky u žen. Jaký to však má vliv na celý kruh rodinný, jak to působí na lidi, kteří s láskou se vzali, to nejlépe ukazují ty nesčetné nešťastné rozvody a nešťastná manželství v dotyčných kruzích. Muž přistupuje k ženě s úzkosti, že styk s ní v krátce přivede je do materielní záhuby. Podniká-li žena různé ty manipulace, citlivější muž v krátce místo lásky cítí hnus, cítí, jak se ženě odcizuje a jaká nastává mezi nimi propast, odpor a i nenávist. Lidé, kteří dříve se skutečně milovali, stanou se navzájem odpornými nebo i nepřáteli z uvedených důvodů. Všecky theorie o manželství prostými fakty postaveny tu na hlavu, princip manželství sám zničen, o rodinném kruhu není ani potuchy, v rodinném štěstí ani zdání, o relativním štěstí v rodinném životě, jež v našich poměrech jedině snad je možné, nelze ani zdaleka mluvit.

Lidé ti, aby zbavili se nesnází, starosti, obav a, strachu, jdou a vrhnou se v náruč prostitutkám. Nemajíce morální síly k zdrželivosti, oddají se vášním a pudům. Zaplatí si za svůj požitek a ženu nechají jejímu osudu. Co ta má dělat, co ta má s životem svým počíti, to jest ještě veliká otázka. V tom spočívá celá ta tragika těchto středních tříd. Tak však žijí i lepší dělníci, tak žije ohromná spousta pařížských a londýnských rodin. S té stránky pak se nám jeví problém prostituce jinak. Nejsme již rozhořčení nad zhýralosti bohatých kruhů, nelitujeme pak již nešťastného osudu prostitutek, jež poměry v život ten vženou, vidíme jen, že prostituce nedá se řešiti nějakým reglementováním, nějakými zdánlivými reformami, jak je předvádí francouzský předseda Clemenceau, vidíme, že ti, kdož se jí oddávají, jsou do ní hnáni božským dnešním pořádkem; kapitalism, když vykořistil jejich práci, vrhá je ještě do situace, v níž se demoralisují, pro život ničí, všeho štěstí a zbavují a odsuzují se k věčnému strádání. Zde není místa, aby se moralisté rozčilovali nad zkázou mravní, zde se musí uvažovati o tom, jak socialism chce řešiti tyto problémy. A nejlepší je, že ti, kdož tím nejvíce trpí, nenahlédnou, co by jim mohl mohl přinésti a cítí se příliš vysoko, nežli aby byli proletáři. Bojí se socialismu, jemuž se vytýkalo, že chce rozvrátit rodinu.

Tak se jeví problém prostituce ve velikých městech moderních, tak jeví se na prvním místě v Londýně a v Paříži. 

"Právo lidu", 12. prosince 1906

Otištěno z „Práva lidu“ ústředního orgánu českoslovanské sociální demokratické strany dělnické, 1906, v původním znění i s pravopisnými a slohovými chybami.

 —  blog —